| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| Pl. ÚS 46/06 | 21. 10. 2008 | 2 | Z hlediska vymezení rozsahu samostatné působnosti obce je třeba respektovat prostor, který zákonodárce svojí regulací vyňal ze samostatné působnosti obce, jež je zároveň lázeňským místem. I v tomto případě platí, že pokud by nebylo možné oddělit předmět a cíl regulace obecně závazné vyhlášky a lázeňského statutu, byla by příslušná regulace obsažená v obecně závazné vyhlášce v rozporu s §35 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §28 odst. 3 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). Městu Mariánské Lázně nelze upřít pravomoc činit opatření k zajištění veřejného pořádku i ve vnitřním lázeňském území, neboť jinak by obci, která je zároveň lázeňským místem, nezbýval k úpravě místních záležitostí veřejného pořádku žádný prostor. |
| I. ÚS 2947/07 | 21. 10. 2008 | Byla-li v posuzované věci aplikována protiústavní ustanovení vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, a vyhlášky č. 233/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, posléze zrušená Ústavním soudem, považuje Ústavní soud za nutné zrušit i ta rozhodnutí, která byla na jejich základě vydána, přičemž jejich zrušení "je založeno na shodných argumentech, jimiž bylo odůvodněno zrušení obecných pravidel chování" [viz nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.)]. Obecné soudy tyto argumenty nerespektovaly, tudíž aplikací protiústavního ustanovení neposkytly stěžovateli právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a ... | |
| IV. ÚS 1735/07 | 21. 10. 2008 | I. O hospodaření se společnou věcí zásadně rozhodují spoluvlastníci, jejichž podíly představují většinu. Majorizaci je však možno respektovat pouze v případech, v nichž není výsledek v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti a neporušuje základní práva menšinových spoluvlastníků. Nelze připustit, aby hospodaření probíhalo způsobem, který vůbec nerespektuje oprávněné zájmy menšinového spoluvlastníka a tím popírá samu podstatu a smysl jeho základního práva. II. Výkon práv v souladu s dobrými mravy představuje princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Pojem "dobré mravy" nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňujících obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům. Dobré mravy v tomto pojetí tedy jsou souhrnem etických ... | |
| IV. ÚS 156/06 | 20. 10. 2008 | U žalob pronajímatelů bytů ve věci dlužného nájemného podaných dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, proti státu jsou obecné soudy povinny, vycházejíce ze subsidiarity uplatnění nároku vůči státu ve vztahu k uplatnění nároku vůči nájemcům, poučit žalobce o možnosti změny návrhu. | |
| IV. ÚS 662/08 | 20. 10. 2008 | U žalob pronajímatelů bytů ve věci dlužného nájemného podaných dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, proti státu jsou obecné soudy povinny, vycházejíce ze subsidiarity uplatnění nároku vůči státu ve vztahu k uplatnění nároku vůči nájemcům, poučit žalobce o možnosti změny návrhu. | |
| I. ÚS 1012/07 | 16. 10. 2008 | Ústavní soud proto konstatuje, že pokud obecné soudy zvolily cestu dokazování vedoucí k opatření důkazního prostředku stěžejního pro závěr ve věci, vytvořily tak situaci, v níž bylo třeba respektovat všechny zákonné požadavky, kladené na dokazování jako takové. Pokud tedy bylo stěžovatelům, ať již kýmkoliv, znemožněno zúčastnit se místního šetření znaleckého ústavu, neměli pak možnost vyjadřovat se k získávání podkladů pro tento posudek na místě samém; to lze srovnat se znemožněním vyjadřovat se k prováděnému důkazu, i když se v místním šetření, jak je výše uvedeno, jednalo "jen" o získávání podkladů pro znalecký posudek. Z hlediska oprávněných zájmů stěžovatelů však šlo o deficit významný, a to i z toho důvodu, že znalecký ústav nemohl být okamžitě konfrontován s jejich názory a připomínkami. Následná možnost stěžovatelů vyjádřit se k samotnému znaleckému posudku či posudkům na této vadě řízení již dodatečně nic změnit nemůže. Ústavní soud dovozuje, že v podobných případech je - obecn ... | |
| I. ÚS 134/08 | 15. 10. 2008 | Pokud bylo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby nebo o zastavení trestního stíhání, je povinností státu, aby nahradil náklady řízení nejen osobě "na níž byl trest vykonán" (§372 odst. 1 trestního řádu, ve znění tehdy účinném), nýbrž i osobě, která byla osobě již zemřelé oprávněna zvolit obhájce (§37 odst. 1 trestního řádu). Bylo totiž v zájmu samotného právního státu, aby řízení napravující zjevné nespravedlnosti proběhlo. Jestliže se naznačené úvahy neuplatnily v rozhodnutích obecných soudů, došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státu dle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. | |
| Pl. ÚS 40/06 | 14. 10. 2008 | 2 | Česká lékařská komora upravená zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů, není podřaditelná pojmu sdružení ve smyslu čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto ani povinným členstvím v ní (§3 odst. 1 zákona) nemůže být dotčeno právo svobodně se sdružovat, jež uvedený článek Listiny zakotvuje. |
| I. ÚS 2929/07 | 9. 10. 2008 | 2 | Je-li stát k hájení svých právních zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým byl v přezkoumávaném případě advokát. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku, soud svůj výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil jen odkazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu. Otázkou, zda se skutečně jedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, se nezabýval. Tím zatížil své rozhodnutí vadou, mající ústavněprávní rozměr, spočívající v porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. |
| III. ÚS 1226/08 | 9. 10. 2008 | 2 | Je porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecný soud pominul závěry stanoviska Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (ST 23/42 SbNU 545) a při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, nezohlednil, zda lze na straně oprávněného spatřovat zavinění na zastavení exekuce (nerespektováním požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti). To platí i tehdy, jestliže povinný v průběhu exekučního řízení ztratil způsobilost mít práva a povinnosti. |
| II. ÚS 536/08 | 9. 10. 2008 | Je-li účastníkovi řízení ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky formulované v ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., jde o případ, kdy účastníkovi byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. Ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro tento postup [viz nález sp. zn. I. ÚS 322/2000 ze dne 16. 10. 2001 (N 150/24 SbNU 105)]. Důvod, pro který se účastníkovi opatrovník ustanovuje, musí být spolehlivě prokázán; je tedy třeba vyčerpat všechny dostupné možnosti ke zjištění místa jeho pobytu (srov. Bureš, Drápal, Mazanec: Občanský soudní řád, komentář, 2. vydání 1996, str. 74). Jak uvedl Ústavní soud např. v nálezech sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233) a sp. zn. II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731), osobu opatrovníka je třeba hledat především v okruhu osob blízkých osobě zastupovaného, resp. těch, jež jsou schopny skut ... | |
| II. ÚS 801/08 | 9. 10. 2008 | Tím, že soud prvního stupně své rozhodnutí o zamítnutí návrhu na změnu žaloby neodůvodnil v souladu s §169 občanského soudního řádu, porušil ústavně garantované právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| I. ÚS 2495/07 | 9. 10. 2008 | V případě stěžovatele Nejvyšší správní soud postupoval v rozporu s pravidly spravedlivého procesu, zakotvenými zejména v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nevzal v úvahu ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., podle kterého, nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Nejvyšší správní soud nepřihlédl k předcházející procesní činnosti krajského soudu směřující k tomu stěžovateli umožnit kasační stížnost podat. Nevzal v úvahu ani věcně nevyargumentoval, proč posoudil kasační stížnost jako opožděnou za situace, kdy krajský soud dodatečnou lhůtu k jejímu podání poskytl. Pokud nabyl přesvědčení, že postup krajského soudu byl v rozporu se zákonem, měl ve svém rozhodnutí vysvětlit, v čem tento rozpor spočívá a proč. V odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu však chybí jakákoli argumentace v naznačenému směru. Ústa ... | |
| II. ÚS 99/07 | 7. 10. 2008 | Kvazideliktní odpovědnost státu vůči jednotlivci vzniká jako důsledek vadného či nedbalého nebo neodpovědného uplatňování veřejné moci, která již ze své podstaty nemůže podléhat soukromoprávním ujednáním, nýbrž naopak je třeba ji vykonávat striktně dle požadavků zákona, resp. podzákonných norem. Vázanost státní moci zákonem je jedna z esenciálií i jen formálně pojímaného právního státu. Jestliže odvolací soud v napadeném usnesení dospěl na základě zcela obecné úvahy (shodné s názorem okresního soudu) k závěru, že se jedná o ryze soukromoprávní (obchodně závazkový) vztah (podle §261 odst. 2 obchodního zákoníku), kdy jsou jeho účastníci v zásadě v rovném postavení, a tedy i předmětný nárok stěžovatele na náhradu škody je nutné podřadit pod ustanovení o obchodně závazkových vztazích, aniž by důkladněji zkoumal charakter postavení státu (pozemkového úřadu jako orgánu státní správy) v tomto právním vztahu a podmínky jeho odpovědnosti za nikoli řádné a včasné provedení smluveného závazku z h ... | |
| IV. ÚS 1882/08 | 6. 10. 2008 | V návaznosti na dosavadní judikaturu Ústavního soudu lze konstatovat, že k porušení práva na poskytnutí soudní ochrany (a v konečném důsledku k porušení práva na spravedlivý proces) dojde především tehdy, jestliže je stěžovateli upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, tento soud zůstane v řízení delší dobu nečinný nebo bezdůvodně odmítne jednat a rozhodnout o podaném návrhu. Taková situace v posuzovaném případě nastala. Městský soud v Praze podání stěžovatelky, která mu byla doručena řádně se zaručeným elektronickým podpisem, chybou na své straně vyhodnotil jako podání bez zaručeného elektronického podpisu, resp. zaručený elektronický podpis, jímž byla opatřena, vyhodnotil jako vadný. Důsledkem tohoto pochybení bylo, že Městský soud v Praze k podáním stěžovatelky nepřihlížel, čímž stěžovatelce upřel možnost, aby její žaloby byly řádně projednány. | |
| I. ÚS 1408/08 | 6. 10. 2008 | Ústavní soud připomíná, že k účelu zastoupení opatrovníkem se vyslovil již v nálezu sp. zn. II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731), v němž zcela jednoznačně konstatoval, že "funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce". Je-li opatrovníkem advokát, musí zájmy účastníka neznámého pobytu, jemuž byl ustanoven, hájit tak, jako by je bránil v případě, že by mu tento účastník udělil procesní plnou moc. Funkci opatrovníka účastníkovi neznámého pobytu neupravuje §29 odst. 3 o. s. ř. proto, aby usnadnil soudu doručování písemností, ale z toho důvodu, aby byla zajištěna efektivní ochrana práv účastníka, který je z důvodu své nepřítomnosti nemůže hájit sám. Soud prvního stupně měl proto opatrovníka ustanovit ihned poté, co zrušil podle §173 odst. 2 o. s. ř. platební rozkaz z toho důvodu, že se mu nepodařilo doručit jej žalovanému do vlastních rukou. Ustanovil-li opatrovník ... | |
| IV. ÚS 474/05 | 6. 10. 2008 | Mají-li být naplněny kautely plynoucí zejména z nálezů Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.; o povinnosti obecných soudů i přes absenci předvídané konkrétní úpravy rozhodnout o zvýšení nájemného) a sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. 4. 2006 (N 80/41 SbNU 59; o povinnosti obecných soudů v uvedených případech konstitutivně rozhodnout pro futuro, čili počátek doby rozhodování o zvýšení regulovaného nájemného z bytů určit okamžikem podání žaloby, a o podmínce subsidiarity uplatnění náhrady škody vůči státu po vyčerpání efektivních procesních prostředků k ochraně práva směřujících vůči nájemcům), pak ve smyslu právního názoru plynoucího z nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 je podle přesvědčení Ústavního soudu, vyjádřeného již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 175/08 ze dne 9. 9. 2008 (N 152/50 SbNU 345), nutno ustanovení §5, §43 odst. 1, §79 odst. 1, §92 odst. 2, §95 odst. 2 o. s. ř. interpretovat pohledem čl. 36 Listiny základních práv a svobod tak, aby obecné ... | |
| III. ÚS 2111/07 | 2. 10. 2008 | 2 | Ústavní soud je ve své přezkumné činnosti zásadně vázán rozsahem petitu podané ústavní stížnosti. Z principu subsidiarity zásahů Ústavního soudu a z vymezení jeho pravomocí mj. vyplývá, že podaná ústavní stížnost musí směřovat proti pravomocnému rozhodnutí orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [viz čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; z toho lze mj. vyvodit, že zásah Ústavního soudu nastupuje jako prostředek ultima ratio až po vyčerpání všech ostatních prostředků, které platné právo poskytuje k ochraně práv. Bylo by zásahem do pravomoci ostatních státních orgánů a narušením ústavního principu dělby moci, kdyby Ústavní soud zasahoval i v situaci, kdy ostatním státním orgánům (např. správním orgánům nebo obecným soudům) nebyla dána příležitost rozhodnout o sporné otázce obyčejného práva v situaci, kdy se fyzická nebo právnická osoba domnívá, že došlo k nezákonnému zásahu do jejího práva. Zjednodušeně řečeno, osoba musí nejprve řádně vyčerpat všech ... |
| II. ÚS 1619/08 | 2. 10. 2008 | Za ústavně konformní interpretaci §138 odst. 1 o. s. ř. nelze považovat interpretaci rozlišující bez zákonného důvodu subjekty podnikající a nepodnikající. Pokud obecné soudy nepřiznání osvobození od soudních poplatků de facto odůvodní pouze tím, že osoba, jež o osvobození žádá, jest podnikatelem, a tudíž se na ni kritéria vyplývající z ustanovení §138 odst. 1 občanského soudního řádu v zásadě vůbec nevztahují, poruší její základní práva zakotvená v čl. 3 odst. 1, v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. | |
| II. ÚS 1260/07 | 30. 9. 2008 | Účelem institutu odložení vykonatelnosti správního rozhodnutí je, jak vyplývá z ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s., minimalizace škodlivých následků, tj. zásahů do subjektivních práv osob v důsledku vydaného správního rozhodnutí. Tento účel může být naplněn toliko v případě, že rozhodnutí o odložení vykonatelnosti správního rozhodnutí, a zejména rozhodnutí přijatého v oblasti správního trestání, je nadáno schopností působit s účinky ex tunc. Odklad vykonatelnosti napadeného individuálního správního aktu lze tak spíše označit za jeho sistaci. Akt tak z formálního hlediska sice zůstává pravomocným, avšak uložené právní povinnosti nelze vynucovat, odejmutá oprávnění zůstávají prozatím zachována. Názor, že pro naplnění objektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. dostačuje existence nikoli nicotného správního rozhodnutí, které je ovšem toliko formálně v právní moci, zatímco jeho účinnost, resp. vykonatelnost byla odložena, považuje Ú ... | |
| II. ÚS 519/08 | 25. 9. 2008 | Obecné soudy se znovu zabývaly relevancí přídělového rozhodnutí a dohody o osobním užívání a nejenže provedly nové dokazování, ale poté přijaly rozhodnutí, která popírala pravomocný rozsudek vydaný po provedení řádného řízení. S prvotním rozsudkem se obecné soudy nevypořádaly. Okresní soud pouze poznamenal, že otázka vlastnictví byla řešena "jen" jako předběžná. Takový přístup nemůže Ústavní soud tolerovat (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 1 a 4 Ústavy České republiky). Obecné soudy v důsledku postavily výše správní rozhodnutí vydané politicky ovlivňovaným orgánem [čl. 4 Ústavy Československé socialistické republiky (ústavní zákon Národního shromáždění č. 100/1960 Sb.) a §1 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech] státu nerespektujícího základní práva nad pravomocný rozsudek vydaný nezávislým soudem v demokratických a ústavních poměrech. Určovací žaloba neobcházela restituční předpisy, nýbrž se snažila o reálné naplnění pravomocného rozsud ... | |
| II. ÚS 1133/08 | 25. 9. 2008 | U žalob pronajímatelů bytů ve věci dlužného nájemného podaných podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, proti státu jsou obecné soudy povinny, vycházejíce ze subsidiarity uplatnění nároku vůči státu ve vztahu k uplatnění nároku vůči nájemcům, poučit žalobce o možnosti změny návrhu. Neučinily-li tak, založily svým postupem v rovině práva jednoduchého porušení §5, §43 odst. 1, §79 odst. 1, §92 odst. 2 a §95 odst. 2 o. s. ř., v rovině práva ústavního dotčení v základním právu plynoucím z čl. 36 Listiny. | |
| Pl. ÚS 11/08 | 23. 9. 2008 | 1 | Určení, jaké povahy je lékařský posudek o způsobilosti zaměstnance k práci podaný v rámci závodní preventivní péče, resp. rozhodnutí o odvolání proti takovému lékařskému posudku, a tedy jak jej vnímat z hlediska následné možnosti soudního přezkumu, leží v rovině výkladu běžného zákona, kterého se má ujmout a také ujal Nejvyšší správní soud. Zákonodárce zaměstnavateli pro případ nevyhovujícího zdravotního stavu zaměstnance, působícího jeho dlouhodobou nezpůsobilost konat dohodnutou práci, ukládal změnit obsah pracovního poměru, tj. přidělovat zaměstnanci jinou odpovídající práci či převést ho na jinou práci, anebo pracovní poměr ukončit. Na tom nic nezměnila nová úprava. Ustanovení čl. 31 Listiny je nutno vykládat tak, že koncepce ochrany zdraví sice na jednu stranu vychází ze svobody každého člověka v jednání, kterým ovlivňuje své zdraví, na straně druhé je ovšem tato svoboda limitována situacemi, které se dotýkají práv druhých. V těchto případech - přesahujících právní sféru individua ... |
| I. ÚS 910/07 | 23. 9. 2008 | Je nezbytnou podmínkou procesu vedeného v právním státu, aby rozhodnutí, která jsou způsobilá omezit osobní svobodu, byla vydávána na základě takových skutkových zjištění, která vykazují takový stupeň jistoty, který je možno od lidského poznání požadovat, alespoň tedy na úrovni obecného pravidla "prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost". Ačkoliv toto přísné pravidlo se vztahuje především na dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z důkazu, neznamená to, že soud nemusí dodržet vysoký standard i pokud jde o samotnou vypovídací schopnost a hodnověrnost důkazu samotného. Ačkoliv obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu soudci obecného soudu, volné uvážení nemůže být zcela absolutní; naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, ... | |
| III. ÚS 3270/07 | 17. 9. 2008 | Ačkoli Ústavní soud deklaruje zvláštní zdrženlivost při hodnocení ústavních stížností směřujících do výroků obecných soudů o náhradě nákladů řízení, nepřehlíží, že situace kvalifikovaně závažných výkladových či aplikačních pochybení mají potenciál svým významem zasáhnout do sféry práva účastníka na efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Tak je tomu též v případě, že odvolací soud se nedostatečně seznámil s obsahem soudního spisu, pominul stěžovatelkou (v zastoupení advokátem) učiněné podání a učinil zjevně nesprávný závěr, že náklady odvolacího řízení jí nevznikly, jestliže z pohledu vlastního odůvodnění rozhodnutí jen tato okolnost byla důvodem, pro který rozhodl tak, že stěžovatelce proti žalobci náhradu nákladů nepřiznal. | |
| IV. ÚS 179/06 | 10. 9. 2008 | Ústavní soud je toho názoru, že v případě, kdy nelze v soudní evidenci dohledat obsah konkrétního faxového podání obsahujícího dle tvrzení stěžovatele mimořádný opravný prostředek, nemůže být stěžovateli jako účastníku řízení tato skutečnost přičítána k tíži, a je proto nutno vycházet z presumpce jeho včasného podání. Základním předpokladem takového postupu je však unesení důkazního břemene ze strany účastníka řízení, spočívající v prokázání odeslání a též doručení takového podání. | |
| IV. ÚS 175/08 | 9. 9. 2008 | Mají-li být naplněny kautely plynoucí zejména z nálezů Ústavního soudu - sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.) o povinnosti obecných soudů i přes absenci předvídané konkrétní úpravy rozhodnout o zvýšení nájemného, - sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. 4. 2006 (N 80/41 SbNU 59) o povinnosti obecných soudů v uvedených případech konstitutivně rozhodnout pro futuro, čili počátek doby rozhodování o zvýšení regulovaného nájemného z bytů určit okamžikem podání žaloby, a o podmínce subsidiarity uplatnění náhrady škody vůči státu po vyčerpání efektivních procesních prostředků k ochraně práva směřujících vůči nájemcům, pak ve smyslu právního názoru plynoucího z nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ustanovení §5, §43 odst. 1, §79 odst. 1, §92 odst. 2 a §95 odst. 2 o. s. ř. nutno interpretovat pohledem čl. 36 Listiny tak, aby obecné soudy v občanském soudním řízení poskytly reálnou ochranou subjektivním právům. U žalob pronajímatelů bytů ve věci dlužného nájemného podaných pod ... | |
| II. ÚS 613/06 | 4. 9. 2008 | Soustavná praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení, kontinuálně existující až do počátku roku 2004, dotvořila české právo v jeho materiální podobě tak, že v relevantní době nemohla být použita Všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti uzavřená mezi Československem a Francií dne 12. října 1948 místo úpravy zákonné. Francouzští státní příslušníci, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní v České republice pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, tedy nebyli účastni na pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 31. prosince 2003 [s odkazem na ustanovení §5 písm. b) citovaného zákona]. V okamžiku, kdy Nejvyšší správní soud odmítl důvod změny praxe orgánů sociálního zabezpečení spočívající v nesprávném výkladu novely Ústavy, účinné od 1. června 2002, bylo na správních soudech v čele s Nejvyšším správním soudem, aby chránily oprávněná očekávání adresátů v trvající existenc ... | |
| II. ÚS 446/08 | 3. 9. 2008 | Neschopnost nalézt správný hmotněprávní výklad posuzované problematiky jde jednoznačně k tíži nalézacího a odvolacího soudu, tedy orgánů státu. Je-li účastníkem takového řízení stát a jemu vznikl podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, pak nelze tuto skutečnost ponechat bez vlivu na rozhodování o těchto nákladech. Pokud je stát účastníkem soukromoprávního řízení, vystupuje v něm jako strana, neboť v tomto postavení nevykonává veřejnou moc; na druhé straně není běžnou právnickou osobou. Stát si totiž i v soukromoprávním vztahu zachovává současně postavení mocenské organizace. Občanský zákoník v §21 prohlašuje stát za právnickou osobu, ale v §1 odst. 2 rozlišuje na jedné straně majetkové vztahy fyzických a právnických osob a na druhé straně majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, čímž dává najevo, že stát není běžnou právnickou osobou. Jde tedy o to, že se stát v soukromoprávních vztazích pouze považuje za právnickou osobu, nikoliv že jí ve skutečno ... | |
| II. ÚS 445/06 | 28. 8. 2008 | Základní podmínky, za kterých může dojít k vlastnímu meritornímu rozhodnutí věci odvolacím soudem, výslovně uvádí §259 odst. 3 tr. ř., jenž také stanoví, v jakých případech se odvolací soud může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Pokud odvolací soud považuje rozsah dokazování před soudem prvního stupně za úplný, ale provedené důkazy hodnotí jinak, nemůže sám rozhodnout po zrušení rozsudku soudu prvního stupně, pokud by důkazy přímo neprovedl v rámci veřejného zasedání. Z pohledu ústavněprávního by pak v opačném případě rozhodnutí a řízení jemu předcházející bylo zatíženo vážnou vadou nesoucí znaky libovůle, jež by ve svém důsledku způsobila porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a to porušením základních ústavním pořádkem chráněných zásad trestního řízení - zásady ústnosti a bezprostřednosti (čl. 96 odst. 2 Ústavy, čl. 38 odst. 2 Listiny). | |
| I. ÚS 36/08 | 25. 8. 2008 | Není-li obžalovanému či jeho obhájci na základě žádosti soudem umožněno zkonfrontovat zvukový záznam s jeho přepisem v protokolu, ať již tím, že je mu umožněn poslech záznamu, nebo tím, že mu je poskytnuta jeho kopie, je obhajobě znemožněno vznést proti protokolaci konkrétní námitky, kvalifikovaně brojit proti výpovědím osob vypovídajících během hlavního líčení atd. Takovýto postup porušuje stěžovatelovo ústavně garantované základní právo na obhajobu zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny. | |
| IV. ÚS 1780/07 | 25. 8. 2008 | Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 298/05 ze dne 6. 10. 2005 (N 196/39 SbNU 91) vyvodil, že "Orgán, který takový úkon provádí, je povinen se otázkou, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován, zabývat a přezkoumatelným způsobem svůj závěr vysvětlit.". V důsledku toho shledal, že "postup Policie ČR, při němž ve fázi před zahájením trestního stíhání, kdy ještě není jasně vymezen skutek ani stanoven okruh osob podezřelých, provedla úkon upravený v hlavě čtvrté trestního řádu - prohlídku jiných prostor - jako běžný úkon způsobem výše popsaným, jímž došlo k dotčení ústavně zaručených práv třetí osoby - stěžovatelky (čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny), aniž by přezkoumatelným způsobem zdůvodnila, proč provedení úkonu nebylo možné odložit na pozdější stadium trestního řízení, vybočuje z mezí ústavnosti.". Uvedené závěry Ústavní soud opakovaně potvrdil i v nálezu sp. zn. II. ÚS 474/07 ze dne 27. 9. 2007 (N 151/46 SbNU 505) a v nálezu sp. zn. I ... | |
| II. ÚS 657/05 | 21. 8. 2008 | V dané věci nebylo soudem prvního stupně odvolání žalované zasláno stěžovatelce a stěžovatelka neměla ani následně možnost se s tímto odvoláním seznámit, neboť se k nařízenému jednání nedostavila v důsledku dopravní nehody. Pokud soud prvního stupně nezaslal odvolání protistrany druhému účastníkovi řízení ani jeho řádně zvolenému právnímu zástupci, odňal mu možnost seznámit se s obsahem odvolání a případně realizovat jeho procesní práva. Pokud toto pochybení nenapravil ani odvolací soud, který o odvolání rozhodl při jednání, kterého se z objektivních a soudu již před jednáním známých příčin nemohl zúčastnit právní zástupce účastníka, jemuž odvolání nebylo doručeno, došlo postupem obecných soudů k aplikaci relevantních ustanovení občanského soudního řádu v rozporu s ústavním principem rovnosti účastníků řízení a k porušení stěžovatelčiných práv ústavně zaručených v čl. 37 odst. 3 Listiny. | |
| I. ÚS 837/06 | 19. 8. 2008 | Dikce právní normy nenapovídala, že by obecné soudy po provedení výpočtu mohly pominout absurdní důsledky jimi zvoleného aplikačního postupu, tedy že úsilí stěžovatele vynaložené v době, kdy nemohl spoléhat, že mu zaměstnavatelka dobrovolně zaplatí způsobenou škodu (zaměstnavatelka donutila stěžovatele podstoupit právní spor), založí snížení náhrady za ušlý zaměstnanecký výdělek. Obecné soudy zasáhly do stěžovatelových základních práv; zkrácením nároku na náhradu škody, který se opíral o jasné ustanovení zákona, porušily základní právo legitimního očekávání, garantované čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. | |
| III. ÚS 1076/08 | 15. 8. 2008 | 2 | Pokud obecné soudy rozhodly o vině a trestu stěžovatele na základě extrémně rozporného a neúplného dokazování, porušily princip objektivní pravdy a princip presumpce neviny a zasáhly do sféry ústavně chráněných práv stěžovatele. Za situace, kdy jediné přímé důkazy obsahující celkové vylíčení události, tj. výpovědi obviněného a poškozeného, jsou při popisu základních skutkových okolností rozporné až protikladné, bylo zapotřebí věnovat mimořádnou pozornost nepřímým důkazům. To se však v dané věci nestalo. Vyžádání odborného vyjádření podle §105 odst. 1 tr. ř. v dané věci nebylo postačující, protože posuzované otázky z oboru kriminalistické balistiky byly velmi složité a bylo namístě přibrat znalce. Znalecké zkoumání složitých odborných otázek skýtá zásadně lepší předpoklady pro poskytnutí kvalitního a věrohodného důkazu než pouhé odborné vyjádření. To je garantováno preciznější a podrobnější procesní úpravou znaleckého dokazování v trestním řádu (včetně práv poskytnutých obviněnému v §10 ... |
| III. ÚS 914/06 | 14. 8. 2008 | Ustavní soud ve svém nálezu ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.) závazně vyslovil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Pokud tedy v posuzovaném případě bylo o stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby rozhodnuto soudem v neveřejném zasedání, bez jeho přítomnosti a bez jeho slyšení, došlo tím k porušení základních práv stěžovatele podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 457/07 | 14. 8. 2008 | Nepřiznal-li správní soud v samostatně vedeném řízení úspěšnému účastníkovi (§60 odst. 1 soudního řádu správního) náhradu nákladů advokátního zastoupení s odůvodněním, že tyto náklady již byly uhrazeny v jiném řízení, použil argument v zákoně neobsažený a z hlediska předchozího postupu neočekávatelný, čímž vykročil z mezí, v nichž lze vykonávat státní moc (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). "Nerespektováním" čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 554/06 | 14. 8. 2008 | Byl-li advokát ustanoven opatrovníkem pro řízení osobě neznámého pobytu podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu v době od 1. 8. 2005 do 31. 3. 2006, nelze mu nepřiznat odměnu a náhradu hotových výdajů spojených s výkonem funkce opatrovníka, neboť jinak by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). | |
| III. ÚS 169/06 | 14. 8. 2008 | Povinnost účastníka soudního řízení uvedená v §42 odst. 3 občanského soudního řádu, tedy písemně doplnit své elektronické podání do tří dnů, se nevztahuje na podání v elektronické podobě, jestliže je k němu připojen uznávaný elektronický podpis podle §11 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů. | |
| Pl. ÚS 33/05 | 12. 8. 2008 | 1 | Odpověď na otázku, zda obec nepřekročila meze své zákonné působnosti tím, že normuje oblasti vyhrazené zákonné úpravě, předpokládá identifikaci předmětu a cíle regulace zákona na straně jedné a obecně závazné vyhlášky na straně druhé. Pokud se nepřekrývají, nelze bez dalšího říci, že obec nesmí normovat určitou záležitost z důvodu, že je již regulována na úrovni zákona. Ani soukromoprávní zákonná regulace bez dalšího nevylučuje regulaci prostřednictvím obecně závazných vyhlášek obcí, pokud se předměty a cíle jejich regulace liší. Účelem zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, je vytvoření účinných opatření směřujících k ochraně před škodami na zdraví působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a opatření omezujících dostupnost tabákových výrobků a alkoholu, zákon tedy reguluje problematiku tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových láte ... |
| II. ÚS 897/08 | 12. 8. 2008 | Vazba představuje enormní zásah do osobní svobody jednotlivce, a proto v rozhodnutí o uvalení vazby je potřeba zhodnotit všechny okolnosti svědčící pro i proti omezení osobní svobody jednotlivce, což musí být náležitě a důsledně odůvodněno. Rozhodnutí soudu o ponechání obviněného ve vazbě je tak odvislé od hodnocení konkrétní situace soudem na základě posouzení důkazů a zjištěných skutečností. Je proto nezbytné získat dostatek podkladů a poznatků, které při rozhodování obecným soudům umožní právě tyto všechny okolnosti zhodnotit. Právě požadavek řádného a vyčerpávajícího odůvodnění rozhodnutí jako jedné ze základních podmínek spravedlivého, resp. ústavně souladného rozhodnutí vyplývá i z ústavního zákazu výkonu libovůle soudy (čl. 2 odst. 2 Listiny v návaznosti na §125 tr. ř.). | |
| I. ÚS 1919/08 | 12. 8. 2008 | ... tam, kde by realizace procesního oprávnění účastníka nemohla přinést příznivější rozhodnutí ve věci, bylo by nepřípustným formalismem zrušit rozhodnutí obecného soudu výlučně pro nevyhovění procesním oprávněním účastníka. Závěry nalézacího soudu stran "stoprocentního" prokázání objektivní příčinné souvislosti se jeví Ústavnímu soudu jako nereálné, neboť nedosažitelné a neudržitelné. Určovat v lékařských postupech jednoduchý vztah příčiny a následku je samo o sobě velmi obtížné. Zásah lékaře vlastně sám o sobě mění "přirozený běh věcí" v lidském těle, zasahuje do komplexních vztahů příčin a následků. I v případě aktivního jednání lékaře, který zvolí určitý léčebný postup, je velmi obtížné, ba vyloučené stanovit, zda tento postup byl nade vši rozumnou pochybnost jedinou možnou příčinou škodlivého stavu, který nastal. O to obtížnější je to v případě opomenutí, kdy lékař nezvolí postup, který na základě soudobých a dostupných znalostí lékařství zvolit mohl a měl. Prokázat, že právě a p ... | |
| II. ÚS 881/08 | 6. 8. 2008 | Ústavní soud pokládá za nutné zdůraznit, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také - pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny, a v důsledku toho též s článkem 95 odst. 1 Ústavy. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud (podle zásady volného hodnocení důkazů) nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí ... | |
| II. ÚS 2837/07 | 6. 8. 2008 | Pouze interpretace, podle které rozhodnutí soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., lze obecně napadnout jednak z důvodů nesprávného právního posouzení věci, tak i z důvodů vad řízení, znamená současné naplnění jak ústavně stanovené povinnosti soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, tak i účelu daného typu dovolacího řízení, který směřuje mj. ke sjednocení judikatury obecných soudů. Výklad, podle kterého důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. vylučuje možnost připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., vede k nepřípustnému zúžení práva na přístup k dovolacímu soudu. | |
| Pl. ÚS 6/08 | 5. 8. 2008 | 2 | Ústavní soud si je vědom, že ve své dosavadní judikatuře (např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007, odst. 50 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 47, nález č. 218, vyhlášen pod č. 20/2008 Sb.) dospěl k závěru, že zejména od menších obcí nelze očekávat, že své právní předpisy budou formulovat ve stejné kvalitě, jakou by měly mít formulace zákonných norem, neboť obce zpravidla nedisponují erudovanými legislativci, na stranu druhou však nelze připustit, a to ani v případě právních předpisů obcí, aby jejich ustanovení byla formulována natolik neurčitě či nesrozumitelně, že by adresát těchto norem nebyl schopen předvídat jejich aplikaci a neměl možnost upravit podle toho své chování. Reakce na společensky nežádoucí jevy v obci totiž nelze řešit autoritativním určením poměrů jednotlivců cestou své vlastní normotvorby, která zakotvuje povinnosti fyzických a právnických osob způsobem odlišným, než jak je stanoví zákon, a která je ve svém důsledku pro adresáta právn ... |
| III. ÚS 1007/08 | 4. 8. 2008 | Podle §384a odst. 1 trestního řádu ve znění účinném do 31. října 2004 nebyl odsouzený účastníkem řízení před Nejvyšším soudem o uznání trestního rozhodnutí vydaného cizozemským soudem, rovněž z trestního řádu neplynula povinnost soudu doručit rozhodnutí o uznání odsouzenému a existence procesního prostředku k ochraně jeho práva. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti je proto nutné posuzovat podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu. V dané věci podal stěžovatel ústavní stížnost k poštovní přepravě s odstupem více než tří let od vydání napadeného rozhodnutí. Z hlediska posouzení včasnosti podání přitom není rozhodné, že stěžovatel, resp. jeho právní zástupce obdržel napadený rozsudek až tři roky po jeho vydání. S ohledem na absenci procesního prostředku k ochraně práva ve vztahu k napadenému rozsudku totiž nelze takovéto doručení považovat za rozhodné pro běh lhůty pro podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 1 ... | |
| I. ÚS 777/07 | 31. 7. 2008 | Novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byla překonána letitá judikatura Ústavního soudu, podle níž "Podle §221 odst. 1 o. s. ř. nejsou-li podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí, odvolací soud je zruší. Odvolací soud podle §219 o. s. ř. rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné. Věcnou správností se přitom rozumí správnost skutkových zjištění a správnost právního posouzení. Změna právního náhledu odvolacího soudu je tudíž důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní." [např. nález sp. zn. III. ÚS 765/02 ze dne 15. 5. 2003 (N 65/30 SbNU 141)]. Zmíněná novela omezila v zájmu zajištění rychlejšího průběhu řízení množství kasačních rozhodnutí odvolacích soud ... | |
| IV. ÚS 2533/07 | 21. 7. 2008 | V dané věci Nejvyšší soud nerespektoval ani svoji předcházející judikaturu, ani nálezovou judikaturu Ústavního soudu, a to aniž by předložil dostatečně odůvodněnou (konkurující) argumentaci způsobilou vyložit, proč se od této judikatury odchyluje; tím došlo k porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy. Kromě toho odmítnutím dovolání stěžovatelů pro jeho údajnou nepřípustnost (ačkoliv stěžovatelé otázku zásadního právního významu - byť se upínající k výkladu procesního práva - zjevně předložili) odepřel Nejvyšší soud stěžovatelům spravedlnost, čímž porušil čl. 36 odst. 1 Listiny. | |
| I. ÚS 615/08 | 16. 7. 2008 | Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen za naprosto mimořádných okolností, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování. I tehdy však Ústavní soud setrval na stanovisku, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání po věcné stránce a vyjadřovat se k jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Důvodnost obvinění je totiž předmětem celého trestního řízení a Ústavní soud je v této souvislosti povolán zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně až po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv podle trestního řádu. Ústavní soud nyní dodává, že uvedené závěry platí ve stejném rozsahu i na rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, kterými rozhodly o odložení podezření ze spáchání trestného činu. Mezi ústavně zaručená práva a svobody nepatří "právo na to, aby jiný subjekt byl trestně s ... | |
| I. ÚS 1323/08 | 15. 7. 2008 | Dle své ustálené judikatury Ústavní soud v detailech nepřezkoumává každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení podústavního práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti, či vykazoval-li by prvky svévole [srov. kupř. nález sp. zn. III. ÚS 607/04 ze dne 16. 2. 2006 (N 39/40 SbNU 325), nález sp. zn. III. ÚS 191/06 ze dne 25. 1. 2007 (N 14/44 SbNU 183), nález sp. zn. III. ÚS 624/06 ze dne 8. 2. 2007 (N 27/44 SbNU 319), usnesení sp. zn. III. ÚS 413/08 ze dne 4. 3. 2008 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Právě v posuzovaném případě však k takovému rozporu s principy spravedlnosti došlo. Krajský soud výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že procesně úspěšným žalovaným prokazatelně v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Ze spisu však ... |