Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2007

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
II. ÚS 283/06 31. 5. 2007 Porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je okolnost, že právní závěry učiněné soudem neodpovídají zjištěným skutečnostem. Je tomu tak i tehdy, pokud obecný soud mylně vycházel z nesprávného data doručení usnesení o nařízení exekuce, od něhož pak odvíjel rozhodnutí o nákladech exekuce.
IV. ÚS 282/05 31. 5. 2007 Je třeba apelovat na obecné soudy, že je v jejich pravomoci rozhodnout o zvýšení nájemného. Ve svých úvahách musí zohlednit veškeré skutečnosti, které mohou mít vliv na jeho výši v tom kterém případě. Skutečnost, že ústavní stížnosti stěžovatelky bylo vyhověno, neznamená, že obecné soudy budou jí požadovanou výši nájemného bez dalšího zkoumání akceptovat. Konkrétní výše nájemného musí vyplynout především z procesu dokazování, v němž obecné soudy poskytnou sporným stranám dostatečný prostor pro předložení relevantních podkladů, jež mohou výši nájemného ovlivnit. S ohledem na mimořádnost postupu při dotváření práva se pak také musí žalobci i žalovanému dostat od obecného soudu vhodného poučení, a to i nad rámec obecné poučovací povinnosti zakotvené v §5 občanského soudního řádu.
IV. ÚS 120/06 28. 5. 2007 2 Věc obsahující prvek související s nemocenským pojištěním nelze bez dalšího automaticky vyloučit z pravomoci soudu. Právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky sp. zn. 6 Cz 42/65, publ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 51/65, je v současné době neudržitelný. Úkolem Ústavního soudu je zajistit, aby se stěžovateli dostalo soudní ochrany; zda to bude v soustavě soudů rozhodujících v občanském soudním řízení či soudy ve správním soudnictví, je pro něj nerozhodné, neboť rozhraničení veřejného a soukromého práva je záležitost práva jednoduchého, nikoliv základních lidských práv a svobod (hmotných či procesních).
II. ÚS 615/06 23. 5. 2007 Z hlediska ústavního pořádku je porušení tajemství zpráv podávaných telefonem možné jen v případech stanovených zákonem a způsobem zákonem stanoveným. Zákonná úprava zásahu do tohoto práva musí být formulována tak, aby nebyla popřením tohoto základního lidského práva, a tomu musí také odpovídat i její interpretace. Podústavní právo v §88 trestního řádu umožňuje bez souhlasu majitele či oprávněného uživatele telefonní stanice provádět odposlech jeho komunikace jen v trestním řízení vedeném pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. Soudní příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být podle téhož zákonného ustanovení písemný a odůvodněný. Z toho vyplývá, že musí být vydán ve vztahu k určité osobě, proti níž se již trestní stíhání pro uvedené trestné činy vede nebo vůči níž je důvodné podezření, že s ...
III. ÚS 655/06 23. 5. 2007 V nálezu ze dne 22. 2. 2006 sp. zn. I. ÚS 671/05 (N 41/40 SbNU 341) Ústavní soud dospěl k závěru, že obviněný v trestním řízení "nemůže být prostřednictvím pořádkové pokuty nucen, aby opatřil, resp. svou součinností umožnil opatření důkazu, který by mohl být použit proti němu"; tím by byl "totiž nucen k jednání, které je již nutno považovat za sebeobviňování". Nebýt donucován k sebeobvinění, tedy k předložení důkazu proti sobě pod donucením, považuje Ústavní soud za ústavně zaručené právo vyplývající z čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod [dále jen "Listina"; srov. např. nález Pl. ÚS 29/2000 (N 32/21 SbNU 285; 236/2001 Sb.), II. ÚS 118/01 (N 13/29 SbNU 101), III. ÚS 561/04 (N 54/36 SbNU 575), II. ÚS 552/05 (N 12/40 SbNU 103) a další]. V posuzované věci byla obviněnému uložena pořádková pokuta podle §66 odst. 1 trestního řádu policejním komisařem, protože odmítl "součinnost v poskytnutí důkazu" (strpět sejmutí srovnávací pachové stopy), který jej mohl ...
Pl. ÚS 30/06 22. 5. 2007 1 Do sféry samostatné působnosti obce regulovatelné obecně závaznými vyhláškami ve smyslu ústavním pořádkem garantované územní samosprávy spadají záležitosti, které jsou převážně místního nebo regionálního dopadu a jejichž úprava je v zájmu obce a jejích občanů: nepochybně například zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, ochrana životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně, užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti [srov. ustanovení §10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)], územní rozvoj obce. Vedle těchto územní samosprávě bytostně vlastních oblastí může zvláštní zákon označit další oblasti, které spadají do samostatné působnosti obce a v nichž může obec realizovat svou normotvornou pravomoc [§10 písm. d) zákona o obcích]. Do této kategorie spadá i záležitost místních (obecních) daní a poplatků, neboť s ohledem na ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod p ...
IV. ÚS 260/05 17. 5. 2007 2 Ústavní soud již v minulosti zformuloval zásadu zákazu tzv. deformace důkazu, tedy vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného důkazu. Jinak řečeno, Ústavní soud zformuloval zásadu, že předpokladem náležitého a také ústavně souladného hodnocení důkazu je, aby informace z hodnoceného důkazu zůstala bez jakékoli deformace v procesu jeho hodnocení zachována a výlučně jen jako taková se promítla do vlastního vyhodnocení jako konečného úsudku soudu (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 398/97, N 64/11 SbNU). Z ústavního principu presumpce neviny, garantovaného čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, včetně z něho plynoucí zásady "v pochybnostech ve prospěch obviněného" (in dubio pro reo), které jsou promítnuty do příslušných ustanovení trestního řádu (§2 odst. 2, 5 a 6), pak vyplývá, že jsou-li možné dva či více výkladů provedených důkazů, nelze učinit zjištění, které nejvíce ...
I. ÚS 391/05 17. 5. 2007 2 Za situace, kdy je zákonodárce nečinný, jsou to obecné soudy, jejichž úkolem je zajistit ochranu práv (čl. 90 Ústavy České republiky) a základních práv (čl. 4 Ústavy České republiky) jednotlivce. Je tedy na obecných soudech, aby naplnily podmínku čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle které mohou být meze základních práv stanoveny pouze zákonem, a při nečinnosti zákonodárce vyplnily mezeru v právním řádu svou judikaturou takovým způsobem, kterým budou chránit podstatu a smysl vlastnického práva (v daném případě vlastnického práva k bytu), jak to má na mysli ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Zmíněná povinnost obecných soudů trvá přirozeně jen do doby nabytí účinnosti zvláštního zákona, který bude upravovat zvyšování nájemného.
III. ÚS 93/06 17. 5. 2007 2 Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního tím, s jakým rozhodnutím je spojen (o odmítnutí návrhu), činí nemožným, aby byl uplatněn již v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno; proto se důvod nepřípustnosti (§104 odst. 4 in fine soudního řádu správního) o něj opřené kasační stížnosti neprosadí.
II. ÚS 776/06 17. 5. 2007 Poškozený, který v trestním řízení neuplatňoval právo k odňaté věci, není ve smyslu §142 odst. 1 trestního řádu osobou oprávněnou k podání stížnosti proti usnesení soudu, jímž se podle §80 odst. 1 věty první trestního řádu věc vrací tomu, komu byla odňata. Poškozený totiž není osobou, o jejíchž právech a povinnostech se tímto usnesením přímo rozhoduje. Postupem soudu nerespektujícím uvedený výklad §142 odst. 1 trestního řádu dojde k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 745/06 17. 5. 2007 Ústavně konformním výsledkem interpretace zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nemůže být taková interpretace, podle níž je účastník řízení povinen platit soudní poplatek za každé správní žalobou napadené správní rozhodnutí, pokud jde o rozhodnutí, která jsou skutkově a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a byla vydána týž den stejným správním orgánem.
II. ÚS 503/05 17. 5. 2007 Nedostatek výslovné právní úpravy na úrovni jednoduchého práva nemůže při existenci norem vyšší právní síly, tj. Listiny základních práv a svobod a Ústavy České republiky, obstát jako důvod pro porušení ústavně zaručených základních práv a svobod Pokud bylo o stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby rozhodnuto soudem s ohledem na chybějící právní úpravu jednoduchého práva bez jeho slyšení, došlo tím k porušení základních práv stěžovatele podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 218/06 17. 5. 2007 Povinnost uvedená v ustanovení §42 odst. 3 občanského soudního řádu, tedy písemně doplnit elektronické podání do tří dnů, se nevztahuje na podání v elektronické podobě, jestliže je k němu připojen uznávaný elektronický podpis dle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů. Postupem soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto podle ustanovení §208 odst. 3 občanského soudního řádu pro opožděnost pouze z důvodu, že soud nepřihlédl k elektronickému podání se zaručeným elektronickým podpisem, které nebylo v třídenní lhůtě podle ustanovení §42 odst. 3 občanského soudního řádu doplněno písemně, bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
IV. ÚS 493/06 16. 5. 2007 2 Z podstaty právního státu vyplývá, že stát jedná vůči osobám podléhajícím jeho moci v souladu s povinnostmi, které sám sobě stanovil. Tyto osoby jsou na základě principu právní jistoty, který je jedním z atributů právního státu, oprávněny očekávat postup vyplývající z procesněprávních předpisů. Může-li se tedy každý dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhat ve stanovených případech svého práva u jiného orgánu, než je nezávislý a nestranný soud, nepodléhá řízení před tímto orgánem libovůli či svévoli. Zakotvil-li zákonodárce jako jednu ze zásad daňového řízení dvojinstančnost tím, že mimo jiné vyloučil pracovníky odvolacího orgánu z činnosti orgánu prvostupňového, je legitimním očekáváním daňových subjektů nestranné posouzení jejich věci odvolacím orgánem. Případné nerespektování zásady dvojinstančnosti stanovené v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, spočívající např. v tom, že odvolací orgán dá v konkrétní věci orgánu prvníh ...
I. ÚS 712/06 10. 5. 2007 2 Odvolání žalované obvodní soud stěžovateli nedoručil a ten se k němu nemohl vyjádřit. Postupoval tak v rozporu jednak s ustanovením čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v rámci toho pak neposkytl stěžovateli náležitou soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
III. ÚS 715/06 10. 5. 2007 Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, je integrální součástí práva na spravedlivý proces, tedy základních práv garantovaných čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [viz kupříkladu rozhodnutí v věcech sp. zn. I. ÚS 5/96, IV. ÚS 358/98, I. ÚS 600/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 116, svazek 12, nález č. 140, svazek 32, nález č. 6) a další]. K otázce ústavněprávních důsledků porušení tohoto základního práva pro trestní stíhání a jeho výsledek, jmenovitě uložený trest, resp. k potřebné proporci mezi ním (a potažmo právem na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a statkem, jejž představuje ochrana společnosti prostřednictvím podústavních trestněprávních instrumentů, se Ústavní soud vyjádřil především v nálezu ze dne 31. 3. 2005 ...
III. ÚS 189/06 10. 5. 2007 Se zřetelem k ustanovením §53 odst. 3 a §78 odst. 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném od 1. 1. 2001, nelze vyloučit splnění podmínky odpovědnosti organizátora mimoburzovního trhu - ve smyslu porušení právní povinnosti - za škodu vzniklou investorovi na tomto trhu nákupem akcií, obchodování s nimiž mělo být podle těchto ustanovení dříve pozastaveno.
I. ÚS 455/06 9. 5. 2007 2 Ústavnímu soudu, který není součástí soustavy obecných soudů, v zásadě nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení důkazů (provedeného obecnými soudy), pokud jím nedojde k porušení základních práv a svobod stěžovatele, zaručených ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky. Ústavní soud již vícekrát vyslovil, že zpravidla není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, že není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy České republiky; podrobněji srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 5). Současně a pro úplnost je nutno uvést, že zásadně nelze spatřovat porušení ústavních práv stěžovatele v tom, že soud nevyhoví všem jeho důkazním návrhům, neboť jen soudu přísluší rozhodnout, kte ...
I. ÚS 980/07 9. 5. 2007 Řízení o opravném prostředku (řízení o odvolání) neprobíhá, a to v důsledku postupu obvodního soudu. Pokud účastník řízení i v tomto postupu (vedle vlastního usnesení obvodního soudu) spatřoval porušení svých ústavně zaručených základních práv, měl vůči němu uplatnit ústavní stížnost ve lhůtě stanovené v §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu. Nedodržení lhůty k podání ústavní stížnosti proti usnesení obvodního soudu, jakož i proti jeho následnému procesnímu postupu, pokud jde o vyznačení právní moci tohoto usnesení, však nelze zhojit prostřednictvím §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
II. ÚS 198/07 3. 5. 2007 Otázka nákladů řízení může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících řízení. Porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je postup soudu, který je zcela zjevně chybnou aplikací §142 odst. 2 občanského soudního řádu, resp. jeho odůvodnění je zcela nedostačující.
III. ÚS 299/06 30. 4. 2007 Trestní řízení vedené pro trestný čin vraždy a vydaná rozhodnutí ohledně tohoto trestného činu vykazují v posuzovaném případě četné důkazní deficity, které způsobily, že o správnosti zjištění skutkového stavu vyvstávají důvodné pochybnosti. Taková důkazní situace, kdy existuje pouze jediný usvědčující důkaz, je z poznávacího hlediska nesnadná a obsahuje v sobě riziko možných chyb a omylů. Ústavní soud již ve své předchozí judikatuře opakovaně vyslovil požadavek, že v takových případech musí být věnována mimořádná pozornost důkladnému prověření tohoto jediného usvědčujícího důkazu a takový důkaz musí být mimořádně pečlivě hodnocen. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyvinout všemožné úsilí, aby tento jediný usvědčující důkaz byl pokud možno doplněn jinými, byť třeba nepřímými důkazy. Taková povinnost pro ně vyplývá ze zásady oficiality a ze zásady vyhledávací (§2 odst. 4 a 5 trestního řádu), podle níž orgány činné v trestním řízení jsou povinny samy provádět další potřebné a do ...
II. ÚS 222/07 26. 4. 2007 Při rozhodování soudu o "přeměně" podmíněně uloženého trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný ve smyslu §60 odst. 4, resp. §60a odst. 4 trestního zákona má odsouzený právo, aby tato věc byla projednána v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (nález sp. zn. I. ÚS 574/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 109). Z ustanovení §330 trestního řádu lze dovodit, že povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci (§2 odst. 5 trestního řádu), se vztahuje na celé trestní řízení, tedy též na rozhodování o tom, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil (nález sp. zn. IV. ÚS 130/01, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 22, nález č. 89). Povinností obecných soudů je tedy i v posledně uvedeném řízení zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a bez návrhu stran objasňovat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v nepr ...
Pl. ÚS 48/05 25. 4. 2007 Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy dojde-li soud k závěru, že zákon jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu. Stěžejní otázkou tedy je, jak pohlížet na podmínku, že se musí jednat o zákon "jehož má být při řešení věci použito". Není sporu o tom, že tato podmínka je splněna vždy, jedná-li se o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední a má ho tedy být užito při rozhodnutí ve věci samé. V daném případě je však zřejmé, že nastala situace poněkud nestandardní; napadené ustanovení, jak je z výše uvedeného textu patrno, nebylo ve věci aplikováno a nemůže být tedy aplikováno ani v řízení o kasační stížnosti, jelikož v době rozhodování výše uvedených orgánů veřejné moci nebylo ještě platnou a účinnou součástí právního řádu. Lze doplnit, že k tomu, aby obecný soud mohl zpochybnit ústavnost konkrétního právního předpisu - a věc předložit Ústavnímu soudu - je nezbytná jeho reálná aplikace a nikoli jen jeho hypo ...
I. ÚS 756/07 20. 4. 2007 Zatímco právo myslivosti svědčí členům honebního společenstva, kteří je vykonávají kolektivně ve formě honebního společenstva, a proto v důsledku je nositelem tohoto práva honební společenstvo (které i odpovídá za jeho řádný výkon), vlastnické právo k pozemkům nadále svědčí pouze a výlučně individuálním vlastníkům. Právo myslivosti, kterého by se mohlo dovolávat honební společenstvo, pak samozřejmě nepředstavuje základní právo požívající ústavněprávní ochrany. Ústavní soud vyšel ze zásady, že žádný proces neexistuje samoúčelně, nýbrž jeho cílem je dosažení vzniku, změny či zániku hmotných práv a povinností fyzických či právnických osob. Tato skutečnost se musí nutně odrážet také v rovině základních práv a svobod, v daném případě ve sféře vymezení rozsahu práva na spravedlivý proces. Jestliže stěžovatel není vůbec nositelem toho kterého hmotného subjektivního práva nebo základního práva, nemůže se dovolávat práva na spravedlivý proces v příslušném řízení, neboť takový proces vlastně nev ...
II. ÚS 299/06 19. 4. 2007 Povinnost uvedená v ustanovení §42 odst. 3 občanského soudního řádu, tedy písemně doplnit elektronické podání do tří dnů, se nevztahuje na podání v elektronické podobě, jestliže je k němu připojen uznávaný elektronický podpis dle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů. Postupem soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto podle ustanovení §208 odst. 3 občanského soudního řádu pro opožděnost pouze z důvodu, že soud nepřihlédl k elektronickému podání se zaručeným elektronickým podpisem, které nebylo v třídenní lhůtě podle ustanovení §42 odst. 3 občanského soudního řádu doplněno písemně, bylo porušeno právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
II. ÚS 349/05 19. 4. 2007 Soudy jsou povinny interpretovat jednotlivá ustanovení občanského soudního řádu v první řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod. Postup odvolacího soudu, který změní právní náhled na věc, a přesto potvrdí rozsudek soudu prvního stupně, je porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Změna právního náhledu, jež změnu rozhodnutí soudu prvního stupce neopodstatňuje (§220 občanského soudního řádu), je důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní.
II. ÚS 114/06 19. 4. 2007 Je porušením práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy (§200y až 200za občanského soudního řádu) současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.
IV. ÚS 613/06 18. 4. 2007 2 Z dokazování provedeného Ústavním soudem jednoznačně vyplynulo, že ve skutkově obdobné věci Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č. j. 2 As 5/2005-86 vyslovil zcela zřetelný právní názor, dle kterého "Krajský soud především správně postupoval, když žalobu projednal, neboť v daném případě posouzení zdravotního stavu zakládá překážku ve výkonu povolání, a není tak důvod k výluce ze soudního přezkumu podle §70 písm. d) s. ř. s.". Naproti tomu v nyní přezkoumávaném rozsudku, který byl vydán až po přijetí rozsudku č. j. 2 As 5/2005-86, akceptován byl právní závěr zcela opačný - totiž, že "... krajský soud nesprávně posoudil právní otázku existence uvedené kompetenční výluky a nesprávně se tedy meritem zabýval v situaci, kdy měl návrh odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §68 písm. e) s. ř. s. a §70 písm. d) s. ř. s.". Takovýto rozpor sám o sobě nemohl by být důvodem pro kasaci napadeného rozhodnutí. Judikatura nemůže být bez vývoje a není vyloučeno, aby (a to i při ...
I. ÚS 123/06 17. 4. 2007 2 Zamítnutí žaloby, kterou se pronajímatel domáhá úhrady zvýšeného nájemného, s odkazem na neexistenci prováděcího předpisu předvídaného v §696 odst. 1 občanského zákoníku, tj. předpisu umožňujícího jednostranné zvýšení nájemného právním úkonem pronajímatele, je postupem porušujícím právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 47, vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.) vyplývá, že obecné soudy, i přes absenci předvídané konkrétní úpravy, musí rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislostech na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminaci. Přitom se musí vyvarovat libovůle a rozhodnutí se musí zakládat na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, na použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené ústavně konformní soudní praxe.
IV. ÚS 388/06 17. 4. 2007 2 Byl-li o průběhu úkonu před soudem pořízen zvukový záznam a je-li třeba vyhotovit písemný protokol, nelze vyloučit, že obžalovaný či jeho obhájce mohou mít na úplnost protokolu z hlediska zaznamenání podstatného obsahu úkonu jiný názor než vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, případně nabýt přesvědčení, že protokol o hlavním líčení neodpovídá tomu, co bylo vyslýchanými osobami v hlavním líčení tvrzeno a co bylo zachyceno na zvukový záznam. Má-li obviněný oprávnění vznést námitky proti protokolaci, musí mít možnost ověřit si, zda obsah protokolu o hlavním líčení není v rozporu s tím, co bylo v průběhu hlavního líčení zachyceno nahrávacím zařízením na zvukový záznam. Právo na toto ověření sice není stranám řízení trestním řádem výslovně stanoveno, ale vyplývá ze smyslu ústavně garantovaného práva na obhajobu, které je zakotveno rovněž v trestním řádu, a to zejména v ustanovení §2 odst. 13. Není-li obžalovanému či jeho obhájci na základě žádosti soudem umožněno zkonfrontovat z ...
I. ÚS 603/06 12. 4. 2007 2 Ústavní soud je přesvědčen, že pokud lze dle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu namítat uložení takového druhu či výše trestu, které nejsou připuštěny zákonem, dle logického výkladu tím spíše (a minori ad maius) lze v jeho rámci namítat uložení takového druhu či výše trestu, které jsou v rozporu s jeho přiměřeností dle norem ústavních. Stěžovatel, jehož povinností je před podáním ústavní stížnosti formálně i materiálně vyčerpat veškeré dostupné opravné prostředky, ve svém dovolání zcela správně požadoval posouzení svých námitek proti přiměřenosti trestu vzhledem k délce řízení. Interpretace dovolacích důvodů Nejvyšším soudem, pro kterou se jimi odmítl zabývat, vybočila z mezí ústavnosti, a došlo tak k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 741/06 11. 4. 2007 2 Odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví o zastavení řízení z důvodů podle §33 zákona o azylu, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval soud při zjišťování místa pobytu stěžovatele, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění, a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena.
I. ÚS 695/06 11. 4. 2007 2 Zákonné důvody, pro něž může být kdokoliv postupem orgánů státu omezen na osobní svobodě, je nutné vykládat především restriktivně. Pouze zákonem lze rozšířit důvody omezení osobní svobody (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 317/04 ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 783/04 ze dne 20. 7. 2006 i sp. zn. I. ÚS 98/05 ze dne 15. 12. 2005, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 124, svazek 42, nález č. 140, svazek 39, nález č. 229). To je odůvodněno jednak přednostní a nezastupitelnou hodnotou práva každého na osobní svobodu, jednak tím, že omezení osobní svobody vazbou v trestním řízení má vždy povahu předběžného opatření, které má umožnit provedení řádného a spravedlivého trestního řízení; nemá tedy převážně povahu preventivní, a vůbec ne povahu satisfakční či represivní. Při aplikaci ustanovení §68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je obsah pojmu "pokračoval" zjišťován prostřednictvím interpretace. Z výše uvedené konstantní judikatury Ústavního soudu vyp ...
I. ÚS 236/05 4. 4. 2007 1 Ústavní soud úvodem vytyčuje jednu z vůdčích zásad ústavněprávního přezkumu, ke které dospěl ve své ustálené judikatuře, a to, že není vázán odůvodněním ústavní stížnosti (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 315/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 57). Tímto pohledem nahlížel Ústavní soud i na danou věc, a přistoupil k jejímu ústavněprávnímu přezkumu, aniž by se cítil být vázán námitkami stěžovatele, které směřovaly toliko do roviny skutkové. Ustanovení §250a odst. 1 trestního zákona totiž expressis verbis stanoví, že ke spáchání trestného činu pojistného podvodu může dojít toliko "při sjednání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároků na plnění z takové (tedy pojistné) smlouvy". Z dikce tohoto ustanovení lze tedy argumentem a contrario dovodit, že umožňuje trestní postih pouze v případě útoku směřujícího proti vztahům vyplývajícím ze smluvního pojištění (dobrovolného či povinného), a naopak nikoliv ze zákonného pojištění; v opačném případě by zákonodárce zm ...
III. ÚS 747/06 4. 4. 2007 2 Kriminálně politickým smyslem institutu zvlášť nebezpečné recidivy je přísnější postih "nepoučitelných" delikventů, kteří mají sklon dopouštět se opakovaně zvlášť závažných trestných činů. Jde o nástroj trestní politiky, jímž se zákonodárce snaží poskytnout společnosti účinnější ochranu před obzvláště nebezpečnými pachateli se špatnou prognózou a zvýšenou pravděpodobností dalšího páchání závažné trestné činnosti. Ústavní soud zdůrazňuje, že se jedná o institut mimořádný, při jehož aplikaci je třeba postupovat velmi opatrně a jehož podmínky je třeba vykládat restriktivně. Zejména je třeba s náležitou péčí aplikovat materiální podmínku, v daném případě pravidlo, že za zvlášť nebezpečného recidivistu může být považován jen takový pachatel, u něhož recidiva podle §41 odst. 1 trestního zákona podstatně zvyšuje nebezpečnost trestného činu pro společnost. Mezi kritéria, jež musí vzít soud při aplikaci citovaného ustanovení trestního zákona vždy v úvahu, patří mimo jiné zhodnocení následků tre ...
I. ÚS 267/06 4. 4. 2007 2 K porušení práva na soudní ochranu - a případně práva na ochranu majetku - dojde odmítnutím zabývat se meritorně žalobou domáhající se nápravy údajně vadného vymezení majetku určeného k transformaci a na tomto základě stanovení výše majetkového podílu ve smyslu zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Právo na vydání majetkového podílu nelze zúžit na typickou pohledávku plynoucí z obligačněprávního vztahu, jejíž výši lze bez větších potíží matematicky dovodit. Výše majetkového podílu z transformace je závislá na řadě skutečností, které bylo třeba zohlednit v průběhu přípravy transformačního projektu, tyto skutečnosti nebyly a nejsou oprávněným osobám přístupné, protože jsou v dispozici transformujícího se subjektu. Není proto z ústavněprávního hlediska přípustné, aby obecné soudy přistupovaly k různým podobám žalob, kterými se oprávněné osoby domáhají přezkumu správnosti transformačního procesu, mechanicky a žaloby zamítaly jen pr ...
II. ÚS 417/06 4. 4. 2007 Na exekuční řízení plně dopadají principy spravedlivého procesu, vyplývající zejména z hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Oprávněný i povinný mají tedy i v tomto řízení přiměřeně obdobná práva jako účastníci jakéhokoliv jiného soudního řízení. Nesmí tedy dojít k tomu, aby měla jedna ze stran podstatnou výhodu vůči protistraně (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. ledna 1970 ve věci Delcourt proti Belgii č. 2689/65, Série A č. 11, aj.). Obdobně ani orgán veřejné moci, proti jehož rozhodnutí směřuje opravný prostředek, nemůže jednat v rozporu s tímto principem, jakkoliv z formálního hlediska není takový orgán účastníkem řízení. Vyjádření dotčeného orgánu veřejné moci k opravnému prostředku proti jeho rozhodnutí je totiž nutné považovat za podklad pro soudní rozhodnutí, k němuž musejí mít účastníci řízení možnost se vyjádřit v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V posuzované věci nebylo stěžovateli doručeno obsáhlé a věcné vyjádření ...
Pl. ÚS 44/06 3. 4. 2007 2 Pokud ukládá obecně závazná vyhláška adresátům povinnosti a stanoví omezení bez zákonného podkladu nebo pokud pouze parafrázuje ustanovení jiných právních předpisů, nemůže sloužit k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku tak, jak to předpokládá zákon o obcích. Obec je při výkonu samostatné působnosti (a v jejím rámci i při vydávání obecně závazných vyhlášek), do které patří též péče o ochranu veřejného pořádku, limitována mezemi, které stanoví Ústava České republiky (dále jen "Ústava") v čl. 104 odst. 3 a zákon [§35 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)]. Ukládat vyhláškou občanům jednostrannými příkazy a zákazy povinnosti smí obec jen na základě a v mezích zákona, neboť je vázána čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Při vydávání obecně závazných vyhlášek nesmí překročit meze své samostatné působnosti stanovené zákonem. Zastupitelstva obcí při vydávání obecně závazných vyhlášek také musí respektovat stávající pr ...
III. ÚS 921/06 29. 3. 2007 Trestní oznámení nemá podle českého právního řádu charakter nástroje k ochraně subjektivního práva fyzické či právnické osoby, nýbrž se v zásadě jedná o formu účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality (srov. §1 odst. 2 tr. řádu). České ústavní předpisy neposkytují fyzickým a právnickým osobám žádné subjektivní právo vyvolat trestní stíhání osoby, kterou ve svém oznámení označí za podezřelou ze spáchání trestného činu. Dokonce ani procesní postavení poškozeného v trestním řízení podle §43 a násl. tr. řádu nezakládá subjektivní právo na trestní stíhání jiného. Procesní práva poškozeného jako strany trestního řízení jsou totiž omezena na uplatňování jeho nároku na náhradu způsobené škody, popř. na určitou morální satisfakci realizovanou v rámci oprávnění podle §43 odst. 1 tr. řádu, to však pouze za předpokladu, že je orgány činnými v trestním řízení vedeno trestní stíhání proti konkrétnímu pachateli. Podáním trestního oznámení oznamovatel svá subjektivní prá ...
II. ÚS 397/06 28. 3. 2007 2 Podle ustanovení §120 odst. 1 občanského soudního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Následky spojené s neunesením břemene tvrzení a důkazního břemene po řádném poučení soudem pak nese účastník řízení. Důvodnost postupu dle §120 odst. 3 občanského soudního řádu (a tedy i zásadní vybočení ze zásady projednací) ve sporném řízení nelze odvíjet jen ze skutečnosti, že se odvolací soud domnívá, že skutkový stav není zjištěn dostatečně, neboť snad mohou existovat i jiné důkazy objasňující skutkový stav, relevantní v projednávané věci.
II. ÚS 336/06 28. 3. 2007 V řízení o návrhu na vzetí do vazby není možné zcela vyloučit, aby obviněný (jeho obhájce) získal takové informace z vyšetřovacího spisu, které alespoň v minimální míře dodávají důvodnost jak zahájenému trestnímu stíhání, tak některému ze zákonných vazebních důvodů. Je přitom ústavně souladné, aby veškeré ostatní skutečnosti vyplývající z vyšetřovacího spisu nebyly nijak zpřístupněny. O souhrnu důkazů odůvodňujících trestní stíhání se stěžovatelka (její obhájce) před rozhodnutím o vazbě (a potažmo i před rozhodnutím o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě) neměla možnost nijak dozvědět, neboť jí ani policejní orgán, ani státní zástupce, a konečně ani soud neumožnili nahlédnout do spisu ani ji jinak neinformovali o důkazech proti ní. S ohledem na to, že se záznamy uskutečněných odposlechů telekomunikačního provozu ve spise vůbec nenacházely, nebyl vůbec dán důvod odepření práva stěžovatelky na nahlédnutí do spisu. V trestním řízení je úkolem soudů nejen rozhodovat o vině a trestu za trestn ...
III. ÚS 630/06 22. 3. 2007 Ústavní soud připomíná, že ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o půdě") výslovně stanoví, že povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře a ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Ustanovení §5 odst. 3 zákona o půdě platilo ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti, a povinným osobám bylo zakázáno převádět věci na jiné osoby bez ohledu na to, zda byl uplatněn nárok na vydání či nikoliv. Vzhledem ke smyslu zákona o půdě, kterým je odčinění alespoň některých majetkových křivd, je třeba restituční nároky považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů. Jakýkoliv jiný výklad by totiž činil blokační ustanovení §5 odst. 3 zákona o půdě bezcenným. Ústavní s ...
III. ÚS 516/06 22. 3. 2007 K uložení povinnosti stěžovatele vydat majetek došlo podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, jenž ve svém ust. §5 odst. 5 umožňuje tzv. opomenutým oprávněným osobám uplatňovat své nároky vůči těm oprávněným osobám, jimž byla věc vydána. Pokud tedy zákonodárce zcela záměrně uspokojené oprávněné osoby vystavil riziku, že jejich již uspokojené nároky budou následně redukovány nároky oprávněných osob dosud neuspokojených, učinil tak s vědomím, že se tak děje v souladu s účelem a smyslem zákona č. 87/1991 Sb., tj. umožnit nejen teoretickou, ale hlavně faktickou možnost všech oprávněných osob uspokojit své restituční nároky zásadně v rozsahu, jaký jim ze zákona přísluší, neboť vycházel ze skutečnosti, že majetek může být navrácen jen jeho oprávněným vlastníkům. To, že zákonodárce uspokojené oprávněné osoby tomuto riziku záměrně vystavil, je podle názoru Ústavního soudu zcela namístě, neboť se tak děje zcela v souladu s účelem zákona, sledujíc ...
Pl. ÚS 4/06 20. 3. 2007 1 Účelem ustanovení §17 odst. 1 soudního řádu správního je toliko překážet případné nejednotě v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, nikoli sloužit coby zvláštní instrument, jímž by (teprve!) mohl být uplatněn princip vázanosti tohoto soudu nálezem soudu Ústavního [čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] v situaci, kdy rozhodující senát má (vzhledem k této vázanosti) rozhodnout na základě odlišného právního názoru, než který byl dosud v judikatuře Nejvyššího správního soudu aplikován. Není udržitelné, domníval-li se Nejvyšší správní soud [se zřetelem k učiněnému odkazu na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2004 sp. zn. II. ÚS 21/04 (nepublikováno)], že rozhodnutí rozšířeným senátem může implikovat na půdě Ústavního soudu rozhodnutí jeho pléna s důsledky obdobnými těm, jež předpokládá ustanovení §23 zákona o Ústavním soudu [srov. nález sp. zn. III. ÚS 425/97 ze dne 2. 4. 1998 (N 42/10 SbNU 285)]. Jelikož svévolné dispozice s obsazením soudu jsou rovněž pod ...
Pl. ÚS 20/06 20. 3. 2007 2 Přímo z ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Obce tak mohou svými obecně závaznými vyhláškami zavést jen takové místní poplatky, jež jsou taxativně vymezeny zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, a pouze v tom rozsahu, který tento zákon umožňuje. Podle přesvědčení Ústavního soudu je pak materie obsažená v zákoně o místních poplatcích zpracována v natolik komplexní a kogentní úpravě, že v otázkách spadajících pod režim citovaného zákona není obec oprávněna postupovat jinak než zákonem výslovně stanoveným postupem. Takto jednoznačně vymezený rámec právní úpravy neumožňuje obcím při zavádění místních poplatků vytvářet další pravidla či ukládat jiné povinnosti jdoucí mimo hranice právní úpravy, resp. zákonného zmocnění ve smyslu §14 odst. 2 zákona o místních poplatcích. Taktéž pozměňování pravidel zakotvených v zákoně o místních poplatcích ze strany obce není přípustné, neboť zákonná úprava má pře ...
III. ÚS 553/06 15. 3. 2007 Byl-li advokát ustanoven opatrovníkem pro řízení osobě neznámého pobytu podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu v době od 1. 8. 2005 do 31. 3. 2006, nelze mu nepřiznat odměnu a náhradu hotových výdajů spojených s výkonem funkce opatrovníka, neboť jinak by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).
II. ÚS 136/06 14. 3. 2007 2 Ústavní soud opětovně zdůrazňuje, že tak závažné procesní oprávnění, jakým je možnost stěžovatele rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody, nelze činit závislou na právně nejisté a nepředvídatelné skutečnosti, tj. na tom, zda soud vyzve stěžovatele k doplnění náležitostí kasační stížnosti ve smyslu §106 odst. 3 soudního řádu správního či nikoli. To nic nemění na skutečnosti, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle §106 odst. 3 soudního řádu správního, může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena.
I. ÚS 578/06 14. 3. 2007 2 Jádrem ústavní stížnosti je proces hodnocení důkazů, provedený obecnými soudy, zejména pak soudem odvolacím. Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že Ústavní soud do procesu hodnocení důkazů zásadně nezasahuje a považuje ho za vlastní činnost obecných soudů. Tento závěr však platí jen pro případ, že obecné soudy v procesu dokazování postupují v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů tak, jak je vymezena v ustanovení §132 občanského soudního řádu. Obecné soudy - v souladu s touto zásadou - mají hodnotit provedené důkazy každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech. V odůvodnění svých rozhodnutí se pak mají zabývat všemi provedenými důkazy a přesvědčivě a úplně je vyhodnotit a vyjádřit stanovisko, které k těmto důkazům zaujaly. V případě, že postupují výše uvedeným způsobem, je jejich postup ústavně konformní a nelze v něm spatřovat zásah do základních práv účastníka řízení. Z ustálené rozhodovací praxe však také vyplývá, že Ústavní soud může zasáhnout do proc ...
IV. ÚS 680/05 14. 3. 2007 O co obsáhleji zkoumal krajský soud ve svém rozsudku ze dne 3. 12. 2004 právní povahu stěžovateli nárokovaného domu, o to stručněji se v tomto vypořádal s právem stěžovatelů na vydání jimi nárokovaných nemovitostí, když v této souvislosti pouze uvedl: "Protože ve smyslu §2 zákona č. 403/1990 Sb. lze vydat jen věc (v právním slova smyslu) - §119 občanského zákoníku, a nelze vydat součást věci, nemůže být restituční žaloba úspěšná." (č. l. 493). Vyslovením takto blíže nerozvedeného závěru ovšem krajský soud opomenul vážit celý komplex otázek pro souzenou věc kruciálních, jelikož zcela pominul, že rozhoduje o restitučním nároku osob žádajících zmírnění následků některých majetkových křivd. Takto naznačený charakter sporu se totiž musí nutně při rozhodování obecným soudem projevit, což Ústavní soud v napadaném rozsudku krajského soudu postrádá. Zásadní význam pro právní věc stěžovatelů tak podle přesvědčení Ústavního soudu vykazuje zjištění, zda stěžovateli nárokované nemovitosti mohou být ...
II. ÚS 145/06 14. 3. 2007 Účastník řízení nesmí být prostřednictvím aplikace ustanovení §150 občanského soudního řádu "trestán" za to, že neakceptoval návrh na smír. Ke smírnému urovnání jej není možno takto nepřímo nutit, neboť je zcela na jeho vůli, aby zvážil své případné šance v řízení a svobodně se rozhodl, jak bude v řízení dále postupovat. Jako zcela absurdní se tento krok jeví v situaci, kdy účastník již v řízení před prvním stupněm uspěl a žalobce nabízí pro něj v dané situaci zjevně nevýhodný smír. Z pohledu aplikace §150 občanského soudního řádu je irelevantní též vedení dalšího řízení, které stěžovatel vede, neboť v něm bude o náhradě nákladů řízení rozhodováno samostatně. Pokud krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že "nepřiznání nákladů odvolacího řízení žalovanému ... neovlivní zásadním způsobem nepříznivě majetkovou sféru žalovaného", aniž by se majetkovou sférou žalovaného jakkoli zabýval, pak pro takové tvrzení nebylo žádné opodstatnění.

Za rok 2007 bylo zveřejněno 252 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 4 z celkem 6 stran,
v čase 0,000094 sekundy z toho 0,000028 sekundy NoSQL databáze.