infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.12.2016, sp. zn. I. ÚS 3526/15 [ usnesení / ŠIMÁČKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2016:1.US.3526.15.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2016:1.US.3526.15.1
sp. zn. I. ÚS 3526/15 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti J. Ž., zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem Sádky 2, Prostějov, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 9. 2015 č. j. 1 T 71/2012-587, spojené s návrhem na zrušení §3a odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci 1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí, kterým mu byla uložena povinnost nahradit státu náklady řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání, a navrhl jeho zrušení pro rozpor s právem na soudní ochranu a spravedlivý proces, které je mu zaručeno čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel současně podal také návrh na zrušení ustanovení §3a odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení, ve znění pozdějších předpisů, pro rozpor s čl. 36 a čl. 40 odst. 3 Listiny. 2. V roce 2014 byl stěžovatel pravomocně uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přečinem znásilnění podle §185 odst. 1 trestního zákoníku. Za to mu byl vyměřen trest odnětí svobody v délce 33 měsíců, který byl odložen na zkušební dobu tří let. 3. Stěžovatel podal dne 27. 2. 2015 proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které bylo údajně chybou asistentky právního zástupce stěžovatele zasláno prostřednictvím datové schránky Nejvyššímu správnímu soudu namísto Nejvyššího soudu. Nejvyšší správní soud následně dovolání dne 16. 3. 2015 postoupil Okresnímu soudu v Prostějově, který jej usnesením ze dne 25. 8. 2015 odmítl jako opožděné, neboť poslední den lhůty pro podání dovolání připadal na 5. 3. 2015. 4. Napadeným usnesením Okresního soudu v Prostějově byla stěžovateli uložena povinnost nahradit státu náklady trestního řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání, které byly stanoveny paušální částkou 10 000 Kč podle §3a odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel má za to, že bylo zasaženo do jeho lidských práv, konkrétně do práva na spravedlivý proces, tím, že okresní soud nesprávně aplikoval §153 odst. 1 trestního řádu ve spojení s §3a odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení. Tato ustanovení totiž dle jeho názoru na jeho případ vůbec nedopadají. Následným uložením povinností bez zákonné opory navíc mělo dojít k porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny. 6. Podle stěžovatele se měl okresní soud zabývat individuálními okolnostmi případu a při výkladu práva přihlížet ke smyslu a účelu aplikovaného ustanovení, na jehož základě se zákonodárce snaží sankcionovat subjekty, které vědomě podávají bezdůvodná a opožděná dovolání, což nebyl případ stěžovatele. Ten totiž v době odesílání podání nevěděl, že jej podává opožděně, kdy k omylu a následnému opožděnému podání došlo pouze z důvodu "překliknutí se" na počítači. 7. Podle stěžovatele navíc nedošlo ani k nadměrnému zatížení Nejvyššího soudu, proti němuž se snaží zákonodárce stanovením sankce bojovat, jelikož v důsledku opožděného podání se jím nemusel Nejvyšší soud meritorně zabývat a byla mu tak práce naopak značně ulehčena. 8. Podle stěžovatele nelze ve všech případech předvídat, zda dovolání bude úspěšné či nikoliv a pokud by byl §153 odst. 1 trestního řádu aplikován při každém částečně neúspěšném dovolání, jednalo by se nejen o zásah do práva na spravedlivý proces, ale také o nepřípustné krácení práva na obhajobu. To je zajišťováno mj. tím, že se v trestním řízení neplatí soudní poplatky, avšak ukládání povinnosti nahradit státu náklady řízení při každém neúspěšném dovolání podle stěžovatele lze označit za soudní poplatky skryté, kterými je odsouzený sankcionován za plné využití svého práva na obhajobu. III. Hodnocení Ústavního soudu 9. Ústavní soud vnímá námitky stěžovatele, že napadené usnesení považuje za nespravedlivé, pokud jeho prvotní příčinou byla prostá chyba jeho právního zástupce. Ústavní soud nicméně v prvé řadě konstatuje, že výklad a aplikace jednotlivých ustanovení podústavního práva, včetně §153 odst. 1 trestního řádu, je plně v kompetenci obecných soudů. Pouze v případě, pokud by ve výkladu přijatého obecnými soudy Ústavní soud shledal extrémní pochybení, mohlo by dojít k porušení základního práva na spravedlivý proces (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2238/11 ze dne 7. 2. 2012). V projednávaném případě však Ústavní soud neshledal, že by způsob, kterým okresní soud vyložil pojem "zcela bezvýsledné dovolání", vypovídal o extrémním pochybení. Okresní soud postupoval v souladu s ustálenou praxí, která nebyla zpochybněna ani v rozhodovací činnosti Ústavního soudu. V tomto směru lze odkázat také na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 86/06 ze dne 23. 3. 2006, ve kterém je výslovně uvedeno, že za zcela bezvýsledné podání je na místě považovat takové dovolání, které bylo pravomocně odmítnuto z některého z důvodů uvedených v §265i odst. 1 nebo zamítnuto podle §265j trestního řádu (obdobně viz také usnesení sp. zn. II. ÚS 3581/15 ze dne 12. 1. 2016). 10. V daném případě Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť zjistil, že stěžovatel podal dovolání opožděně. Ústavní soud posuzoval ústavnost tohoto rozhodnutí a neshledal, že by bylo v rozporu se základními právy stěžovatele (usnesení sp. zn. IV. ÚS 3369/15 ze dne 30. listopadu 2016). Pokud tedy okresní soud z takového výsledku dovolacího řízení vyvodil, že šlo o zcela bezvýsledně podané dovolání, jeho rozhodnutí neporušuje základní práva stěžovatele a je akceptovatelné i z ústavního hlediska. 11. K dalším námitkám stěžovatele se Ústavní soud vyjádřil i v řízení o jeho jiné ústavní stížnosti (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 3369/15 ze dne 30. listopadu 2016). Ústavní soud v citovaném usnesení dospěl mj. k závěru, že pozdní doručení dovolání nelze klást za vinu systému doručování přes datové schránky, ale ani Nejvyššího správního soudu, který dle stěžovatele postoupil spis příslušnému soudu příliš pozdě. Přitom uvedl, že na soudy nejsou kladeny žádné zákonné požadavky v otázce lhůt k postoupení věci při zjištění nedostatku pravomoci a vlastní nepříslušnosti. Pokud pak stěžovatel uvádí, že v důsledku elektronizace a povinnosti advokáta zřídit datovou schránku dochází k větší chybovosti, jelikož k této situaci by dle jeho názoru nedošlo za situace, kdy by dovolání podával písemně, nic mu v tomto ohledu v současnosti nebrání. Podání totiž může být dle §59 odst. 1 trestního řádu učiněno ve formě písemné, ústní do protokolu, elektronické, telegrafické, telefaxem nebo dálnopisem. 12. Je také možno dodat, že k chybě stěžovatelova právního zástupce by zřejmě nedošlo, kdyby tento postupoval v souladu s §265e odst. 1 trestního řádu a dovolání zasílal nikoliv Nejvyššímu soudu, ale soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni. Nakonec lze uvést, že pokud k tomuto pochybení skutečně došlo vinou právního zástupce stěžovatele, neměl by to být stěžovatel, kdo v konečném důsledku ponese náklady bezvýsledně podaného dovolání, jejichž uhrazení mu bylo uloženo napadeným usnesením. 13. Ústavní soud tak z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. 14. Pokud jde o návrh na zrušení §3a odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení, tak Ústavní soud konstatuje, že tento má pouze, jak vyplývá z ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu, akcesorickou povahu a proti "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (viz například usnesení sp. zn. IV. ÚS 2162/13 ze dne 24. 9. 2013). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. prosince 2016 David Uhlíř, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2016:1.US.3526.15.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 3526/15
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 21. 12. 2016
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 12. 2015
Datum zpřístupnění 11. 1. 2017
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Prostějov
Soudce zpravodaj Šimáčková Kateřina
Napadený akt rozhodnutí soudu
jiný právní předpis; 312/1995 Sb.; VYHLÁŠKA Ministerstva spravedlnosti, kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení; §3a/1/b
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §153 odst.1, §265i odst.1 písm.c
  • 312/1995 Sb., §3a odst.1 písm.b
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík náklady řízení
lhůta/zmeškání
dovolání/náležitosti
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3526-15_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 95632
Staženo pro jurilogie.cz: 2017-01-24