Přehled zveřejněných rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu s právní větou v roce 2005

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
2 As 49/2004 14. 7. 2005 B Vztah mezi zákonem ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a zákonem ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, je vztahem obecného a speciálního právního předpisu. K subsidiárnímu použití daňového řádu tedy může dojít pouze tehdy, pokud úprava obsažená v zákoně o místních poplatcích není úplná, nikoliv však za situace, kdy je úprava v obou zákonech konkurující. Subsidiární aplikací daňového řádu bez výslovného odkazu k takové aplikaci nelze využívat ani u právních institutů, jež jsou ve svých důsledcích nepříznivé pro poplatníka (in concreto: přerušení prekluzívní lhůty dle §47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb.), neboť by tím byly popřeny obecné právním principy in dubio pro mitius a předvídatelnost zákona. Poplatníku nemůže být přičítána k tíži nedostatečnost, nejasnost, nevhodnost či jiná nedokonalost právní úpravy.
7 Afs 16/2004 14. 7. 2005 B I. Ačkoli celní úřad ještě přede dnem 1. 7. 2002 (tj. před účinností zákona č. 1/2002 Sb., kterým se mění zákon ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů) vydal a doručil žalobci dodatečné platební výměry na clo a daň z přidané hodnoty, v odvolacím řízení po tomto datu (s ohledem na přechodná ustanovení novely, čl. II bod 5 zákona č. 1/2002 Sb.) bylo třeba postupovat již podle nové právní úpravy. II. Nezapíše-li celní úřad z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty uvedené v §268 odst. 2 celního zákona, ve znění zákona č. 1/2002 Sb., částku cla do evidence, nemůže již dluh doměřit (§264 odst. 1 celního zákona).
7 Afs 83/2004 14. 7. 2005 B Zjistí-li krajský soud poté, co nařídil jednání, že správní řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí trpí vadami, pro které je nutno rozhodnutí dle §76 odst. 1 s. ř. s. zrušit, lze takové zjištění považovat za důležitý důvod pro odročení jednání ve smyslu §50 s. ř. s. Vyřízení věci bez jednání je i v tomto stadiu řízení v souladu se zásadou hospodárnosti a efektivnosti řízení, neboť vzhledem k existenci vady řízení by ani po jednání nebylo možno dospět k jinému závěru než ke zrušení napadeného rozhodnutí.
3 Azs 301/2004 14. 7. 2005 B Postup státních orgánů v zemi původu v souvislosti s vyšetřováním závažné trestné činnosti (zde: bombové útoky proti civilnímu obyvatelstvu), kterému byl žadatel o azyl po omezenou dobu vystaven, nelze považovat za pronásledování ve smyslu §12 ve spojení s §2 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., a to zejména tehdy, pokud toto vyšetřování bezprostředně následovalo po trestné činnosti, vztahovalo se i na jiné podezřelé osoby a pokud neexistuje indicie, že by Postup státních orgánů byl primárně ovlivněn rasou žadatele o azyl, jeho náboženstvím, národností, jeho příslušností k určité sociální skupině nebo skutečností, že žadatel o azyl zastává určité politické názory.
7 Afs 1/2003 - 144 14. 7. 2005 B Zruší-li Ústavní soud nejen rozsudek Nejvyššího správního soudu, ale i rozsudek krajského soudu napadený kasační stížností, směřuje tato kasační stížnost proti neexistujícímu rozhodnutí krajského soudu a tato skutečnost brání jejímu věcnému vyřízení. Z těchto důvodů je nutno kasační stížnost odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s., protože nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný.
1 Afs 55/2004 13. 7. 2005 A Na hmotněprávním postavení daňového subjektu (úpadce) se prohlášením konkursu nic nemění potud, že i nadále zůstává daňovým dlužníkem; správce daně tedy vyměřuje daň jemu, a nikoliv správci konkursní podstaty. U daňového subjektu však dochází k omezení jeho dispozičních oprávnění ve smyslu §14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, což se nutně promítne i v rovině procesní v daňovém řízení, do něhož vstupuje jako tzv. třetí osoba podle §7 odst. 2 písm. e) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správce konkursní podstaty. Jako projev omezení dispoziční volnosti úpadce přechází na správce konkursní podstaty v souladu s §14a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které mj. i podle daňových předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty. To platí jak pro výkon subjektivních práv a povinností hmotných, tak i procesních. Správce konkursní podstaty má proto v da ...
8 Afs 2/2005 8. 7. 2005 B I. Je-li v řízení před správním orgánem zpochybněno oprávnění statutárního orgánu nezapsaného v obchodním rejstříku jednat jménem účastníka řízení, správní orgán při svém rozhodování tento fakt nemůže nechat stranou pozornosti. II. Ustanovení §2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, dopadá na situaci, kdy se plátce daně snaží svoji daňovou povinnost obejít tím, že daňově relevantní právní úkon vydává formálně za úkon odlišný. Plnění z bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněným užíváním majetku daňového subjektu proto nelze považovat za úplatu za poskytnutou službu – pronájem majetku [§2 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2001], ani nelze dovodit, že přijetím tohoto plnění daňový subjekt zastíral přijetí nájmu z platně uzavřených nájemních smluv. III. Plnění z bezdůvodného obohacení vyplacené stěžovatelce v roce 2002, nelze považovat za relevantní příjem stěžovatelky z hledisk ...
4 Azs 287/2004 7. 7. 2005 B Byla-li žádost o udělení azylu podána až poté, co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění žadatele, a azyl nebyl žadateli udělen podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., nemohou před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu.
7 Afs 45/2005 30. 6. 2005 A Příjemcem rozhodnutí ve smyslu §32 odst. 2 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je ten subjekt, kterému jsou daňovým rozhodnutím ukládána práva nebo povinnosti; jemu je také rozhodnutí zpravidla doručováno. Příjemcem rozhodnutí tak není zmocněný zástupce daňového subjektu, a to i když se mu dané rozhodnutí doručuje, nýbrž daňový subjekt, kterému tímto rozhodnutím vznikají práva a povinnosti.
7 Azs 76/2005 30. 6. 2005 B Nebyl-li stěžovatel vyzván k doplnění náležitostí kasační stížnosti podle §106 odst. 3 s. ř. s., je možné rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody podle §106 odst. 2 s. ř. s. pouze ve lhůtě stanovené pro podání kasační stížnosti, tedy do dvou týdnů po doručení rozhodnutí.
8 As 5/2005 29. 6. 2005 A I. Z §54 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, plyne oprávnění provozovatele převzatého vysílání vlastními technickými prostředky bez úplaty převzít programy provozovatele celoplošného vysílání. Provozovatel celoplošného vysílání ale nemá povinnost technicky zajistit přenos svých programů provozovatelům převzatého vysílání. II. Jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování, včetně povinnosti rozhodovat v obdobných případech obdobným způsobem.
2 Afs 24/2004 29. 6. 2005 A Podle §9 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, se při prodeji zboží na základě kupní smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem dodání. U kupní smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku se užije druhá část tohoto ustanovení o tom, že zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem převzetí nebo zaplacení zboží, a to tím dnem, který nastane dříve.
6 A 102/2001 - 59 29. 6. 2005 A Soud při přezkoumání rozhodnutí není vázán ustanovením zákona, které k jeho návrhu Ústavní soud zrušil pro rozpor s Ústavou. Protiústavní omezení procesních práv účastníka a absence procesních povinností správního orgánu totiž mohou mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
3 Ads 53/2004 29. 6. 2005 B Pokud o stejném opravném prostředku proti stejnému rozhodnutí správního orgánu soud již dříve pravomocně rozhodl, brání novému projednání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 o. s. ř. za použití §64 s. ř. s.), nový návrh na zahájení řízení proto soud odmítne ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
6 Ans 1/2004 29. 6. 2005 B Nečinnost správního orgánu spočívající v nepostoupení spisu odvolacímu orgánu není Nečinností ve smyslu §79 s. ř. s., neboť se nejedná o Nečinnost ve vztahu k vydání rozhodnutí (osvědčení) ve věci samé, nýbrž o Nečinnost ve vztahu k určitému faktickému úkonu správního orgánu.
8 As 3/2005 28. 6. 2005 A I. Povinnost vlastníka nemovitosti udržovat stavbu podle §86 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, je povinností veřejnoprávní. Povinnosti či práva plynoucí ze soukromoprávního vztahu mezi uživatelem budovy a jejím vlastníkem nejsou pro otázku této povinnosti vlastníka rozhodné. II. Povinnost vlastníka nemovitosti udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu je prostřednictvím dokumentace ověřené stavebním úřadem a rozhodnutí stavebního úřadu vymezena tak, aby se stav stavby od uvedené dokumentace neodchýlil. Je-li tedy vlastníku nemovitosti nařízeno opravit, případně vyměnit již dožilé, ale existující součásti nemovitosti, je nepochybné, že toto nařízení nepřekračuje řádnou údržbu stavby (§86 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona). III. Byl-li účastník správního řízení vyrozuměn o tom, že se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí a případně učinit procesní návrhy na doplnění dokazování, a to ještě předtím, než správní orgán formálně ukončil shromažďování podkladů rozhod ...
4 Ads 66/2004 28. 6. 2005 A Stěžovatelce, která je částečně invalidní od jednoho roku svého věku a získala dobu pojištění jen v rozsahu 163 dnů, nevznikne nárok na částečný invalidní důchod při dosažení věku osmnácti let, pokud nesplnila současně potřebnou dobu pojištění, která v jejím případě (u pojištěnce mladšího 24 let) činí ve smyslu §40 odst. 2 věty druhé zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, dva roky. Postačí přitom, byla-li doba pojištění získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku plné (částečné) invalidity. Na stěžovatelku nelze vztáhnout §40 odst. 1 a §40 odst. 2 věty první citovaného zákona (podle něhož doba pojištění pro nárok na plný či částečný invalidní důchod činí u pojištěnců ve věku do 20 let méně než jeden rok), neboť zákon pro tento případ předpokládá získání potřebné doby pojištění z období před vznikem invalidity.
5 A 74/2001 28. 6. 2005 B Zavedení nucené správy podle zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, představuje opatření k nápravě dočasné povahy, nikoliv sankci, a jeho cílem je obnovit právní stav, tzn. uvést činnost investičního fondu do souladu se zákonem, a nikoliv ukončit jeho činnost. Hodnotí-li soud Zavedení nucené správy Komisí pro cenné papíry, musí tedy vážit zájem na zákonnosti a přiměřenosti tohoto postupu na straně jedné a na efektivitě tohoto právního institutu na straně druhé.
4 Azs 395/2004 27. 6. 2005 B Obecné tvrzení o pronásledování, bez prokázání existence takového pronásledování, za situace, kdy se stěžovatel účinně neobrátil se svými problémy na domovské orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Žádost o azyl podaná nikoliv bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co byl žadatel zadržen policií a bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, svědčí o účelovosti takovéto žádosti.
5 As 10/2004 27. 6. 2005 B Není povinností správního orgánu poučovat účastníky správního řízení o možnosti podat proti jeho rozhodnutí žalobu podle soudního řádu správního.
4 Azs 377/2004 27. 6. 2005 B Obecná tvrzení o pronásledování v domovské zemi z důvodu odlišné národnosti (zde: ruská národnost v Kazachstánu) žadatelky o azyl ve spojení s tím, že v domovské zemi dochází k upřednostňování občanů domovské národnosti, nejsou samy o sobě důvody, pro které by bylo možno udělit azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Na základě těchto důvodů může být azyl udělen pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatelka skutečně domáhala poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout. Na žadatelku se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
5 As 28/2004 27. 6. 2005 B I. Ustanovení §27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, upravující odklízení sněhu a posypu náledí na chodnících, není v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 Listiny základních práv a svobod, neboť jde o povinnost uloženou zákonem za účelem ochrany zdraví a práv dotčených osob, tj. vyloučení úrazů chodců, které by jinak mohly vznikat při užívání veřejně přístupných chodníků. II. Podle §27 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, in fine obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti místních komunikací. Z povahy věci plyne, že v takovém nařízení bude obsažena i povinnost občanů odklízet sníh z chodníků, protože zákon v §27 odst. 4 předpokládá jejich odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku závad ve schůdnosti chodníků.
7 Afs 60/2004 24. 6. 2005 A Byl-li na základě zjištění učiněných při následné kontrole vydán dodatečný platební výměr jako opatření k nápravě podle §127 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, není to v rozporu s §46 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neboť z tohoto ustanovení nelze dovodit, že dodatečný platební výměr může být vydán pouze po provedení daňové kontroly podle §16 tohoto zákona.
5 Afs 161/2004 24. 6. 2005 A I. Pokud žalobce nakoupenou surovinu od dovozce (zde: surový nefermentovaný tabák) dále přesíval, třídil, rozvažoval, balil a konečný produkt označil názvem, který předurčoval jeho účel použití (zde: tabák na vykuřování skleníků), a zhotovoval tak předmět – výrobek určený k odbytu, pak „vyráběl“ ve smyslu §2 písm. e) zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních.**) II. Uzná-li správce daně pro účely správného zatřídění vybraných výrobků do číselného označení zatřídění provedené celními orgány (§10 odst. 2 zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních), činí tak nikoli pouze pro případ dovozu, kdy je daňový subjekt v pozici deklaranta, ale i pro všechny ostatní případy, kdy je předmětem daňového řízení ověření správnosti zatřídění výrobku pro účely daňové sazby u spotřebních daní. **) Nyní srov. §3 písm. s) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.
5 Afs 160/2004 24. 6. 2005 A Nesplní-li daňový subjekt ani na výzvu správce daně povinnost podat daňové přiznání, předpokládá správce daně v souladu s §44 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, toliko skutečnost, že bylo podáno daňové přiznání, v němž nebyla vykázána žádná daňová povinnost. V takovém případě pak vyměří tuto daňovou povinnost podle §40 odst. 1 a §46 odst. 5 téhož zákona. Doměřit dodatečně jinou daňovou povinnost lze poté jen v intencích části třetí citovaného zákona.
7 As 10/2005 23. 6. 2005 A Rozhodnutí o udělení licence podle §18 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, obsahuje výrok jednak o udělení licence jednomu ze žadatelů o licenci, jednak o zamítnutí žádostí ostatních žadatelů; tyto výroky přitom jsou propojené (závislé). Z odůvodnění rozhodnutí, jež má být ze zákona „podrobné“, pak musí být zřejmé a přezkoumatelné, jak každé z kritérií stanovené pro udělení licence naplnil každý z žadatelů, a proč Rada pro rozhlasové a televizní vysílání licenci udělila, resp. neudělila. Nesplňuje-li odůvodnění rozhodnutí o udělení licence tyto požadavky, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
7 Afs 104/2004 23. 6. 2005 B I. Stanovení daně podle pomůcek (§31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je náhradní způsob stanovení daně v případě, kdy daňový subjekt porušením své zákonné povinnosti znemožnil stanovit daň dokazováním. Stanovení daně podle pomůcek představuje průlom do základní zásady daňového řízení vyjádřené v §2 odst. 9 téhož zákona, která zaručuje daňovému subjektu právo spolupracovat se správcem daně při správném stanovení daně. II. Pro řízení o přezkoumání správního rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada [§71 odst. 1 písm. d) a §75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.], a proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Neuvedla-li žalobkyně skutečnosti, kterými by zpochybňovala dodržení zákonných podmínek pro použití pomůcek při stanovení základu daně a daně, musel hodnotit krajský soud napadené správní rozhodnutí komplexně a nelze mu tedy vytýkat, že se k takovým skutečnostem nijak nevyjádřil.
5 As 34/2004 23. 6. 2005 B Nesouhlas stěžovatelky s obsahem meritorního rozhodnutí správního orgánu nemůže sám o sobě založit důvodnost žaloby proti nečinnosti správního orgánu (§79 s. ř. s.).
7 Afs 12/2004 22. 6. 2005 A Předmětem daně z lihu podle §25 zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, může být pouze líh ve smyslu §2 odst. 1 písm. a) zákona č. 61/1997 Sb., o lihu.
5 Afs 36/2003 - 87 20. 6. 2005 A I. Samotné podání dodatečného daňového přiznání není úkonem, který by byl způsobilý ve smyslu §47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, prodloužit lhůtu pro vyměření, resp. dodatečné vyměření daně. Takový úkon však učiní správce daně, když daň uvedenou v dodatečném daňovém přiznání ve smyslu §46 odst. 5 tohoto zákona vyměří. II. Za okamžik zahájení daňové kontroly (§16 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) není možno považovat sepsání protokolu o jejím zahájení, v němž je daňový subjekt pouze seznámen se skutečností, že u něj bude v následujícím období daňová kontrola prováděna, aniž by byly ze strany správce konány jakékoli úkony s kontrolou související.
5 Afs 133/2004 20. 6. 2005 B Vzhledem k tomu, že orgán činný v trestním řízení a správce daně ke svému závěru dochází naprosto jinou cestou, nelze v daňovém řízení bez dalšího akceptovat jako důkazní prostředek rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o odložení věci, které je v rozporu se skutečnostmi zjištěnými v daňovém řízení (§31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 85/1994 Sb. a zákona č. 492/2000 Sb.).
7 A 121/2001 - 88 16. 6. 2005 A Není vadou správního rozhodnutí, jestliže není u podpisu oprávněné osoby znovu uváděno celé označení správního orgánu, za který tato osoba jedná. Ustanovení §47 odst. 5 správního řádu takovou povinnost neobsahuje.
Konf 35/2004 - 11 15. 6. 2005 A Dualismus práva: konfiskace majetku na základě dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb.Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, vydané podle §1 odst. 4 tohoto dekretu příslušným okresním národním výborem, má deklaratorní charakter. Ke konfiskaci dotčeného majetku proto docházelo přímo ze zákona (dekretu presidenta republiky), a šlo tedy o nabytí vlastnictví na základě jiných skutečností stanovených zákonem ve smyslu §132 občanského zákoníku. O určovací žalobě (především zda ke konfiskaci dle citovaného dekretu nedošlo) je proto příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení.
Konf 90/2004 - 12 15. 6. 2005 A Rozhodování o námitkách proti obsahu obnoveného katastrálního operátu podle §16 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, není rozhodováním ve věci soukromoprávní ve smyslu §46 odst. 2 [§68 písm. b)] s. ř. s. O žalobě proti takovému rozhodnutí je proto příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví.
5 As 40/2004 13. 6. 2005 B Stěžovateli nelze odejmout právo na spravedlivý proces v případě, kdy rozhodnutí Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností bylo v době jeho vydání vyloučeno z přezkumu nezávislým soudním orgánem (§77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění zákona č. 310/2002 Sb.), jestliže Ústavní soud ustanovení bránící přezkoumání soudem pro neústavnost zrušil.
7 Azs 71/2005 9. 6. 2005 A Jedním ze základních předpokladů pro posouzení, zda jsou v případě žadatele o azyl splněny podmínky ustanovení §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je správné zjištění jeho státního občanství. Pokud byl žadatel o azyl zbaven státního občanství, musí správní orgán vyloučit, že se tak stalo jednáním státních orgánů uvedeným v §12 téhož zákona. Skutečnost, že žadateli o azyl byly odepřeny služby, které se normálně poskytují příslušníkům stejné státní příslušnosti (zde zejména odmítnutí prodloužení platnosti cestovního pasu), může představovat odepření ochrany země původu, což může potvrdit nebo posílit obavy žadatele z pronásledování, a správní orgán proto musí tuto skutečnost při posuzování žádosti o azyl řádně posoudit.
2 Afs 30/2004 8. 6. 2005 A I. Důkaz svědeckou výpovědí slouží ke zjišťování skutkových okolností, a ne ke zjišťování subjektivních názorů na konkrétní problematiku, popř. k zajištění odborného posouzení konkrétních skutečností (§32 odst. 1 správního řádu a §31 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). II. Uplatnění daňové ztráty jakožto odčitatelné položky v konkrétním zdaňovacím období je právem daňového subjektu, nikoliv jeho povinností. Daňový subjekt proto nemůže vytýkat správci daně, že nepřihlédl ke ztrátě z minulých zdaňovacích období sám při dodatečném stanovení daně za tato zdaňovací období. Takovým postupem by správce daně nepřípustným způsobem nahrazoval vůli daňového subjektu. III. Úroky z prodlení lze do nákladů (výdajů) vynaložených k dosažení, zajištění a udržení zisku (§24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů) započítat teprve v účetním období, v rámci nějž byly skutečně zaplaceny.
2 Afs 37/2005 2. 6. 2005 B Pokud v době rozhodování obecného soudu existuje více vedle sebe stojících právních názorů Ústavního soudu, u nichž nelze zcela jednoznačně určit, který z nich je pozdější a který dřívější, je pro obecný soud určující ten z nich, který lze s přihlédnutím ke všem okolnostem na základě racionální analýzy a úvahy považovat v judikatuře Ústavního soudu za názor převažující. Rozhodnými okolnostmi pro posouzení budou zejména četnost judikátů zastávajících ten či onen právní názor, jejich forma, míra propracovanosti argumentace k dané právní otázce a také to, do jaké míry bylo řešení dané právní otázky v tomto judikátu nosným důvodem rozhodnutí anebo naopak argumentací podpůrnou, doplňkovou či argumentací obiter dictum.
4 Afs 10/2004 2. 6. 2005 B Ustanovení §68 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb., podle něhož může správce daně zvýšit příslušnou vyměřenou daň až o 10 % v případě, že daňové přiznání nebo hlášení, nebo dodatečné daňové přiznání nebo hlášení o dani nebylo podáno včas, lze s ohledem na §2 odst. 2 písm. j) zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, v případě pozdního podání přiznání k dani z přidané hodnoty užít i tak, že správce daně sníží příslušný nadměrný odpočet.
2 Azs 391/2004 1. 6. 2005 B Nezabýval-li se krajský soud řádně uplatněným žalobním bodem a místo toho odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu, které problematiku, na niž žalobní bod dopadal, vůbec neřešilo, nelze než soudní rozhodnutí zrušit, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
1 Afs 116/2004 31. 5. 2005 A I. Ze vzájemného vztahu ustanovení §7 odst. 4 zákona ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů, jež ukládá výši rezervy určit jako podíl rozpočtu nákladů na opravu a počtu let, přičemž výsledkem musí být v rozpočtu stejná částka pro každé zdaňovací období, a ustanovení §3 tohoto zákona požadujícího prokazatelnost rezerv vyplývá, že není možno zahrnout výši inflace za všechna zdaňovací období již od počátku tvorby rezervy do jednotlivých částek rezerv, aniž by zároveň nebyla podstatně zkreslena výše rezervy za jednotlivé roky. Toto zkreslení je přímo úměrné počtu let, po které má být rezerva tvořena, a výši předpokládaných nákladů. II. Požadavku prokazatelnosti rezerv dle §3 zákona ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů, odpovídá pro zahrnutí vlivu inflace do výše tvořených rezerv hmotného majetku postup dle §7 odst. 6 citovaného zákona, tj. postupná dodatečná úprava výše rezerv na základě skutečně prokázané míry inflace.
1 As 6/2003 31. 5. 2005 A Soud přezkoumávající rozhodnutí o uložení pokuty za porušení povinností stanovených pravomocně uloženým opatřením k nápravě [zde: §24 písm. e) a §24e zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství; §27 zákona č. 138/1973 Sb., vodního zákona] nemůže věcně hodnotit i původní rozhodnutí o uložení nápravných opatření (§75 odst. 2 s. ř. s.).
1 Afs 63/2004 31. 5. 2005 B Správce daně je povinen při zahájení daňového řízení ověřit existenci základních podmínek tohoto řízení, mezi které patří i zjištění, zda úkon, na jehož základě má být daň vyměřena (zde vznik bezplatného věcného břemene), skutečně nastal.
7 A 110/2001 30. 5. 2005 A V řízení podle §17 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v němž je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, je nutno v případě, kdy je navrhovatelem (vlastníkem) obec, odlišovat postavení obce jako právnické osoby, která má předmět vyvlastnění využít k účelu, pro který se vyvlastňuje, a speciálního stavebního úřadu jako orgánu dané obce, který je příslušný věcné břemeno na návrh vlastníka zřídit. Nelze tak v daném případě uplatnit pravidlo, že pokud je navrhovatelem orgán příslušný k vyvlastňovacímu řízení, stanoví odvolací orgán, který jiný stavební úřad v jeho působnosti provede řízení a vydá rozhodnutí o vyvlastnění (§112 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona).
5 Afs 45/2004 27. 5. 2005 B Uplatnil-li stěžovatel v kasační stížnosti námitku neplatnosti kupní smlouvy z jiných důvodů než v žalobě, Uplatnil tak skutečnosti nové, k nimž kasační soud při svém rozhodování podle ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží.
4 Afs 34/2003 27. 5. 2005 B Dospěje-li odvolací orgán po doplnění dokazování (§50 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb.) k jinému právnímu posouzení, než ze kterého vyšel správce daně, seznámí s takovým posouzením řádně a včas daňový subjekt. Ten poté v souladu s ustanovením §48 odst. 7 téhož zákona může ještě v průběhu odvolacího řízení doplňovat a pozměňovat údaje odvolání, formulovat nové námitky, případně doplnit, předložit nebo navrhnout další důkazní prostředky, jež by novou právní kvalifikaci případně vyloučily. Nerespektuje-li odvolací orgán takový postup, porušuje zásadu dvojinstančnosti.
6 As 39/2003 26. 5. 2005 A Z §45 odst. 2 písm. b) bod 3 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních, vyplývá, že pro ztrátu spolehlivosti postačí porušení i jediné povinnosti stanovené obecně závaznými právními předpisy na úseku zbraní a střeliva.
7 Afs 35/2005 26. 5. 2005 A Úroky z úvěru poskytnutého poplatníkem, u něhož poskytování úvěrů není předmětem jeho podnikatelské činnosti, nejsou příjmem z podnikání podle §7 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ale příjmem z kapitálového majetku podle §8 odst. 1 písm. g) téhož zákona.
7 Azs 271/2004 26. 5. 2005 A I. Nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (§33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) je dána jen tam, kde krajský soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí a případně další pátrání v příslušných evidencích pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela neznámý. II. O nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu ale nejde tam, kde je zjištěno, že se žadatel v hlášeném místě pobytu zdržuje příležitostně, jeho nepřítomnost v bytě je dočasná a omezuje se na kratší dobu, a to i v případě, že momentální místo jeho pobytu, např. z pracovních důvodů, není přesně známo.
2 Afs 161/2004 26. 5. 2005 A Vztah mezi nájemcem pracovní síly a zaměstnanci, kteří u nájemce pracovali na základě dohod nájemce s pronajímateli pracovní síly, nelze považovat za „obdobný poměr“ ve smyslu §6 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Za rok 2005 bylo zveřejněno 459 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s právní větou, zobrazena strana 5 z celkem 10 stran,
v čase 0,000096 sekundy z toho 0,000027 sekundy NoSQL databáze.