infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.12.2015, sp. zn. III. ÚS 1084/14 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2015:3.US.1084.14.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2015:3.US.1084.14.1
sp. zn. III. ÚS 1084/14 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Českého rybářského svazu, místní organizace Ostrov, adresa: Ostrov nad Ohří PS 95, 363 01 Ostrov nad Ohří, zastoupené Mgr. Petrem Šindelářem, LLM., advokátem ve sdružení advokátů TOCIK ŠINDELÁŘ & PARTNEŘI, advokátní kancelář se sídlem Moskevská 66, 360 01 Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. ledna 2014 č. j. 14 Co 440/2006-647 a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. září 2013 č. j. 9 C 296/99-605, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V ústavní stížnosti ze dne 21. 3. 2014, doplněné po výzvě Ústavního soudu dne 4. 4. 2014, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen"Listina"). Stěžovatelka (dále rovněž "žalobkyně") po zevrubné rekapitulaci obsahu dovolání a s odkazem na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010 sp. zn. III. ÚS 2809/09 uvádí, že se původní žalobou domáhala po žalované Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, a. s. (dále jen "žalovaná") náhrady škody ve výši 375 119,20 Kč z titulu náhrady škody za provozní činnost žalované; i když se posléze stěžovatelka po žalované domáhala náhrady škody ve smyslu §442 občanského zákoníku, nebylo třeba navrhnout připuštění změny žalobního návrhu, neboť identita skutku i výše způsobené škody zůstala i nadále zachována. V důsledku vadného postupu soudu nebyla stěžovatelka řádně a včas poučena ve smyslu §118a odst. 2 o. s. ř. o doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, a to jak v řízení nalézacím, ale i odvolacím. V této souvislosti stěžovatelka tvrdí, že jí uplatněný nárok nemohl být promlčen, neboť měl přímou souvislost s úhynem ryb způsobeným činností žalované. Proto obecné soudy měly projednávanou věc posuzovat jako náhradu škody, přičemž změna právního hodnocení projednávané věci byla odrazem jen upřesnění a doplnění rozhodných skutkových tvrzení, nikoli změnou nároku v důsledku změny skutkových tvrzení. Porušení práva na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v postupu obou obecných soudů, které nejprve nesprávně připustily námitku promlčení a nesprávně posoudily počátek běhu promlčecí lhůty v návaznosti na nesprávný závěr, že nárok stěžovatelky na náhradu škody nelze ztotožnit s původním žalobním návrhem, přičemž námitka promlčení měla být posouzena jako rozporná s dobrými mravy. II. Z připojených rozhodnutí se zjišťuje, že Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 30. 9. 2013 č. j. 9 C 296/99-605 zamítl žalobu na zaplacení částky 286 079,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní žalobou se žalobkyně domáhala nároku, který představoval hodnotu uhynulých ryb, přičemž "nyní" se však domáhá náhrady marně vynaložených nákladů na obnovu populace. Z hlediska skutkového tak jde o nově vymezený nárok, na který se vztahuje i nový běh promlčecí doby. Dobu uplatněného původního nároku tak nelze ztotožnit s dobou uplatnění nároku původního. Běh promlčecí doby započal dne 7. 10. 1999 a skončil dne 7. 10. 2001. Vzhledem k době uplatnění nároku by byl promlčen vždy, pokud by podmínky pro jeho uplatnění nastaly před 27. 5. 2011. Námitku promlčení neshledal nalézací soud za rozpornou s dobrými mravy. Krajský soud v Plzni rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. III. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním formálních podmínek a předpokladů projednání předmětné ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Dotazem u Okresního soudu v Karlových Varech bylo zjištěno, že stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které bylo dne 22. 5. 2014 postoupeno k dalšímu řízení Nejvyššímu soudu ČR a do doby rozhodnutí o projednávané ústavní stížnosti nebylo o dovolání rozhodnuto. Za této procesní situace je ústavní stížnost nepřípustná, protože ve věci bude ještě rozhodovat dovolací soud. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Ústavní soud si je vědom toho, že otázku (ne)přípustnosti dovolání ve smyslu §238 o. s. ř., jež v dané věci může být sporná, náleží posuzovat dovolacímu soudu (§237 o. s. ř.) a jeho rozhodnutí nelze předjímat. Nynějším odmítnutím ústavní stížnosti však stěžovatelka poškozena být nemůže. Pokud by se totiž ukázalo, že stěžovatelčino dovolání nebylo efektivním opravným prostředkem kupříkladu proto, že bylo objektivně nepřípustné, nelze než tuto situaci interpretovat tak, že tím byl (dodatečně) zpochybněn implicitní předpoklad, na jehož podkladu Ústavní soud o nepřípustnosti této ústavní stížnosti rozhodl [totiž že podané dovolání (naopak) je způsobilé otevřít relevantní řízení, ve vztahu k němuž je řízení o ústavní stížnosti řízením subsidiárním]; v takovém případě Ústavní soud ústavní stížnost, nově podanou v zákonné lhůtě po rozhodnutí dovolacího soudu, projedná. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. prosince 2015 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2015:3.US.1084.14.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1084/14
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 16. 12. 2015
Datum vyhlášení  
Datum podání 21. 3. 2014
Datum zpřístupnění 15. 1. 2016
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Karlovy Vary
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §236
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstřík opravný prostředek - mimořádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1084-14_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 90888
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18