| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| 5 Afs 153/2004 | 16. 8. 2005 | B | I. Vyzval-li správce daně daňový subjekt k předložení konkrétních dokladů vztahujících se k deklarovaným uskutečněným zdanitelným plněním, nelze přisvědčit námitce o neurčitosti této výzvy a tedy její neúčinnosti. Uvedl-li totiž správce daně, že pochybnosti vznikly ohledně skutečností uvedených v daňovém přiznání, musel si být daňový subjekt nepochybně vědom toho, jaké skutečnosti sám uvedl. II. Byl-li daňový subjekt ve výzvě vydané dle §43 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb., upozorněn na skutečnost, že mu v případě jejího nesplnění může být stanovena daň ve smyslu §44 téhož zákona a správci daně žádné doklady nepředložil, musel si být nepochybně vědom toho, že výzvu nesplnil. |
| 5 Ans 1/2005 | 16. 8. 2005 | B | Jestliže správní orgán poté, co podá kasační stížnost proti rozhodnutí soudu, které mu ukládá vydat rozhodnutí, takové rozhodnutí vydá, odpadá předmět kasační stížnosti, a proto Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. |
| 7 A 111/2002 - 70 | 11. 8. 2005 | B | Zruší-li Ústavní soud nejen rozsudek Nejvyššího správního soudu, ale i rozhodnutí orgánů obou stupňů napadená žalobou, žaloba směruje proti neexistujícím správním rozhodnutím, což brání jejímu věcnému projednání. Takovou žalobu je nutno odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., protože nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, takže v řízení nelze pokračovat. |
| 2 Afs 13/2005 | 4. 8. 2005 | A | I. Nesprávné vymezení rozsahu skutečností, které je daňový subjekt v daňovém řízení povinen prokázat podle §31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je vadou řízení před správním orgánem spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. II. Relativní neplatnost určitého soukromoprávního úkonu je z hlediska určení okruhu skutečností, které je daňový subjekt v daňovém řízení podle §31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, povinen prokázat, relevantní pouze tehdy, pokud se oprávněná osoba neplatnosti daného úkonu účinně dovolala. |
| 2 As 11/2005 | 4. 8. 2005 | A | Zjistí-li krajský soud, že žaloba byla podána opožděně, odmítne ji podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., a to bez ohledu na to, že již případně provedl procesní úkony směřující k rozhodnutí o věci samé. |
| 2 Azs 343/2004 | 4. 8. 2005 | A | V případě rozporu mezi ustanoveními čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (publikované pod č. 208/1993 Sb.) a §91 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, má aplikační přednost čl. 33 odst. 1 Úmluvy. Pokud je však zjevné, že konkrétní žadatel o azyl nemůže být uprchlíkem typicky proto, že neuvádí žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování, není k takové aplikační přednosti důvod, neboť na takovou osobu čl. 33 odst. 1 Úmluvy nedopadá. |
| 2 As 43/2004 | 4. 8. 2005 | A | I. Ze zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, výslovně nevyplývá, že kontrolovaná osoba musí být vždy fyzicky přítomna provádění kontroly. Skutečná kontrola má totiž význam a smysl pouze tehdy, pokud se minimalizuje riziko manipulace s objektem kontroly. Trvání na osobní účasti kontrolované osoby ve všech případech by proto mohlo vést k tomu, že by prováděná kontrola nesplnila svoji zamýšlenou funkci. II. Provádění kontroly u podnikatele nepředstavuje zásah do jeho osobnostních práv (čl. 10 Listiny základních práv a svobod), nýbrž je projevem dozoru nad dodržováním podmínek a omezení pro výkon určitých činností podle čl. 26 odst. 2 Listiny. III. Pokud zákon definuje pojem „krmiva“ jako produkty určené pro výživu zvířat [§2 písm. a) zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech], je zcela nemyslitelné či přinejmenším nepravděpodobné za krmiva považovat např. extra jemnou vodku, šumivé nápoje v prášku, mletou papriku, zmrzlinu v prášku, curry kečup, kávu, lízátka, mikulášské balené figu ... |
| 5 Afs 152/2004 | 4. 8. 2005 | A | Posuzoval-li správce daně nárok na odpočet daně z přidané hodnoty ve smyslu §19 odst. 3 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, měl se zabývat pouze tím, zda plnění daňového subjektu spadá pod pojem reprezentace ve smyslu §25 odst. 1 písm. t) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, na který citované ustanovení odkazuje, a nikoli otázkou daňové uznatelnosti výdaje ve smyslu §24 tohoto zákona. Tuto otázku totiž musí mít již vyřešenu, neboť nevyloučil zdanitelné plnění podle ustanovení §19 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. |
| 2 Aps 3/2004 | 4. 8. 2005 | A | I. Z ustanovení §85 s. ř. s. plyne, že ve vztahu mezi žalobou proti rozhodnutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má primát žaloba proti rozhodnutí a možnost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat. II. Pokud Nejvyšší správní soud akceptoval příslušnost soudu činného ve správním soudnictví ve věcech přezkumu rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním operátu podle §8 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, je tím zároveň vysloveno, že v takovém správním řízení se rozhoduje o veřejných subjektivních právech fyzických i právnických osob ve smyslu §2 s. ř. s. V opačném případě by příslušnost správních soudů postrádala jakékoliv racionální opodstatnění. |
| 3 Azs 187/2005 | 3. 8. 2005 | A | I. Rozhodnutí o ustanovení advokáta stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti není rozhodnutím, jímž se ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. pouze upravuje vedení řízení; kasační stížnost ustanoveného advokáta proti takovému rozhodnutí je proto přípustná. II. Rozhodne-li o žádosti stěžovatele o ustanovení advokáta soudní tajemnice, je toto rozhodnutí zmatečné ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro nesprávné obsazení soudu (§6 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy). |
| 5 Afs 155/2004 | 29. 7. 2005 | A | Sama skutečnost, že u správce daně byly uloženy dvě platné neomezené plné moci udělené postupně dvěma zástupcům k zastupování daňového subjektu a správce daně neřešil otázku, kdo je oprávněným zástupcem, ač tak ve smyslu §10 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, učinit měl, nemůže být považována za vadu řízení, jež by měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Bylo-li z jednání a úkonů daňového subjektu v průběhu daňové kontroly zřejmé, že jednoznačně projevil svoji vůli být v řízení nadále zastupován novým zmocněncem, a činil-li veškeré faktické úkony pouze tento zástupce a daňový subjekt sám přitom žádný z těchto úkonů nezpochybnil, nelze se dovolávat neúčinnosti zastoupení ani samotných úkonů. |
| 5 Afs 134/2004 | 29. 7. 2005 | B | Platbu, kterou poukázal správci daně dne 29. 3. 2001, správce daně správně zaúčtoval jako zálohu na daň, vyplývající z jeho daňové povinnosti za rok 2000, avšak nemohl ji započítat na úhradu skutečné výše daně za rok a zdaňovací období roku 2000, neboť tomu bránilo ustanovení §38a odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v jeho znění do 31. 12. 2000, podle něhož po skončení zdaňovacího období se zálohy na daň zaplacené v jeho průběhu započítávají na úhradu skutečné výše daně; protože tato záloha na daň byla zaplacena po skončení zdaňovacího období – kalendářního roku 2000, avšak v průběhu zálohového období, kterým je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období, mohla být zúčtována na úhradu skutečné výše daně až zdaňovacího období kalendářního roku 2001. |
| 5 Afs 151/2004 | 28. 7. 2005 | A | I. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit. II. Veřejný zájem na výběru daní nelze v obecné rovině spatřovat pouze v zájmu státu, ale rovněž v potřebě spravedlivě vymezit práva a povinnosti osob, které daňová povinnost stíhá. Rozsah a obsah podmínek pro stanovení daní je přitom možno definovat jen zákonem, přičemž je třeba zachovat požadavek právní jistoty a předvídatelnosti aktů veřejné moci. III. Zaúčtoval-li daňový subjekt nepeněžitý vklad (řádně oceněný ve smyslu §59 obchodního zákoníku) v souladu s účetními předpisy a následně jej při prodeji zboží uplatnil do daňových nákladů ve výši odpovídající znaleckému posudku, nelze dospět k závěru, že „krátil daň jiným způsobem“ (§23 odst. 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). |
| 8 Afs 18/2005 | 28. 7. 2005 | A | Rozhodnutí orgánu státní finanční správy, jakkoli jeho náležitosti zákon (§32 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) vypočítává detailněji a důkladněji než obecný procesní předpis (správní řád), nejsou podrobeny přísnosti srovnatelné například s přísností směnečnou, a z práva také nelze dovodit formální zásadu sint, ut sunt, aut non sint (ať jsou takové, jaké mají být, anebo ať nejsou), typickou pro skripturní obligace. Smyslem právní úpravy je mj. poskytnout daňovému subjektu spolehlivý a srozumitelný podklad pro zhodnocení správnosti vydaného rozhodnutí a umožnit mu zodpovědně se rozhodnout pro to, zda bude proti výměru brojit odvoláním. Má-li vydané rozhodnutí všechny zákonné náležitosti, pak jejich samotné grafické učlenění na hmotném substrátu naprosto nelze zúžit na esenciální náležitost rozhodnutí, a jen z ní také dovozovat platnost či neplatnost rozhodnutí. Stejně tak nelze dovozovat neplatnost rozhodnutí z toho, že správce daně uvedl pouze název a číslo právního ... |
| 2 Azs 134/2005 | 28. 7. 2005 | A | Důvody kasační stížnosti lze opřít jen o takové konkrétní právní či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem přípustně uplatněny (viz §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.), a tedy alespoň v základních rysech formulovány v žalobních bodech [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] obsažených v žalobě či jejím včasném rozšíření, a případně dále (i po uplynutí lhůty k podání či rozšíření žaloby) upřesněny či podrobněji rozvedeny, aniž by tím byly rozšiřovány. To platí jen za předpokladu, že uvedené právní či skutkové důvody mohl stěžovatel v žalobě či jejím včasném rozšíření uplatnit. |
| 2 Afs 95/2005 | 28. 7. 2005 | B | Žádosti o prominutí zmeškání lhůty (jednoho měsíce) stanovené soudem stěžovateli v souladu s §106 odst. 3 věty první s. ř. s. k odstranění vad kasační stížnosti (aniž by stěžovatel využil možnosti požádat včas o její prodloužení ve smyslu třetí věty téhož odstavce o další nejdéle 1 měsíc), lze vyhovět jen tehdy, je-li důvod zmeškání na straně stěžovatele (jeho zástupce) omluvitelný.Pokud má účastník pro řízení zástupce (advokáta) a ten zůstane k výzvě soudu na odstranění vad kasační stížnosti bez omluvitelných důvodů nečinný a zaviní tím její promeškání, je pro posouzení věci nerozhodné, že jím zastoupený účastník o jeho nečinnosti nevěděl a cítí se jím poškozen, neboť důvod prominutí zmeškání lhůty je třeba posuzovat ve vztahu k zástupci účastníka. |
| 1 Afs 70/2004 | 27. 7. 2005 | A | I. Není-li zahájena a provedena daňová kontrola při zachování všech práv, která daňovému subjektu garantuje §16 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze daňovému subjektu daň doměřit pouze na základě výsledků získaných při místním šetření. II. Je-li daňovému subjektu stanovena daň pomocí pomůcek, pak postup podle §50 odst. 5 daňového řádu již neumožňuje odvolacímu orgánu doplňovat odvolací řízení tak, že uloží správci daně odstranit vady jeho řízení, které správce daně vzal za rozhodné pro stanovení daně za užití pomůcek. |
| 7 As 13/2005 | 27. 7. 2005 | A | Při posuzování, jestli písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci (do protokolu) mají potřebné náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat za účastníka řízení. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci, popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady plné moci za řízení význam. |
| 7 Azs 57/2005 | 27. 7. 2005 | B | Procesní důsledky spojené s fikcí doručení výzvy k odstranění vad podání mají pro další řízení zásadní význam, a proto je nezbytné, aby soud ověřil, zda byly v rozhodné době podmínky pro uplatnění této fikce skutečně splněny. |
| 8 Ans 2/2005 | 25. 7. 2005 | A | Výkonem soudní moci je nejen přímé rozhodování soudu, ale i výkon takových činností, které sice nejsou přímou jurisdikční činností, nicméně jsou s jejím výkonem bezprostředně spjaty. Vydávání úředních potvrzení podle §27 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, je aktem moci soudní, a proto se ho nelze domáhat prostřednictvím žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu [§79 odst. 1 a §4 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. |
| Na 50/2005 - 25 | 25. 7. 2005 | A | I. Návrh na obnovu řízení proti rozsudku vydanému v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je nepřípustný (§114 odst. 1 s. ř. s. a contrario). II. O návrhu na obnovu řízení podanému proti rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž bylo skončeno řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zahájené před 1. 1. 2003, rozhodne tento soud (§132 ve spojení s §113 s. ř. s.). |
| 5 Afs 2/2004 | 25. 7. 2005 | B | Poučil-li chybně správní orgán daňový subjekt o tom, že proti rozhodnutí o nepřiznání úroku podle §64 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a zákona č. 255/1994 Sb., lze uplatnit reklamaci (§53 téhož zákona) namísto odvolání a v dalším se týž orgán k návrhu daňového subjektu reklamací zabývá, dochází tím k porušení zásady dvojinstančnosti daňového řízení. Žalobu, kterou daňový subjekt proti takovému rozhodnutí podá, soud odmítne pro předčasnost. |
| 6 Afs 4/2004 | 25. 7. 2005 | B | Povinnosti správce daně v postavení věřitele vymáhajícího daňový nedoplatek na ručiteli, kterému tuto Povinnost ukládá zákon (§8 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb.) se řídí výlučně normami upravujícími postup při správě daní a poplatků; aplikace předpisů práva soukromého (zde: Povinnosti a odpovědnost věřitele plynoucí z §549 občanského zákoníku) by mohla přicházet v úvahu, jen pokud by tak norma upravující správu daní a poplatků výslovně stanovila. |
| 5 Azs 116/2005 | 25. 7. 2005 | B | Postupuje-li Ministerstvo vnitra ve věcech azylových tak, že se ujímá odpovědnosti za náležité zjištění reálií o zemi původu, ale po žadateli o azyl žádá, aby unesl důkazní břemeno stran důvodů, které se týkají výlučně jeho osoby, odpovídá to výkladu čl. 4 bodu pátého tzv. kvalifikační směrnice Evropské Unie (směrnice č. 2004/83/EC z 29. 4. 2004, o minimálních zárukách pro udělování a odnímání statusu uprchlíka a komplementárních forem ochrany v členských státech). Takovýto Postup je možný i v případě, kdy ještě nebyla směrnice implementována, neboť není v rozporu s dosavadními zákony České republiky ani rozhodovací prací soudů. |
| 2 Afs 187/2004 - 69 | 22. 7. 2005 | A | Povinnost zaplatit soudní poplatek plyne z procesního postavení účastníka řízení, který činí úkon poplatku podléhající. Zaplacení soudního poplatku ovšem není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení; je-li účastník řízení zastoupen, výzva k zaplacení soudního poplatku se proto doručuje podle §42 odst. 2 s. ř. s. pouze jeho zástupci. Za stávající úpravy správního soudnictví není tímto postupem omezen přístup k soudu. |
| 3 Ads 33/2004 - 84 | 22. 7. 2005 | A | Usnesení soudu, kterým je v návaznosti na zrušení původního odsuzujícího rozsudku v rámci obnovy řízení ve smyslu trestního řádu vyslovena účast konkrétní osoby na soudní rehabilitaci podle §33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nenahrazuje splnění podmínky pro přiznání jednorázové peněžní částky podle §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., tj. zrušení rozhodnutí o věznění podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. |
| 6 A 76/2001 - 96 | 22. 7. 2005 | A | I. Pojmy nicotnosti a neplatnosti správního aktu nelze navzájem směšovat, neboť každý z nich má svůj vlastní a vzájemně odlišný obsah. II. Nicotný je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Takovými vadami jsou např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí. K nicotnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Dílčí nedostatky platebního výměru nemohou způsobit jeho nicotnost. III. Pouhý nedostatek některé ze základních náležitostí rozhodnutí uvedených v §32 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (formální aspekt), nemůže sám o sobě způsobit neplatnost ... |
| 7 Afs 51/2005 | 22. 7. 2005 | B | Deklarant neprokázal skutečnou výši nákladů na dopravu dováženého zboží, doložil-li pouze celkové náklady na 1 litr vína a nikoliv členění nákladů na dopravu v poměru ke vzdálenosti v zahraničí a v tuzemsku, a proto byly splněny zákonné podmínky pro určení výše nákladů podle §17 písm. a) vyhlášky č. 135/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona*). |
| 5 As 7/2004 | 22. 7. 2005 | B | Podmínky uvedené v §133 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, představují legitimní omezení práva na poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. |
| 6 Ads 24/2004 | 21. 7. 2005 | A | Ustanovení §40 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se pro zápočet dob pojištění rozhodných pro vznik nároku na plný invalidní důchod použije pouze v případě, že jde o zápočet doby studia po ukončení povinné školní docházky do 18. roku věku získané po 31. 12. 1995 za podmínky, že tato doba spadá do desetiletého období před vznikem plné invalidity, jde-li o pojištěnce staršího 28 let. |
| 4 As 27/2004 | 21. 7. 2005 | A | Správní orgán, jehož rozhodnutí o uložení pokuty vázané na subjektivní a objektivní lhůtu bylo soudem zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, může ve věci znovu meritorně jednat jen tehdy, pokud ještě neuplynula subjektivní, popř. objektivní lhůta k uložení pokuty.**) Jinak musí řízení o uložení pokuty zastavit podle §30 správního řádu. |
| 7 Azs 101/2005 | 21. 7. 2005 | A | Za neodstranitelnou překážku řízení ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nelze považovat to, že účinky napadeného správního rozhodnutí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění již vůči žalobci nepůsobí. Z platné právní úpravy nelze dovodit, že ukončení zajištění cizince je důvodem pro ukončení soudního řízení o žalobě, jíž se cizinec dotčený takovým správním rozhodnutím domáhá soudní ochrany. Pravomocné správní rozhodnutí stále existuje, může být nezákonné z důvodů namítaných v žalobě, a proto nelze přezkum takového správního rozhodnutí odmítnout; tento postup by představoval odepření práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). |
| 6 A 39/2001 | 21. 7. 2005 | A | I. Ministerstvo vnitra nebylo podle §1 a §4 odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, aktivně legitimováno k podání přihlášky ochranné známky, a nemohlo se tedy ani stát jejím majitelem, neboť nebylo podnikatelem ve smyslu obchodního zákoníku. I kdyby pojmy „podnikatel“, „podnikání“ v těchto ustanoveních byly vyloženy širším způsobem, nic by to neměnilo na tom, že jako ochrannou známku lze zapsat pouze takové označení výrobků nebo služeb, kterými se subjekt, jenž není podnikatelem ve smyslu obchodního zákoníku, účastní trhu, resp. soutěže na tomto trhu. II. Právo přednosti podle §6 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách,**) vzniká podáním přihlášky ochranné známky splňující všechny náležitosti stanovené v §5 odst. 1 téhož zákona,***) tj. teprve tehdy, když je daný návrh bezvadný, a to zásadně ex nunc. III. Jestliže účastník řízení o přihlášce ochranné známky učinil předmětem správního řízení kombinovanou ochrannou známku, resp. slovní známku psanou jin ... |
| 3 Azs 206/2005 | 21. 7. 2005 | A | Zemře-li stěžovatel v průběhu řízení o kasační stížnosti ve věci azylu, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Jelikož se přezkoumávané rozhodnutí týká osobního statusu, u něhož z povahy věci nepřichází v úvahu procesní nástupnictví, nastal úmrtím stěžovatele – a tedy ztrátou způsobilosti být účastníkem řízení – neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který není možné v řízení pokračovat. |
| 3 Azs 196/2005 | 21. 7. 2005 | A | Bylo-li nutné kasační stížnost ve věci azylu doplnit v osobní součinnosti se stěžovatelem, aby ji bylo možno projednat, avšak pobyt stěžovatele se po podání stížnosti stal neznámým, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastaví podle §33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. |
| 3 Azs 303/2004 | 21. 7. 2005 | B | Pokud žadatel o udělení azylu není vystaven žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově relevantních důvodů, resp. nemá z takového pronásledování nebo diskriminace odůvodněný strach, popř. takové skutečnosti ve správním řízení vůbec netvrdí, pak nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., a to i přes skutečnost, že pochází ze země s nedemokratickým a autoritativním režimem, který zásadním způsobem diskriminuje a potlačuje opozici, resp. osoby zastávající politicky odlišné názory. |
| 6 Azs 380/2004 | 21. 7. 2005 | B | I. Povinnost ustanovit tlumočníka vzniká soudu pouze tehdy, pokud by účastník řízení pro jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva v řízení před soudem. Potřeba tlumočníka musí být zcela zjevná a musí z řízení vyplynout sama, soud tedy aktivně nezjišťuje, zda jsou naplněny podmínky stanovené v §18 odst. 2 o. s. ř. II. Z postupu žalobce, jehož žaloba byla z části napsána v jiném než českém jazyce, a který na výzvu soudu k odstranění vad podání vůbec nereagoval, nelze dovodit, že žádá o ustanovení tlumočníka k přeložení takové výzvy. Zákonné předpoklady k ustanovení tlumočníka ve smyslu §18 odst. 2 o. s. ř. tak nebyly naplněny, a proto nedošlo ani k porušení zásady rovnosti účastníků řízení před soudem. |
| 1 Afs 117/2004 | 21. 7. 2005 | B | Přezkoumává-li žalovaný (k odvolání žalobce) rozhodnutí, kterým bylo stanoveno penále, zjišťuje toliko, zda existuje rozhodnutí, kterým byla povinnost hradit celní dluh subjektu řádně sdělena, zda skutečně nebyla platební povinnost splněna ve lhůtě stanovené v tomto rozhodnutí a zda je penále počítáno za každý den prodlení počínaje dnem splatnosti cla a konče jeho platbou. Pokud byly splněny tyto podmínky, pak již zkoumá jen to, zda bylo penále stanoveno nejdéle za 500 dnů prodlení, neboť poté se již uplatní penále ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí. Tímto rozsahem přezkumu je při zachování zásady dispoziční vázán rovněž soud. |
| 8 As 10/2005 | 20. 7. 2005 | A | Soud ve správním soudnictví přezkoumá také ta rozhodnutí služebních funkcionářů, která sice nejsou výslovně uvedena ve výčtu ustanovení §137 odst. 1 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ale jsou materiálně „rozhodnutími“ ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. |
| 2 Afs 210/2004 | 20. 7. 2005 | A | Součástí kupní ceny, z níž se určuje základ daně z převodu nemovitostí [§10 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí], jsou veškerá finanční plnění sjednaná jako úhrada za prodávané nemovitosti, tedy i částka, kterou se kupující zavázala uhradit za prodávající jejich věřiteli. |
| 4 As 23/2004 | 18. 7. 2005 | A | K podání žaloby ve věcech územní samosprávy směřující proti nezákonnému usnesení orgánu městské části hlavního města Prahy byla jak podle právní úpravy účinné k 31. 12. 2002, tak je i podle §67 písm. a) s. ř. s. – s ohledem na dikci §111 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze – oprávněna rada hlavního města Prahy, a nikoliv hlavní město Praha. Rada hlavního města Prahy je ve smyslu §67 písm. a) s. ř. s. správním úřadem a uvedené ustanovení tomuto úřadu zakládá zvláštní procesní legitimaci k podání žaloby ve správním soudnictví. |
| 5 Afs 48/2004 | 18. 7. 2005 | B | Ze správního spisu musí být jednoznačně patrné, že správce daně sdělil v průběhu daňového řízení daňovému subjektu výši ceny, kterou považuje za cenu sjednanou mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek (§23 odst. 7 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 259/1994 Sb.), že jej prokazatelně seznámil se vzniklým rozdílem a dal mu tak reálnou možnost, aby se k tomuto rozdílu vyjádřil a uspokojivě jej doložil. Teprve poté správci daně přísluší hodnotit, zda daňový subjekt své důkazní břemeno unesl, a učinit závěr o tom, zda rozdíl uspokojivě doložil či nikoliv. |
| 4 Ads 15/2004 | 18. 7. 2005 | B | Lhůta k písemnému uplatnění nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, stanovená v §3 odst. 2 tohoto zákona, má prekluzivní povahu; neuplatněním nároku do 31. 12. 2002 tedy tento nárok zaniká a zmeškání uvedené lhůty nelze prominout. |
| 2 Afs 24/2005 | 14. 7. 2005 | A | Není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá. |
| 3 As 53/2004 | 14. 7. 2005 | A | Písemné vyhotovení správního rozhodnutí, jímž je účastníkovi řízení uložena pokuta a ochranné opatření z důvodu spáchání správního deliktu, není správním úkonem, kterým by bylo účastníkovi řízení ukládáno něco osobně ve správním řízení vykonat ve smyslu §25 odst. 1 věty druhé správního řádu; je-li účastník v řízení zastoupen na základě generální plné moci, doručuje se takové rozhodnutí v souladu s §25 odst. 1 větou první správního řádu pouze zástupci účastníka řízení a jen toto doručení má pak účinky řádného oznámení rozhodnutí ve smyslu §51 odst. 1 správního řádu. |
| 2 Afs 215/2004 | 14. 7. 2005 | A | Je-li stěžovatel zaregistrován jako plátce spotřební daně z lihu proto, že vyrábí z denaturovaného lihu, jehož nákup byl rozhodnutím Ministerstva financí v souladu s povolením Ministerstva zemědělství osvobozen od spotřební daně pro výrobu konkrétně uvedených produktů, produkt odlišný, není to v rozporu s §5 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, a s §33 odst. 12 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Skutečnost, že oba tyto produkty mají podobné chemicko-fyzikální vlastnosti a vyrábí se shodnou technologií, není podstatná.**) Po novele provedené zákonem č. 237/2004 Sb. se jedná o odst. 13. |
| 3 Azs 103/2005 | 14. 7. 2005 | A | Jestliže krajský soud provádí dokazování (§77 odst. 1 s. ř. s.), je povinen nařídit jednání, a to i tehdy, pokud účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.). Provedl-li krajský soud dokazování listinnými důkazy (nadto v situaci, kdy si sám opatřil neověřený překlad cizojazyčných listin) bez nařízení jednání, trpí jeho rozhodnutí jinou vadou řízení před soudem, jež mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí a je důvodem pro zrušení tohoto rozhodnutí podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. |
| 5 Azs 94/2005 | 14. 7. 2005 | A | Správní vyhoštění nemá trestní charakter ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod po přijetí Protokolu č. 7 (čl. 1), ale je svou povahou specifickým preventivním opatřením v oblasti kontroly přistěhovalectví. Proto ani podstatné zkrácení lhůty pro podání žaloby proti správnímu rozhodnutí o vyhoštění v §172 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, na deset dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nelze považovat za projev diskriminace vůči cizincům. |
| 3 Azs 119/2005 | 14. 7. 2005 | A | I. Skutečnost, že zástupce stěžovatelky – advokát s procesní plnou mocí nepostupoval v řízení před krajským soudem podle jejích představ (zůstal nečinný), může založit odpovědnostní vztah mezi zmocněnkyní a jejím zástupcem; nemůže však založit důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. II. Povinnost soudu vyzvat stěžovatelku k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, v jazyce, jemuž stěžovatelka rozumí, nemusí ani u cizinky vždy nezbytně znamenat nutnost překládat tuto výzvu do jejího mateřského jazyka. Tato povinnost vzniká pouze v případě, kdy soud zjistí, že účastník řízení neovládá jazyk, v němž se vede řízení. Pokud však stěžovatelka se soudem komunikovala v českém jazyce, o ustanovení tlumočníka nepožádala a i ze správního spisu vyplynulo, že česky rozumí, krajský soud nepochybil, pokud jí poučení podle §51 s. ř. s. zaslal v českém jazyce. |
| 7 Afs 95/2004 | 14. 7. 2005 | A | I. Ustanovení §55b odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, které stanoví právo daňového subjektu podat odvolání proti rozhodnutí o výsledku přezkoumání, ani jiné ustanovení části páté tohoto zákona, neobsahuje vyjma lhůty odlišnou úpravu odvolacího řízení proti takovému rozhodnutí. II. Možnost podat odvolání dle §55b odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je proto nutno chápat jako subjektivní právo daňového subjektu na projednání věci ve dvou instancích i v případě rozhodnutí správce daně o výsledku přezkoumání dle §55b tohoto zákona. Na odvolací řízení prováděné ministerstvem financí jakožto odvolacím orgánem se proto vztahují v plném rozsahu ustanovení §48 až §50 citovaného zákona, upravující odvolací řízení. |