Přehled zveřejněných rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu s právní větou v roce 2004

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
7 Azs 13/2004 30. 1. 2004 B Zastaví-li soud řízení proto, že nebylo možné zjistit, kde se žadatel o azyl zdržuje (§33 zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 519/2002 Sb.) a stěžovatel poté podá kasační stížnost, v níž tvrdí nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], nemůže tento důvod na daný případ dopadat, neboť krajský soud nerozhodoval ve věci samé.
7 A 127/2002 30. 1. 2004 B Úmyslné maření součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání ve smyslu §7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 155/2000 Sb., lze spatřovat i v tom, že uchazeč o zaměstnání, který v době zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání absolvoval rekvalifikační kurz na základní obsluhu počítače, uvede při jednání o možném uzavření pracovního poměru, že sice absolvoval uvedený kurz, ale vše již zapomněl, přičemž v důsledku této skutečnosti pracovní poměr nebyl uzavřen.
2 Ads 7/2003 30. 1. 2004 B Provádí-li soud ve správním soudnictví při jednání dokazování, je povinen účastníkům řízení umožnit vyjádřit se ke všem Prováděným důkazům (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, §123 o. s. ř., §64 s. ř. s.); v opačném případě soud porušuje jednu ze zásad spravedlivého procesu (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Nad 6/2004 30. 1. 2004 B Změní-li žalobce po podání žaloby v azylové věci místo svého pobytu tak, že nové místo pobytu patří do obvodu jiného než k řízení místně příslušného krajského soudu, avšak pobytové středisko, v němž žalobce pobývá, není v obvodu soudu, jemuž soud místně příslušný navrhl věc delegovat (§9 odst. 2 s. ř. s.), není takový návrh na delegaci důvodný.
2 As 17/2003 29. 1. 2004 A I. Pokud žalobce nenamítl již v žalobě nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru podle §106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, nemohl soud včasnost vydání rozhodnutí zkoumat (§75 odst. 2 s. ř. s.), a nemůže tak učinit ani Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). II. Úřední záznam pořízený v trestním řízení není vyloučen z okruhu důkazních prostředků v řízení o propuštění ze služebního poměru (§130 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky).
7 A 156/2000 29. 1. 2004 A Pokutu podle §88 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, lze uložit jen té osobě, u níž bude spolehlivě prokázáno, že se dopustila protiprávního jednání, tj. poškodila nebo zničila bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin. Pokud správní orgány neodstranily pochybnosti ohledně určení sankčně odpovědného subjektu, nelze pokutu bez dalšího uložit jen jednomu ze subjektů přicházejících v úvahu.
2 Azs 64/2003 29. 1. 2004 A Není-li vyhotovení správního rozhodnutí, které je doručeno účastníkovi, opatřeno vlastnoručním podpisem oprávněné osoby, ale jen předtištěným jménem, příjmením a funkcí oprávněné osoby, úředním razítkem a doložkou „za správnost“ podepsanou osobou, která stejnopisy písemného vyhotovení pořídila, pak takový postup neodpovídá §47 odst. 5 správního řádu. Za situace, kdy je součástí správního spisu vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou a je i jinak bezvadné, nezakládá tato vada nicotnost rozhodnutí, neboť je zřejmé, že rozhodnutí skutečně vydala k tomu oprávněná osoba.
2 Afs 28/2003 29. 1. 2004 A V řízení o splnění daňové povinnosti daňovým ručitelem je třeba odlišovat dva druhy výzev. První (§57 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), proti níž se může ručitel odvolat proto, že není ručitelem nebo že ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu anebo že již byla požadovaná částka zaplacena. Doručením této výzvy se daňový ručitel stává daňovým dlužníkem, jemuž vzniká platební povinnost; tato výzva je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., kterou lze po vyčerpání opravných prostředků vlastních daňovému řízení napadnout správní žalobou. Druhým typem výzvy je výzva k uhrazení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě podle §73 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, která má již jen povahu procesního úkonu adresovaného daňovému dlužníku s přesně stanovenou daňovou povinností; tato výzva proto nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví.
4 Ads 31/2003 28. 1. 2004 A Řízení před krajským soudem nelze považovat za zmatečné pro nedostatek podmínek řízení podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník řízení k jednání.
1 Ans 2/2003 28. 1. 2004 A Rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání. Kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, je podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. nepřípustná.
6 Azs 31/2003 28. 1. 2004 B Neměl-li opravný prostředek podaný žadatelem o azyl podle části páté hlavy třetí o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 náležitosti podle §249 odst. 2 o. s. ř. (§250l odst. 2 o. s. ř.), přičemž v době, kdy věc napadla u vrchního soudu, nebyla žalobkyně vyzvána k odstranění vad podání ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř., neznamená to, že po 1. 1. 2003 lhůta k odstranění vad žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s. a §72 odst. 1 s. ř. s. nepočala běžet. Po převzetí věci krajským soudem s ohledem na uplynutí lhůty k podání opravného prostředku (nyní žaloby) by případné poučení soudu s výzvou k odstranění vad žaloby ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. bylo úkonem zcela nadbytečným, neboť k případně dodatečně uplatňovaným argumentům by soud již nemohl přihlížet, a to pro marné uplynutí zákonné lhůty.
1 Azs 4/2004 28. 1. 2004 B Jestliže stěžovatelka až v kasační stížnosti opírá důvod, pro který jí měl být udělen azyl, o důvodný strach z pronásledování pro její příslušnost k určité sociální skupině a s tvrzeným zavražděním svého příbuzného vládnoucí mocí ve své vlasti spojuje obavy o svůj vlastní život, pak uvádí nové skutečnosti, k nimž Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet, neboť je stěžovatelka uplatnila až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí (§109 odst. 4 s. ř. s.). Opírá-li se důvod kasační stížnosti popírající správnost právního závěru o neexistenci důvodu pro udělení azylu výhradně o tyto nové skutečnosti, jde o důvod kasační stížnosti, který je podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustný, neboť jej stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohla.
6 A 58/2002 28. 1. 2004 B Odvolací rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a výchovy (ve spojení s rozhodnutím krajského úřadu) o povolení obnovy řízení vydané na základě návrhu účastníka řízení podle §63 odst. 1 správního řádu (judicium rescindens), ve věci příspěvku dle nařízení vlády č. 176/1996 Sb., kterým se stanoví výše příspěvku na úhradu péče poskytované mládeži umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo preventivní péče, není po materiální stránce rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., protože se jím nezakládá, nemění ani neodnímá žádné právo ani žádná povinnost. Z tohoto důvodu je takové rozhodnutí vyloučeno z přezkoumání soudem ve správním soudnictví a žalobu proti němu směřující správní soud usnesením odmítne [§70 písm. a), §68 písm. e), §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].Rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. je nové (obnovené) rozhodnutí ve věci tohoto příspěvku (judicium rescissorium) vydané podle §64 odst. 3 správního řádu, kterým byla účastníku říze ...
5 A 104/2002 27. 1. 2004 A Do průměrného hrubého měsíčního platu zjišťovaného pro účely výpočtu odchodného a výsluhového příspěvku nelze započítat odměnu přiznanou za rozhodné období, ale zúčtovanou k výplatě až po tomto období (§17 odst. 1 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku).
3 As 3/2003 27. 1. 2004 A Odpovědnost právnických a fyzických osob (podnikatelů) za celní delikt je koncipována jako odpovědnost objektivní. Odpovědnost za správné vyplnění jednotné celní deklarace se proto nepřenáší na fyzickou osobu, která jako zástupce či zaměstnanec právnické osoby, jež je zástupcem deklaranta, jednotnou celní deklaraci vyplnila ve smyslu odst. 54 bodu 175 deklarace, která tvoří přílohu č. 16 k vyhlášce č. 135/1998, kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona.*) Citované ustanovení pouze upravuje způsob vyplňování jednotné celní deklarace za právnickou osobu a způsob stvrzování pravosti údajů, nikoliv odpovědnost podepsané fyzické osoby za údaje v deklaraci obsažené.
5 A 158/2001 27. 1. 2004 A Ustanovení §23 správního řádu o nahlížení do spisů je zvláštním ustanovením ve vztahu k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V případech, na něž se vztahuje §23 správního řádu, nelze postupovat podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
6 A 17/2000 27. 1. 2004 A I. Správní řád nemá (na rozdíl od občanského soudního řádu) ustanovení, podle něhož by účastník správního řízení měl právo jednat před správním orgánem ve své mateřštině; pokud je nicméně jeho mateřštinou jiný než český jazyk, měl by mu být ustanoven tlumočník. Pokud však účastník neprohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a tato skutečnost nevyplývá ani z obsahu správního spisu, není tím porušeno právo účastníka řízení na tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). II. Nezákonným dovozem zboží podléhajícího dovoznímu clu do tuzemska vzniká celní dluh při dovozu [§239 odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona] a celní úřad v takovémto případě vyměří clo a daň z přidané hodnoty ve smyslu §43 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celní dluh nezaniká dodatečným prohlášením (po odhalení pašovaného zboží), že se jednalo pouze o tranzit přes území České republiky (§139 a násl. zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona). Celní dluh zanik ...
6 A 130/2000 27. 1. 2004 B V řízení o odvolání je správce daně povinen přihlížet i ke skutečnostem, které daňový poplatník poté, kdy ve věci podal odvolání, uplatnil v žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav, která se vztahovala k napadenému rozhodnutí a jejíž obsah byl odvolacímu orgánu znám.
Nad 19/2003 - 1 27. 1. 2004 B Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, která zamítla žádost o zápočet doby osobní péče o osobu blízkou pro nesplnění podmíne
Nad 143/2003 - 39 27. 1. 2004 B Opustí-li žadatel o azyl pobytové středisko v souladu s ustanovením §82 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., jedná se toliko o dočasnou změnu pobytu, která není důvodem pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu (§9 odst. 2 s. ř. s.).
5 Azs 43/2003 22. 1. 2004 A Nerozhodl-li soud ve věci samé, ale žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nepřísluší ani Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o kasační stížnosti zabývat se stěžovatelem uplatněným stížnostním důvodem podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., v rámci kterého navíc stěžovatel uplatňoval nové skutečnosti, dříve v řízení neuplatněné (§109 odst. 4 s. ř. s.).
3 Afs 8/2003 22. 1. 2004 A Podle §4 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze od daně z příjmů fyzických osob osvobodit příjmy z prodeje nemovitostí nabytých podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, pokud daňový subjekt tyto nemovitosti nabyl na základě sukcese restitučního nároku uskutečněné podle ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku; daňový subjekt se totiž nestal osobou oprávněnou podle ustanovení §4 zákona č. 229/1991 Sb.
4 Azs 55/2003 22. 1. 2004 A Rozhodnutí správního orgánu, v jehož odůvodnění nejsou uvedeny důkazy, na jejichž podkladě správní orgán dovodil své závěry, je v rozporu s §47 odst. 3 správního řádu a je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Nejsou-li důkazy obsaženy ani ve správním spise, nemá skutkový stav, který vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí, oporu ve spise [§76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
5 Azs 47/2003 22. 1. 2004 B Azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele. Není na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení správního orgánu. V otázkách přezkumu správního rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení, zákon vytváří kriteria, podle nichž a v jejichž rámci se může uskutečnit volba, včetně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládány, ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (prejud. III. ÚS 101/95).
4 Azs 47/2003 22. 1. 2004 B Snaha po legalizaci pobytu v České republice poté, co nebyl prodloužen pobyt na tomto území z důvodů pozdě podané žádosti o jeho prodloužení, není důvodem zvláštního zřetele hodným ve smyslu §14 zákona o azylu, a to ani tehdy, žije-li stěžovatel na území České republiky od roku 1988, kdy přicestoval do Československa na základě mezistátní dohody, a v letech 1988 – 1993 pracoval na základě této dohody v podniku v Mladé Boleslavi. Mimořádný důvod pak nelze spatřovat ani ve snaze pomoci svým vnukům žijícím v České republice v situaci, kdy stěžovatel ve Vietnamu zanechal manželku a dnes již zletilé tři děti.
6 A 108/2001 22. 1. 2004 B Rozhodnutí orgánu ochrany přírody o neudělení souhlasu s dodatečným povolením stavby postavené bez stavebního povolení na území chráněné krajinné oblasti vydané na základě §44 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, není po materiální stránce Rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nezakládá, nemění ani neodnímá žádné právo ani žádná povinnost; pro určení povahy takového Rozhodnutí není podstatné, zda stavební úřady v řízení o nařízení odstranění nepovolené stavby z něj vycházely či nikoli. Rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. je až Rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění stavby postavené bez stavebního povolení, protože se jím vlastníkovi stavby již ukládá konkrétní povinnost – ve stanovené lhůtě odstranit stavbu [§88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění zákona č. 83/1998 Sb.].
6 A 87/2002 21. 1. 2004 A I. Podle ustanovení §183c odst. 5 obchodního zákoníku musí být přiměřenost ceny nebo směnného poměru cenných papírů při povinné nabídce převzetí doložena posudkem znalce. Tento posudek představuje tzv. povinný důkaz. Musí proto být proveden, nicméně závěry v něm obsažené rozhodující správní úřad nezavazují. I na povinný důkaz se totiž v plné míře vztahuje zásada volného hodnocení důkazů (§34 odst. 5 správního řádu). II. Komise pro cenné papíry je ústředním orgánem státní správy, který působí jako odborný správní úřad pro oblast kapitálového trhu. Proto je podle ustanovení §183e odst. 8 písm. a) obchodního zákoníku oprávněna rozhodnout o povinnosti změnit navrhovanou cenu akcií i ve výrazném rozporu s výší ceny doložené posudkem znalce, aniž by byly provedeny další důkazy. Takové rozhodnutí musí být dostatečně konkrétní, a to ve smyslu určení navrhované ceny, neboť v opačném případě by zjevně nesplňovalo základní požadavky kladené na individuální právní akty, mezi něž patří především ...
7 A 122/2000 21. 1. 2004 A Blíže nekonkretizované tvrzení o porušení povinnosti uvedené v §5 odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, o něž správní orgán opřel své rozhodnutí, aniž specifikoval, které konkrétní údaje obsažené v reklamním letáku na léčivý prostředek měly vést k mylnému hodnocení vlastního zdravotního stavu či k dojmu, že pouhým užíváním léčivého přípravku lze ovlivnit zdravotní stav, nepostačuje k závěru o tom, že rozšiřování reklamního letáku je v rozporu s §8 odst. 1 tohoto zákona.
4 Azs 50/2003 21. 1. 2004 B K tvrzení stěžovatele obsaženému teprve v kasační stížnosti, že žije na území České republiky ve společné domácnosti s družkou a společně s ní se stará o její dvě děti, Nejvyšší správní soud nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.). Je-li jediným důvodem kasační stížnosti jenom tato nově tvrzená skutečnost, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřípustnou podle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
5 A 44/2001 20. 1. 2004 A V řízení o pozastavení obchodování s veřejně obchodovatelnými cennými papíry dle §91 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, není Středisko cenných papírů účastníkem řízení dle §14 odst. 1 správního řádu. Vztah mezi Komisí pro cenné papíry, která ve věci rozhoduje, a Střediskem cenných papírů je totiž vztahem kvaziinstančním, tj. vztahem, v jehož rámci uplatňuje správní orgán svoji pravomoc vůči subjektu, který mimo jiné má také působnost a pravomoc v oblasti veřejného práva. Komise tedy v daném případě nerozhoduje o právech a povinnostech Střediska jakožto o subjektivních právech a povinnostech právnické osoby, nýbrž rozhoduje o výkonu jeho veřejnoprávních kompetencí přenesených na něj státem.
5 Ads 19/2003 20. 1. 2004 A Soud se musí zabývat tím, zda existuje příčinná souvislost mezi zaviněným porušením povinnosti příjemce dávky důchodového pojištění, totiž porušením povinnosti písemně ohlásit plátci dávky do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku podle §50 odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a skutečností, že dávka důchodového pojištění byla vyplácena neprávem (§118a odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb.).
5 Afs 3/2003 19. 1. 2004 A Směřuje-li jedna žaloba proti více rozhodnutím správního orgánu a není-li zaplacen soudní poplatek z celého předmětu řízení, nemůže se soud sám a bez dalšího rozhodnout, že přezkoumá právě takový počet rozhodnutí, který odpovídá výši skutečně zaplaceného soudního poplatku, neboť není oprávněn namísto žalobce určit, která rozhodnutí má přezkoumat a stran kterých má řízení zastavit.
5 A 153/2000 16. 1. 2004 A Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj, vydaná na základě zmocnění obsaženého v §143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, a vyhláška Národního výboru hlavního města Prahy č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, vydaná na základě zmocňujícího ustanovení §143 odst. 5 téhož zákona, jsou právními předpisy stejné právní síly toliko s odlišnou místní působností: působnost vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj se vztahuje na území celé České republiky s výjimkou hlavního města Prahy a působnost vyhlášky Národního výboru hlavního města Prahy dopadala naopak pouze na tuto obec.
5 A 23/2000 16. 1. 2004 A Jestliže původní stavba umístěná na určitém pozemku byla odstraněna (zanikla), je třeba k postavení nové stavby nové stavební povolení, a to i za situace, že se jedná o stavbu z hlediska jejího umístění, stavebně technických požadavků i jiných hledisek zcela shodnou se stavbou původní. Pro účely požadovaného stavebního povolení je pak nerozhodné, že původní stavba byla odstraněna v důsledku protiprávního jednání jiné osoby, než je vlastník stavby, a že k odstranění stavby došlo bez povolení příslušného stavebního úřadu (případně jiného orgánu, který působnost stavebního úřadu vykonává).
4 Azs 41/2003 16. 1. 2004 B Pokud se v řízení o udělení azylu prokáže, že žadatel o udělení azylu v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu nebo se o neoprávněný vstup na území jiného státu pokusil, správní orgán nemůže ve věci dále meritorně rozhodovat, nýbrž s ohledem na ustanovení §25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., musí řízení zastavit. V takovém případě nepřichází v úvahu ani rozhodování o překážce vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu, neboť podle ustanovení §28 zákona o azylu lze o překážce vycestování rozhodovat jen tehdy, kdy správní orgán rozhoduje o neudělení či odnětí azylu.
6 A 11/2002 15. 1. 2004 B I. V rozkladovém řízení je orgán o rozkladu rozhodující a orgán I. stupně, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, jediným správním orgánem vymezeným zákonným rámcem jeho věcné příslušnosti; rozdílné je to, komu z hlediska jeho vnitřního organizačního uspořádání zákon zakládá funkční příslušnost o rozkladu rozhodovat. Ve věci přezkoumání rozhodnutí prezidia Komise pro cenné papíry o rozkladu proti rozhodnutí Komise pro cenné papíry je třeba za žalovaného ve smyslu §69 s. ř. s. považovat Komisi, byť žaloba musí směřovat proti rozhodnutí prezidia o rozkladu. II. Stanovil-li zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v době od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 lhůtu pro poskytnutí informace v délce 22 a ½ dne [§14 odst. 3 písm. c) ve spojení s §20 odst. 3], pak vzhledem k tomu, že správní řád, jímž se podle §20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. řídí počítání lhůt, neobsahuje úpravu pro počítání lhůty půldenní, je třeba takovou lhůtu vykládat tak, že povinný subjekt své povinnosti ...
5 A 108/2001 14. 1. 2004 A Aplikuje-li ministr při zrušení rozhodnutí v řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení ustanovení §59 odst. 3 správního řádu namísto ustanovení §65 odst. 2 správního řádu, jedná se o závažnou vadu řízení, jež činí rozhodnutí nepřezkoumatelným; soud napadené rozhodnutí zruší pro nepřezkoumatelnost podle ustanovení §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
5 Azs 25/2003 14. 1. 2004 B Zákonodárce v §12 zákona o azylu implementoval článek 1 písm. A. odst. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, přijaté v Ženevě dne 28. 7. 1951, a článek 1 odst. 2 Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků, přijatého v New Yorku dne 31. 1. 1967, vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 208/1993 Sb., z nichž zřetelně vyplývá, že pojem uprchlík se vztahuje na osobu, která se nachází mimo svou vlast a obává se represí ze strany státu z důvodu příslušnosti k určité společenské vrstvě, resp. sociální skupině. Strach vrátit se do vlasti kvůli neznámým vyděračům (přičemž tato situace souvisí s podnikatelskými aktivitami manžela žadatelky o azyl) takovou státní represí není. V takovém případě je namístě zamítnout žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
2 Azs 69/2003 14. 1. 2004 B Sociální skupina ve smyslu ustanovení §12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je společenský útvar, jenž je určitelný natolik přesně, aby byl vůbec způsobilý k pronásledování. Příslušnost k Sociální skupině je totiž nutno vnímat jako možnost, na jejímž základě může ČR poskytnout ochranu i z jiných důvodů motivujících k pronásledování než z důvodu rasy, náboženství, národnosti či politického přesvědčení. Takovými důvody jsou typicky příslušnost k sexuálním menšinám, skupinám spojeným přesvědčením nenáboženské a nepolitické povahy a jiným skupinám, jevícím znak způsobilý k pronásledování, jenž nemusel být zákonodárci v době přijímání zákona o azylu vůbec znám. Za Sociální skupinu proto nemůže být považována skupina lidí, kteří nemají v daném státě vliv, a to zejména proto, že se nejedná o objektivní ověřitelnou skutečnost, ale o pocit, jímž v určité fázi svého života může trpět takřka jakýkoli člověk v jakékoli reálně existující společnosti.
7 A 3/2002 14. 1. 2004 B Při poskytování informací je dostatečnou ochranou osobních údajů v nich se vyskytujících (§2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb.) jejich znečitelnění v autentickém textu. Nelze proto odmítnout poskytnutí celé uvedené části textu tyto údaje obsahující.
7 A 97/2001 13. 1. 2004 A Způsob uveřejnění roční zprávy emitenta veřejně obchodovatelného cenného papíru o výsledcích jeho hospodaření a o jeho finanční situaci, který byl předepsán ustanovením §80 odst. 1 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, nebylo možno obdobně vztáhnout na uveřejňování pololetních zpráv podle ustanovení §80 odst. 3 téhož zákona.
7 A 31/2002 9. 1. 2004 B Pouhé obecné konstatování o tom, že pro udělení státního občanství České republiky žadatel nesplňuje podmínky dle ustanovení §7 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, aniž by se správní orgán s takovým konstatováním blíže vypořádal a stejně tak se vypořádal i s otázkou možnosti prominutí předmětných podmínek, je nutno považovat za nedostačující a neodpovídající ustanovení §46 a §47 odst. 3 správního řádu. Takové rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a v jeho odůvodnění chybí, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.
2 Ads 35/2003 8. 1. 2004 A Za vadu řízení před soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nelze považovat skutečnost, že soud při posouzení nároku na plný invalidní důchod vycházel i z dokladů v polském jazyce, aniž pořídil jejich překlad, pokud z dokladů dovodil jen skutečnosti stěžovatelem nezpochybněné a doložené i jinými dvojjazyčnými doklady.
6 A 99/2002 8. 1. 2004 A I. Ustanovení §7 odst. 4 písm. f) a §28 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, upravovalo právní vztah mezi kontrolním orgánem a kontrolovaným subjektem, přičemž obsahem tohoto vztahu byla vzájemná práva a povinnosti. Jestliže §28 odst. 1 tohoto zákona stanovil oprávnění inspektorů při kontrolní činnosti, vymezil §7 odst. 4 písm. f) těmto oprávněním korespondující povinnosti oprávněných osob. Rozdíl mezi těmito ustanoveními byl toliko formulační, nikoliv však obsahový. Neuvedla-li tedy Česká inspekce životního prostředí ve výroku rozhodnutí výslovně porušení §7 odst. 4 písm. f) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, nýbrž pouze porušení §28 odst. 1 písm. a), c) tohoto zákona, není její rozhodnutí nezákonné. II. Kontrola má smysl a význam pouze tehdy, když se minimalizuje riziko případné manipulace s prověřovanými objekty a materiály. Jestliže neexistoval žádný zásadní důvod, pro který by inspektoři nemohli provést kontrolu v požadovaném termínu, a kontrolovaný subjekt ...
2 Afs 7/2003 8. 1. 2004 A I. Podání dodatečného daňového přiznání na vyšší daňovou povinnost podle §41 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je povinností daňového subjektu. Není však vyloučeno, aby daňový subjekt byl k jeho podání správcem daně vyzván (§44 odst. 1 téhož zákona). II. Pokud jsou ze znění kasační stížnosti její důvody seznatelné a odpovídají zákonným kasačním důvodům (§103 odst. 1 s. ř. s.), není rozhodující, že stěžovatel sám své důvody nepodřadil k jednotlivým zákonným ustanovením či tak učinil nepřesně. Je-li v kasační stížnosti uvedeno, jaké konkrétní vady v řízení či v úsudku se měl soud dopustit a z čeho je stěžovatel dovozuje, kasační stížnost obstojí. Přitom argumentace proti právnímu posouzení jistě musí vycházet z důvodů napadeného rozsudku; hodnotí-li stěžovatel v takovém případě důvody rozsudku, neznamená to, že se jedná o kasační stížnost nepřípustnou podle §104 odst. 2 s. ř. s.
Konf 108/2003 - 5 6. 1. 2004 A Rozhodnutím vrchního soudu o věcné příslušnosti soudů v občanském soudním řízení podle §104a o. s. ř. nelze založit příslušnost soudu rozhodujícího ve věcech správního soudnictví. Vydáním takového rozhodnutí proto nemůže být ještě založen kompetenční spor [§1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů].
Konf 93/2003 - 5 6. 1. 2004 A Rozhodnutí o výmazu ochranné známky z rejstříku ochranných známek není rozhodnutím správního orgánu o věci soukromoprávní ve smyslu §46 odst. 2 [§68 písm. b)] s. ř. s. O žalobě proti takovému rozhodnutí je proto příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví.

Za rok 2004 bylo zveřejněno 647 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s právní větou, zobrazena strana 13 z celkem 13 stran,
v čase 0,000095 sekundy z toho 0,000028 sekundy NoSQL databáze.