| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| 7 Azs 10/2004 | 12. 3. 2004 | B | Jestliže žalobce – cizinec reagoval na výzvu krajského soudu podle §51 s. ř. s., která byla vyhotovena v českém jazyce, rovněž česky, a to způsobem, z něhož bylo zřejmé, že jejímu obsahu porozuměl, nelze dovodit, že by vyšla najevo potřeba ustanovit mu tlumočníka podle §18 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s., i když žalobu podal ve svém mateřském vietnamském jazyce. |
| 1 Afs 3/2003 | 11. 3. 2004 | A | I. Nesplnění zákonné povinnosti daňového subjektu při dokazování jím uváděných skutečností ve smyslu §31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je třeba posuzovat z hlediska objektivního a okolnost, zda toto nesplnění daňový subjekt zavinil, je okolností nevýznamnou; ani skutečnost, že účetnictví bylo odcizeno či zničeno, nezbavuje daňový subjekt povinnosti k výzvě správce daně prokázat všechny skutečnosti, které je povinen v daňovém prohlášení uvést. II. Jestliže se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí, jímž přezkoumává dodržení zákonných podmínek pro stanovení daně podle pomůcek, omezí na konstatování, že správce daně použil ustanovení §46 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a přihlédl ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, aniž by jakkoliv své závěry zdůvodnil, je dán důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Jestliže i krajský soud v odůvodnění rozhodnutí p ... |
| 2 Azs 8/2004 | 11. 3. 2004 | B | Smysl institutu humanitárního azylu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení §12 a §13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu. |
| 7 A 192/2000 | 11. 3. 2004 | B | I. Vznesení námitky podjatosti způsobuje, že v řízení o věci samé nesmí být pracovníkem správního orgánu, proti němuž byla námitka podjatosti vznesena, činěny žádné úkony, vyjma úkonů neodkladných. Má-li mít procesní rozhodnutí o tom, zda je pracovník správního orgánu vyloučen, smysl, musí předcházet rozhodnutí o věci samé. Je-li tedy námitka podjatosti vznesena, je pracovník, jemuž jinak projednání a rozhodnutí ve věci přísluší, povinen vyčkat až do rozhodnutí o vznesené námitce. Rozhodovat o této námitce dodatečně zákon neumožňuje. II. Byla-li vznesena námitka podjatosti proti pracovníku správního orgánu I. stupně v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, měl žalovaný o této námitce rozhodnout, a to dříve než vydal rozhodnutí ve věci samé. Pokud tak neučinil, nezbylo soudu, než pro tuto zásadní procesní vadu, která ve svém důsledku mohla mít podstatný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí o věci samé, zrušit rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu řízení [§ ... |
| 6 A 180/2002 | 11. 3. 2004 | B | Správní akt, kterým se podle §4a zákona č. 221/1991 Sb., zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., rozhoduje o nároku domnělé oprávněné osoby, není způsobilý zasáhnout (zkrátit) subjektivní veřejná práva; žaloba proti takovému Správnímu aktu je ve Správním soudnictví nepřípustná [§68 písm. e), §70 písm. a), §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. |
| Konf 11/2003 - 12 | 10. 3. 2004 | A | Domáhá-li se někdo vůči správci nebo zpracovateli osobních údajů toho, aby správce nebo zpracovatel zajistil opatření k nápravě, spočívající ve zdržení se určitého nakládání s osobními údaji, vzniklý závadný stav odstranil nebo poskytl na své náklady omluvu nebo jiné zadostiučinění [§21 odst. 2 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů], není rozhodnutí o takové žádosti v pravomoci soudu, ale Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nic na tom nemění, že takový návrh byl podán v době od 1. 6. do 31. 12. 2002, kdy ustanovení §9 odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve znění tehdy účinném, upravovalo věcnou příslušnost krajských soudů pro rozhodování ve sporech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů v informačních systémech podle staršího zákona č. 256/1992 Sb.; nešlo o ustanovení kompetenční, zakládající pravomoc soudu, a po datu 1. 6. 2002 se stalo obsoletním. |
| 2 Azs 92/2003 | 10. 3. 2004 | B | Rozhodoval-li senát o věci v neúplném složení, jedná se o vadu zakládající zmatečnost řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. K takové vadě Nejvyšší správní soud přihlíží nad rámec kasačních námitek (§109 odst. 3 s. ř. s.). |
| 3 Azs 22/2004 | 10. 3. 2004 | B | Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto Skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny. |
| 1 Azs 9/2003 | 10. 3. 2004 | B | K tvrzení stěžovatele, obsaženému teprve v kasační stížnosti, že je v zemi svého původu ohrožen na životě v důsledku výhrůžek svého věřitele a že tamní policejní orgány mu odmítly poskytnout ochranu, pokud jim za to nezaplatí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.). Jsou-li jediným důvodem kasační stížnosti tato nova, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřípustnou, neboť se opírá o důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.). |
| 1 Azs 26/2004 | 10. 3. 2004 | B | Jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky (§46 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.), pak náhradní doručení zcela nahrazuje doručení skutečné a zákon s ním spojuje totožné následky. V případě zásilek určených do vlastních rukou tak v den následující po uplynutí posledního dne desetidenní úložné lhůty začínají běžet procesní lhůty (zde dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti). Je lhostejné, zda stěžovatel kdykoli později rozhodnutí převezme, neboť na běh již započaté lhůty to nemá vliv. |
| 4 Azs 22/2004 | 9. 3. 2004 | B | Správní orgán v azylovém řízení nepřekročil ani nezneužil meze Správního uvážení, neshledal-li ve zjištěné skutečnosti, že se žadatel narodil v České republice matce, která má bulharskou státní příslušnost, a údajnému otci, který je státním příslušníkem Ukrajiny, za situace, kdy ani jednomu z rodičů azyl na území ČR nebyl udělen, důvod zvláštního zřetele hodný a tedy důvod pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu. |
| 5 A 145/2001 | 4. 3. 2004 | A | Čl. II bod 2 zákona č. 304/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, podle něhož rozhodoval Vojenský úřad sociálního zabezpečení a následně i Ministerstvo obrany jako odvolací orgán ve věci výsluhového příspěvku bývalého vojenského soudce, který udělil souhlas s přidělením k určitému soudu, byl (již v době rozhodování – tj. v r. 1994) v rozporu s článkem 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť diskriminačně zakládal existenci rozdílných kategorií bývalých vojenských soudců, kteří se stali soudci obecných soudů. Správní orgány proto měly podle článku 10 Ústavy České republiky přímo aplikovat čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. |
| 5 Ads 25/2003 | 4. 3. 2004 | B | Byl-li stěžovateli přiznán při souběhu nároků na výplatu více důchodů podle §58 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, za použití nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, invalidní důchod při dovršení věku 50 let, Česká správa sociálního zabezpečení při dovršení věku 55 let znovu porovná výši jednotlivých důchodů podle §21 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. |
| 3 Ads 58/2003 | 4. 3. 2004 | B | Nevyčká-li žalobce rozhodnutí odvolacího orgánu o řádném opravném prostředku a podá žalobu s konstatováním, že by odvolací orgán rozhodnutí správního orgánu prvního stupně stejně potvrdil, nenaplnil podmínku vyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem uvedenou v ustanoveních §5 s. ř. s. a §68 písm. a) s. ř. s.; žaloba je nepřípustná a soud ji podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítne. |
| 3 Ads 49/2003 | 4. 3. 2004 | B | Je-li nepřiznání zvýhodněného zápočtu dob odbojové činnosti podle ustanovení §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, do doby pojištění v rozporu s osvědčením vydaným žalobci podle tohoto zákona, jedná se o vadu řízení, pro kterou by soud měl napadené rozhodnutí zrušit i v případě, kdy se nový zápočet doby pojištění nemůže projevit na výši starobního důchodu z důvodu dosažení zákonem stanovené maximální výše starobního důchodu. |
| 3 Azs 13/2004 | 4. 3. 2004 | B | Skutečnost, že rodiče žadatele o udělení azylu z náboženských důvodů nesouhlasili s jeho sňatkem, není důvodem pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. |
| 1 Azs 23/2004 | 4. 3. 2004 | B | Byla-li krajským soudem odmítnuta žaloba pro neodstranění vad, které bránily jejímu meritornímu přezkoumání (§37 odst. 5 s. ř. s.), a jediný důvod uplatněný stěžovatelem v kasační stížnosti spočívá v žádosti o odstranění tvrdosti zákona s ohledem na skutečnosti, jež vyšly najevo po vydání rozhodnutí správního orgánu a odůvodňují udělení azylu z humanitárních důvodů, není takový důvod podřaditelný pod žádný z případů vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto takovou kasační stížnost jako nepřípustnou odmítne (§104 odst. 4 s. ř. s.). |
| 2 Azs 12/2004 | 3. 3. 2004 | A | Podmínky pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a překážky vycestování podle ustanovení §91 téhož zákona je nutno posuzovat samostatně. Udělení azylu podle ustanovení §12 tohoto zákona je vázáno na objektivní přítomnost pronásledování jako skutečnosti definované v §2 odst. 6 citovaného zákona nebo na odůvodněný strach z této skutečnosti, a to v obou případech v době podání žádosti o azyl, tedy zpravidla v době bezprostředně následující po odchodu ze země původu. Překážka vycestování se naopak vztahuje k objektivním hrozbám po případném návratu žadatele o azyl do země původu, tedy k částečně jiným skutečnostem nastávajícím v odlišném čase. |
| 5 A 115/2001 | 3. 3. 2004 | A | Správní soud se nezabývá těmi žalobními námitkami, které toliko osvětlují či ospravedlňují protiprávní jednání žalobce při porušení cenových předpisů, vyjadřují se k povaze cenových předpisů a k absenci minimální výkupní či garantované ceny mléka na trhu apod. |
| 6 A 54/2001 | 27. 2. 2004 | A | Skončí-li služební poměr vojáka z povolání propuštěním ze služebního poměru proto, že pro něj není v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení [§19 odst. 1 písm. d) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání], a skončí-li z tohoto důvodu i studium při zaměstnání, je pro stanovení výše výsluhového příspěvku podle §143 odst. 6 citovaného zákona určující skutečná, nikoli plánovaná doba studia [§9 odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva obrany č. 113/1996 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů]. |
| 6 A 136/2002 | 27. 2. 2004 | A | Jestliže negativní rozhodnutí správního orgánu o žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je opřeno o ochranu obchodního tajemství (§9 odst. 1 tohoto zákona), avšak soud ze správního spisu zjistí, že v době rozhodování správního orgánu ve spisu nebylo nic svědčící o tom, že by podnikatel požadovanou informaci označil za obchodní tajemství ve smyslu §17 obchodního zákoníku, pak soud takové správní rozhodnutí zruší podle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. |
| 7 Ads 24/2003 | 27. 2. 2004 | B | Právo na právní pomoc v řízení před soudy podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod není právem absolutním. Toto Právo lze realizovat jen za zákonem stanovených podmínek; nelze tedy považovat za nezákonný postup soudu, který zamítne žádost účastníka o ustanovení zástupce z důvodu, že účastník řízení neprokázal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků stanovené v ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. |
| 6 A 86/2002 | 27. 2. 2004 | B | Správce daně je povinen jednotlivě zkoumat u každé skutečnosti a každého důkazu, jimiž se dokládá návrh na povolení obnovy řízení, zda odůvodňují povolení obnovy řízení či nikoliv (§54 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Rozhodnutí, jímž se v odvolacím řízení zamítá odvolání proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení a které je odůvodněno skutečnostmi vyvracejícími navrhované důvody obnovy, je v souladu se zákonem. |
| 4 Azs 3/2004 | 27. 2. 2004 | B | V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu musí žaloba obsahovat nejen obecné náležitosti podání stanovené v §37 odst. 2 a 3 s. ř. s., ale zejména základní náležitosti žaloby vymezené v §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. Neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod, lze jej doplnit jedině ve lhůtě pro podání žaloby (§71 odst. 2 s. ř. s.). Soud není povinen žalobce vyzývat k odstranění takové vady žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován. |
| 5 Ads 29/2003 | 26. 2. 2004 | A | Pro účely výpočtu průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti ve smyslu §47 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je rozhodující, ve kterém měsíci (a tedy i roce) k zápočtu došlo, nikoli za jak dlouhé období byla částka zúčtována; není tedy právně významné, že tato částka představovala jednorázovou náhradu za období delší jednoho roku. |
| 6 Azs 19/2003 | 26. 2. 2004 | A | Rozhoduje-li soud o návrhu na ustanovení zástupce účastníka řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§35 odst. 7 s. ř. s.), zabývá se komplexně tím, zda je takového zastoupení třeba k ochraně práv tohoto účastníka řízení. Založí-li své rozhodnutí o zamítnutí návrhu pouze na tom, že v daném řízení není zastoupení podle zákona povinné a v důsledku zásady koncentrační nelze žalobní body již podané žaloby rozšiřovat, zatěžuje řízení vadou spočívající v neúplně zjištěném skutkovém stavu věci [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí; Nejvyšší správní soud takové rozhodnutí ke kasační stížnosti účastníka řízení proto zruší (§110 odst. 1 s. ř. s.). |
| 5 Azs 45/2003 | 26. 2. 2004 | A | Ze skutečnosti, že při nelegální činnosti se žadatel o azyl dostal do styku s muslimskými skupinami a sám je ateistou, nelze bez dalšího dovozovat pronásledování z důvodu náboženství ve smyslu §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to ani když se žadatel nyní takovýchto skupin obává proto, že by se mu mohly mstít z příčin, jejichž původ leží právě ve spolupráci při nezákonných obchodech. |
| 6 A 85/2000 | 26. 2. 2004 | A | I. Zákonnost rozhodnutí Komise pro cenné papíry o uložení nápravných opatření obchodníkovi s cennými papíry podle §86 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, soud přezkoumává ke dni rozhodnutí správního orgánu, nikoliv k datu právní moci rozhodnutí. II. Dojde-li v době od rozhodnutí Komise pro cenné papíry o uložení nápravných opatření do dne právní moci tohoto rozhodnutí ke zrušení oprávnění obchodníka s cennými papíry, nezpůsobuje tato skutečnost nicotnost vydaného rozhodnutí. |
| 6 Azs 36/2003 | 26. 2. 2004 | A | Pokud soud řádně doručil účastníku řízení výzvu k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez jednání (§51 s. ř. s.), a účastník řízení ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřil svůj nesouhlas, má se za to, že s takovým postupem souhlasí. Napadá-li za této situace účastník řízení rozhodnutí soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., přičemž vadu řízení spatřuje v tom, že mu byla odepřena možnost jednat před soudem, zamítne Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.). |
| 4 Azs 12/2004 | 26. 2. 2004 | B | I. Institut opatrovníka ustanoveného podle §29 odst. 3 o. s. ř. má své opodstatnění pouze v případě, kdy reálně existují skutečnosti, pro které byl opatrovník ustanoven. Pokud dojde ke změně situace, tj. odpadne důvod pro ustanovení opatrovníka, jeho funkce zaniká a soud nadále jedná s účastníkem řízení. II. Pokud krajský soud ke zjištění místa pobytu žadatele o azyl vyvinul veškeré úsilí, které na něm lze požadovat, nestačí k závěru o nezákonnosti usnesení o zastavení řízení podle §33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, sám fakt, že se žadatel o azyl znovu náhle objeví, ledaže by následně bylo prokázáno pochybení soudu při doručování písemností, zjišťování místa pobytu stěžovatele, či při vyhodnocení, že mu nemožnost zjištění místa jeho pobytu bránila nejméně po dobu 90 dnů rozhodnout ve věci. |
| 5 Azs 64/2003 | 26. 2. 2004 | B | Skutečnost, že stát stanoví za majetkové delikty i trest smrti, nepředstavuje sama o sobě překážku vycestování dle §91 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., není-li požadováno vydání žadatele o azyl pro takový trestný čin, za který Skutečně trest smrti hrozí. |
| 6 Azs 16/2003 | 26. 2. 2004 | B | I. Neposkytnutím informací nezbytných pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci, které je důvodem pro zastavení řízení o udělení azylu podle §25 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je rovněž zatajení pravé totožnosti (jména, příjmení, data narození, státní příslušnosti) žadatelem o udělení azylu. II. Vážným důvodem, pro který se žadatel o udělení azylu opakovaně nedostavil k pohovoru a jehož absence vede k zastavení řízení o udělení azylu podle §25 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, není změna místa hlášeného pobytu, kterou žadatel řádně neoznámil (§77 a §78 zákona o azylu), a v jejímž důsledku nastala fikce doručení písemnosti (zde: výzvy k pohovoru) podle §24 odst. 3 zákona o azylu. |
| 5 Azs 50/2003 | 26. 2. 2004 | B | Správní orgán nemá povinnost sám domýšlet důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné. |
| 5 Azs 53/2003 | 26. 2. 2004 | B | Námitka, jejíž podstatou je poukaz na porušování lidských práv Spojenými státy americkými, zpochybňující informace podané ministerstvem zahraničí USA o stavu hospodářství v zemi žadatele o azyl, nepředstavuje okolnost, která by měla být v řízení vzata v úvahu a není ani právně významná pro zjištění naplnění zákonných podmínek pro udělení azylu, neboť podstatnou se jeví konkrétní situace žadatele o azyl a důvody, pro které o něj žádá. |
| 7 Azs 52/2003 | 26. 2. 2004 | B | Pokud stěžovatelka pouze obecně namítá, že krajský soud i správní orgán nesprávně posoudily právní otázku, zda lze na její případ vztáhnout §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., a že správní rozhodnutí neodpovídá §47 odst. 3 správního řádu, posoudí Nejvyšší správní soud, zda si správní orgán opatřil dostatek důkazů, na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci a zda je vyhodnotil v kontextu platné právní úpravy. |
| 1 Ans 1/2003 | 26. 2. 2004 | B | Žalobou na nečinnost se lze domáhat ochrany u soudu jen tehdy, pokud je správní orgán nečinný při vydání rozhodnutí, jímž má být založeno, změněno, zrušeno nebo závazně určeno právo nebo povinnost žalobce. Jestliže úkon správního orgánu nemůže zasáhnout do práv a povinností žalobce (není rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky §65 odst. 1 s. ř. s.), není v pravomoci soudu poskytovat ve správním soudnictví ochranu proti správnímu orgánu, který je s provedením takového úkonu v prodlení; nemůže proto rozhodnout o povinnosti správního orgánu úkon provést. |
| 5 Azs 38/2003 | 25. 2. 2004 | A | Ekologická katastrofa nepředstavuje důvod pro přiznání azylu podle §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. |
| 6 A 5/2000 - 58 | 25. 2. 2004 | A | I. Při uložení pokuty podle §17 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, se pro výpočet neoprávněně získaného majetkového prospěchu vychází z ceny účtované odběratelům zahrnující i daň z přidané hodnoty. II. Způsob určení průměrné věcně usměrňované ceny tepelné energie pro domácnosti včetně vzorce stanoveného cenovým výměrem je součástí cenové regulace a soudu nepřísluší hodnotit vhodnost stanovených kritérií. III. Souhlas kontrolovaného subjektu s protokolem o kontrole podle §6 odst. 5 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, nevylučuje hodnocení protokolu o kontrole jako důkazu v řízení o uložení pokuty. |
| 4 As 40/2003 | 25. 2. 2004 | A | I. Skutečnost, že se o rozhodnutí o zastavení řízení podle §76 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, účastníci řízení pouze vyrozumějí podle §76 odst. 3 tohoto zákona, ještě neznamená, že takové rozhodnutí neexistuje. II. Dovolává-li se žalobkyně v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo přestupkové řízení zastaveno podle §76 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zcela jednoznačně zrušení takového rozhodnutí a vrácení věci žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení, nelze vycházet z toho, že žaloba byla podána proti vyrozumění o zastavení řízení. Nelze tedy žalobu odmítnout z důvodu uvedeného v ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. proto, že návrh je podle tohoto zákona nepřípustný, a nepřípustnost návrhu (žaloby) spatřovat v tom, že žaloba nesměřuje proti správnímu rozhodnutí, nýbrž proti vyrozumění o zastavení přestupkového řízení. |
| 6 A 89/2000 | 25. 2. 2004 | B | Vysvětlující dopis ministra vnitra ohledně postupu ministerstva při poskytování informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, není rozhodnutím, kterým by byla žalobkyně zkrácena na svých právech, neboť tímto rozhodnutím se o právech a povinnostech žalobkyně nerozhodovalo, a je tedy soudem nepřezkoumatelné. |
| 4 Ads 25/2003 | 25. 2. 2004 | B | Zjistí-li správní orgán, že dávka byla přiznána v nižší částce, než ve které náležela, a to z důvodu úpravy výplaty částečného invalidního důchodu v neprospěch pojištěnce pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti (podle §46 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), je jeho povinností vydat nové rozhodnutí o přiznání či úpravě výše vyplácené částky, a to pro dobu tří roků počítaných nazpět ode dne, kdy bylo zjištěno pochybení vyvolávající nutnost nápravy [§56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb.]; v dalším nárok na výplatu dávky zaniká uplynutím času. |
| 2 Azs 16/2004 | 25. 2. 2004 | B | Smyslem ustanovení §33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 519/2002 Sb., je umožnit soudům nezabývat se meritorně azylovými žalobami těch žalobců, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci České republiky a kteří již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky. Usnesení o zastavení řízení proto není možno považovat za nezákonné jen proto, že se stěžovatel následně „znovuobjeví“, pokud není prokázáno pochybení krajského soudu při doručování či při zjišťování místa pobytu stěžovatele. |
| 6 A 101/2002 | 24. 2. 2004 | A | Předtím, než správní orgán posoudí v řízení se vyskytnuvší předběžnou otázku jako otázku již vyřešenou rozhodnutím jiného k tomu příslušného orgánu, musí si být jist, že je v pravomoci tohoto orgánu o takové otázce rozhodovat. Není-li tomu tak, pak musí buďto sám předběžnou otázku vyřešit, nebo k jejímu vyřešení dát podnět příslušnému orgánu (§40 odst. 1 správního řádu). V žádném případě ale správní orgán nemůže vyřešení předběžné otázky v odůvodnění svého rozhodnutí pominout. |
| 7 A 33/2002 | 24. 2. 2004 | A | I. Je-li pozemek se samostatným parcelním číslem, který tvoří koryto vodního toku začleněného do rybářského revíru podle §7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, vydán oprávněné osobě v restituci nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno v procesu privatizace na jinou právnickou nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského práva státu podle §6 odst. 1 zákona o rybářství, ani na oprávněních plynoucích z dříve přenechaného výkonu rybářského práva podle §8 tohoto zákona. II. Na žádost vlastníka vodohospodářského díla může příslušný správní orgán vyhlásit rybářský revír, případně již existující rybářský revír změnit či rozhodnout, že původní rybářský revír zaniká a na jeho místě vzniká více revírů nových. To však může učinit pouze za předpokladu, že bude zachován smysl a účel zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, kterým je veřejný zájem na utvoření vodního celku, jenž umožňuje řádný a plánovitý výkon rybářského práva. III. Má-li o výkon rybářského práva v daném revíru ... |
| A 9/2003 | 24. 2. 2004 | A | Soud usnesením podle §62 odst. 4 s. ř. s. zastaví řízení pro uspokojení navrhovatele i přes jeho vyjádření, že odpůrcovým novým rozhodnutím nebyl uspokojen, protože se jeho původním rozhodnutím cítí být morálně poškozen a navrhuje jeho zrušení, pokud navrhovatel současně připouští, že mu odpůrce novým rozhodnutím částku v požadované výši přiznal a také mu ji již poukázal. |
| 7 A 164/2002 | 24. 2. 2004 | B | I. Pokud „kroky směřující k nabytí akcií“, jež jsou činěny v době závaznosti nabídky převzetí, současně v této době nevyúsťují v prokazatelné „nabytí akcií“, nejde o porušení §183a odst. 12 písm. a) obchodního zákoníku; Komise pro cenné papíry proto za takové jednání nemůže uložit pokutu podle §9 odst. 3 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 370/2000 Sb. a zákona č. 308/2002 Sb. II. Při ukládání sankce za správní delikt podle §9 odst. 3 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 370/2000 Sb. a zákona č. 308/2002 Sb., je Komise pro cenné papíry povinna přihlédnout ke všem kritériím příkladmo vyjmenovaným v §10 odst. 4 citovaného zákona. Nezohlednění všech těchto kritérií je vadou řízení, mající za následek zrušení napadeného rozhodnutí. |
| 6 Azs 50/2003 | 24. 2. 2004 | B | I. Pohovor s žadatelem o udělení azylu nemůže být veden pouze v obecné rovině, aniž jsou od žadatele požadovány konkrétnější informace. Vyskytne-li se při pohovoru určitá okolnost, která nasvědčuje tomu, že žadatel mohl být pronásledován pro uplatňování politického práva a svobody nebo má odůvodněný strach z pronásledování státní mocí z důvodů stanovených v §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., je povinností správního orgánu vést pohovor tím směrem, aby jeho výsledek byl dostatečně konkrétní pro potřeby udělení azylu. Toto platí tím spíše, pokud správní orgán nemá k dispozici jiné podklady pro své rozhodnutí. II. V řízení o udělení azylu musí správní orgán často rozhodovat v důkazní nouzi. Za této situace je nutné při hodnocení důkazů vzít v úvahu také způsob výkonu státní moci v zemi původu, možnost uplatňování politických práv a další okolnosti, které mohou mít vliv na naplnění důvodů pro udělení azylu. Taková výhrada pochybnosti se uplatní ve prospěc ... |
| 2 Azs 88/2003 | 24. 2. 2004 | B | Nezdržuje-li se žadatel v místě hlášeného pobytu, soud mu proto nemůže doručit procesní výzvu a tato skutečnost brání po stanovenou dobu věcnému rozhodnutí, je zastavení řízení o žalobě podle §33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 519/2002 Sb., důvodné. Příčiny zdržování se na jiné adrese nejsou rozhodné, pokud žadatel o azyl nesplnil ohlašovací povinnost. |
| 4 Ads 39/2003 | 24. 2. 2004 | B | Podle §250m odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 byla pro podání opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu stanovena lhůta 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu; pokud o opravném prostředku, podaném ještě za účinnosti této právní úpravy, rozhoduje krajský soud až po 31. 12. 2002 a zjistí, že je opožděný, odmítne jej Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §129 odst. 2 s. ř. s. |
| 5 Ads 49/2003 | 24. 2. 2004 | B | Jestliže přímo zákon (§4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném od 1. 1. 1998) uložil Ministerstvu práce a sociálních věcí provádět posudky mj. pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění, není takovýto důkaz zpochybněn ani tím, že v §4 odst. 1 písm. b) téhož zákona zákonodárce svěřil Ministerstvu práce a sociálních věcí také řízení činnosti České správy sociálního zabezpečení, která je podle §5 písm. a) bodu 1. tohoto zákona kompetentní rozhodovat o dávkách důchodového pojištění. |