Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2006

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
I. ÚS 78/05 21. 12. 2006 2 Ústavní soud má za to, že je třeba odlišit případ, kdy je doručována výzva dle §73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, daňovému dlužníku označenému jako daňový dlužník přímo v rozhodnutí, od něhož se daňový nedoplatek odvozuje, od případu, kdy je tato výzva doručována osobě odlišné od takto označeného daňového dlužníka. Pokud nebyla před zasláním výzvy k uhrazení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě vyměřena daňovému subjektu daň rozhodnutím dle §32 odst. 1 zákona o správně daní a poplatků, je třeba na výzvu k uhrazení daňového nedoplatku pohlížet jako na rozhodnutí správního orgánu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti, a lze se tedy ve smyslu §65 odst. 1 soudního řádu správního žalobou domáhat přezkoumání takové výzvy soudem.
I. ÚS 457/06 21. 12. 2006 Nechala-li se stěžovatelka jako advokátka ustanovit opatrovníkem ve větším množství případů, je nepochybné, že počítala s tím, že jí v souladu s tehdy platnou úpravou stát zaplatí hotové výdaje a odměnu. Pokud podle zákona č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, stát již tuto povinnost neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí, neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu.
I. ÚS 733/05 20. 12. 2006 2 Respekt a ochrana základních práv jsou definičními znaky materiálně chápaného právního státu, proto v případě, že vedle sebe existuje smluvní závazek chránící základní právo a smluvní závazek, který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit. Rozsah pojmu ústavního pořádku proto nelze vyložit pouze s ohledem na ustanovení čl. 112 odst. 1 Ústavy České republiky, nýbrž vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky je do jeho rámce nutno zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách.
II. ÚS 188/06 20. 12. 2006 2 Účinná a rychlá soudní ochrana musí být zajištěna nejen v abstraktní rovině, ale i ve svém praktickém důsledku; pokud soudy této povinnosti nedostojí, dochází k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Konkursní řízení vedené v situaci, kdy není pravomocně rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí o zproštění funkce správce konkursní podstaty, tedy dlouhodobě zůstává nevyjasněna otázka osoby správce konkursní podstaty, je v rozporu s principy právní jistoty nejen ve vztahu k stěžovateli, ale i ke všem účastníkům konkursního řízení. Jestliže právní řád účastníku řízení umožňuje uplatnění opravného prostředku (odvolání proti rozhodnutí o zproštění funkce správce konkurzní podstaty), je třeba v řízení postupovat tak, aby právo na jeho projednání a rozhodnutí o něm nebylo fakticky eliminováno, přičemž je třeba zvážit i to, že opožděné rozhodnutí může pro účastníka řízení ztratit smysl.
I. ÚS 321/06 18. 12. 2006 2 Právo na ochranu soukromého života je nezadatelným lidským právem, které bezpochyby zahrnuje, mimo jiné, právo fyzické osoby rozhodnout podle vlastního uvážení zda, popřípadě v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být skutečnosti jejího osobního soukromí zpřístupněny jiným. K omezení takového práva lze nicméně přikročit za účelem ochrany základních práv jiných osob, anebo za účelem ochrany veřejného zájmu, který je v podobě principu či hodnoty obsažen v ústavním pořádku. Přitom je třeba dbát, aby bylo dosaženo co nejširšího uplatnění obou chráněných hodnot. Ve vztahu k mlčenlivosti založené §55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, je nutné informace pro trestní řízení vyžadovat postupem podle §8 odst. 5 trestního řádu.
III. ÚS 25/06 14. 12. 2006 2 Přednost zájmu na stabilitě a nezměnitelnosti rozhodnutí v řízení o stížnosti pro porušení zákona nelze dát v případech, když předcházejícím řízením byla zasažena ústavně garantovaná práva obviněného. Se zřetelem k čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je tomu tak i v případech, kdy bylo trestní stíhání vedeno, ačkoli bylo podle §11 odst. 1 písm. f) trestního řádu nepřípustné; na tom nic nemění, že později nastaly účinky zastavení trestního stíhání ve smyslu §308 odst. 3 trestního řádu.
Pl. ÚS 74/04 13. 12. 2006 1 Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že tak, jako je tomu i u jiných právnických osob, bez ohledu na právní úpravu, dle níž jsou zakládány (zákon o sdružování občanů, občanský zákoník, obchodní zákoník nebo jiný předpis), pro vnitřní správu každé právnické osoby, jejíž základní orgán není dostatečně pružný k rozhodování, vzniká i pro honební společenstvo, které má větší počet členů, potřeba existence jiného orgánu, jehož rozhodování by bylo flexibilnější, a přesto odpovídalo většinovému názoru členů společenstva, přičemž tento požadavek honební starosta jako jednočlenný orgán nesplňuje. Zákon proto konstruuje povinnost pro honební společenstva, která mají více než 10 členů, vytvořit tzv. honební výbor (§24 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů). Honební výbor je tak výkonným orgánem společenstev, která mají větší členskou základnu a kde k jejich vnitřní správě nepostačí jeden představitel - honební starosta - a rozhodování valné hromady by bylo nepružné a p ...
Pl. ÚS 34/03 13. 12. 2006 1 V podmínkách České republiky jsou myslivost a právo myslivosti společenskými aktivitami aprobovanými státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí - zvěře. Zákon o myslivosti nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém základu jako cílevědomé a regulované činnosti k ochraně a rozvoji přírody. Realizace myslivosti a práva myslivosti je v obecné rovině legitimním omezením vlastnického práva a jejich prostřednictvím naplňuje stát svou ústavní povinnost zakotvenou v čl. 7 Ústavy České republiky. Zejména z důvodu negativních jevů při výkonu myslivosti, které jsou spojeny s komunistickým režimem, došlo ve společnosti v předchozím období a dochází doposud k posunům ve vnímání myslivosti. K tomu, aby bylo dosaženo společensky žádoucího účelu sledovaného zákonem, je třeba systematické výchovné činnosti a důsledného naplňování principů myslivosti v praktickém životě. V individuálních případech mohl a stále může výkon práva myslivosti sklouznout pouze na úr ...
III. ÚS 438/05 13. 12. 2006 Z pozitivního závazku státu na poli ústavní garance a ochrany rodičovství a rodiny, resp. rodinného a soukromého života (čl. 32 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) vyplývá, že soudy jsou povinny svěřenými procesními prostředky vytvářet předpoklady pro narovnání narušených vztahů mezi rodiči a dětmi, včetně prostředků donucení, může-li takové opatření vést ke sledovanému cíli a je-li přiměřené. Jediným kritériem pro vyslovení zákazu styku rodiče s dítětem je aktuální nezbytnost takového opatření a zájem dítěte, z něhož tato nezbytnost vyplývá. Rozhodnutí soudu o zákazu styku nelze pojímat jako konečné odklizení nepříjemného sporu. Intenzita zásahu do základního práva podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakou představuje právě zákaz styku rodiče s dítětem, velí, aby soudy a státní orgány nečekaly pasivně, až dítě dosáhne formální zletilosti a před ...
Pl. ÚS 17/06 12. 12. 2006 1 Ministr spravedlnosti je nadán působností (kompetencí) svým rozhodnutím přidělit soudce k Nejvyššímu soudu. Avšak aby ministr spravedlnosti mohl tuto kompetenci realizovat, nesměl přehlédnout, že proces výkonu této pravomoci a vydání jeho rozhodnutí vyžadovaly ke své perfektnosti předcházející souhlas předsedy Nejvyššího soudu, jakožto podmínky sine qua non ve smyslu naplnění zákonných požadavků na takové ministrovo rozhodnutí kladených. Akt ministra spravedlnosti o přidělení soudce k Nejvyššímu soudu je tak aktem se subsumpcí, tedy podmíněným, přičemž podstatná vada eventuální absence podmiňujícího aktu působí i nezhojitelnou vadu aktu finálního. Realizace subsumpčního oprávnění předsedy Nejvyššího soudu obligatorně předcházející rozhodnutí ministra spravedlnosti je ve svých důsledcích plněním kompetence předsedy Nejvyššího soudu. Lze tudíž nastalý konflikt považovat za kladný v tom slova smyslu, že předseda Nejvyššího soudu v uvedeném sporu tvrdí (a ministr spravedlnosti zpochybňuje) ...
IV. ÚS 438/06 12. 12. 2006 2 Pokud podle zákona č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, s účinností od 1. 4. 2006 stát již povinnost platit odměnu a hotové výdaje advokátovi jako opatrovníkovi neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí (tj. případ stěžovatelky), neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu.
I. ÚS 90/06 12. 12. 2006 2 Právní úprava práva na svobodné sdružování je založena na principu odloučenosti od státu, na principu členské samosprávy, do níž stát nesmí nijak zasahovat, neboť mu to zakazuje ústavní princip odluky soukromoprávních korporací spolkového práva od státu, a též na principu práva člena na soudní ochranu proti rozhodnutí orgánu společnosti, které je v rozporu se zákonem nebo stanovami, příp. jiným vnitřním předpisem. Pokud toto právo není využito, je případný následný soudní přezkum limitován; může se koncentrovat pouze do posouzení, zda byl dodržen procedurální postup při přijímání příslušného rozhodnutí.
I. ÚS 768/06 12. 12. 2006 2 Volební soudnictví je založeno na principu ochrany mandátu, a ne každé zjištěné a prokázané porušení zákona musí nutně vést k tak závažným důsledkům, jakým je nezvolení voleného zastupitelského orgánu. Povinností volebního soudu je proto zkoumat, do jaké míry mělo nebo mohlo mít porušení zákona vliv na výsledek hlasování, který je nutno chápat nikoliv ve smyslu mechanického součtu odevzdaných hlasů v jednom volebním okrsku, nýbrž ve vztahu k účelu a cíli takového hlasování, kterým je rozhodnutí o zvolení konkrétních kandidátů a určení pořadí jejich náhradníků. "Výsledek" hlasování v jednom volebním okrsku, ve smyslu počtu odevzdaných hlasů, nemá hodnotu sám o sobě, nýbrž až v rámci jeho zohlednění při určení zvolených kandidátů (příp. určení pořadí náhradníků). Pokud však volební soud k závěru o neplatnosti hlasování či neplatnosti voleb na základě kvalifikovaného, tzn. dostatečně intenzivního porušení zákona dojde, vede takový závěr vždy nutně k nezvolení zastupitelského orgánu [§54 o ...
Pl. ÚS 17/06 12. 12. 2006 Ustanovení §37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nelze interpretovat tak, že rozhodovat o vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci může plénum pouze na takový návrh soudce, v němž prohlásí, že se subjektivně cítí být podjatý. Za ústavně konformní výklad tohoto ustanovení je třeba považovat výklad, že plénum může rozhodnout o vyloučení, resp. nevyloučení, soudce z projednání a rozhodování věci i v případě, že soudce, jehož se to týká, takový návrh vznese s odůvodněním, že se sice subjektivně podjatým být necítí, existují však objektivní okolnosti týkající se jeho poměru k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, pro které lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. V souzené věci, která je návrhem vymezována jako kompetenční spor, nelze některé aspekty podjatosti, např. podjatost ve vztahu k účastníkům řízení, vnímat obdobně jako ve většině případů podjatosti soudce v občanském soudním řízení. Nelze přehlédnout, že účastníky v této věci nejsou ony konkrétní fyzic ...
IV. ÚS 439/06 7. 12. 2006 2 Stěžovatelce v době, kdy byla ustanovena opatrovníkem osob neznámého pobytu, svědčil právní titul, na základě kterého mohla legitimně očekávat zmnožení svého majetku plněním od státu (čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Nová právní úprava, která takové plnění nepřiznávala, nemohla na jejím nároku nic změnit, neboť předpoklady pro výjimku ze zákazu pravé retroaktivity pozdější právní normy nebyly dány a při neexistenci přechodných ustanovení bylo třeba její právní nárok posoudit podle původní právní úpravy.
II. ÚS 544/05 7. 12. 2006 2 Za porušení práva obžalovaného na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, lze pokládat okolnost, že odvolací soud jednající výhradně z podnětu odvolání obžalovaného doplní skutkovou větu ve výroku o vině tak, aby podpořil závěr o vině obžalovaného, přičemž se nejedná o doplnění či upřesnění skutkových okolností, které charakterizují subjektivní stránku, nýbrž o obecné vyjádření subjektivní stránky předmětného trestného činu, bez návaznosti na skutkové okolnosti. Shora popsaný postup odvolacího soudu je porušením zásady zákazu reformationis in peius, zakotvené v ustanovení §259 odst. 4 trestního řádu.
II. ÚS 606/04 7. 12. 2006 2 Zásahem do práva na spravedlivý proces a práva na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod při rozhodování o nákladech řízení je nepřezkoumatelnost rozhodnutí obecného soudu a nejednotnost úsudku spočívající v tom, že soud v restituční věci podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, v jedné fázi věc považuje za věc určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, a v jiné fázi za nahrazení projevu vůle.
Pl. ÚS 14/06 7. 12. 2006 Pro určení toho, zda se určitá věc bude projednávat a rozhodovat v civilním nebo správním soudnictví, je rozhodující soukromoprávní nebo veřejnoprávní povaha zásahu do vlastnického práva, nikoliv právní povaha vlastnického práva samotného. Napadá-li žalobce rozhodnutí o vyvlastnění nebo o nuceném omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene, není předmětem soudního řízení sama otázka vlastnického práva (není zde spor o vlastnické právo), nýbrž jeho předmětem je přezkum rozhodnutí o vyvlastnění nebo o nuceném omezení vlastnického práva. Právě tento právní titul, a nikoliv vlastnické právo samotné, je věcí ve smyslu §7 občanského soudního řádu, a jeho povaha je určující pro stanovení civilní nebo správní soudní pravomoci. Rozhodnutí správního orgánu o zřízení věcného břemene nepochybně zasahuje do vlastnického práva. To, že vlastnické právo je právem soukromým, však současně neznamená, že by i rozhodování o jakémkoli zásahu do tohoto práva mělo tutéž povahu. K omezení či k zániku ...
III. ÚS 693/06 7. 12. 2006 Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže státní zástupce využije svého oprávnění podle §174 odst. 2 písm. e) trestního řádu a na podkladě stížnosti obviněného zruší předchozí usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a nahradí je vlastním rozhodnutím o zahájení trestního stíhání, proti němuž stížnost není přípustná. Principy spravedlivého procesu vyjádřené v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nezahrnují obecně právo na dvojinstančnost řízení. Zásada dvoustupňového přezkumného řízení, zakotvená v článku 2 odst. 1 dodatkového Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v článku 14 odst. 5 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, se týká pouze výroku o vině a trestu obsaženého v odsuzujícím rozsudku, nikoli však usnesení o zahájení trestního stíhání. Ústavní soud uplatňuje zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci předev ...
IV. ÚS 48/05 6. 12. 2006 2 Správce daně se nemůže nikterak zprostit své povinnosti jednat při správě daně v daňovém řízení v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, jež je zakotvena v §2 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, současně pak při tomto chránit zájmy státu a dbát přitom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení. Povinnosti dbát na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů pak odpovídá mimo jiné možnost zdanit jen tu část finančního zisku, jež bere na zřetel výdaje na zajištění příjmů. Při realizaci práva státu na vybírání daní je potřeba to respektovat, neboli nelze opomíjet nutnost vybírat daň ve výši správně stanovené, jelikož sledování zájmu státu na vybírání daně nelze vnímat jako princip jakkoliv přednostní či řídící.
Pl. ÚS 41/04 5. 12. 2006 1 Město překročilo meze své věcné působnosti, neboť předmětem vyhlášky k zabezpečení veřejného pořádku omezením hluku učinilo vztahy, které spadají do oblasti upravené zákony, a dodržování povinností z těchto vztahů vyplývajících je pod dozorem orgánů státní správy.
IV. ÚS 541/05 4. 12. 2006 2 Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí obecného soudu je možno považovat za rozhodnutí, kterým bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, pokud by byly právní závěry obecného soudu výsledkem takové interpretace a aplikace právních předpisů, jež je v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo vybočují z mezí ústavnosti, nebo se jedná o svévolnou interpretaci příslušného ustanovení právního předpisu nebo interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
III. ÚS 612/06 30. 11. 2006 2 Vyplývá ze zásady presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, §2 odst. 2 trestního řádu), že během trestního řízení smí být do práv obviněných zasahováno jen v nezbytné míře (tzv. zásada přiměřenosti, viz §2 odst. 4 trestního řádu, věta druhá za středníkem). Na prvním místě se tato zásada uplatní v případech vazebního stíhání, přípustného jen v mezích článku 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Vazba představuje v rámci trestního procesu nejzávažnější zajišťovací opatření, které má na obviněného i jeho blízké osoby velmi citelný dopad. Orgány činné v trestním řízení musejí proto při rozhodování o vazbě obviněného postupovat s maximální obezřetností a velmi důkladně zkoumat důvodnost vazby, popř. jejího dalšího trvání. Přitom je vždy třeba mít na paměti fakultativní charakter vazebního stíhání a jeho nepřípustnost, je-li účelu vazby možno dosáhnout mírnějšími zajišťovacími prostředky. Z odůvo ...
III. ÚS 411/05 30. 11. 2006 2 Podle §43 odst. 1 občanského soudního řádu předseda senátu usnesením účastníka vyzve, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění předseda senátu určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Mezi taková podání účastníka patří nepochybně i podklady, na jejichž základě účastník prokazuje soudu výši nákladů řízení, tedy mimo samotné vyčíslení nákladů řízení i právním zástupcem stěžovatelů předložené osvědčení o registraci daně z přidané hodnoty.
II. ÚS 549/06 29. 11. 2006 2 Spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje sám o sobě intenzity představující porušení základních práv a svobod, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy vedlejší, postupuje nanejvýš zdrženlivě, a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo.
IV. ÚS 360/05 20. 11. 2006 2 Podle ustanovení §46 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, stanoví-li správce daně základ daně a daň podle pomůcek, které má k dispozici nebo které si opatřil, přihlédne také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly za řízení uplatněny. Za takové výhody lze považovat příkladmo okolnosti, za jakých podmínek daňový subjekt podniká, v jakém oboru činnosti podniká, v jaké lokalitě má umístěnu provozovnu apod. To, zda správce daně takovou okolnost zohlednil, je pak skutečností, kterou v rámci přezkumu zákonnosti musí hodnotit odvolací orgán v rámci odvolacího řízení. Má-li daňový subjekt vznášet námitky k případné nezákonnosti postupu správce daně, tedy i námitky týkající se nedodržení povinnosti správce daně přihlédnout k výhodám plynoucím pro daňový subjekt, pak není-li daňový subjekt obeznámen s tím, ke kterým těmto výhodám bylo správcem daně skutečně přihlédnuto a o jakou výhodu se jednalo, ...
I. ÚS 310/05 15. 11. 2006 2 Také odůvodněním soudního rozhodnutí lze zasáhnout do osobnostních práv, jak přímo účastníka řízení, tak i třetí osoby. Takováto porušení, vytýkaná ve vztahu k odůvodnění soudního rozhodnutí, je však nutno zvažovat s ohledem na funkci tohoto odůvodnění; zejména proto, aby soudu bylo umožněno vykonávat jeho funkci, tedy jasně a podrobně vysvětlit, jaký skutkový stav byl v daném případě shledán a jaké je jeho právní posouzení. Z tohoto důvodu lze ve vztahu k odůvodnění soudního rozhodnutí uvažovat o případném neoprávněném zásahu do osobnostních práv jen zcela výjimečně.
Pl. ÚS 36/06 14. 11. 2006 1 Obec se při výkonu samostatné působnosti řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem. Obec je tedy limitována mezemi své působnosti vymezené zákonem, nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě, a nemůže upravovat záležitosti, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného nebo soukromého. Účelem a funkcí vydávání obecně závazných vyhlášek je správa vlastních záležitostí samostatně a nelze ji spatřovat v pouhé volné reprodukci zákonů. Materie obsažená v zákoně o odpadech je zpracována v natolik komplexní a kogentní úpravě, že v otázkách spadajících pod režim citovaného zákona není obec oprávněna postupovat jinak, než zákonem výslovně stanoveným postupem. Takto jednoznačně vymezený rámec právní úpravy neumožňuje obcím při stanovení systému nakládání s komunálním odpadem vytvářet další pravidla či ukládat jiné povinnosti jdoucí mimo hranice právní úpravy.
Pl. ÚS 39/06 14. 11. 2006 1 Materie obsažená v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, je zpracována v natolik komplexní a kogentní úpravě, že v otázkách spadajících pod režim citovaného zákona není obec oprávněna postupovat jinak, než zákonem výslovně stanoveným postupem. Takto jednoznačně vymezený rámec právní úpravy neumožňuje obcím při stanovení systému nakládání s komunálním odpadem vytvářet další pravidla či ukládat jiné povinnosti jdoucí mimo hranice právní úpravy.
I. ÚS 264/06 8. 11. 2006 2 Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů a základních práv. K naplnění tohoto postulátu přispívá též ustanovení opatrovníka účastníkovi, jehož pobyt není znám. Důvod pro ustanovení takového opatrovníka však musí být pečlivě prokázán, je proto třeba vyčerpat všechny dostupné možnosti ke zjištění místa pobytu účastníka řízení. Tyto závěry mají svůj původ především v tom, že opatrovnictví osobě neznámého pobytu je institucí sui generis, obsahově značně odlišnou od ostatních případů opatrovnictví. Pojmovým znakem tohoto zastoupení je omezení trvání vztahu mezi zástupcem a zastoupeným do doby, než se zjistí pobyt zastoupeného a než se tento dozví o vedeném řízení. Odpadne-li podmínka neznámého pobytu účastníka, zastoupení zaniká. Z toho vyplývá, že je-li účastníkovi řízení ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky formulované v §29 odst. 3 občanského soudního řádu, jde o případ, kdy účastníkovi byla ...
II. ÚS 262/04 8. 11. 2006 2 Do kategorie "opomenuté důkazy" lze zařadit i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci. Postupem obecného soudu, který se v odůvodnění rozhodnutí ani v řízení mu předcházejícím nevypořádá s navrženými důkazy, jejichž proklamovaný význam má podpořit obhajovací verzi, je zasaženo do základního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
IV. ÚS 369/06 7. 11. 2006 2 Dle přesvědčení Ústavního soudu efektivní procesní prostředek může být jednak založen výslovným zákonným zakotvením a jemu odpovídající aplikační praxí, anebo může být vyvinut samotnou judikaturou obecných soudů (nález sp. zn. Pl. ÚS 6/05; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, nález č. 226, vyhlášen pod č. 531/2005 Sb.). V dosavadní judikatuře ve věcech ústavních stížností (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 351/04, sp. zn. III. ÚS 501/04, sp. zn. III. ÚS 606/04; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 178, svazek 36, nález č. 42, svazek 38, nález č. 177) Ústavní soud interpretoval pojem svévole ve smyslu extrémního nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, dále ve smyslu nerespektování kogentní normy, interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (příkladem čehož je přepjatý formalismus), jakož i interpretace a aplikace zákonných pojmů v jiném než zákonem stanoveném a právním myšlením konsensuálně akcept ...
I. ÚS 631/05 7. 11. 2006 2 Má-li v testu proporcionality obstát trestní stíhání úvěrového podvodu dle §250b trestního zákona, u něhož se v odstavci 1 nevyžaduje vznik škody, pak musí orgány činné v trestním řízení pečlivě zkoumat, zda uvedení nepravdivého údaje bylo v objektivní poloze vůbec způsobilé ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a to jak z hlediska reálného vlivu nepravdivého údaje na úvahu poskytovatele úvěru o návratnosti půjčených peněz, tak z hlediska výše reálně hrozící škody, kde je třeba odlišovat podnikatelské a spotřebitelské úvěry. Zdrženlivost je namístě zejména tam, kde měl následný úvěrový vztah standardní průběh, úvěr byl řádně splácen, a kde tedy obavy vyjádřené v hrozbě trestněprávního postihu vůbec nenašly naplnění.
I. ÚS 618/05 7. 11. 2006 2 Ústavní soud ve věcech péče o nezletilé poukazuje na nutnost použití takové interpretace účelu předběžného opatření v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jejímž výsledkem rozhodně nemůže být minimální míra ochrany základních práv jako určitého standardu. Jinými slovy, předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu, kterým je umožnit i rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt, protože je to právě množství času, ve kterém je možno realizovat i neverbální výchovné působení rodiče, tzv. výchovu přítomností či příkladem, která je, jak je obecně známo, tou nejúčinnější výchovnou metodou. Je nutno mít na zřeteli, že jakákoliv deformace vztahu rodič - dítě je v důsledku odcizení v pozdější době jen těžko napravitelná. Rozhodnutí soudu, kterým byl odmítnut stěžovatelův návrh, požadující úpravu styku s nezletilým dítětem dalším př ...
I. ÚS 589/05 2. 11. 2006 2 Jestliže obvodní soud rozhodl o stížnosti stěžovatele proti usnesení státní zástupkyně o ponechání ve vazbě bez jeho slyšení přesto, že v době vydání napadeného rozhodnutí byl již nález pléna Ústavního soudu vedený pod sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.) vyhlášen ve Sbírce zákonů, došlo tím k porušení k jeho základních práv podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S přihlédnutím k zásadě subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace zásahů dospěl Ústavní soud k závěru, že zde již chybí bezprostřední a přítomný zásah, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele. Kasace napadeného rozhodnutí by zůstala za této situace zcela neúčinnou reparací zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na respektování osobní svobody a nebyla by způsobilá obnovit stav existující před tímto zásahem. K jiné formě reparace, zejména satisfakčníh ...
IV. ÚS 110/06 1. 11. 2006 2 Ustanovení občanského soudního řádu a zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), upravující doručování jsou ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoveným postupem, kterým je možno domáhat se u nezávislého a nestranného soudu svých práv. Tato právní úprava je konkretizací kautel práva na soudní ochranu, zejména práva na přístup k soudu. Účelem právní úpravy doručování není kladení překážek osobám uplatňujícím práva, nýbrž stanovení formálního postupu pro jejich uplatňování. Přílišný formalismus, spočívající v uplatňování pouhého jazykového výkladu právní normy, nerespektující účel tohoto institutu, je způsobilý založit extrémní rozpor s principy spravedlnosti, a tím porušení základních práv a svobod. Výklad slovního spojení "lhůta je zachována, je-li ... podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit" (§57 odst. 3 občanského soudního řádu), upínající se ke skutečnosti, kdy se dostala poštovní zási ...
II. ÚS 362/06 1. 11. 2006 2 Domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 12 Listiny základních práv a svobod svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit. Průlom této ochrany, umožněný ústavním pořádkem v případě domovní prohlídky pro účely trestního řízení, je třeba chápat jako výjimku, která vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. Před vydáním příkazu k domovní prohlídce je nutno bedlivě zkoumat, zda jsou pro její nařízení splněny všechny zákonné podmínky. Obecný soud musí své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze však rozumět tak, že postač ...
I. ÚS 479/06 1. 11. 2006 2 Ústavní soud, jsa vázán petitem ústavní stížnosti, nikoli jejím odůvodněním (srov. např. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 89/94; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 58), zkoumal, zda napadená rozhodnutí nezasahují do základního práva stěžovatelky garantovaného čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"),, tj. do základního práva na legitimní očekávání ochrany majetku. Legitimní očekávání ve smyslu výše citovaného ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě je nejen podle judikatury Ústavního soudu [např. nálezy ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 2/02 (vyhlášen pod č. 278/2004 Sb.), sp. zn. IV. ÚS 525/02 a sp. zn. I. ÚS 185/04; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 35, svazek 31, nález č. 131, a svazek 34, nález č. 94], ale i podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. rozhodnutí ve věcech Beyeler proti Itálii ze dne 5. 1. 2000, Zwierzynski proti Polsku ze dne 16. 6. 2001) integr ...
I. ÚS 458/06 1. 11. 2006 2 Ústavní soud, jsa vázán petitem ústavní stížnosti, nikoli jejím odůvodněním (srov. např. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 89/94; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 58), zkoumal, zda napadená rozhodnutí nezasahují do základního práva stěžovatelky garantovaného čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), tj. do základního práva na legitimní očekávání ochrany majetku. Legitimní očekávání ve smyslu výše citovaného ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě je nejen podle judikatury Ústavního soudu [např. nálezy ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 2/02 (vyhlášen pod č. 278/2004 Sb.), sp. zn. IV. ÚS 525/02 a sp. zn. I. ÚS 185/04; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 35, svazek 31, nález č. 131, a svazek 34, nález č. 94], ale i podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. rozhodnutí ve věcech Beyeler proti Itálii ze dne 5. 1. 2000, Zwierzynski proti Polsku ze dne 16. 6. 2001) integrá ...
IV. ÚS 700/05 1. 11. 2006 2 Rozsudek Nejvyššího soudu v jeho kasačním výroku, byť formálně pravomocný, spor mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí pravomocně neukončil a Ústavní soud považoval ústavní stížnost proti němu směřující za nepřípustnou. Zamítl-li dovolací soud dovolání protistrany, nelze učinit závěr, že jím způsobil újmu na stěžovatelčiných právech, neboť ve svém důsledku rozsudek Nejvyššího soudu v tomto výroku "svědčil" stěžovatelce. Zrušení rozhodnutí, které bylo jak z hlediska formálního, tak z hlediska materiálního pro stěžovatelku příznivé, by postrádalo racionální odůvodnění takového postupu a v neposlední řadě i zákonnou oporu [srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]; ústavní stížnost tak bylo nutno zčásti odmítnout i podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. Stěžovatelka jako dcera původní spoluvlastnice předmětných nemovitostí je osobou blízkou, ale "věc" ( ...
I. ÚS 222/06 31. 10. 2006 2 Ústavní soud shledal v rozhodnutí krajského soudu, kterým soud uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení, rozpor s ústavně zaručeným právem stěžovatelky na spravedlivý proces zakotveným v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť došlo v dané věci ze strany krajského soudu k nerespektování jednoznačné kogentní normy, a to §14 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
I. ÚS 401/06 26. 10. 2006 2 Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zaujal stanovisko, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, do něhož Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů řízení však nabývá ústavněprávní dimenzi v případě, kdy úvahy soudu vybočují z pravidel upravujících toto řízení v důsledku libovůle (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, nález č. 98). I přes široký prostor k úvaze, který občanský soudní řád v otázce nákladů řízení soudům poskytuje (včetně případného uplatnění moderačního práva soudu ve smyslu aplikace ustanovení §150 občanského soudního řádu), zůstává i zde zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které odpovídá zákonnosti, jakož i učiněným skutk ...
I. ÚS 142/06 26. 10. 2006 2 Pokud okresní soud rozhodl tak, že pro nedoložení listiny ve smyslu §43 exekučního řádu zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinného a současně povinnému přiznal podle §142 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu právo na náhradu nákladů řízen s odůvodněním, že povinný měl ve věci plný úspěch, postupoval zcela mechanicky, protože nevzal vůbec v úvahu, že v mezidobí mezi nařízením exekuce a jejím zrušením byla celá záležitost mezi oběma stranami vypořádána a povinný plnil teprve pod hrozbou exekuce a za přítomnosti soudní exekutorky. Zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nelze v takovém případě, při žádné racionální a Ústavě České republiky odpovídající interpretaci považovat za úspěch povinného ve smyslu §142 odst. 1 občanského soudního řádu, ospravedlňující takový výrok o náhradě nákladů řízení, který okresní soud učinil. Vůbec totiž nezvážil možnou aplikaci §146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu, eventuálně §150 občanského soudního ...
II. ÚS 686/05 25. 10. 2006 2 Při realizaci práva státu na vybírání daní je nutno respektovat i práva a právem chráněné zájmy daňového subjektu. V případě mandátní smlouvy, umožňující smluvním stranám v souladu se zásadou smluvní volnosti zvolit způsob úhrady výdajů, je nutno posuzovat, zda se jedná o výdaje mandanta na zajištění podmínek ke splnění závazku z mandátní smlouvy či o nepeněžité plnění, tj. o příjem mandatáře, podléhající dani z příjmů. Formalistickým a zjednodušeným výkladem, popírajícím smluvní volnost, dochází k zásahu do ústavně zaručených práv dle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod.
IV. ÚS 524/05 24. 10. 2006 2 Není možné rozhodnout o porušení zásad obecné odpovědnosti jednoho účastníka řízení, pokud je zjevné z provedeného dokazování, že druhá strana svým aktivním jednáním umožnila vznik škody. Při posuzování věrohodnosti svědka je nutné posuzovat jeho objektivitu, respektive vztah k účastníkům řízení i k projednávané věci.
II. ÚS 632/06 24. 10. 2006 Ústavní stížnost ani přes výslovnou výzvu adresovanou právnímu zástupci stěžovatele neobsahovala ústavněprávně relevantní argumentaci. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl výčet ustanovení Listiny základních práv a svobod, která měla být podle jeho přesvědčení porušena, což však nelze považovat za ústavněprávně relevantní argumentaci, stejně jako takovou argumentací není povšechný odkaz na obsah spisu, z něhož prý má vyplývat tvrzené porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud není sice vázán ústavněprávní argumentací obsaženou v odůvodnění ústavní stížnosti, to však nezbavuje stěžovatele povinnosti tvrdit a argumenty podporovat své námitky protiústavnosti aktů veřejné moci, jejichž zrušení se domáhá [§34 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) a §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §101 odst. 1 občanského soudního řádu]. Podstatným obsahem ústavní stížnosti byl navíc odkaz na rozsáhlé podání sepsané stěžovatelem a právní zástupce stěžov ...
I. ÚS 374/04 19. 10. 2006 2 Na základě §3 odst. 1 občanského zákoníku nelze aktem aplikace práva konstituovat dosud neexistující povinnosti vlastníků. Při užívání bytu bez právního důvodu nelze uložení povinnosti oprávněným najít povinným náhradní byt považovat za omezení vlastnického práva, ale jedná se o založení nové povinnosti vlastníkům, což není v souladu s ustanovením §3 odst. 1 občanského zákoníku.
IV. ÚS 374/04 18. 10. 2006 2 Stanoví-li trestní řád v případě stížnosti pro porušení zákona podmínky, za nichž se ustanovuje odsouzenému obhájce, je třeba chápat uvedený institut v jeho materiálním pojetí. To znamená, že probíhající soudní řízení je třeba vést takovým způsobem, aby došlo k naplnění účelu nutné obhajoby, a tím i šetření základních práv a svobod odsouzeného. Bez toho, aniž by mohl ustanovený právní zástupce jakkoli ovlivnit právní názor soudu, nelze na soudní řízení hledět jako na spravedlivé.
IV. ÚS 246/06 17. 10. 2006 2 Lze připustit, že rozhodnutí o svěření nezletilého dítěte do výchovy by mělo předcházet rozhodování o výši výživného; ze zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, však nevyplývá, že by okamžik stanovení počátku vyživovací povinnosti měl být závislý na právní moci takového rozhodnutí.
II. ÚS 363/06 17. 10. 2006 2 Z rozhodnutí odvolacího soudu je patrno, že se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž zopakoval dokazování, zejména změnil právní náhled na věc. Hodnocení důkazů bez jejich provedení soudem (nejsou-li dány důvody dožádání) zakládá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v důsledku porušení zásady přímosti, dle níž dokazování provádí soud, jenž rozhoduje ve věci, a to při jednání, ke kterému předvolá účastníky řízení. Smyslem a účelem zásady přímosti je objektivita a nezávislost soudního rozhodování, jakož i zabezpečení práva účastníků řízení vyjádřit se k provedeným důkazům.

Za rok 2006 bylo zveřejněno 255 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 1 z celkem 6 stran,
v čase 0,000097 sekundy z toho 0,000032 sekundy NoSQL databáze.