ECLI:CZ:US:2017:4.US.3938.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3938/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti D. G., bez zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2017, č. j. 9 Ad 21/2017-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Česká advokátní komora vydala dne 15. 9. 2017 pod č. j. P 25/2017-010 rozhodnutí o pozastavení výkonu advokacie stěžovatele z důvodu zjištění, že s ním bylo zahájeno řízení ve věci omezení nebo zbavení svéprávnosti pro jeho zdravotní stav - stěžovatel trpí duševní chorobou, která není přechodného charakteru.
Proti rozhodnutí komory podal stěžovatel správní žalobu, o které doposud Městský soud v Praze nerozhodl. Současně se žalobou požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku žalobě, o čemž negativně rozhodl městský soud usnesením 23. 10. 2017, č. j. 9 Ad 21/2017-52.
Proti usnesení městského soudu stěžovatel brojí ústavní stížností podanou dne 15. 12. 2017 a navrhuje jeho zrušení; namítá porušení zákazu diskriminace podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zneužití mezí základních práv a svobod podle čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny, porušení svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání a projevu podle čl. 15, čl. 16 a čl. 17 Listiny, porušení práva podnikat podle čl. 26 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a 38 Listiny a čl. 6, čl. 9 a čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve, než Ústavní soud začne posuzovat ústavní stížnost, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); v projednávané věci se zaměřil na posouzení otázky, zda je ústavní stížnost přípustná a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li výjimečně dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky (§75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou totiž vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních předpisů. Především ostatní soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve nedojde-li ke zjednání nápravy v jejich rámci, je možné se domáhat ochrany poskytované Ústavním soudem v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
K povaze rozhodnutí soudu o návrhu na přiznání odkladného účinku správní žalobě se Ústavní soud vyjádřil již v řadě usnesení (např. sp. zn. I. ÚS 2636/07, II. ÚS 1269/07, III. ÚS 665/06, III. ÚS 1972/07, III. ÚS 2263/08, I. ÚS 536/09) tak, že jde toliko o procesní rozhodnutí, které je vydáváno jako dílčí opatření v rámci soudního řízení a jeho smysl je jen procesní.
Konkrétně k povaze rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku se vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 665/06 tak, že jde o "rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno (srov. §73 odst. 3, 4 s. ř. s.)", a proto nejde o rozhodnutí, "proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí.". Z toho Ústavní soud dovodil, že "rozhodnutí správního soudu o odkladném účinku žaloby nemůže být zásadně pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná". Posuzovaná ústavní stížnost "tedy v podstatě brojí proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (srov. přiměřeně usnesení sp. zn. III. ÚS 119/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 12, str. 489)".
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2017
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj