infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.12.2015, sp. zn. III. ÚS 965/14 [ usnesení / RYCHETSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2015:3.US.965.14.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2015:3.US.965.14.1
sp. zn. III. ÚS 965/14 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Marka Nauče, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Měsíčná 256/2, Liberec, proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 2. 2014 č. j. 0 Nt 503/2014-3 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územní odbor Liberec, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 15. 1. 2014 č. j. KRPL-92531-19/TČ-2013-180572, za účasti Okresního soudu v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územní odbor Liberec, 2. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. 3. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územní odbor Liberec, 2. oddělení obecné kriminality (dále též "policejní orgán") ze dne 15. 1. 2014 č. j. KRPL-92531-19/TČ-2013-180572 byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč z důvodu, že se téhož dne v 9:00 bez omluvy nedostavil k podání vysvětlení podle §158 odst. 6 trestního řádu, ačkoliv byl k tomu vyzván prostřednictvím výzvy k podání vysvětlení podle §158 odst. 7 trestního řádu. Tuto výzvu si stěžovatel osobně převzal dne 10. 1. 2014. 3. Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Okresní soud v Liberci (dále též "stížnostní soud" nebo "soud") zamítl usnesením ze dne 3. 2. 2014 č. j. 0 Nt 503/2014-3. Soud po přezkoumání stížnosti a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že není důvodná. Ve svém rozhodnutí uvedl, že stěžovatel byl ve výzvě k podání vysvětlení poučen o možnosti udělení pořádkové pokuty, jestliže bez dostatečné omluvy neuposlechne výzvy. Ve vztahu k tvrzení stěžovatele, že omluvu poslal řádně e-mailem z adresy své přítelkyně dne 15. 1. 2014 v 7:40:35 na adresu uvedenou ve výzvě, poukázal na vyjádření policejního orgánu, že žádnou omluvu neobdržel. Tento orgán navíc po podrobnějším zkoumání omluvy, jejíž výtisk přiložil stěžovatel ke své stížnosti, zjistil, že přiložený e-mail neodpovídá formátování e-mailu vytisknutého z internetového portálu Seznam.cz. Lze tedy usuzovat, že došlo k úpravě data a času e-mailu tak, aby to vzbudilo dojem, že byl e-mail odeslán právě v uvedený okamžik. Soud se ztotožnil i s názorem policejního orgánu, že stěžovatel se měl omluvit osobně, např. telefonicky, zvlášť když bylo ve výzvě uvedeno telefonní číslo na konkrétní osobu. Z připojeného spisu bylo zřejmé, že policejní orgán se několikrát neúspěšně pokoušel předvolat stěžovatele k podání vysvětlení. Ten přitom ani poté, co mu bylo předvolání řádně doručeno a co se podle svého tvrzení omluvil, dál nezabýval tím, zda byla jeho omluva přijata, ani nijak nedoložil svá tvrzení ohledně zdravotního stavu (potvrzení od lékaře). Ze spisu nebyla zřejmá žádná jeho aktivita v přístupu k vyšetřování. Omluvu, jež měla být (údajně) odeslána hodinu a dvacet minut před zahájením úkonu, by navíc nebylo lze považovat za včasnou. Soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel řádně neomluvil svou nepřítomnost při podání vysvětlení, pročež mu byla pořádková pokuta ze strany policejního orgánu udělena oprávněně. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel navrhl zrušení obou uvedených usnesení. Ve své ústavní stížnosti zdůraznil, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty musí podléhat soudnímu přezkumu, který obstojí z hlediska zásad spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, zejména požadavku náležitého odůvodnění. Zároveň musí být respektována zásada rovnosti stran. Tak tomu ale v dané věci být nemělo. Soud jednostranně přisvědčil tvrzením policejního orgánu, která byla založena na domněnkách či nepravdách. Pokud policejní orgán uvedl, že se několikráte bezvýsledně snažil doručit stěžovateli předvolání k podání vysvětlení, pak měl uvést, kdy a kolikrát mělo být bezvýsledně doručováno. Rovněž není ničím podložena domněnka, že stěžovatel měl upravovat e-mailovou omluvenku. Chybějící logo i linky byly způsobeny tím, že e-mail byl tištěn na barevné tiskárně, v níž nebyla k tomu určená barva. Jeho odeslání bylo možné ověřit jiným způsobem, než zkoumáním formátu tisku. Stěžovatel nevidí ani důvod, pro který měl být povinen se omluvit osobně, a pro který omluva zaslaná krátce před termínem určeným k podání vysvětlení neměla být přijatelná. Výtka, že se nezajímal o to, zda byla jeho omluva přijata, svědčí podle jeho názoru o jednostrannosti a zvýhodnění policejního orgánu, který se zas nesnažil zjistit skutečnosti o zdravotním stavu stěžovatele. Závěrem stěžovatel dodal, že z dikce §66 trestního řádu, které pojednává o pořádkové pokutě, důvodech jejího uložení a její výše, vyplývá jeho aplikovatelnost toliko za předpokladu, že trestní stíhání dospělo minimálně do stadia přípravného řízení, tedy do stadia, které svůj začátek odvozuje od zahájení trestního stíhání, případně od provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud si vyžádal spis vedený před Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 0 Nt 503/2014, jakož i spis Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územní odbor Liberec, 2. oddělení obecné kriminality, sp. zn. KRPL-46513/TČ-2013-180572, a vyzval účastníky řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 6. Okresní soud v Liberci ve svém přípisu ze dne 29. 7. 2015, podepsaném soudkyní Mgr. Jitkou Dáňovou, odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. 7. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, Územní odbor Liberec, 2. oddělení obecné kriminality, ve svém vyjádření ze dne 3. 8. 2015, podepsaném komisařem plk. Ing. Petrem Korbelem, shrnul, že stěžovatel byl veden jako osoba podezřelá ve třech trestních věcech. V souvislosti s dvěma z nich (padělání a pozměnění veřejné listiny, podvodný prodej papouška) mu byly v listopadu 2013 opakovaně neúspěšně doručovány výzvy k podání vysvětlení. Když mu byla výzva sdělena telefonicky, reagoval, že existují pošty a že nikam nepojede. V souvislosti s třetí trestní věcí (pojistný podvod spočívající - stručně řečeno - v předstíraném zardoušení dvou papoušků ve veterinární ordinaci) si výzvu k podání vysvětlení převzal, ve stanovenou dobu se však nedostavil a řádně se neomluvil. Právě z tohoto důvodu mu byla udělena předmětná pořádková pokuta. 8. V další části svého vyjádření policejní orgán podotkl, že na e-mailovou adresu uvedenou ve výzvě k podání vysvětlení žádná omluva z důvodu nemoci, zaslaná prostřednictvím e-mailu přítelkyně stěžovatele, nepřišla. Kopie e-mailu, kterou poskytl stěžovatel, ani neodpovídala formátování e-mailu vytisknutého z internetového portálu Seznam.cz. Konkrétně chybělo logo EMAIL nad fotografií a též dělicí čáry, z čehož lze usuzovat, že došlo k úpravě data a času tak, aby to vzbuzovalo dojem, že e-mail byl odeslán v deklarovaný čas. I kdyby však tento e-mail byl skutečně odeslán, tato skutečnost by nic neměnila na tom, že omluvu poslanou hodinu a dvacet minut před začátkem výslechu přítelkyní stěžovatele je třeba, s ohledem na předešlé pokusy k jeho předvolání, považovat za nedostatečnou a účelovou, resp. za způsob, jak neustále ztěžovat a mařit další průběh šetření. Stěžovatel ostatně ani následně nedonesl žádné lékařské potvrzení o tom, že se k podání vysvětlení nemohl dostavit právě z důvodu nemoci. Vzhledem k tomu, že se jej opakovaně nepodařilo předvolat k podání vysvětlení, byl nakonec za tímto účelem dne 5. 2. 2014 předveden. 9. Uvedená vyjádření byla zaslána stěžovateli, který využil svého práva na ně reagovat. Ve své replice ze dne 17. 8. 2015 zopakoval stěžejní části své argumentace obsažené v ústavní stížnosti. Zdůraznil, že si není vědom opakovaného doručování výzev na adresu svého trvalého nebo přechodného pobytu. Pokud jde přitom o telefonickou výzvu k převzetí předvolání, povinnost reagovat na ni z žádného předpisu nevyplývá. Závěry o jeho neustálé snaze ztěžovat a mařit průběh vyšetřování, považuje za policejním komisařem ničím nepodloženou spekulaci. Jen stěží lze stěžovateli vytknout, že nedonesl žádné lékařské potvrzení o tom, že byl v době výslechu nemocný. Sotva tak mohl učinit, když k vydání usnesení o udělení pořádkové pokuty žádné šetření prováděno nebylo. Z usnesení o udělení pořádkové pokuty navíc vyplývá, že jejím důvodem byla absence omluvy, nikoliv důvod omluvy jím učiněné. Soud při rozhodování o stížnosti postupoval jednostranně, bez náležitého šetření, jen a pouze na základě vyjádření policejního orgánu, který pokutu uložil. Stěžovateli přitom neposkytl možnost reagovat na toto vyjádření, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces. IV. Vlastní posouzení 10. Ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti. Ústavní soud tedy mohl přistoupit k jejímu věcnému posouzení, načež dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. 11. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro jeho zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Sám naopak není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů, pročež není oprávněn k takovémuto zásahu toliko z důvodu jejich případného pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti. 12. V dané věci byla soudem zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým mu byla podle §66 odst. 1 trestního řádu uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč, neboť se měl bez omluvy nedostavit k podání vysvětlení. Podstatu jeho námitek lze přitom - v pořadí odpovídajícím logice dalšího přezkumu - shrnout tak, že nezákonnost (potažmo protiústavnost) pokuty je důsledkem a) jejího uložení před tím, než trestní řízení dospělo do stadia přípravného, dále b) toho, že se stěžovatel nemohl seznámit s argumentací policejního orgánu, jež byla podkladem pro rozhodování soudu o jeho stížnosti, a reagovat na ní, a nakonec c) nesprávného závěru, že stěžovatel řádně neomluvil své nedostavení se k podání vysvětlení. 13. Ustanovení §66 odst. 1 trestního řádu stanoví, že kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč. 14. Takto vymezená pořádková pokuta je jedním z prostředků, které umožňují zajistit nerušený a důstojný průběh procesních úkonů trestního řízení a uposlechnutí příkazů daných podle trestního řádu. Jde o zákonem stanovenou sankci za deliktní jednání, jež slouží jako preventivní a současně represivní opatření [blíže zejména nález sp. Pl. ÚS 15/04 ze dne 30. 11. 2004 (N 180/35 SbNU 391; 45/2005 Sb.), mutatis mutandis srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 28/98 ze dne 23. 11. 1999 (N 161/16 SbNU 185; 2/2000 Sb.); všechna v tomto nálezu uvedená rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 15. Pokud jde o prvně uvedenou námitku, oprávnění k uložení pořádkové pokuty podle §66 odst. 1 trestního řádu před zahájením trestního stíhání, případně před provedením neodkladných nebo neopakovatelných úkonů, v případě, že se osoba, jež byla řádně vyzvána a poučena o tomto následku, bez dostatečné omluvy nedostaví k podání vysvětlení, vyplývá jednoznačně z §158 odst. 7 trestního řádu. Uvedené oprávnění bylo zakotveno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., účinnou od 1. ledna 2002, čímž byla v tomto ohledu překonána dřívější judikatura Ústavního soudu, která ukládání pořádkových pokut za situace, kdy trestní řízení nedospělo minimálně do stadia přípravného řízení, nepřipouštěla [srov. nález sp. zn. III. ÚS 87/98 ze dne 1. 10. 1998 (N 110/12 SbNU 113); blíže k uvedené novele též nález sp. zn. I. ÚS 431/04 ze dne 22. 2. 2005 (N 31/36 SbNU 347)]. Samotná existence předmětného oprávnění již před zahájením trestního stíhání nevyvolává v současnosti - s ohledem na výše uvedený zákonný základ - z ústavněprávního hlediska pochybnosti. 16. Ústavní soud se neztotožnil ani s tou části stěžovatelem uplatněné argumentace, podle níž bylo postupem stížnostního soudu, který mu upřel možnost vyjádřit se k tvrzením policejního orgánu, zasaženo jeho právo na spravedlivý proces. 17. Stěžovateli lze dát za pravdu v tom, že obecný soud má povinnost zaslat účastníkům řízení vyjádření protistrany, které posléze může mít vliv na výsledné posouzení věci. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že jedním z neopominutelných prvků spravedlivého procesu je zásada audiatur et altera pars (budiž vyslechnuta i druhá strana), která vyjadřuje povinnost soudu vytvořit prostor zaručující účastníkům řízení možnost účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním schématu řízení) nejlépe zajišťuje ochranu základních práv, jež je z hlediska spravedlivého procesu prvotním účelem řízení [kupř. nález sp. zn. IV. ÚS 2119/11 ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3), bod 12]. Uvedený požadavek lze vztáhnout na jakékoliv rozhodování soudu, jímž jsou dotčena subjektivní práva a povinnosti účastníků řízení [srov. nález sp. zn. II. ÚS 828/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 26/44 SbNU 309)], a tedy i na jeho rozhodování podle §146a odst. 2 trestního řádu o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým byla uložena pořádková pokuta podle §66 odst. 1 trestního řádu. Stížnostní soud tudíž v tomto ohledu pochybil. 18. Současně však Ústavní soud při své rozhodovací činnosti vychází z toho, že ne každé porušení procesních pravidel má za důsledek protiústavnost řízení jako celku. Teprve takové porušení procesních pravidel, které by skutečně jednotlivce omezilo v některém konkrétním subjektivním procesním právu, čímž by byl v důsledku zkrácen na svých hmotných právech, by mohlo být zásahem do subjektivního práva na spravedlivý proces. S ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení Ústavní soud nepřistoupí ke kasaci napadeného rozhodnutí tehdy, pokud by ani případné konstatování porušení procesního ustanovení nemohlo mít průmět do výsledného rozhodnutí ve věci, tedy do individuálních hmotných práv stěžovatele. Taková situace nastala i v nyní projednávaném případě. 19. V dané věci nelze přehlédnout, že stížnostní soud nezaložil své rozhodnutí výlučně na vyjádření policejního orgánu, který zpochybňoval existenci omluvy, resp. způsob, jakým byla provedena; z jeho rozhodnutí totiž plyne, že tato omluva by neobstála ani v případě, že by ji stěžovatel skutečně odeslal, neboť ji nebylo možné považovat za včasnou. Stížnostní soud tedy své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel neomluvil svoji nepřítomnost řádně, přičemž "neřádnost" omluvy spatřoval nejenom ve způsobu omluvy, ale také v její nevčasnosti. V této části rozhodnutí soud reagoval výlučně na argumentaci stěžovatele uplatněnou v stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, dle níž se stěžovatel z výslechu řádně omluvil formou e-mailu, jenž měl být zaslán přibližně 80 minut před zahájením úkonu z adresy jeho přítelkyně. V tomto ohledu tedy byl vytvořen prostor pro vznesení stěžovatelova pohledu na věc, avšak soud se s jeho názorem neztotožnil. Závěr o nevčasnosti omluvy by přitom obstál jako důvod zamítnutí stížnosti i samostatně. K tomu stěžovatel v ústavní stížnosti poměrně stroze uvádí, že tvrzení o nevčasnosti omluvy považuje za nepřijatelné. Je tedy zřejmé, že stěžovatel proti této části odůvodnění rozhodnutí žádné ústavně právně relevantní námitky nevnáší a domáhá se pouze přehodnocení výše uvedeného závěru soudu (aniž by to podpořil jakoukoliv argumentací). Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti připomíná, že není jeho úkolem přehodnocovat právní závěry obecných soudů, či jimi provedené hodnocení důkazu. K tomu přistoupí pouze tehdy, je-li v jejich rozhodnutí patrný zjevný exces. Ten však Ústavní soud v otázce posouzení včasnosti omluvy neshledal a stěžovatel jej ostatně ani netvrdil. 20. Ústavní soud uzavírá, že rozhodnutí stížnostního soudu bylo založeno i na dalších, na vyjádření policejního orgánu nezávislých důvodech, které stěžovatel úspěšně nezpochybnil. Ani napravení nesprávnosti procesního postupu stížnostního soudu, spočívající v nezaslání vyjádření k replice, by tedy nemohlo mít přesah do roviny hmotných individuálních práv stěžovatele, pročež toto pochybení nemůže opodstatnit kasační zásah Ústavního soudu. 21. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. prosince 2015 Jan Musil v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2015:3.US.965.14.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 965/14
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 12. 2015
Datum vyhlášení  
Datum podání 13. 3. 2014
Datum zpřístupnění 15. 1. 2016
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Liberec
POLICIE - KŘ policie Libereckého kraje, ÚO Liberec - 2. oddělení obecné kriminality
Soudce zpravodaj Rychetský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí jiné
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §66 odst.1, §134 odst.2, §158 odst.7
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo být slyšen, vyjádřit se k věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík stížnost
pokuta
opatření/pořádkové
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-965-14_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 90913
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18