infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20.12.2016, sp. zn. I. ÚS 3032/16 [ usnesení / RYCHETSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2016:1.US.3032.16.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2016:1.US.3032.16.1
sp. zn. I. ÚS 3032/16 Usnesení Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele M. J., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem Wellnerova 1215/1, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 8. 10. 2015 č. j. 81 T 3/2014-1015, usnesení Vrchního soudu Olomouc ze dne 26. 1. 2016 č. j. 2 To 108/2015-1120 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016 č. j. 4 Tdo 693/2016-40, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností ze dne 9. 9. 2016, podanou včas [§72 odst. 2 zák. č. 182/1993, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí pro zásah do jeho základních práv a svobod. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces i zásada in dubio pro reo, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Postup soudů navíc zasáhl i právo stěžovatele na řádné soudní řízení, když soudy v rozporu s čl. 90 Ústavy neposkytly ochranu jeho právům, k čemuž jsou v souladu s čl. 4, čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 17 Úmluvy povinny. 2. Stěžovatel tvrdil, že se stíhaného skutku pokusu zločinu vraždy nedopustil a rovněž popírá, že by byl spolupachatelem. Podle jeho názoru je jeho vina prokazována pouze nepřímými důkazy, které netvoří ucelený řetězec (rozporné, neúplné hodnocení důkazů). Sice z některých důkazů plyne časová a místní spojitost se zraněním poškozeného (nijak nezpochybňuje), avšak má pro ně logické vysvětlení. Procesním pochybením soudů, kdy soudy selektivně vybíraly důkazy, se prohloubila a pokřivila spravedlnost vedeného řízení, tedy i právo stěžovatele na řádný a spravedlivý proces. Odvolací soud pochybil tím, že neprovedl opakovaně navržený důkaz svědeckou výpověď spoluobžalovaného P. P., který u hlavního líčení odmítl vypovídat a ani se objektivně nepokusil zjistit skutkový stav věci (rozsudek vůči spoluobžalovanému se stal pravomocným po zpětvzetí odvolání). 3. Za nejzásadnější porušení ústavních práv považuje stěžovatel fakt, že při rozhodování o jeho vině a trestu byl stěžovatel odňat svému zákonnému soudci. Dle rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, měl o jeho věci rozhodovat jiný senát. Stejného pochybení se dopustil i Vrchní soud v Olomouci, když věc projednal částečně vyloučený senát. Takto vadným rozvrhem práce mu pak byli nesprávně určeni soudci, kteří rozhodli v jeho věci. 4. K dotčení ústavně chráněného práva na spravedlivý proces stěžovatele došlo porušením pravidel férového procesu, trestněprávních pravidel obsažených v trestněprávních předpisech, proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil. 5. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci shora citovaným rozsudkem ze dne 8. 10. 2015 č. j. 81 T 3/2014-1015 rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným z pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Stěžovateli byl podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použiti §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. P. Současně byla oběma obviněným podle §228 odst. 1 trestního řádu uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 98 467 Kč. 6. Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatele usnesením ze dne 26. 1. 2016, č. j. 2 To 108/2015-1120 jeho odvolání zamítl. Stěžovatel podal i mimořádný opravný prostředek dovolání, které bylo Nejvyšším soudem ze dne 21. 6. 2016 č. j. 4 Tdo 693/2016-40 odmítnuto. 7. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů. 8. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces. 9. Stěžovatelovy námitky, týkající se postupu obecných soudů při rozhodování o vině a trestu v předchozím řízení, jsou opakováním jeho obhajoby ve snaze vyvinit se a bagatelizovat své jednání, a to zejména vzhledem k tomu, že nedošlo k fatálnímu následku. Jak je dále zjevné, k úmrtí poškozeného nedošlo pouze z toho důvodu, že mu byla poskytnuta včasná, účelná a vysoce odborná zdravotnická péče. Přestože na ně soudy ve svých rozhodnutích již dostatečně reagovaly a zcela adekvátně se s nimi vypořádaly, stěžovatel nepřípustně očekává, že Ústavní soud tyto závěry podrobí dalšímu instančnímu přezkumu. 10. Ústavněprávní judikaturou však bylo již mnohokrát konstatováno, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry s nimi nejsou v "extrémním nesouladu" a zda je interpretace použitého práva ústavně konformní. Ústavněprávním požadavkem také je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (blíže viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 621/15 ze dne 26. 3. 2015 a mnohá další, všechna rozhodnutí dostupná na: http://nalus.usoud.cz). 11. Maje na zřeteli výše uvedené zásady ústavně právního přezkumu, dospěl Ústavní soud k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost v jejich světle neobstojí. Snahou stěžovatele je zpochybnit provedené dokazování a způsob hodnocení důkazů ze strany soudů. Ústavní soud však nemá provádět "superrevizi" dokazování a skutkových zjištění vzešlých z trestního řízení (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2067/13 ze dne 16. 4. 2014). Pokud soud při svém rozhodování respektuje podmínky dané ustanovením §2 odst. 5 a 6 trestního řádu, jakož i ustanovení §125 trestního řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a jak se vypořádal s obhajobou, není v pravomoci Ústavního soudu zasahovat do dílčího hodnocení jednotlivých provedených důkazů, ať již jde o jejich obsah, relevanci, vypovídací hodnotu či věrohodnost, a takové hodnocení přehodnocovat, byť by se s ním třeba neztotožňoval (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41), usnesení sp. zn. II. ÚS 1701/11 ze dne 6. 11. 2012 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 443/14 ze dne 29. 4. 2014). 12. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a konstatoval, že není dán důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí dle §258 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Soud I. stupně provedl veškeré důkazy potřebné k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho meritorní rozhodnutí (§2 odst. 5 trestního řádu). V tomto směru soud I. stupně hodnotil provedené důkazy na základě pečlivého uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 trestního řádu). Nevytrhával tedy jednotlivé důkazy z kontextu provedeného dokazování, ale přihlížel i ke vzájemným vazbám a souvislostem, jeho závěry jsou správné, logické a dostatečně vyargumentované. Odůvodnění napadeného rozsudku stran zásadních skutkových zjištění odpovídá ustanovení §125 trestního řádu. Návrh na doplnění dokazování výslechem P. P. odvolací soud zamítl jako nepřínosnou a svůj závěr řádně odůvodnil (č. l. 10). 13. V dovolání uvedené námitky uplatňuje stěžovatel prakticky doslova jako již v odvolání a jedná se ryze o námitky skutkové, s nimiž se řádně vypořádal soud druhého stupně, proto dovolání stěžovatele bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu. 14. Ústavní soud uzavírá, že neshledal, že by ústavní stížností napadenými rozhodnutími došlo ke stěžovatelem tvrzenému porušení práv. Konstatuje, že v předcházejícím řízení bylo naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 15. Ostatně námitky stěžovatele, směřující výlučně proti odnětí svému zákonnému soudci nejsou přípustné; jedná se o nová tvrzení, která stěžovatel v řízení před trestními soudy nevznesl, tzv. "nova", jež mohla být uplatněna v předchozím řízení, nemohou být vznášena až v řízení u Ústavního soudu (nova ex post) [k tomu srov. např nález sp. zn. III. ÚS 359/96 ze dne 10. 7. 1997 (N 95/8 SbNU 367), usnesení sp. zn. III. ÚS 577/02 ze dne 19. 9. 2002, usnesení sp. zn. III. ÚS 604/02 ze dne 5. 12. 2002, usnesení sp. zn. III. ÚS 496/13 ze dne 18. 6. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz], proto není možné se jimi meritorně zabývat v řízení o ústavní stížnosti. 16. Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. prosince 2016 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2016:1.US.3032.16.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 3032/16
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 20. 12. 2016
Datum vyhlášení  
Datum podání 9. 9. 2016
Datum zpřístupnění 10. 1. 2017
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
SOUD - VS Olomouc
SOUD - NS
Soudce zpravodaj Rychetský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §2 odst.5, §2 odst.6, §125
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík trestný čin/vražda
zavinění/úmyslné
důkaz/volné hodnocení
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3032-16_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 95619
Staženo pro jurilogie.cz: 2017-01-24