infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.12.2014, sp. zn. IV. ÚS 3429/14 [ usnesení / FORMÁNKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2014:4.US.3429.14.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2014:4.US.3429.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3429/14 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Krula, zastoupeného Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Kopečná 11, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1250,1490/2014-246 ze dne 19. srpna 2014, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 69/2011-140 ze dne 14. března 2011 a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 11 C 601/2009-184 ze dne 20. prosince 2012 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s tvrzením, že jak v řízení před Nejvyšším soudem, tak i v řízení před Krajským soudem v Ostravě a Okresním soudem v Olomouci bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), spolu s právem na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), dále pak právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a právo na presumpci neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) s tím, že byl porušen i článek 95 Ústavy ČR o tom, že soudce je vázán při rozhodování zákonem a mezinárodní smlouvou. Ačkoli se stěžovatel dle textu i petitu ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě označeného č. j. Co 69/2011-140 ze dne 14. března 2011, posoudil Ústavní soud uvedení tohoto č. j. jako chybu v psaní, když z textu ústavní stížnosti, z k ní přiložené kopie rozhodnutí i z obsahu soudního spisu je zřejmé, že se jedná o usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 69/2011-140 ze dne 14. března 2011. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 11 C 601/2009 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal po žalované spol. MAXUM spol. s r.o. (dále jen "žalovaná") zaplacení částky 75.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. července 2009 do zaplacení, a to z titulu dlužné mzdy za měsíc duben 2009 ve výši 15.000,- Kč, dlužné náhrady mzdy pro překážky v práci na straně žalované za měsíc květen 2009 ve výši 15.000,- Kč a dlužného odstupného při okamžitém zrušení pracovního poměru ve výši 45.000,- Kč. Okresní soud v Olomouci rozsudkem č. j. 11 C 601/2009-114 ze dne 20. října 2010 žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci částku 75.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a na nákladech řízení částku 40.013,50 Kč. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 16 Co 69/2011-140 ze dne 14. března 2011 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. Okresní soud v Olomouci následně rozsudkem č. j. 11 C 601/2009-184 ze dne 20. prosince 2012, ve znění opravného usnesení č. j. 11 C 601/2009-202 ze dne 9. května 2013, žalobu stěžovatele o zaplacení částky 75.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a uložil stěžovateli zaplatit žalované na nákladech řízení částku 72.370,- Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 16 Co 78/2013-218 ze dne 2. října 2013 rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. prosince 2012 ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalované na těchto nákladech částku 51.700,- Kč, a uložil stěžovateli zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 9.807,- Kč. Dovolání stěžovatele proti usnesením Krajského soudu v Ostravě 16 Co 69/2011-140 ze dne 14. března 2011 a č. j. 16 Co 78/2013-218 ze dne 2. října 2013 Nejvyšší soud odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozsudek (zřejmě stěžovatel míní ústavní stížností napadený rozsudek soudu prvního stupně) se opírá o zcela nelogické a nevěrohodné výpovědi svědků, které nejsou podloženy žádnými listinnými důkazy. Odůvodnění rozsudku je podle stěžovatele postaveno na argumentaci, která se opírá o výpovědi svědků, jež se však nezměnily oproti minulému jednání, kdy došel stejný soud k závěru, že je žaloba důvodná a uznal ji v plné výši. Proto nebyl podle stěžovatele důvod ke změně rozhodnutí. Okresní soud v Olomouci podle ústavní stížnosti za naprosto stejné důkazní situace, aniž by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, zcela mění svůj názor na věc, což je nejen pro stěžovatele těžko pochopitelný a předvídatelný jev. Stěžovatel je i nadále téhož názoru, že žaloba je po právu a že před soudem provedenými důkazy jednoznačně prokázal důvodnost svého nároku. Pokud jde o závěr napadených rozsudků o tom, že žalovaná jako agentura práce uzavřela se stěžovatelem jako zaměstnancem agentury práce pracovní smlouvu dne 1. dubna 2009 v omylu, je tento závěr podle stěžovatele logicky naprosto vyvrácen listinnými důkazy, kdy žalovaná dne 13. května 2009 sama předkládá žalobci jí podepsaný návrh dohody o rozvázání pracovního poměru k 31. květnu 2009. V tomto dokumentu žalované o údajném omylu není podle stěžovatele zmínky. Podle stěžovatele je úsměvné, že pakliže 13. května 2009 o omylu nebylo ani zmínky a žalovaná navrhuje ukončit řádně ukončený pracovní poměr dohodou, jak mohl dle názoru soudu tento omyl úmyslně vyvolat žalobce již k 1. dubnu 2009. S tímto pro daný spor zcela zásadním důkazem se soudy při hodnocení důkazů podle stěžovatele vůbec nezabývaly a s tímto důkazem se nevypořádaly a své odůvodnění zamítavého rozsudku opřely podle stěžovatele o účelová ústní tvrzení svědků zainteresovaných na výsledku sporu. Stěžovatel je konečně toho názoru, že pokud obecné soudy nesdílely názor stěžovatele, neměly žádné ze stran přiznat náklady řízení, protože pokud smlouva byla uzavřena v omylu, nebyl to stěžovatel, kdo tento omyl vyvolal, ale zásadně žalovaná, která ač agentura práce, tento omyl svým jednáním přímo zavinila a stěžovatel byl prokazatelně po celou dobu minimálně v dobré víře. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a naplnění podmínek jejího věcného projednání stanovené zákonem Ústavním soudu. Podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní stížnost se tedy vyznačuje mimo jiné tím, že je ke standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. 11 C 601/2009-184 ze dne 20. prosince 2012 byla žaloba stěžovatele zamítnuta a stěžovatel proti němu podal odvolání, na základě kterého byl uvedený rozsudek usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 78/2013-218 ze dne 2. října 2013 ve výroku o věci samé potvrzen a v nákladovém výroku změněn. Stěžovatel však uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě Ústavní stížností nenapadl. Za této situace by mohlo dojít k situaci, že by bylo rozhodnutí soudu prvního stupně ústavním soudem zrušeno, avšak na něj navazující rozhodnutí soudu odvolacího by nebylo jak odklidit. Tato situace však není přípustná. Pokud stěžovatel chtěl dosáhnout zrušení rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 11 C 601/2009-184 ze dne 20. prosince 2012, měl napadnout ústavní stížností též na něj navazující usnesení Krajského soudu v Ostravě. Jestliže tak neučinil, je z výše uvedeného důvodu ústavní stížnost stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 11 C 601/2009-184 ze dne 20. prosince 2012 nepřípustná. Ústavní soud následně přezkoumal zbývající ústavní stížností napadené rozhodnutí, tedy usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1250,1490/2014-246 ze dne 19. srpna 2014, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v tomto rozsahu zjevně neopodstatněná. Toto rozhodnutí má zákonný podklad, je logicky a srozumitelně odůvodněno a Ústavní soud svojí přezkumnou činností žádný důvod, mající za následek nezbytnost jeho kasačního zásahu, nezjistil. Ostatně ani stěžovatel ve své ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí mimo obecného tvrzení o porušení jeho shora uvedených ústavně zaručených práv žádné konkrétní námitky nevznáší. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou a v části podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. prosince 2014 Vladimír Sládeček v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2014:4.US.3429.14.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3429/14
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 12. 2014
Datum vyhlášení  
Datum podání 29. 10. 2014
Datum zpřístupnění 12. 1. 2015
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Olomouc
Soudce zpravodaj Formánková Vlasta
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 262/2006 Sb., §308 odst.1, §18
  • 40/1964 Sb., §49a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí
Věcný rejstřík mzda
dokazování
odůvodnění
neplatnost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3429-14_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 86727
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18