| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| 7 A 104/2002 | 30. 9. 2003 | A | I. Odůvodní-li správní orgán své rozhodnutí pouze tak, že práva a povinnosti vyplývající z posuzované dohody se týkají zahraničního obchodu s vojenským materiálem, není z toho zřejmé, pod jakou činnost definovanou v §2 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem dohoda spadá; takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné. II. Uvedení nesprávného identifikačního čísla v oznámení o zahájení správního řízení i v rozhodnutí správního orgánu I. stupně není porušením správního řádu. |
| 6 A 546/2002 | 30. 9. 2003 | A | Politický vězeň uplatňující nárok na jednorázovou částku podle zákona č. 261/2001 Sb. má nárok na poskytnutí této částky také za dobu, v níž odpykával dřívější trest odnětí svobody, k němuž byl odsouzen podmíněně před tím, než byl odsouzen za rehabilitovaný trestný čin, bylo-li důvodem rozhodnutí o výkonu trestu podmíněně odloženého (§330 tr. řádu) právě jeho odsouzení za trestný čin podléhající rehabilitaci. Rozhodnutí o tom, že se podmíněně odložený trest vykoná, je v takovém případě rozhodnutím „obsahově navazujícím“ na odsouzení rehabilitované, a tedy rozhodnutím ex lege zrušeným podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci (§14 odst. 3). |
| 6 A 60/2000 | 30. 9. 2003 | A | Rozhodnutí správního orgánu vydané na základě §8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, je rozhodnutím v soukromoprávní věci, neboť předmětem rozhodnutí je spor mezi uživatelem a poskytovatelem telekomunikační služby o plnění za poskytnuté služby, tj. spor o povinnosti uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu v rozsahu tehdy stanoveném Telefonním řádem a o oprávnění poskytovatele telefonních služeb jen v takto stanoveném rozsahu úhradu požadovat. Sama skutečnost, že řízení je regulováno správním řádem, nemá pro posouzení soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru věci význam, neboť všechny orgány veřejné správy, jejichž rozhodnutí se projednávají podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2003, se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva. |
| 6 A 100/2001 | 30. 9. 2003 | B | Ze žádného ustanovení zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, nevyplývá, že povinnost získat souhlas vodohospodářského orgánu ke stavbám, zařízením nebo činnostem uvedeným v §13 tohoto zákona, se týká pouze vlastníka věci, na kterou dopadá toto ustanovení. Proto v případě, kdy existuje nájemní smlouva o nájmu movité věci, je nutno dovodit, že souhlas vodohospodářského orgánu musí mít i ten, kdo tuto pronajatou věc užívá. |
| 2 A 522/2001 | 30. 9. 2003 | B | Zákon č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, vymezuje okruh osob, na něž se vztahuje, dvěma požadavky, které mají být splněny současně: musí jít o občana, splňujícího podmínky uvedené v §1 odst. 1 bodě 1. písm. c) až f), bod 2. a §2 zákona č. 255/1946 Sb. (materiální znak), a současně o občana, jemuž o tom bylo vydáno osvědčení podle §8 téhož zákona, nebo má doklad, který také osvědčení nahrazuje (formální znak). Zákon vychází z předpokladu, že objektivní faktický stav je v souladu se stavem formálně právním, tj. že občanu, který podmínky splňuje, bylo vydáno osvědčení odpovídající charakteru jeho odbojové činnosti. Pokud v řízení o poskytnutí jednorázové pe ... |
| 2 A 1166/2002 | 30. 9. 2003 | B | Jestliže žalobce v žádosti o přiznání jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, neuvedl všechny náležitosti a řádně je nedoložil je ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. a §19 odst. 3 spr. ř., měl správní orgán žalobci pomoci nedostatky podání odstranit nebo jej vyzvat, aby nedostatky ve stanovené lhůtě odstranil, a to s potřebným poučením o následcích neodstranění. Nepostupoval-li takto správní orgán, trpí správní řízení vadami, pro které může soud správní rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení (§78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). |
| 2 A 1150/2002 | 30. 9. 2003 | B | Při posuzování nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, je nutno vycházet z podmínek, které tento zákon stanoví. Ač v řízení o úpravě starobního důchodu podle zákona č. 119/1990 Sb., soudní rehabilitaci, byl žadateli starobní důchod za 81 měsíců vazby a výkonu trestu zvýšen, nelze z této doby automaticky vycházet v řízení o přiznání jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.; rozhodná je skutečná doba věznění v tomto řízení prokázaná [§2 odst. 1, §4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb.]. |
| 2 A 1131/2002 | 30. 9. 2003 | B | Právo na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, nemůže vzniknout osobě, jejíž rozhodnutí o věznění bylo zrušeno podle obecných procesních předpisů (na základě podání stížnosti pro porušení zákona generálním prokurátorem podle §266 a násl. trestního řádu), a to ani tehdy, pokud by stížnost pro porušení zákona byla podána s výslovným poukazem na ustanovení §30 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci a z důvodů uvedených v §1 téhož zákona. |
| 2 A 1076/2002 | 30. 9. 2003 | B | Právo na jednorázovou částku podle §1 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 nevznikne tomu, kdo nepředložil osvědčení podle §8 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a ani nemá doklad, který toto osvědčení nahrazuje; fotokopie průkazu člena Slezského odboje takovým dokladem není. |
| 6 A 550/2002 | 30. 9. 2003 | B | Úprava obsažená v ustanovení §250o o. s . ř. ve znění účinném k datu 31. 12. 2002 umožňovala zastavení řízení soudem, jestliže správní orgán, jehož rozhodnutí soud přezkoumává, vydá nové rozhodnutí, kterým návrhu zcela vyhoví; správní orgán tak však mohl postupovat pouze tehdy, jestliže mu oprávnění vydat nové rozhodnutí i po podání opravného prostředku plynulo ze speciální právní úpravy. Takovou úpravu však neobsahoval zákon č. 261/2001 Sb. Rozhodnutí, kterým žalovaná hodlala změnit své původní rozhodnutí, proti němuž již žalobce podal opravný prostředek k soudu, je proto nicotné pro absolutní inkompetenci správního orgánu (§76 odst. 2 s. ř. s.). |
| 7 A 560/2002 | 30. 9. 2003 | B | Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle §3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, nelze přiznat žadatelce, jejíž otec jako účastník národního boje za osvobození padl a jejíž matka zemřela v roce 1958. |
| Nad 97/2003 - 41 | 30. 9. 2003 | B | Samotná skutečnost, že žalobce – žadatel o azyl - v současné době pobývá v pobytovém středisku mimo obvod místně příslušného krajského soudu a ve věci požaduje nařídit jednání, není důvodem pro přikázání věci jinému krajskému soudu podle §9 odst. 2 s. ř. s. Taková skutečnost totiž nemá vliv na rychlost nebo hospodárnost řízení a nelze v ní spatřovat ani jiný důležitý důvod. |
| 2 A 612/2002 | 30. 9. 2003 | B | Napadla-li žaloba ve správním soudnictví u vrchního soudu v roce 2002 a řízení bylo skončeno Nejvyšším správním soudem zastavením pro uspokojení navrhovatele (§62 odst. 4 s. ř. s.) po tomto datu, přizná soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v nákladech na zastoupení advokátem; výše této náhrady se vypočte postupem podle vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (zkrácený název). K této náhradě se připočte prokázaný počet paušálních náhrad na úhradu hotových výdajů advokáta (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, §133 s. ř. s.). |
| 4 Ads 13/2003 | 25. 9. 2003 | A | Neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. |
| 5 Afs 13/2003 | 25. 9. 2003 | A | Počátek lhůty, v níž lze podat kasační stížnost (§40 a §106 odst. 2 s. ř. s.), je dán dnem doručení písemného vyhotovení rozsudku krajského soudu. Následujícího dne začíná běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti, která skončí dnem, jenž se svým označením shoduje se dnem doručení. Byl-li tedy rozsudek krajského soudu doručen v pracovní den v pátek, je posledním dnem, kdy lze kasační stížnost podat, opět pátek druhého týdne, je-li pracovním dnem. |
| 2 A 610/2002 | 25. 9. 2003 | B | Žalobkyně, která se narodila dne 27. 7. 1951 ve věznici matce (politické vězeňkyni) a tamtéž pobývala z důvodu poporodní péče, kterou jí její matka poskytovala po dobu necelých 3 měsíců, není oprávněnou osobou podle ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, neboť podmínky uvedeného ustanovení nesplňuje. Její „nesvoboda“ neměla charakter uvěznění, jakožto trestu uloženého za spáchaný trestný čin, ale šlo jen o sdílení osudu její matky. Rozhodnutí o jejím „uvěznění“ nemohlo být proto ani zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. |
| 1 A 598/2002 - 28 | 25. 9. 2003 | B | Podle §6 věty první zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, o nároku, o výši jednorázové peněžní částky a o její výplatě oprávněné osobě rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení. Ta pak ve svém rozhodnutí musí rozhodnout o celém nároku oprávněné osoby. Neučiní-li tak, soud napadené rozhodnutí zruší pro vady řízení a věc ČSSZ vrátí k dalšímu řízení (§78 odst. 1 a 4 s. ř. s.) |
| Na 841/2003 - 1 | 25. 9. 2003 | B | K projednání a rozhodnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu o přestupku, je příslušný krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni (§7 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud, u něhož byla žaloba podána, proto věc v souladu s §7 odst. 5 s. ř. s. postoupí k vyřízení krajskému soudu věcně a místně příslušnému. |
| 6 A 141/2002 | 24. 9. 2003 | A | Pokud je poučení o možnosti podat odvolání formulačně nepřesné, avšak obsahuje vše, co požaduje zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, nelze z takového poučení dovozovat důsledky uvedené v §132 odst. 4 tohoto zákona. |
| 2 A 1105/2002 | 24. 9. 2003 | A | Rozhodne-li správní orgán i přes přetrvávající nejasnosti o skutečnostech rozhodných pro přiznání nároku, způsobené tím, že navrhovatel nepředložil doklad osvědčující jím tvrzený nárok, poruší tím povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci (§3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 spr. ř.). |
| A 8/2003 - 1 | 24. 9. 2003 | A | Podle §106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve spojení s §12 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění zákona č. 113/1997 Sb., může být celník propuštěn ze služebního poměru, jestliže porušil služební přísahu zvlášť závažným způsobem. Služební přísahou se celník zavazuje k čestnému, statečnému a ukázněnému chování. Pokud se celník svým jednáním výrazně odchýlí od požadovaného chování, a to nejen při plnění služebních povinností, ale i v rámci běžného života (zde: krádež v obchodě), dopustí se zvlášť závažného porušení služební přísahy. |
| 2 A 1082/2002 | 24. 9. 2003 | B | Pojem „věznění“ dle §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, zahrnuje pouze dobu skutečného věznění, tj. dobu pobytu v zařízeních určených pro nepodmíněný výkon trestu odnětí svobody, nikoli dobu odsouzení k podmíněnému trestu odnětí svobody, nebylo-li rozhodnuto o tom, že podmíněně odložený trest se vykoná. |
| 7 A 547/2002 | 24. 9. 2003 | B | Soud zruší rozhodnutí pro nesrozumitelnost odůvodnění zejména tehdy, jestliže odůvodnění nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech, které pohnuly správní orgán k vydání rozhodnutí [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. |
| 2 A 1086/2002 | 24. 9. 2003 | B | Politickému vězni (§2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, Politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945), který byl vězněn právě jeden rok, náleží jednorázová peněžní částka ve výši 60 000 Kč. Pro přiznání částky vyšší není splněna zákonná podmínka stanovená v ustanovení §5 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., tj. věznění delší než jeden rok. |
| 7 Azs 3/2003 | 24. 9. 2003 | B | Samotná skutečnost, že žadatel o azyl má v úmyslu se v České republice oženit a založit zde rodinu, není bez dalších okolností hodných zvláštního zřetele důvodem pro udělení azylu z humanitárního důvodu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. |
| 7 As 13/2003 | 24. 9. 2003 | B | Důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení pode §60 odst. 7 s. ř. s. lze spatřovat i v tom, že podání žalobce bylo nejasné, nebylo zřejmé, čeho se domáhá. |
| 5 Ads 1/2003 | 23. 9. 2003 | A | k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. ČNR 582/1991 Sb., vyhlášky č. 28/1993 Sb., vyhlášky č. 206/1995 Sb. a vyhlášky č. 139/1998 Sb. (v textu též jen „vyhláška č. 182/1991 Sb.“)Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí vydává na základě hlasování své stanovisko formou posudku, který je výsledkem kolektivního projednání podle zásad uvedených ve vyhlášce č. 182/1991 Sb. Takto formovaný postup posudkové komise nedovoluje, aby soud v rámci dokazování zjišťoval stanoviska jejích jednotlivých členů. Posudek není výsledkem správního řízení, jejž by bylo možno napadnout samostatným opravným prostředkem podle procesních předpisů správních. |
| 5 Ads 33/2003 | 23. 9. 2003 | A | Na rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, které při rozhodování o dávce důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem občana plně vychází z posudku lékaře příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, nelze nahlížet jako na takové, jež by nemělo oporu ve spisu ve smyslu požadavku §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. |
| 5 A 121/2002 | 18. 9. 2003 | A | Důvodem k propuštění ze služebního poměru podle §107 a §152 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, není, jestliže příslušník hasičského záchranného sboru po vyslovení nesouhlasu služebního funkcionáře s podnikatelskou činností pouze prodléval s oznámením o přerušení či ukončení živnosti. |
| 1 A 629/2002 | 18. 9. 2003 | A | Správní orgán je při novém rozhodování po zrušení původního rozhodnutí vázán právním názorem, který byl vysloven jako důvod kasace (§78 odst. 5 s. ř. s.). Je proto povinen nové rozhodnutí řádně odůvodnit. Nestačí, uvede-li správní orgán důvody rozhodnutí až ve svém vyjádření k žalobě. |
| 4 As 27/2003 | 18. 9. 2003 | A | I. V řízení o dodatečném povolení změny stavby, vedeném ve spojení s postupem podle §88 odst. l písm. b) stavebního zákona, se správní orgán znovu pokusí dosáhnout dohody mezi účastníky ohledně jejich občanskoprávních a jiných námitek. Nedojde-li k dohodě, je na místě postup podle §137 odst. 2 stavebního zákona. II. Žaloba ve správním soudnictví je přípustná pouze po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zákon [§68 písm. a) s. ř. s.]. Žalobu, která jim předchází, správní soud odmítne [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. To platí i tehdy, jestliže účastníku správního řízení příslušné rozhodnutí nebylo doručeno. |
| 5 Azs 5/2003 | 18. 9. 2003 | A | Cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání (§51 s. ř. s.) poučena v jazyce, jemuž rozumí. |
| 1 A 626/2002 | 18. 9. 2003 | B | I. Žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, nemůže být zamítnuta bez dalšího jen proto, že žadatelka - která žádost uplatnila jako vdova po účastníku národního boje za osvobození, uvedenému v ustanovení §1 odst. 1 bod 1 písm. d) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, s nímž uzavřela manželství dne 18. 8. 1945 - po uplatnění nároku zemřela, aniž do dne své smrti učinila prohlášení o nemožnosti uzavřít manželství v době účasti manžela v boji za národní osvobození (§1 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb.). III. ... |
| 1 A 574/2002 | 18. 9. 2003 | B | Datem 25. 2. 1948, uvedeným v §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, není omezen nárok politického vězně vězněného v době od 15. 1. 1948 do 15. 4. 1948, u něhož bylo rozhodnutí o jeho věznění zcela rehabilitováno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Pro určení výše jednorázové peněžní částky podle §5 zákona č. 261/2001 Sb. se mu započítá celá doba věznění, tj. včetně doby před 25. 2. 1948. |
| 5 A 108/2002 | 18. 9. 2003 | B | Rozhodnutí o poskytnutí finančního příspěvku podle §43 odst. 8 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. není přezkoumatelné soudem. Žaloba brojící proti takovému rozhodnutí je nepřípustná a soud ji odmítne [§46 odst. 1 písm. d) a §68 písm. e) s. ř. s.]. |
| Nad 87/2003 - 1 | 18. 9. 2003 | B | Změní-li žalobce v azylové věci po podání žaloby místo svého pobytu tak, že nové místo pobytu patří do obvodu jiného než k řízení původně místně příslušného krajského soudu (§32 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu), je z důvodu hospodárnosti vhodné, aby Nejvyšší správní soud věc přikázal krajskému soudu podle místa nového pobytu v souladu s §9 odst. 2 s. ř. s. |
| 4 Azs 6/2003 | 17. 9. 2003 | A | I. Manželství s občanem České republiky pojmově vylučuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle §13 zákona o azylu, neboť občanu České republiky nemůže být v České republice azyl udělen. Trvalý pobyt cizince, který uzavřel manželství s občanem České republiky, je upraven v §65 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o pobytu cizinců. II. Manželství s občanem České republiky samo o sobě nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele, pro nějž by bylo možno udělit humanitární azyl podle §14 zákona o azylu. |
| 5 As 3/2003 - 49 | 17. 9. 2003 | A | Úkon celního orgánu, kterým se určuje celní prostor dle §102 odst. 2 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, nesměřuje proti individuálně určeným osobám, ale vymezuje se jím prostorová působnost závazného režimu celního prostoru vůči všem osobám, které do takto vymezeného prostoru vstoupí či vjedou. Jedná se o organizační úkon, jímž se vytvářejí podmínky pro výkon správní činnosti celního orgánu. Vztahy mezi vlastníkem či jiným oprávněným uživatelem těchto prostorů na straně jedné a celním orgánem na straně druhé jsou vztahy soukromoprávní a spory z nich plynoucí projedná a rozhodne soud v řízení podle části třetí občanského soudního řádu. |
| 5 A 156/2002 | 17. 9. 2003 | A | Není-li v odůvodnění rozhodnutí o zániku nároku na příspěvek za službu vysvětlen vztah mezi §116 odst. 4 a §118 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, přičemž dikce těchto ustanovení nasvědčuje jejich vzájemnému rozporu, je to důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné. |
| 5 As 9/2003 | 17. 9. 2003 | B | Rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu práva do katastru nemovitostí podle §5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb., nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. O vkladu práva do katastru nemovitostí lze Rozhodnout pouze v civilním řízení soudním podle části páté o. s. ř. ve účinném od 1. 1. 2003; věcná příslušnost krajského soudu je určena §249 o. s. ř. |
| 7 As 2/2003 | 17. 9. 2003 | B | Rozhodnutí pozemkového úřadu o určení vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je Rozhodnutím správního orgánu o soukromoprávním nároku. Soudní ochrana je zde zajištěna postupem podle §244 a násl. o. s. ř., ve znění účinném po 1. 1. 2003, tedy projednáním a Rozhodnutím v civilním řízení soudním a nikoliv ve správním soudnictví [§68 písm. b) s. ř. s.]. |
| 4 Azs 10/2003 | 16. 9. 2003 | B | Podle §106 odst. 2 s. ř. s. je pro podání kasační stížnosti stanovena lhůta dvou týdnů po doručení rozhodnutí krajského soudu; zmeškání této lhůty nelze prominout. Je-li kasační stížnost podána opožděně, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. |
| 5 A 37/2002 | 5. 9. 2003 | A | Oznámení skutečností nasvědčujících podjatosti kontrolního pracovníka podle §10 odst. 3 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, je nejen právem, ale zároveň i povinností kontrolované osoby. Nelze je interpretovat jako právo kontrolované osoby účelově sdělit pochybnosti o nepodjatosti kontrolního pracovníka teprve v rámci přezkumného řízení poté, co kontrolovaná osoba vyčká, zda rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro ni bude představovat negativní zásah, či nikoliv. |
| 2 A 1504/2002 | 5. 9. 2003 | B | Vdova po československém občanovi, který byl odvlečen do Svazu sovětských socialistických republik nebo do táborů zřízených Svazem sovětských socialistických republik v jiných státech, která s ním uzavřela manželství po šesti měsících od jeho návratu z tohoto tábora, není oprávněnou osobou pro nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle §5 odst. 2 zákona č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech. |
| 7 A 178/2002 | 4. 9. 2003 | A | I. Územní rozhodnutí se nevyžaduje jenom pro stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby [§32 odst. 2 písm. a) a §139b odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona]. Takovou stavební úpravou však není stavba protihlukové stěny u dálnice, neboť jí dochází ke změně výškového ohraničení stavby dálnice. II. Námitka omezení užívání reklamního zařízení v důsledku výstavby protihlukové stěny u dálnice nemůže nikterak ovlivnit realizaci této stavby, a proto není na místě přerušit stavební řízení podle §137 odst. 2 stavebního zákona. III. Platná právní úprava neurčuje minimální počet účastníků řízení podmiňující možnost doručovat veřejnou vyhláškou. To, kdy je počet účastníků velký ve smyslu §61 odst. 4 a §64 odst. 1 a 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, je zcela ponecháno na volné úvaze stavebního úřadu. |
| 7 A 123/2002 | 4. 9. 2003 | A | Vyjde-li silniční správní úřad při svém rozhodování podle §31 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ze stanoviska Policie ČR, neporušuje §3, §32 odst. 1 ani §47 spr. ř., neboť správní orgán je tímto stanoviskem vázán; nemůže do něho zasahovat, resp. nutit Policii ČR jeho obsah měnit. |
| 7 A 102/2001 | 4. 9. 2003 | B | Postup dle §8 odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění zákona č. 124/1998 Sb., je rozhodnutím založeným na volném hodnocení důkazů správním orgánem, jež shromáždil za účelem zjištění, zda jsou naplněny podmínky pro udělení souhlasu s volbou člena představenstva nebo člena dozorčí rady. Vyslovení přesvědčení o vhodnosti konkrétní osoby k tomu, aby se stala členem příslušného orgánu, má povahu správního uvážení. |
| 7 A 504/2002 | 3. 9. 2003 | A | Byl-li žadatel o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. vzhledem ke svému věku (šestnáct let) namísto trestu odnětí svobody omezen na osobní svobodě institutem ochranné výchovy podle §71 trestního zákona z roku 1950, který však splňoval veškeré aspekty pojmu „věznění“, je třeba na takové omezení osobní svobody pohlížet jako na věznění a nárok podle §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. lze při splnění ostatních zákonných náležitostí žadateli přiznat. |
| 5 A 56/2002 | 3. 9. 2003 | A | Byl-li žalobce propuštěn ze služebního poměru podle ustanovení §106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť závažným způsobem a za totéž jednání je proti němu vedeno trestní stíhání, nelze dospět k názoru, že propuštěním ze služebního poměru byla porušena presumpce neviny zaručená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. |
| 2 A 1164/2002 | 3. 9. 2003 | A | Československý politický vězeň: možnost přiznání nároku podle zákona č. 261/2001 Sb.Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle §1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. mohl vzniknout i osobě se statusem Československého politického vězně, protože tohoto statusu podle §2 odst. 1 bodu 5 zákona č. 255/1946 Sb. nabývaly nejen osoby vězněné a internované (jimž nárok na jednorázovou částku – odvíjející se od doby věznění nebo internace – vznikl již podle zákona č. 217/1994 Sb.), ale mohly jej nabýt a také nabývaly i osoby „jinak“ omezené na osobní svobodě, tedy i osoby z rasových nebo náboženských důvodů soustředěné do vojenských pracovních táborů nebo ukrývající se. U této skupiny osob, kterou §1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. vymezil skutkovými znaky a nikoli právním statusem, proto není vyloučeno, aby nárok vznikl i tomu, kdo byl v rozhodné době účastníkem národního boje za osvobození jako Československý politický vězeň. |