infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.12.2014, sp. zn. IV. ÚS 3860/14 [ usnesení / FORMÁNKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2014:4.US.3860.14.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2014:4.US.3860.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3860/14 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Věry Sochorové, zastoupené Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 96 Co 123/2014-23 ze dne 26. srpna 2014, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejích ústavně zaručených práv na ochranu majetku a na spravedlivý proces zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením č.j. 61 C 485/2011-16 ze dne 15. února 2013 zastavil podle ust. §96 odst. 2 o.s.ř. z důvodu zpětvzetí žaloby řízení o žalobě spol. Profidebt, s.r.o. (dále jen "žalobkyně") proti stěžovatelce o zaplacení částky 21.837,58 Kč s příslušenstvím a uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.253,80 Kč. Žalobkyně vzala žalobu zpět z důvodu, že její pohledávka byla zjištěna v rámci insolvenčního řízení stěžovatelky, v němž bylo schváleno oddlužení stěžovatelky plněním splátkového kalendáře. K odvolání stěžovatelky proti výroku usnesení soudu prvního o nákladech řízení Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení změnil tak, že uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 6.506,- Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že odvolání žalované je co do základu nedůvodné, pouze s ohledem na změnu právní úpravy změnil výpočet výše přiznaných nákladů řízení. Uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud výrok o nákladech řízení v napadeném usnesení odůvodnil ust. §146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když žaloba byla podána důvodně a vzata zpět pro chování žalované, která v insolvenčním řízení pohledávku žalobce uznala. Povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře podle odvolacího soudu nezpůsobuje přerušení řízení, které je o pohledávce již dříve vedeno u obecného soudu a pokud vzala žalobkyně žalobu na základě průběhu insolvenčního řízení za dané situace zpět, právo na náhradu řízení jí podle ust. §146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. vzniklo. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že ačkoli předmětné náklady řízení jsou zjevně příslušenstvím přihlášené pohledávky, lze o tomto příslušenství za výkladu učiněným v její věci rozhodnout, a věřitel získává za trvání účinků oddlužení proti dlužníkovi exekuční titul, přičemž neuhrazení tohoto závazku může být v případě nařízení exekuce pro tuto pohledávku na základě ust. §418 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona důvodem pro zrušení oddlužení a řešení dlužníkova úpadku konkurzem. Za uvedené situace je podle stěžovatelky dlužník nucen, aby vyžil z částky menší než je nezabavitelné minimum, když z této částky musí uvedenou pohledávku uhradit, neboť v opačném případě lze rozhodnout o zrušení oddlužení a prohlášení konkurzu. Dle názoru stěžovatelky je interpretace ustanovení o.s.ř. týkající se náhrady nákladů řízení, které se vedlo o pohledávce, jež byla přihlášena do insolvenčního řízení, zjevně nespravedlivá pro své de facto likvidační důsledky. Pokud by totiž takto postupoval každý věřitel, přičemž v insolvenčním řízení při schválení oddlužení není výjimkou, že insolvenční návrh je podáván za existence nalézacích řízení o jednotlivých pohledávkách, mělo by to za důsledek, že dlužník bude muset pro splnění podmínek oddlužení vystačit po dobu 5 let s částkou mnohem nižší, než je nezabavitelná částka, přestože po schválení oddlužení mu nevznikne žádný nový splatný závazek. A to z toho důvodu, aby se nevystavil riziku nařízení exekuce pro náklady řízení přiznané v situaci shodné se situací stěžovatelky. V důsledku se tak podle stěžovatelky jedná o omezení vlastnického práva ve vztahu k nezabavitelné částce, která by měla dlužníku zůstat, když fakticky je dlužník povinen z ní čerpat, pokud nemá jiné prostředky na úhradu nákladů řízení. Pokud by tak neučinil a nebylo by přes shora uvedené ustanovení insolvenčního zákona zrušeno oddlužení a současně by nebylo příjmů, které by nebylo možno postihnout, po uplynutí 5 let (po zrušení účinků oddlužení) by bylo možno vést pro tento dluh exekuci, což by vyjímalo tento druh příslušenství z osvobození, které by se mělo vztahovat na veškeré přihlášené pohledávky vč. příslušenství, které by mělo být jejich součástí. Ačkoli ve věci stěžovatelky došlo ke snížení žalobkyni přiznaných nákladů řízení, je podle stěžovatelky i částka, kterou je nucena z nezabavitelné částky uhradit na předmětné náklady řízení, de facto likvidační. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené nákladové rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud předně připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. K otázce náhrady nákladů řízení pak Ústavní soud dále podotýká, že se k ní v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 10/98, II. ÚS 130/98, I. ÚS 30/02, III. ÚS 255/05 nebo IV. ÚS 131/08); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti, povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Vzhledem ke zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení) musí případné vady nákladového rozhodnutí dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Ústavní soud dal ve své judikatuře též opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Podstatou argumentace stěžovatelky je kritika výkladu zákonného ustanovení upravujícího rozhodnutí o náhradě nákladů řízení obecným soudem. Z hlediska ústavněprávního může být v tomto ohledu posouzena pouze otázka, zda právní názor obecného soudu je ústavně konformní, nebo zda naopak jeho uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. O protiústavní výklad a aplikaci právního předpisu pak jde tehdy, je-li výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. Podle přesvědčení Ústavního soudu se v projednávané věci o žádný z výše nastíněných případů nejedná. Obecný soud ústavní stížností napadeným nákladovým rozhodnutím rozhodl podle náhledu Ústavního soudu v souladu se zákonem i principy zakotvenými v Listině a jeho závěru o tom, že v daném případě má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, nemá Ústavní soud z hlediska ústavnosti co vytknout. Obecným soudem podaný výklad není zjevně svévolný, nepostrádá racionální základnu, ani nevybočuje ze standardů, jež jsou v soudní praxi fixovány, a které účastník může předvídat. Ústavní soud tak uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nezjistil, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Vzhledem k právě uvedenému závěru Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval k odstranění vady její ústavní stížnosti, spočívající v tom, že v plné moci advokáta nebylo výslovně uvedeno, že je určena k zastupování před Ústavním soudem. Odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo ničeho změnit. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 18. prosince 2014 Vladimír Sládeček v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2014:4.US.3860.14.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3860/14
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 12. 2014
Datum vyhlášení  
Datum podání 8. 12. 2014
Datum zpřístupnění 12. 1. 2015
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Formánková Vlasta
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/2006 Sb., §418 odst.1 písm.c
  • 99/1963 Sb., §146 odst.2, §96 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík náklady řízení
insolvence
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3860-14_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 86725
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18