| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| 4 Ads 67/2004 | 4. 11. 2005 | A | Je-li stěžovatelka dítětem manželky zemřelého a její druhý rodič není znám, lze ji považovat za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů [§20 odst. 2 a §52 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění], a to i přesto, že ji zemřelý nepřevzal do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu. |
| 5 Afs 32/2004 | 4. 11. 2005 | B | Nárok na odpočet daně z přidané hodnoty podle čl. II bodu 1. zákona č. 133/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, vznikne mj. v případě, kdy bude vrácený předmět pronájmu bezprostředně prodán nebo se bezprostředně stane předmětem nové smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci. O takovou situaci se jedná pouze v případě prvého bezprostředního prodeje; zanikne-li tento závazkový právní vztah odstoupením od smlouvy podle §344 a násl. obchodního zákoníku, a prodávající věc opětovně prodá, nejde již o bezprostřední prodej a nejsou tak splněny podmínky pro vznik nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. |
| 2 Aps 2/2005 | 3. 11. 2005 | A | Prodej obecního majetku (zde obecního bytu) se děje pomocí instrumentů soukromoprávní regulace, a proto se nemůže jednat o vztah veřejnoprávní; subjektivní práva osob v takových vztazích tak nejsou chráněna správním soudnictvím, neboť nespadají do okruhu subjektivních veřejných práv ve smyslu §2 s. ř. s., nýbrž do okruhu subjektivních soukromých práv, o nichž podle §7 o. s. ř. rozhodují soudy v občanském soudním řízení. |
| Konf 29/2005 - 23 | 3. 11. 2005 | A | Kompetenční spor (§1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů) nevznikne, zrušil-li Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti rozhodnutí krajského soudu, který popřel svou pravomoc o věci rozhodovat tím, že žalobu odmítl (§46 odst. 2 s. ř. s.). Návrh na rozhodnutí tvrzeného kompetenčního sporu v takové věci proto zvláštní senát odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §4 zákona č. 131/2002 Sb. |
| 7 A 73/2000 | 3. 11. 2005 | A | I. V řízení o výmazu ochranné známky podle §25 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách,**) nelze přímo prokazovat to, co se nestalo či neděje (že známka užívána není); řízení je nutno vést tak, že správní orgán k návrhu majitele napadené známky provede navržené důkazy o tom, že známka užívána byla. Zdaří-li se takový důkaz, je popřena hypotéza normy a známka nebude vymazána. Nezdaří-li se – a nejsou-li tu jiné důkazy správnímu orgánu známé, které by bylo možno provést – nese majitel napadené známky procesní odpovědnost za to, že správní orgán neměl možnost učinit zjištění svědčící pro zachování známky, a známka bude vymazána, ledaže majitel známky její neužívání řádně zdůvodní. II. Podmínkou prokázání oprávněného užívání ochranné známky třetí osobou na základě smlouvy v řízení o výmazu ochranné známky podle §25 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách,**) nebyl zápis licenční smlouvy do rejstříku ochranných známek. |
| 6 Azs 550/2004 | 3. 11. 2005 | B | Je-li žadatelka o azyl v zemi svého původu napadána svým drogově závislým druhem a jeho věřiteli k úhradě dluhů druha nucena k prostituci, nesvědčí jí důvod pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. |
| 2 Afs 104/2005 | 2. 11. 2005 | A | Rozhodnutí správního orgánu o uložení sankce za porušení cenových předpisů provozovateli taxislužby nelze bez dalšího označit za nezákonné z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci jen proto, že skutková zjištění správního orgánu vycházejí v zásadě pouze ze svědectví externích spolupracovníků tohoto orgánu. |
| 7 Afs 23/2004 | 2. 11. 2005 | B | Uvedl-li správce daně v odůvodnění rozhodnutí, jímž osvědčil, že pominuly důvody pro zajištění daňové pohledávky (§72 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb.), že „pohledávka byla jinak vypořádána“, nemohla mít tato věta za následek zánik daňové pohledávky. |
| 1 Ads 10/2003 - 86 | 31. 10. 2005 | A | Rozhodným okamžikem, od něhož se odvíjí běh tříleté lhůty k přiznání nebo zvýšení starobního důchodu, je až uplatnění nároku na změnu dávky u příslušného orgánu důchodového pojištění, nikoliv již první podání žádosti o důchod [§56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění]. |
| 1 Ads 7/2004 | 31. 10. 2005 | B | I. Postup posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí se neřídí občanským soudním řádem o důkazu znaleckým posudkem, ale zásadně ustanoveními zákona č. /1967 Sb. správního řádu, pokud jejich použitelnost není modifikována ustanoveními zákonů na úseku důchodového pojištění a sociálního zabezpečení (zejména zákonem ČNR č. 582/1991 Sb. a zákonem č. 155/1995 Sb.) nebo právních předpisů vydaných k jejich provedení (zejm. vyhlášky č. 182/1991 Sb.). Řízení před posudkovou komisí je tedy modifikovaným správním řízením. II. Poznatek z orientačního vyšetření před posudkovou komisí, týkající se psychického stavu stěžovatelky a jejího vystupování, nemohl mít vliv na stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a stěžovatelku poškodit, byl-li rozhodujícím příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stav po opakované operaci kolenního kloubu. |
| 1 As 4/2005 | 27. 10. 2005 | A | Pokud soud ve výroku rozsudku vyslovil zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, ale současně mu uložil další povinnosti týkající se jeho procesního postupu, a začlenil tak do výroku i část odůvodnění svého rozhodnutí, pak je rozsudek sám v důsledku spojení výroku a odůvodnění matoucí a nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. |
| 6 As 58/2004 | 27. 10. 2005 | A | Rozhodnutí státního zástupce o zamítnutí stížnosti proti usnesení policejního orgánu o odložení trestního oznámení není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) a §65 odst. 1 soudního řádu správního. |
| 2 As 47/2004 | 27. 10. 2005 | A | Mezi základní zásady rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob správními orgány nepatří rozhodování ve dvou stupních. |
| 6 A 104/2001 | 27. 10. 2005 | A | I. V řízení, na něž se vztahuje správní řád, je pojmově vyloučeno věcně rozhodovat o jednotlivých rozkladech (odvoláních) proti témuž rozhodnutí správního orgánu I. stupně odděleně. II. Jestliže předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodl o rozkladech navrhovatele výmazu ochranné známky a majitele ochranné známky proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o výmazu ochranné známky z rejstříku ochranných známek samostatnými rozhodnutími, byť se stejnými spisovými značkami a se shodnými výroky, zatížil přezkumné (opravné) řízení procesní vadou, která způsobila nepřezkoumatelnost obou těchto rozhodnutí pro nesrozumitelnost. III. V takovém případě soud zruší obě rozhodnutí o rozkladech z úřední povinnosti, a to i když žalobou bylo výslovně napadeno pouze rozhodnutí o rozkladu majitele ochranné známky. |
| 3 Ads 2/2003 - 112 | 26. 10. 2005 | A | Dnem účinnosti ústavního zákona č. 395/2001 Sb., kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, jímž byla stanovena priorita vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas, před zákonem (čl. 10 Ústavy ČR), již pominula možnost porovnávání důchodových nároků pojištěnců podle mezinárodní smlouvy a vnitrostátních předpisů. Ode dne 1. 6. 2002 tak lze hodnotit pojištěnci dobu zabezpečení získanou na území bývalé ČSFR jen podle čl. 20 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení, inkorporovaného ode dne 1. 5. 2004 též do oddílu 44 přílohy č. III Nařízení Rady (ES) č. 1408/71. |
| 2 Afs 81/2004 - 54 | 26. 10. 2005 | A | I. Právní řád, založený na principech jednoty, racionality a vnitřní obsahové bezrozpornosti, s sebou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích. II. Rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu podle §73 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., neboť prováděním daňové exekuce dochází vždy přinejmenším k zásahu do vlastnického práva garantovaného článkem 11 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nemůže být takové rozhodnutí vyloučeno ze soudního přezkumu. |
| 1 Afs 86/2004 - 54 | 26. 10. 2005 | A | I. Kategorii rozhodnutí o zastavení řízení podle §27 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze paušálně vyloučit ze soudního přezkumu proto, že nenaplňuje znaky rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Soud je povinen v každém jednotlivém případě zkoumat, zda se takové rozhodnutí dotýká subjektivních práv či povinností žalobce, a to včetně těch, jež pramení v ústavním či v mezinárodním právu; v pochybnostech je na místě přijmout závěr ve prospěch soudního přezkumu. II. Zaplacení daňového nedoplatku ručitelem představuje zásah do jeho majetkové sféry, a tedy zásah do základního práva pokojně užívat majetek ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozhodnutí o žádosti o prominutí daně podle §25 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, včetně rozhodnutí o zastavení řízení podle §27 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se tedy dotýká ... |
| 6 As 65/2004 | 26. 10. 2005 | A | Jednání, kterým byl porušen příkaz stanovený v §4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, řídit se dopravními značkami (zde: stání bez parkovací karty na místní komunikaci označené dopravní značkou IP 62 „Vyhrazené parkoviště“), naplňuje formální znaky skutkové podstaty přestupku podle §22 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Materiální znak (§2 odst. 1 posledně citovaného zákona) je naplněn, pokud byl zaviněným jednáním porušen zájem společnosti (zde: organizace dopravy na místní komunikaci). |
| 2 Afs 23/2005 | 26. 10. 2005 | A | I. „Prvním vlastníkem hmotného majetku“ podle §34 odst. 3 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je ten poplatník, který tento hmotný majetek koupí od výrobce či dodavatele za účelem využívání jeho funkcí, bez ohledu na to, zda jej zatřídí do příslušných odpisových skupin ve smyslu citovaného zákona či nikoliv. II. Skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti obstál jen jeden z důvodů, pro které krajský soud zrušil správní rozhodnutí, nemusí vždy vést ke zrušení rozsudku krajského soudu (§110 odst. 1 s. ř. s.). |
| 5 As 49/2004 | 25. 10. 2005 | A | Skutečnost, že pozemek, který je svým charakterem veřejným prostranstvím ve smyslu §34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), je reálně užíván pouze jednou osobou, nemá na charakter pozemku žádný vliv. Podstatné pro posouzení charakteru tohoto pozemku je to, zda je bez omezení volně přístupný komukoli. |
| 2 As 36/2005 | 25. 10. 2005 | A | Skutečnost, že samo napadené rozhodnutí odvolacího orgánu o řádném opravném prostředku ve správním řízení se zabývá pouze procesní otázkou (zde otázkou, zda byl řádný opravný prostředek přípustný), nemění nic na tom, že ve věci rozhodování o vlastnictví k nemovitostem podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jako věci soukromoprávní nelze rozhodnutí správního orgánu ani ve vztahu k této otázce přezkoumávat podle soudního řádu správního. Tuto otázku lze posoudit v civilním řízení soudním podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2003. |
| 2 Azs 423/2004 | 20. 10. 2005 | B | Přestože stěžovatel zřejmě byl v zemi původu pronásledován z azylově relevantních důvodů, nemohl mu být azyl udělen za situace, kdy o azyl požádal až po čtyřech letech nelegálního pobytu v České republice, nadto z důvodů odlišných, které jej z ochrany formou azylu diskvalifikovaly (zde hrozícího správního vyhoštění). O azyl je totiž nutno žádat bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového. |
| 1 Afs 135/2004 | 18. 10. 2005 | A | Opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat jednu ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. |
| 5 Afs 91/2004 | 18. 10. 2005 | A | V případě prokazování příjmů z převodu nemovitostí [§10 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů], jež plynou manželům ze společného jmění manželů a jež se zdaňují jen u jednoho z nich (§10 odst. 2 téhož zákona), spočívá důkazní břemeno na straně daňového subjektu (§31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Správce daně nemůže při vyměřování daňové povinnosti vycházet pouze z tvrzení daňového subjektu, že cena nemovitosti byla stanovena jiným způsobem, než který je uveden v písemné kupní smlouvě, aniž by daňový subjekt podložil takové tvrzení důkazy. |
| 1 Afs 5/2005 | 18. 10. 2005 | B | Povinnost přihlížet k tvrzeným nižším příjmům žalobce by správce daně musel za situace, kdy by tyto skutečnosti sám zjistil při daňové kontrole (pokud by byly prokázány), a nebo za situace, kdy by se žalobci podařilo relevantními důkazy prokázat, že jeho příjmy byly skutečně nižší, než jak původně v daňovém přiznání uvedl. Neunesení důkazního břemene žalobcem neznamená, že správce daně má povinnost takové důkazy sám vyhledávat. |
| 6 Azs 512/2004 | 18. 10. 2005 | B | Tvrzení žadatele o udělení azylu, že se podílel na zmanipulování prezidentských voleb v zemi původu ve prospěch kandidáta, který v těchto volbách vůbec nekandidoval, za což byl stíhán policií a hrozí mu věznění, nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. |
| 7 Afs 71/2005 | 14. 10. 2005 | A | Z ustanovení §21 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vyplývá, že při posuzování procesního úkonu je rozhodující jeho obsah, a nikoliv to, jak je označen. Tato zásada však platí jen tehdy, je-li úkon účastníka určitý a srozumitelný nebo má-li potřebné náležitosti. Neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba v souladu s §21 odst. 8 citovaného zákona účastníka vyzvat, aby vady podání odstranil. Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu však neumožňuje, aby správce daně určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl, obsah podání „domýšlel“ nebo činil závěry z jeho obsahu nevyplývající. |
| 6 Ads 57/2004 | 14. 10. 2005 | B | O vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], se nejedná, pokud lze dovodit, že by výrok rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k vadě řízení vůbec nedošlo. |
| 7 Afs 51/2004 | 13. 10. 2005 | A | Doměřený rozdíl na daňovém základu nepatří mezi základní náležitosti rozhodnutí dle §32 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. |
| Konf 99/2004 - 5 | 13. 10. 2005 | A | Spor o nároky plynoucí z porušení povinnosti vypůjčitele vrátit zařízení sloužící k přijímání signálu digitálního satelitního vysílání, které mu osoba vykonávající komunikační činnost coby půjčitel předala v návaznosti na uzavření smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, není sporem týkajícím se povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nebo na jeho základě, o němž by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad (§129 odst. 1 tohoto zákona), nýbrž sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu proto přísluší soudu (§7 odst. 1 o. s. ř.). |
| 7 A 151/2000 - 127 | 6. 10. 2005 | A | I. Uvedení majitele ochranné známky, o jejíž výmaz navrhovatel žádá, je sice povinnou náležitostí návrhu, avšak zjištění, že majitelem je někdo jiný, nebrání projednání návrhu, neboť okruh účastníků řízení je stanoven v §38 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách. II. Jestliže je v průběhu řízení o výmaz ochranné známky zapsán do rejstříku jiný majitel, lze v řízení pokračovat s tímto novým majitelem jako s procesním nástupcem. Řízení o výmaz ochranné známky je řízením směřujícím k vydání rozhodnutí ad rem; v takovém řízení je proto procesní nástupnictví přípustné. III. Skutečnost, že v průběhu řízení o výmaz ochranné známky byl do rejstříku zapsán převod této známky na jiného majitele, nevylučuje zkoumání zápisné způsobilosti a následný výmaz této ochranné známky. IV. Označení „KABELOVNA“ je označením popisným, vyloučeným ze zápisu ochranné známky podle §4 písm. a) zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách. Popisnost jako důvod výluky se nemusí vztahovat pou ... |
| 2 Azs 88/2005 | 6. 10. 2005 | B | Skutečnost, že zajištění cizince bylo ukončeno, nemá vliv na možnost projednání žaloby proti rozhodnutí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění vydaného podle §124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2002 Sb. |
| 5 Afs 143/2004 | 30. 9. 2005 | A | I. Povinnost platit úroky za dobu posečkání s úhradou celního dluhu podle §275 odst. 3 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, vyplývá z dlužníkem poskytnutého a celními orgány přijatého globálního zajištění celního dluhu. II. Proti platebnímu výměru na úrok za posečkání s placením celního dluhu podle §275 odst. 3 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, může dlužník účinně namítat jeho nezákonnost spočívající v tom, že částka mu předepsaná již překročila jeho závazek vyplývající z jím poskytnutého a celními orgány přijatého globálního zajištění celního dluhu. Uplatnil-li dlužník takovou námitku ve správním řízení i v žalobě, bylo povinností soudu z jím uplatněného důvodu rozhodnutí žalovaného přezkoumat. |
| 2 Afs 92/2005 | 29. 9. 2005 | A | I. I v případech, kdy se posuzují skutkové okolnosti, k nimž došlo před vstupem České republiky do Evropské unie, a rozhodným právem je právo tehdy účinné, je nutno ustanovení českého právního předpisu, přijatého nepochybně za účelem sbližování českého práva s právem Evropských společenství a majícího svůj předobraz v právní normě obsažené v právu Evropských společenství, vykládat konformně s touto normou. Odchýlit se od takovéhoto výkladu je však zpravidla nezbytné v případech, kdy pro to existují zřejmé racionální důvody dané kupříkladu tím, že v ustanovení českého právního předpisu byla úmyslně zvolena odlišná textace nebo že ten, kdo právní předpis vydal, v něm jiným nepochybným způsobem projevil vůli odlišnou od vůle projevené v normě práva Evropských společenství. II. U zprostředkovatelských služeb poskytnutých zprostředkovatelem s místem podnikání v tuzemsku zájemci se sídlem v tuzemsku a spočívajících ve zprostředkování uzavření smlouvy o dílo mezi zájemcem jako zhotovitelem ... |
| 1 Afs 111/2004 | 29. 9. 2005 | A | I. Přikázáním pohledávky na peněžní prostředky daňového dlužníka na účtu vedeném u banky [§73 odst. 6 písm. a) a odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] nelze postihnout pohledávku z účtu, jehož majitelem je manžel daňového dlužníka, i kdyby na účtu byly uloženy peníze daňového dlužníka. II. Povinnost peněžního ústavu nevyplácet peněžní prostředky z účtu povinného, odepsat vymáhanou částku z účtu a vyplatit ji správci daně (§304 odst. 1 a §307 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s §73 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) není povinností nepeněžité povahy ve smyslu §37 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků; za její nesplnění není proto možné uložit pokutu podle uvedeného ustanovení. |
| 2 Afs 56/2004 | 29. 9. 2005 | B | Pokud žalovaný rozsáhlá skutková zjištění soustředil do příloh, které pro účely odůvodnění rozhodnutí vytvořil, v odůvodnění rozhodnutí na ně jako na součást rozhodnutí odkázal a spojil s nimi své závěry, je takové rozhodnutí účinně doručeno jen tehdy, jestliže zákonem stanovenému okruhu adresátů byly spolu s rozhodnutím doručeny i tyto přílohy (§72 odst. 1 s. ř. s.). |
| 5 Ans 5/2005 | 29. 9. 2005 | B | Z ustanovení §36 odst. 1 s. ř. s., které ukládá soudu povinnost poskytnout účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu, je třeba dovodit, že soud je povinen poučit účastníka i o tom, že může požádat o osvobození od soudních poplatků; nesplní-li soud tuto svou povinnost a účastníka jen vyzve k zaplacení soudního poplatku a následně pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví postupem podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a podle §47 písm. c) s. ř. s., je jeho rozhodnutí o zastavení řízení nezákonné. |
| 4 As 50/2004 | 27. 9. 2005 | A | Odmítnutí návrhu proto, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již z návrhu samotného. Pokud tomu tak není, musí soud návrh věcně projednat; vyjde-li v této fázi nedostatek aktivní legitimace najevo, rozhodne o věci rozsudkem. Neučiní-li tak, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zatěžuje řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) a §109 odst. 3 věta za středníkem s. ř. s.]. |
| 1 Ao 1/2005 | 27. 9. 2005 | A | I. Opatření obecné povahy je správním aktem s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů. Je-li určitý akt pouze formálně označen jako opatření obecné povahy, avšak z materiálního hlediska nesplňuje jeho pojmové znaky (konkrétnost předmětu, obecnost adresátů), Nejvyšší správní soud jej k námitce navrhovatele zruší (§101d odst. 2 s. ř. s.). II. Opatření obecné povahy nemůže nahrazovat podzákonnou normotvorbu ani nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti; slouží toliko ke konkretizaci již existujících povinností, vyplývajících ze zákona, a nikoliv k ukládání nových povinností, které zákon neobsahuje. III. Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy (§101d odst. 1 a 2 s. ř. s.) spočívá v pěti krocích; za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (j ... |
| 3 As 30/2005 | 27. 9. 2005 | A | Při posuzování včasnosti správní žaloby podané u správního soudu poté, kdy soud v občanském soudním řízení pravomocně zastavil řízení ve smyslu §104b odst. 1 o. s. ř., je nezbytné kromě zjištění, zda byla žaloba ke správnímu soudu podána ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu (§72 odst. 3 s. ř. s.), zkoumat i skutečnost, zda již při podání žaloby k obecnému soudu nebyla zmeškána lhůta pro podání správní žaloby stanovená soudním řádem správním, případně zvláštním zákonem. Podání žaloby u obecného soudu až po uplynutí této lhůty způsobuje opožděnost i posléze podané správní žaloby, byť by byla podána v měsíční lhůtě od pravomocného zastavení občanského soudního řízení [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. |
| Konf 95/2004 - 10 | 27. 9. 2005 | A | Spor o zaplacení částky z titulu náhrady škody, způsobené neoprávněným užíváním telefonního přístroje třetí osobou v objektu nemovitosti fyzické osoby, se kterou měl žalobce uzavřenou smlouvu o poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě, je sporem o náhradu škody podle §420 a násl. občanského zákoníku. Rozhodnutí o tomto sporu je v pravomoci soudu (§7 odst. 1 o. s. ř.). |
| 6 A 175/2002 | 27. 9. 2005 | B | Jestliže správní orgán v rozhodnutí, jímž zamítl návrh na povolení obnovy řízení, zcela opomenul otázku, podle jakého právního předpisu je třeba v daném řízením postupovat, neuvedl dále, zda návrh na povolení obnovy řízení byl podán včas z hlediska běhu subjektivní a objektivní lhůty, a konečně se řádně nevypořádal ani s tvrzením, že k vydání rozhodnutí došlo v důsledku spáchání trestného činu, je takové řízení zatíženo vadami, pro které je třeba uvedené rozhodnutí zrušit podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. |
| 3 Ads 19/2005 | 27. 9. 2005 | B | Žadateli o poskytnutí odškodnění podle zákona č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, nelze poskytnout odškodnění za období po propuštění z tábora nucených prací v SSSR, kdy zůstal žít v SSSR, protože se nemohl vrátit do Československa, pracoval zde jako normální zaměstnanec, uzavřel zde manželství a žil v běžném bytě, tedy žil životem sovětského občana 50. let minulého století. |
| 5 Afs 206/2004 | 23. 9. 2005 | A | I. Celní dluh při dovozu zboží podléhajícího clu [§2 písm. i) zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona] vznikne vždy při každém dovozu a vždy při přijetí každého podaného celního prohlášení (§238 odst. 2 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona). II. V případě globálního zajištění celního dluhu podle §256 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné nebo několika operací, jde o zajištění každého celního dluhu v době trvání záruky až do výše částky uvedené v záruce. III. Zákonnému pojmu „celní dluh z jedné nebo několika operací“ (§256 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona) nutno rozumět tak, že dovážené zboží může být projednáno a propuštěno do příslušného režimu na základě jedné celní deklarace jednou či několikrát. V každém případě se jedná o situaci, kdy totéž zboží je na základě téže celní deklarace propuštěno postupně do několika režimů; jedna operace celního deklaranta např. přichází v úvahu tehdy, jestliže dovážené zboží je pr ... |
| 6 As 26/2003 | 22. 9. 2005 | A | Rozhoduje-li krajský soud po zrušení svého rozhodnutí Ústavním soudem znovu v téže věci v takovém složení senátu, které je sice odlišné od složení senátu při původním rozhodnutí, ale jež odpovídá rozvrhu práce účinnému v době nového rozhodování, pak není naplněn důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (nesprávné obsazení soudu). |
| 6 As 57/2004 - 54 | 22. 9. 2005 | A | I. Při ukládání sankce za tzv. jiný správní delikt neodpovídá požadavku ustanovení §47 odst. 2 správního řádu, neuvede-li správní orgán ve výroku rozhodnutí ustanovení právního předpisu, podle něhož rozhodl; to platí jak ve vztahu ke kvalifikaci skutku, tak ve vztahu k ukládanému trestu. II. Absenci ustanovení právního předpisu, podle něhož správní orgán uložil trest za tzv. jiný správní delikt ve výroku rozhodnutí, nelze opravovat postupem podle §47 odst. 6 správního řádu jako chybu v psaní. III. Při souběhu více správních deliktů (zde: vícečinný souběh) je analogické použití zásady absorpční (§12 odst. 2 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích) přípustné, nestanoví-li příslušný právní předpis jinak. |
| 6 Ads 50/2004 | 22. 9. 2005 | A | Rozhodnutí ve věci mimořádných výhod pro osoby těžce zdravotně postižené (§86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení), vydané podle §34 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, je vyloučeno z přezkumu soudem ve správním soudnictví v důsledku výslovné výluky upravené §56c písm. a) tohoto zákona, ve spojení s §68 písm. e) a §70 písm. f) soudního řádu správního. |
| 2 Afs 216/2004 | 21. 9. 2005 | A | Jestliže krajský soud v rozsudku napadeném kasační stížností respektoval závazný právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem a tento názor spočíval ve výkladu, který byl nálezem Ústavního soudu označen za neústavní, nelze odmítnout věcné projednání kasační stížnosti s poukazem na §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. |
| 2 As 44/2004 | 21. 9. 2005 | A | V řízení o správním deliktu může orgán rozhodující o odvolání změnit rozhodnutí správního orgánu I. stupně (§59 odst. 2 správního řádu), je-li i v odvolacím řízení zachována totožnost skutku. Není-li však skutek řádně vymezen, takže není zřejmé, pro jaké protiprávní jednání byl účastník postižen, nemůže orgán rozhodující o odvolání napravit takovou vadu změnou rozhodnutí. |
| 2 As 18/2004 | 20. 9. 2005 | A | V odůvodnění správního rozhodnutí nemusí být vždy obsažen podrobný obsah provedeného důkazu; rozhodné jsou konkrétní okolnosti případu (např. do jaké míry je to zapotřebí se zřetelem na rozpory v jednotlivých důkazech, na námitky účastníka řízení apod.). Správní orgán však musí v odůvodnění bezpodmínečně uvést, z kterých důkazů vycházel (§47 odst. 3 správního řádu). |