| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| 12 Ksz 1/2009 - 58 | 27. 4. 2010 | B | I. Kárně obviněný se nemůže obecně a pravidelně dovolávat povinnosti mlčenlivosti vůči kárnému soudu, pokud jde o údaje potřebné k plnění pravomoci tohoto soudu svěřené mu zákonem č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. II. Úprava řízení a složení kárných senátů nevykazuje ve věcech státních zástupců prvky protiústavnosti především s ohledem na charakter pracovního vztahu státního zástupce a z toho plynoucího charakteru kárného řízení. Složení kárného senátu dává záruky požadované čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) pro nezávislý a nestranný tribunál; je-li namítána absence II. instance, nemá kárný soud mj. dostatek aktivní legitimace k podání návrhu Ústavnímu soudu. III. Ztráta USB flash disku státním zástupcem za situace, kdy na něm byla uložena v elektronické podobě část trestního spisu, naplňuje skutkovou podstatu kárného provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. IV ... |
| 5 As 76/2009 - 69 | 23. 4. 2010 | A | I. O poměru speciality lze hovořit tam, kde se jedná o právní ochranu týchž zájmů. Objektem ochrany v §62 odst. 2 správního řádu z roku 2004 je vlastní řízení, které probíhá u správního orgánu, tzn. řízení, v němž rozhoduje, resp. činí relevantní úkony směřující k vydání rozhodnutí oprávněná úřední osoba. Objektem, který je chráněn §49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je čest jednotlivce napadená pachatelem přestupku. V tomto případě je dána mnohost chráněných zájmů, ustanovení vůči sobě nejsou a ani nemohou být ve vztahu speciality. II. Pouhá skutečnost, že se jedná o veřejného činitele, sama o sobě neznamená, že nelze použít zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Úřední osoba, resp. oprávněná úřední osoba z titulu výkonu své funkce neztrácí základní lidská práva a svobody, deklarovaná Listinou základních práv a svobod (srovnej čl. 7 a čl. 10), a jakkoli je vztah občan – „úředník“ v mnohém asymetrický, i zde platí určitá všeobecně uznávaná pravidla slušnosti ... |
| 4 Azs 6/2010 - 42 | 22. 4. 2010 | A | Ustanoví-li v řízení o kasační stížnosti krajský soud účastníku řízení zástupce (§105 odst. 2 ve spojení s §35 odst. 8 s. ř. s.), takto ustanovený advokát zastupuje účastníka i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo původní rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušeno. |
| 6 Ads 166/2009 - 60 | 21. 4. 2010 | A | Příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, se v období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 nezapočítával do životního a existenčního minima podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pokud pečující osoba a osoba mající nárok na příspěvek na péči patřily do okruhu společně posuzovaných osob. |
| 1 Afs 111/2009 - 97 | 21. 4. 2010 | A | O dodání výrobku na základě kupní smlouvy, k němuž se vztahuje výhrada vlastnického práva, se účtuje do výnosů v okamžiku jeho dodání (§3 odst. 1 in fine zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Dosažení výnosu v účetním slova smyslu není závislé na tom, zda současně s dodáním výrobku přejde vlastnické právo na kupujícího. |
| 6 Ads 122/2009 - 59 | 21. 4. 2010 | A | Jako zaměstnání I. pracovní kategorie je třeba uznat i zaměstnání v soukromém podniku v době do 31. 12. 1992, pokud došlo ke kumulativnímu naplnění tří podmínek: 1) zaměstnání bylo zákonem stanoveným způsobem (postupem podle §17 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení) zařazeno do I. pracovní kategorie, 2) soukromý podnik, v němž bylo takové zaměstnání vykonáváno, vznikl na základě transformace či privatizace státem vlastněného podniku, 3) zaměstnání i po změně vlastnické formy zaměstnavatele bylo nadále vykonáváno za stejných (identických) podmínek jako v době, kdy bylo zaměstnání zařazeno do zvýhodněné pracovní kategorie. |
| 8 Ao 1/2010 - 89 | 21. 4. 2010 | B | K podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle §101a a násl. s. ř. s. mohou být aktivně legitimováni také vlastníci pozemků (nemovitostí) či jiné osoby oprávněné z věcných práv k nemovitostem, jež sousedí s územím regulovaným napadeným opatřením obecné povahy (územním plánem), pokud tvrdí, že jejich vlastnické nebo jiné věcné právo by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na regulovaném území tento plán připouští. Otázku, „kam až“ možné dotčení sahá, přitom nelze zodpovědět paušálně, ale záleží na konkrétních okolnostech individuálního případu. Typicky je nutno uvážit velikost sídelní aglomerace, krajinný ráz, zalidněnost (zastavěnost), charakter území (zemědělské či průmyslové) atd. |
| 3 Azs 8/2010 - 75 | 21. 4. 2010 | B | I. Ustanovení §53a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, upravuje jednak prodlužování statusu poživatele doplňkové ochrany, jednak vydávání, resp. prodlužování platnosti průkazu oprávnění k pobytu. Předmětné ustanovení je proto na místě interpretovat tak, že trvají-li důvody, pro něž byla doplňková ochrana udělena, nebo nenastanou-li důvody uvedené v §17a téhož zákona, ministerstvo na žádost osoby požívající doplňkové ochrany podanou nejpozději 30 dnů před uplynutím doby, na niž byla udělena, doplňkovou ochranu i opakovaně prodlouží, vždy nejméně o 1 rok, a současně prodlouží dobu platnosti průkazu oprávnění k pobytu. II. Důvody neprodloužení doplňkové ochrany jsou obecně dvojí: 1) podmínky pro udělení doplňkové ochrany pominuly (čl. 19 odst. 1 směrnice Rady 2004/83/ES), 2) situace, kdy po přiznání doplňkové ochrany vyšly najevo skutečnosti, které jejímu udělení brání (čl. 19 odst. 2 a 3 směrnice Rady 2004/83/ES). Nedodržení lhůty uvedené v §53a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, t ... |
| 1 As 9/2008 - 133 | 20. 4. 2010 | A | I. Správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt je povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí. II. Správní orgán vychází při zjišťování osobních a majetkových poměrů z údajů doložených samotným účastníkem řízení, případně z těch, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení či které si opatří samostatně bez součinnosti s účastníkem řízení. Nelze-li takto získat přesné informace, je správní orgán oprávněn stanovit je v nezbytném rozsahu odhadem. |
| 1 Ans 2/2010 - 111 | 20. 4. 2010 | B | Řízení o žalobě podle §65 a násl. s. ř. s. a podle §79 a násl. s. ř. s. jsou ovládána odlišnou logikou a liší se rozsahem přezkumu chráněných práv. V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se proto v zásadě nelze domáhat přezkoumání zákonnosti jednotlivých úkonů správce daně směřujících k vyměření daně (zde přesné formulace pochybností obsažených ve výzvách vydaných dle §43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). |
| 5 As 6/2010 - 63 | 16. 4. 2010 | A | Vztah obdobný vztahu rodinnému [§15a odst. 4 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců] musí být definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky, tak jak je citovaný zákon v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES vymezuje. Za vztah rodinný je považován vztah rodiče – děti, prarodiče – děti.Za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný není považován vztah bratr – sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný vztahu rodinnému, považovat vztah bratranec – sestřenice. |
| 7 As 11/2010 - 134 | 16. 4. 2010 | A | I. K zániku odpovědnosti za správní delikt uplynutím času (prekluzi) přihlíží správní soudy všech stupňů z úřední povinnosti. II. Počátek běhu prekluzivní subjektivní lhůty ve smyslu §8 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, je dán okamžikem vědomosti o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní předběžné právní zhodnocení, že došlo k porušení zákona jako takového. III. Vydáním rozhodnutí ve smyslu §71 odst. 2 písm. a) správního řádu z roku 2004 je i u kolegiálního orgánu předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle §19 téhož zákona. |
| 7 Afs 15/2010 - 89 | 15. 4. 2010 | B | Dospěje-li krajský soud k závěru, že bylo prekludováno právo správce daně doměřit daň žalobkyni, není jeho rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], nezabývá-li se již dalšími žalobními body. |
| 8 As 56/2009 - 99 | 15. 4. 2010 | B | Lhůtu k doplnění žádosti o stavební povolení podle §60 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976, stanoví stavební úřad podle vlastního uvážení; nejedná se o lhůtu prekluzivní. Pokud stavební úřad akceptoval i podklady dodané po uplynutí jím stanovené lhůty a následně vydal stavební povolení, je tento postup sice formálně nesprávný, nicméně jen to nemůže mít vliv na zákonnost stavebního povolení (§89 odst. 2 správního řádu z roku 2004). |
| 7 As 80/2009 - 96 | 14. 4. 2010 | A | Při posuzování, zda provozovatel televizního vysílání porušil povinnost oddělit reklamu od ostatních částí programu [§48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání], je zcela postačující, pokud Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zhodnotí, zda předmětná část vysílání je reklamou ve smyslu §2 odst. 1 písm. n) citovaného zákona a dospěje-li k závěru, že se o reklamu jedná, zda tato byla od ostatních částí programu oddělena.Uvedený závěr platí i pro případy, kdy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání shledala, že neoddělenou reklamou je označení sponzora reklamní znělky. Obsahuje-li rozhodnutí v uvedených případech i argumentaci, že reklamní znělka není pořadem ve smyslu §2 odst. 1 písm. l) citovaného zákona a že není možné ji sponzorovat, jedná se o argumentaci nadbytečnou, jejíž věcná správnost či nesprávnost nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí, jímž je provozovatel televizního vysílání sankcionován za porušení §48 odst. 4 písm. ... |
| Konf 108/2009 - 11 | 13. 4. 2010 | A | K projednání sporu týkajícího se plnění z již uzavřené smlouvy o připojení k distribuční soustavě, jehož účastníci řízení neudělili souhlas s pravomocí Energetického regulačního úřadu, je dána pravomoc soudu. |
| 1 As 23/2010 - 77 | 13. 4. 2010 | B | Ustanovení §169 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nelze aplikovat bez dalšího, aniž by správní orgán měl určité pochybnosti o správnosti a věrohodnosti údajů uváděných cizincem v žádosti o vydání povolení k pobytu či v předkládaných dokladech. V případě, že správní orgán pochybnosti o skutečném stavu věci má, posoudí v rámci své diskreční pravomoci, zda provede důkazy navrhované účastníkem řízení, může-li jejich provedení přispět ke zjištění skutečného stavu věci, nebo zda účastníka řízení vyslechne. Uvážení správního orgánu o tom, proč přistoupil k výslechu účastníka řízení, aniž by provedl jím navrhovaný důkaz, není na zvůli správního orgánu, nýbrž musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněno v textu rozhodnutí. |
| Nao 13/2010 - 68 | 13. 4. 2010 | B | I. Při rozhodování o možném vyloučení soudce dle §8 s. ř. s. je třeba přihlížet i k subjektivním hlediskům (osobnímu přesvědčení) účastníků či soudce samotného, pro posouzení je však rozhodující hledisko objektivní (okolnosti zakládající pochybnost o soudcově nepodjatosti). Pokud jsou takové okolnosti zjištěny a pokud jejich vliv na nestrannost soudce nelze vyloučit, je soudce z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen. II. Pokud soudce působil v době po zahájení správního řízení u žalovaného správního orgánu a nelze vyloučit jeho přímý či nepřímý podíl na úkonech ve správním řízení, je třeba jej zpravidla považovat za vyloučeného ve smyslu §8 odst. 1 věty druhé s. ř. s. nejen v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení ale i v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v tomto správním řízení. |
| 4 Ads 33/2010 - 198 | 8. 4. 2010 | B | Nepotvrdil-li stěžovatel kasační stížnost podanou v jiné formě než písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona, nejpozději do tří dnů od jejího odeslání písemným podáním shodného obsahu nebo předložením originálu, soud k takovému podání podle §37 odst. 2 s. ř. s. nepřihlíží. Pro posouzení včasnosti kasační stížnosti je za dané situace rozhodné, kdy byla kasační stížnost v písemné formě předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost ji doručit. |
| 4 Ads 140/2008 - 147 | 31. 3. 2010 | A | I. S ohledem na charakter distribuce reklamních letáků jsou u této činnosti ve zvýšené míře dány předpoklady pro aplikaci výjimky z obecné povinnosti zaměstnavatelů zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru, jak je formulována v §232 odst. 1 větě druhé zákoníku práce z roku 1965 a blíže specifikována podmínkami pod písmeny a) nebo b) tohoto ustanovení. II. Ačkoli obecná priorita zajišťování úkolů zaměstnavatelů především zaměstnanci v pracovním poměru je zřejmá a nezpochybnitelná, z §232 odst. 1 zákoníku práce z roku 1965 nelze dovozovat, že dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr lze uzavírat pouze tehdy, když konkrétní zaměstnavatel má uzavřeny také pracovní smlouvy (alespoň jednu či třeba tolik, aby tyto pracovní smlouvy měly v absolutních číslech převahu). Dané ustanovení je formulováno toliko jako obecné kritérium a nelze jej vztahovat na každého jednotlivého zaměstnavatele. |
| 8 Afs 75/2009 - 70 | 31. 3. 2010 | A | Poplatek za odběr podzemní vody [§88 odst. 5 za použití §8 odst. 1 písm. d) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 22. 1. 2004] představuje ekonomicky oprávněný náklad [§2 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách] a jeho zahrnutí do ekonomických nákladů není deliktem podle §15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. |
| 6 As 47/2009 - 49 | 31. 3. 2010 | A | I. Z §2 odst. 1 písm. q) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, vyplývají tři podmínky, jež musí být kumulativně naplněny k tomu, aby založily odpovědnost provozovatele vysílání za skrytou reklamu podle §48 odst. 1 písm. g) ve spojení s §60 odst. 1 písm. l) tohoto zákona, a to že 1) prezentace v pořadu, který nemá charakter reklamy, sleduje reklamní cíl, 2) reklamní cíl je sledován záměrně a 3) prezentace je způsobilá uvést veřejnost co do své povahy v omyl. II. Reklamní cíl prezentace [§2 odst. 1 písm. q) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání] je sledován záměrně v případě, kdy je prezentace určitého zboží, služeb či ochranné známky nepřiměřeně nápadná. Nepřiměřená nápadnost pak vyplývá mimo jiné z opakované prezentace zboží, služeb a ochranných známek či ze způsobu, jakým byly zboží, služba či ochranná známka prezentovány. |
| 2 As 80/2009 - 66 | 31. 3. 2010 | A | I. Logickým předpokladem zajištění cizince podle §129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je, že jeho účel bude moci být naplněn. Proto je třeba při rozhodování o zajištění brát v úvahu i podmínky převzetí cizince druhou smluvní stranou. II. Existuje-li rozdíl dvou autentických znění mezinárodní smlouvy, pak se musí vycházet ze znění v rozhodujícím jazyce. Stanoví-li tedy české znění dohody mezi vládou České republiky a Vietnamské socialistické republiky o předávání a přebírání občanů (č. 26/2008 Sb. m. s.), že rozhodnutí o vyhoštění musí být pravomocné a rozhodné anglické znění předpokládá jeho vykonatelnost, je třeba hodnotit splnění podmínky vykonatelnosti rozhodnutí. |
| 5 As 37/2009 - 94 | 31. 3. 2010 | A | Správní řád z roku 1967 nezakazoval účastníku správního řízení pořídit si zvukový záznam průběhu ústního jednání. Pořizování zvukových záznamů ústního jednání totiž nijak neupravoval ani ve vztahu ke správnímu orgánu, ani ve vztahu k účastníkům řízení či jiným zúčastněným osobám. To však neznamenalo, že pro nedostatek právní úpravy bylo takové jednání účastníka řízení bez dalšího nepřípustné, respektive zakázáno (čl. 2 odst. 4 Ústavy). Jen v pořizování zvukového záznamu výpovědi svědka v průběhu ústního jednání účastníkem správního řízení, k němuž svědek nedal souhlas, nelze bez dalšího spatřovat rušení pořádku jednání hrubým způsobem ve smyslu §45 odst. 2 správního řádu z roku 1967 odůvodňující vykázání účastníka správního řízení z místa jednání a pokračování v jednání v jeho nepřítomnosti. |
| 1 Afs 58/2009 - 541 | 31. 3. 2010 | A | I. Předmět řízení musí být v oznámení o zahájení řízení identifikován dostatečně určitě tak, aby účastníkovi řízení bylo zřejmé, jaké jeho jednání bude posuzováno, a aby bylo zaručeno jeho právo účinně se v daném řízení hájit. II. Správní orgán může v průběhu řízení zahájeného z moci úřední upřesnit jeho předmět, nedojde-li tímto úkonem k žádné procesní újmě na straně účastníků řízení. Upřesněním předmětu řízení nesmí dojít k jeho zásadnímu rozšíření nebo změně oproti jeho vymezení v oznámení o zahájení správního řízení. Správní orgán musí s upřesněním předmětu řízení řádně seznámit účastníky řízení a musí jim dát možnost se k němu vyjádřit. III. Institut opravy zřejmých nesprávností v písemném odůvodnění rozhodnutí podle §70 správního řádu z roku 2004 lze aplikovat pouze na zjevné omyly ohledně údajů, které jsou však dostatečně podloženy zjištěními prokazujícími jejich správné znění. S odkazem na toto ustanovení naopak nelze měnit vlastní obsah rozhodnutí. IV. I ve správních ... |
| 5 Afs 33/2009 - 43 | 31. 3. 2010 | A | Rozhodnutí, jímž bylo dle §23 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zamítnuto odvolání daňového subjektu proti rozsahu, v jakém mu správce daně umožnil nahlédnout do spisů týkajících se jeho daňových povinností, nemůže být považováno za úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení řízení ve smyslu §70 písm. c) s. ř. s., v těch případech, kdy žádost o nahlédnutí do daňových spisů nebyla podána v době probíhajícího daňového řízení ani v souvislosti s ním. V těchto případech tedy rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci nahlédnutí do daňových spisů podléhá samostatnému soudnímu přezkoumání na základě žaloby dle §65 a násl. s. ř. s. |
| 9 As 69/2009 - 53 | 31. 3. 2010 | B | Odvolací orgán je v rámci přezkumu rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty (§62 správního řádu z roku 2004) povinen zjistit a zohlednit veškeré rozhodné okolnosti, včetně toho, zda dotčená osoba již splnila své procesní povinnosti (zde: umožnění provedení kontrolní prohlídky stavby), pro které jí byla pořádková pokuta uložena. |
| 9 As 41/2009 - 109 | 31. 3. 2010 | B | Odstranění nepovolených stavebních úprav provedených jedním z vlastníků bytových jednotek na společné části bytového domu ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, nařídí stavební úřad dle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 všem spoluvlastníkům společných částí předmětného bytového domu. |
| 5 As 26/2009 - 67 | 31. 3. 2010 | B | Splnění podmínek pro uložení doručované písemnosti dle §23 správního řádu z roku 2004, a tudíž i pro její doručení na základě fikce dle §24 odst. 1 téhož zákona, pokud si ji adresát ve lhůtě 10 dnů od uložení nevyzvedne, prokazuje správní orgán obvykle tím, že založí do spisu vrácenou obálku s nevyzvednutou písemností, včetně předtištěné doručenky, na níž je zaznamenáno a stvrzeno podpisem doručovatele, že byla tato zásilka určitého data uložena a že bylo v místě doručování zanecháno oznámení o tomto uložení a rovněž poučení o následcích nevyzvednutí zásilky. Pokud takový doklad chybí, je třeba splnění podmínek pro doručení písemnosti na základě fikce prokázat jiným způsobem, a není-li to možné, je nutno vycházet z toho, že k doručení písemnosti na základě fikce nedošlo. |
| 4 Ads 27/2010 - 38 | 31. 3. 2010 | B | Při vzájemném překrytí doby studia, která se pro výši procentní výměry částečného invalidního důchodu jako náhradní doba pojištění hodnotí pouze v rozsahu 80 %, s dobou zaměstnání před 1. 1. 1996, jež je považována za dobu pojištění v plném rozsahu, má podle §14 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, přednost započtení doby zaměstnání, neboť je pro žadatele o dávku důchodového pojištění výhodnější. Každému pojištěnci může být podle §13 odst. 2 téhož zákona zhodnoceno pouze prvních šest let studia po dosažení 18. roku věku a toto omezení nelze překročit ani v případě překrytí doby studia s dobou zaměstnání. |
| 7 As 19/2010 - 46 | 31. 3. 2010 | B | Podle okolností může naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle §42b odst. 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (zde: umístění přenosného reklamního zařízení pivnice na místní komunikaci před pivnicí bez povolení k zvláštnímu užívání), spočívat i v omisivním jednání. |
| 9 As 30/2010 - 219 | 31. 3. 2010 | B | Rozhodnutí, kterým správní orgán II. stupně zruší rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu vrátí k novému projednání a rozhodnutí, není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. |
| 8 As 6/2010 - 246 | 31. 3. 2010 | B | Přechodné ustanovení v §24 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, neumožňuje samo o sobě použít stanovisko o posouzení vlivů stavby na životní prostředí, vydané v roce 1994, v řízení o umístění stavby, zahájeném v roce 2005, zejména pak za situace, kdy došlo k významným změnám oproti původně posuzovanému projektu. |
| 8 Afs 19/2009 - 40 | 30. 3. 2010 | A | I. Žádné ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nebrání tomu, aby správce daně vymáhal daňový nedoplatek více způsoby zároveň. II. K promlčení práva vybrat a vymáhat daňový nedoplatek podle §70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správní soud přihlédne jen k žalobní námitce, nikoli z úřední povinnosti. |
| 4 Ads 113/2009 - 46 | 30. 3. 2010 | A | Rozhodnutí o prozatímní dávce vydané na podkladě čl. 45 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci společenství, zde rozhodnutí o poskytování částečného invalidního důchodu v prozatímní výši, je rozhodnutím předběžné povahy, a je z přezkoumání soudy ve správním soudnictví vyloučeno podle §70 písm. b) s. ř. s. |
| 4 Ads 27/2009 - 105 | 30. 3. 2010 | B | Důvody pro propuštění ze služebního poměru uvedené v §40 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, nelze v průběhu řízení před správními orgány měnit. |
| 2 Afs 133/2009 - 73 | 26. 3. 2010 | B | Ustanovení §323a zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon (oprava rozhodnutí, netýká-li se nedoplatku, ve lhůtě 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno), je speciálním ustanovením ve vztahu k §320 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona (subsidiární použití obecných předpisů o správě daní a poplatků) jen při stanovení lhůty k opravě zřejmých nesprávností. Celní orgán proto nepochybil, pokud opravu rozhodnutí provedl podle §56 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. |
| 5 Afs 25/2009 - 98 | 25. 3. 2010 | A | Úroky a jiné náklady důvodně vynaložené obchodní společností v souvislosti s financováním výplaty podílů na zisku (u akciové společnosti dividendy) společníkům (akcionářům), pokud bylo o této výplatě rozhodnuto v souladu s obchodním zákoníkem a dalšími právními předpisy, a jedná se tedy o existující závazek společnosti vůči jejím společníkům, je nutno považovat za náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů obchodní společnosti ve smyslu §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. |
| 6 Ads 157/2009 - 90 | 24. 3. 2010 | A | Do doby rozhodné pro stanovení výsluhových nároků podle §224 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, se započte skutečná doba, po kterou trval služební poměr příslušníka bezpečnostního sboru. Zvýšený zápočet odsloužené doby, který by podle předchozích služebních zákonů příslušníkovi náležel za výkon některých funkcí (např. služby výkonného letce), již tedy od 1. 1. 2007 při postupu podle tohoto zákona realizovat nelze. |
| 1 Afs 113/2009 - 69 | 24. 3. 2010 | A | I. Účastník řízení není povinen platit soudní poplatek za každou žalobu proti každému ze správních rozhodnutí, která jsou skutkově a právně zcela srovnatelná, týkají se týchž účastníků a jsou vydána týž den a stejným správním orgánem. II. Při posuzování poplatkové povinnosti účastníka řízení má soud povinnost ověřit, zda žalobce svými žalobami nenapadá rozhodnutí správního orgánu, která naplňují podmínky srovnatelnosti věcí popsané v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 664/03. V případě, že by se jednalo o skutkově a právně srovnatelné věci, by totiž žalobce nestíhala povinnost platit soudní poplatek za každou jednotlivou žalobu, postačovalo by zaplacení soudního poplatku v jedné věci. V ostatních věcech by pak již soud nebyl oprávněn po žalobci jeho zaplacení požadovat. III. Namítá-li žalobce, že se v případě jím podaných žalob jedná o srovnatelné věci, pak má soud povinnost se s těmito námitkami vypořádat, a to přinejmenším v usneseních, jimiž zastavuje řízení pro nezaplacení ... |
| 1 As 8/2010 - 65 | 24. 3. 2010 | B | I. Kasační stížnost, kterou stěžovatel napadá absenci výroků rozsudku krajského soudu, jimiž by bylo vedle rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušeno i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a nařízeno správnímu orgánu I. stupně poskytnout požadované informace, směřuje proti výroku rozsudku, nikoliv pouze proti jeho důvodům (§104 odst. 2 s. ř. s.). Krajský soud je totiž povinen za splnění podmínek §16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zahrnout tyto výroky do výrokové části svého rozsudku. II. Postup soudu podle §16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, přichází zásadně v úvahu tehdy, je-li rozhodnutí o odepření informace přezkoumatelné. Výjimkou budou jen ty situace, kdy by správní orgán svévolně vydával nepřezkoumatelná rozhodnutí o odmítnutí žádosti s cílem vyhnout se aplikaci §16 odst. 4 citovaného zákona. Takováto svévole správních orgánů by představovala hrubé porušení ústavně zaručeného práva na informace (čl. 17 ... |
| 2 Afs 33/2009 - 49 | 24. 3. 2010 | B | I. Možnost prodloužení lhůty (§14 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je spojena jak s lhůtami, které stanoví správce daně (tzv. správcovská lhůta), tak i s lhůtami zákonnými. II. Jde-li o první žádost o prodloužení správcovské lhůty a je-li tato žádost podána před jejím uplynutím (§14 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), je diskrece daňových orgánů omezena pouze na uvážení o rozsahu, v jakém takové žádosti vyhoví, nikoli zda ji vůbec vyhoví. Pokud i přesto bude žádost zamítnuta (§14 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), jde per se o rozhodnutí nezákonné a nemohou s ním být spojeny žádné důsledky z hlediska počítání běhu lhůty. III. Ustanovení §14 odst. 10 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vylučující prodloužení lhůty či její navrácení v předešlý stav u řádných a mimořádných opravných prostředků, směřuje toliko na zákonné lhůty k podání těchto opravných prostředků, nikoli na lhůty správcovské, v jeji ... |
| 9 Afs 110/2009 - 95 | 24. 3. 2010 | B | Prostor pro uplatnění nových námitek v důsledku judikatorního obratu v řízení před správními soudy není zcela časově neomezený. Účastník řízení je povinen vznést takové námitky okamžitě, případně v nejbližší možné době, kdy lze spravedlivě očekávat, že se s rozhodnutím představujícím judikatorní obrat seznámil a mohl seznat a zvážit jeho důsledky ve své záležitosti. |
| 4 As 17/2009 - 62 | 23. 3. 2010 | A | I. Je-li bez náhrady zrušeno zmocňovací ustanovení pro vydání právního předpisu správním úřadem (srov. čl. 79 odst. 3 Ústavy) a zároveň není zrušen právní předpis opírající se o zrušené zmocňovací ustanovení, stává se tento právní předpis – byť nadále zůstává platný – neaplikovatelným (neúčinným). II. Vyhláška č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, je od 30. 1. 2008 neaplikovatelným (neúčinným) právním předpisem. III. Vychází-li správní akt z právního předpisu sice neúčinného, ale platného, nejedná se o nedostatek právního podkladu takového charakteru, který by vyvolával nicotnost správního aktu, působí však jeho nezákonnost. |
| 5 Afs 29/2009 - 57 | 19. 3. 2010 | B | Bylo-li ve druhém stupni správního řízení rozhodnuto tak, že předchozí rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zahrnující výrok o vině (o tom, že byla naplněna skutková podstata správního deliktu) a o trestu (o tom, že za spáchání tohoto správního deliktu je ukládána sankce ve formě pokuty) bylo zrušeno toliko v té části, která se týkala výroku o trestu, a toliko v této části byla věc vrácena správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení, pak se nutně rozhodování správního orgánu rozpadlo na samostatné rozhodování o vině a rozhodování o trestu; je-li za tohoto stavu rozhodováno o vině a o trestu postupně dvěma samostatnými rozhodnutími, není takový postup správního orgánu a priori nezákonným. |
| 3 Ads 128/2009 - 71 | 18. 3. 2010 | A | Usnesení o odložení věci podle §43 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004 (respektive rozhodnutí o odvolání proti němu) je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. a žaloba proti němu je přípustná. |
| 9 Afs 83/2009 - 232 | 18. 3. 2010 | B | Pro účely vzniku zdanitelného plnění musí být pojem „dodání zboží“ interpretován jako převod majetku opravňující druhou stranu k nakládání s uvedeným majetkem, jako by byla vlastníkem tohoto majetku. Není-li dodavatel oprávněn se zbožím nakládat jako vlastník (nemůže např. rozhodovat o tom, co se zbožím učiní, zda si zboží ponechá či prodá, za jakou cenou a komu zboží prodá), nelze dodávku považovat za faktické dodání zboží ve smyslu §2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a nelze z ní úspěšně uplatnit nárok na odpočet daně (podle §72 tohoto zákona). |
| 9 As 7/2010 - 53 | 18. 3. 2010 | B | K prohlášení doručení písemnosti za neúčinné je nezbytná aktivita adresáta v podobě podání návrhu na prohlášení doručení konkrétní soudní písemnosti za neúčinné (§50d odst. 1 o. s. ř.). Soud v soudním řízení správním není oprávněn ani povinen tuto neúčinnost posuzovat z úřední povinnosti (§50d odst. 2 o. s. ř.). |
| 4 Ads 66/2009 - 101 | 17. 3. 2010 | B | Vyšší limit obsahu hydroxymethylfurfuralu podle přílohy 3 tabulky 2 poznámky pod tabulkou ad 4) vyhlášky č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony („U medů deklarovaného původu z regionů s tropickým klimatem a směsi těchto medů může být obsah hydroxymethylfurfuralu nejvýše 80 mg/kg.“), se vztahuje pouze na medy, resp. směsi medů pocházejících výhradně z regionů s tropickým klimatem. Na ostatní medy, resp. směsi medů pocházejících z regionů s tropickým klimatem a medů z regionů jiných (mimo jiné ze zemí EU), je třeba aplikovat obecnou úpravu, stanovící obsah hydroxymethylfurfuralu nejvýše 40 mg/kg. |
| 1 As 97/2009 - 119 | 16. 3. 2010 | A | Zásadním hlediskem pro rozhodnutí povinného orgánu o odepření informace podle §11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je probíhající trestní řízení v užším smyslu, tj. zpravidla trestní stíhání konkrétní osoby končící právní mocí rozsudku nebo jiného rozhodnutí ve věci samé. Jedná-li se o žádost o informaci týkající se dalších fází trestního řízení, povinný subjekt v rámci své diskreční pravomoci uváží, zda by poskytnutím informace mohl být zmařen nebo ohrožen účel trestního řízení vycházeje ze smyslu základního práva jednotlivce na informace o činnosti veřejné moci a ze zásady restriktivního výkladu omezení ústavně zaručených práv; pouze v případě, že by poskytnutím informace o těchto procesech mohl být účel trestního řízení zmařen, odepře povinný subjekt informaci s odkazem na §11 odst. 4 písm. a) citovaného zákona. |