ECLI:CZ:US:2016:2.US.3858.16.1
sp. zn. II. ÚS 3858/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Schmieda, zastoupeného JUDr. Davidem Řezníčkem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem U Černé věže 66/3, České Budějovice, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích č. j. KZT 606/2015-66 ze dne 16. září 2016 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Český Krumlov, Oddělení obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, č. j. KRPC-138663-92/TČ-2014-020271 ze dne 25. srpna 2016, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Český Krumlov, Oddělení obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 8 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že napadeným usnesením policejního orgánu bylo podle §160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), kterého se měl dopustit tím, že dne 28. 9. 2014 okolo 02:40 hodin v obci Bujanov řídil od restaurace Hostinec u Koněspřežky k vlakovému nádraží - zastávka Bujanov osobní motorové vozidlo, kterým vjel na nástupiště, kde levým kolem sjel z chodníku do kolejiště a zde uvízl levou stranou vozidla, když při následném šetření dopravní nehody téhož dne u něj byla provedena dechová zkouška na alkohol v čase 03:17 hodin s výsledkem 2,27 g/kg alkoholu, a ještě téhož dne v čase 5:23 hodin se podrobil odběru krve za účelem zjištění hladiny alkoholu s následným výsledkem 1,67 g/kg alkoholu v krvi.
3. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítlo jako nedůvodnou.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že podklady, o něž policejní orgán opřel své závěry o důvodnosti zahájení trestního stíhání, jsou neúplné, neboť jiné zjištěné okolnosti svědčí o opaku. Poukazuje přitom na procesně využitelné svědecké výpovědi. Důvodnost trestního stíhání nelze dle jeho názoru opřít ani o rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově, který byl odvolacím soudem zrušen jako procesně vadný. Dle názoru stěžovatele měl policejní orgán doplnit šetření, aby bylo možné posoudit, zda je dostatečně podloženo postavení stěžovatele před soud. Policejní orgán sice nějaké další úkony provedl, nicméně zahájení trestního stíhání opřel o vyjádření svědků z předcházejícího řízení před soudem, přestože měl již k dispozici protokoly o výslechu těchto osob, provedené správným procesním postupem. Skutečnosti, o něž opírá důvodnost trestního stíhání stížnostní orgán, označuje za nekorespondující výsledkům předchozího řízení. I jeho rozhodnutí proto považuje za svévolné.
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí, představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243)].
7. Z uvedených důvodů Ústavní soud považuje zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v rámci přípravného řízení, s výjimkou zcela mimořádných situací, za zásadně nepřípustné, případně nežádoucí (viz rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 316/99 ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. I. ÚS 486/01 ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. IV. ÚS 213/03 ze dne 21. 11. 2003 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je vykládána přísně restriktivně, s omezením jen na extrémní vybočení z hranic podústavního práva, tj. na případy zjevného porušení kogentních ustanovení právních norem, kdy zjištěné vady, případně jejich důsledky, již nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, nikterak napravit, např. pokud je současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 675/05 ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. 2. 2004, U 4/32 SbNU 467).
8. Obdobně Ústavní soud řeší i tvrzené zásahy proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Usnesení, kterým se podle §160 odst. 1 tr. řádu zahajuje trestní stíhání, má ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smyslem ve vztahu k obviněnému je oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což je podmínkou dalších procesních úkonů v trestním řízení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 693/06 ze dne 7. 12. 2006, U 14/43 SbNU 655).
9. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen za naprosto mimořádných okolností, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování [srovnej nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. 7. 2003 (N 105/30 SbNU 471)]. I tehdy však setrval na stanovisku, že mu nepřísluší jakkoliv přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání po stránce věcné, neboť to náleží do pravomoci orgánů činných v trestním řízení.
10. V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by postup orgánů činných v trestním řízení byl natolik extrémní a neodčinitelný, že by vyžadoval derogační zásah.
11. Policejní orgán ve věci původně konal zkrácené přípravné řízení, jehož výsledky předložil státnímu zástupci, který podal na stěžovatele Okresnímu soudu v Českém Krumlově návrh na potrestání ve smyslu §179c odst. 2 písm. a) tr. řádu. V řízení před soudem byl vyhlášen odsuzující rozsudek, který však byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2015 zrušen a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření, když bylo zpochybněno trestní stíhání vedené formou zkráceného přípravného řízení a policejnímu orgánu byly vytknuty i procesní nedostatky porušující právo stěžovatele na obhajobu. Bylo přitom konstatováno, že vývoj důkazní situace před soudem prokazuje jeho složitost a vydání odsuzujícího rozsudku je přinejmenším předčasné, a bylo též naznačeno, v jakém směru má být dokazování doplněno. Státní zástupce poté věc postoupil policejnímu orgánu k provádění dalších úkonů a dne 18. 8. 2016 mu dal pokyn k zahájení trestního stíhání stěžovatele podle §160 odst. 1 tr. řádu.
12. Z napadených usnesení, posuzovaných ve svém celku, jsou seznatelné základní skutkové i právní důvody, svědčící pro zahájení trestního stíhání stěžovatele. Policejní orgán sice v napadeném usnesení odkázal i na předchozí vyjádření svědků a na podklady dokumentující následný průběh řízení před soudy, stížnostní státní zastupitelství však popsalo skutečnosti, které nerozporuje ani obhajoba, přičemž poukázalo i na samotnou argumentaci stěžovatele a jím popisovaný průběh události, který je v rozporu s výpověďmi svědků. Z odůvodnění jeho rozhodnutí přitom vyplývá, že na rozdíl od policejního orgánu vycházel pouze z důkazů procesně využitelných pro další řízení. Pokud i přesto po jejich vyhodnocení shledal, že je dán takový stupeň pravděpodobnosti spáchání uvedeného přečinu stěžovatelem, který odůvodňuje zahájení jeho trestního stíhání, jeho závěr je z ústavního hlediska akceptovatelný.
13. K tomu Ústavní soud připomíná, že závěr o existenci okolností svědčících podezření, že stěžovatel pod vlivem alkoholu v kritické době motorové vozidlo řídil, však nemusí být konečný, neboť dosavadní poznatky orgánů činných v trestním řízení o pravděpodobnosti spáchání trestného činu mohou v dalším stádiu přípravného řízení doznat změn, které ve svém důsledku mohou vést i k zastavení trestního stíhání. Dojde-li k podání obžaloby, bude teprve úkolem soudů provést patřičné dokazování, přičemž poznatky, na kterých jsou nyní postavena napadená rozhodnutí, budou podrobeny nezávislému soudnímu přezkumu.
14. Obsah napadených usnesení ani řízení, jež předcházelo jejich vydání, tudíž neporušují tvrzená práva stěžovatele, neboť předpoklady pro zahájení trestního stíhání byly splněny. Stěžovateli přitom zůstává zachována možnost, aby v následujících stádiích řízení uplatnil všechna svá zákonná procesní práva.
15. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu