Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2009

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
I. ÚS 1562/09 24. 9. 2009 Ústavní soud předesílá, že shodnou problematiku v právní věci téže stěžovatelky řešil již ve svých nálezech sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375), sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665), sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181) - dostupné též na http://nalus.usoud.cz. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 Ústavní soud konstatoval porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny); dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality, založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 ...
III. ÚS 1094/09 23. 9. 2009 Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě je integrální součástí práva na spravedlivý proces, tedy základních práv garantovaných čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je věcí státu, aby organizoval soustavu státních orgánů tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině základních práv a svobod byly respektovány. Případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudů a ostatních orgánů činných v trestním řízení právem očekávají dodržování přiměřené doby řízení.
Pl. ÚS 42/06 22. 9. 2009 2 Obecně závazná vyhláška překračuje kompetenci obce zakotvenou v §35 odst. 1 obecního zřízení, upravuje-li působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a ochrana veřejné zeleně v obecně závazné vyhlášce nijak neplyne z "místních" podmínek a zvláštností. Při vymezení oblasti samostatné působnosti obce [§10 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů] není možné bez dalšího hledět na stanovení povinnosti vlastníků nebo uživatelů pozemku, který je veřejným prostranstvím, jako na nucené omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Vázanost výkonu vlastnického práva však musí být dána obecným a předem stanoveným režimem, nikoli režimem povolovacím. Protože plochy veřejné zeleně mohou být vlastněny subjekty odlišnými od obce, je stanovení zákazu pojíždět automobily, motorkami, jízdními koly, vydupávat trávník, ničit výsadby v záhonech, rozdělávat ohně na plochách ve ...
I. ÚS 49/08 22. 9. 2009 I. Návrh lze podle §43c odst. 1 obč. zák. akceptovat nejen výslovně ("včasným prohlášením"), ale také jiným včasným jednáním, z něhož lze dovodit souhlas s ofertou, tj. konkludentně. Akceptací není jakékoliv konkludentní jednání, ale jenom takové, z něhož bezpochyby vyplývá vůle návrh přijmout, a - s ohledem na požadovanou obsahovou shodu oferty a akceptace - v té podobě, kterou mu udělil oferent. Pokud oblát reaguje na ofertu tak, že vystaví fakturu, která přesně odpovídá údajům obsaženým v návrhu, lze takové jednání považovat za reálné přijetí návrhu. Akceptací by naopak nebylo, pokud by se vystavená faktura s návrhem neshodovala, neboť pak by chyběl smluvní konsens. II. Co je přiměřenou dobou ve smyslu §43b odst. 1 písm. b) obč. zák., nelze stanovit obecně, ale je nutno zkoumat v každém jednotlivém případě; zákonodárce pouze stanoví určitá vodítka, mezi něž řadí povahu navrhované smlouvy a rychlost použitých komunikačních prostředků. Při posuzování délky přiměřené doby je proto vždy ...
III. ÚS 961/09 22. 9. 2009 Ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními účastníky řízení uplatněnými, přičemž v opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů. Z uvedeného plyne, že je úkolem Ústavního soudu dle specifických okolností konkrétního případu posoudit, dosahuje-li absence reakce obecného soudu na argumentační tvrzení účastníků řízení intenzity svévole.
II. ÚS 2426/09 22. 9. 2009 Ústavní soud konstatoval [v nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375)] porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), když dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007.
II. ÚS 1303/09 16. 9. 2009 2 Z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí, vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb., posoudit podle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Okresní soud v Pardubicích, Okresní soud v Liberci, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadenými usneseními porušily právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.
II. ÚS 2085/08 16. 9. 2009 Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy nepostupovaly v souladu s pravidly spravedlivého procesu, protože nezohlednily námitky stěžovatelky, které v řízení před obecnými soudy uplatňovala. Zároveň také zasáhly do jejího práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny ve spojení s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod), neboť stěžovatelka by byla nucena nést náklady (tedy došlo by ke zmenšení jejího majetku), které vznikly z nezákonných rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je při možné různé interpretaci právních norem nutno přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva [např. nález sp. zn. II. ÚS 444/03 ze dne 30. 6. 2005 (N 134/37 SbNU 697), nález sp. zn. II. ÚS 37/04 ze dne 30. 6. 2005 (N 135/37 SbNU 705), nález sp. zn. I. ÚS 287/04 ze dne 22. 11. 2004 (N 174/35 SbNU 331), nález sp. zn. I. ÚS 344/04 ze dne 15. 12. 2004 (N 191/35 SbNU 497), nález sp. zn. IV. ÚS 178 ...
Pl. ÚS 18/07 15. 9. 2009 1 Ústavní soud při posuzování ústavnosti napadeného ustanovení zejména zjistil, že podstata věci je v zásadě totožná s případem řešeným nálezem Ústavního soudu dne 20. 5. 2008 pod sp. zn. Pl. ÚS 12/07 (N 90/49 SbNU 247; 355/2008 Sb.). Tehdy Ústavní soud v uvedeném nálezu vyslovil, že ustanovení §23 písm. b) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech),ve znění zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., bylo v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Změna spočívající - od účinnosti zákona č. 559/2004 Sb. - v možnosti odejmout nebo odepřít vydání cestovního dokladu jen tehdy, je-li proti občanovi vedeno trestní stíhání pro trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody nejméně na 3 léta, není takového charakteru, ab ...
Pl. ÚS 24/09 15. 9. 2009 Stanoví-li čl. 1 ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, ukončení volebního období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 dnem voleb do Poslanecké sněmovny, které se mají konat do 15. října 2009, rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, určující den konání těchto voleb na 9. a 10. říjen 2009 - jakkoli má i prvky normativního právního aktu - nutno považovat za akt aplikace uvedeného ústavního zákona, jenž stěžovateli, který je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, vymezuje okamžik ukončení jeho mandátu, čili ukončení výkonu veřejné funkce. V tomto smyslu je zásahem orgánu veřejné moci, který se dotýká jeho základního práva podle čl. 21 odst. 4 Listiny.
IV. ÚS 738/09 11. 9. 2009 Z průběhu řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozsudku, se podává, že před přijetím napadeného rozhodnutí mělo být v procesu před Nejvyšším soudem vedeným aplikováno ustanovení §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), tedy že ve věci měl rozhodující senát 28 Cdo mající jiný právní názor než v předcházejících věcech řízení přerušit a věc předložit velkému senátu kolegia. Pakliže tak neučinil a ve věci sám rozhodl, uplatnil státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a zatížil řízení vadou nesprávně obsazeného soudu, jež v rovině ústavněprávní představuje porušení ústavního práva na zákonného soudce.
IV. ÚS 27/09 11. 9. 2009 I. I výklad ustanovení §44 obchodního zákoníku musí být proveden s ohledem na ústavně garantovaná práva. Ačkoliv Listina základních práv a svobod primárně garantuje základní práva, která představují subjektivní veřejná práva a působí přímo pouze mezi jednotlivcem a veřejnou mocí, působí v některých případech základní práva tak, že jednoduchým právem "prozařují". Tak je tomu ve vztazích horizontálních, tedy ve vztazích, které nejsou založeny na nadřízenosti a podřízenosti, tj. ve vztazích, v nichž jsou si jejich účastníci rovni [srov. například nález ve věci sp. zn. I. ÚS 185/04 ze dne 14. 7. 2004 (N 94/34 SbNU 19)]. II. Úprava nekalé soutěže, jak je provedena v obchodním zákoníku, je navázána zejména na ustanovení čl. 26 Listiny základních práv a svobod, které zaručuje svobodné podnikání. Toto ustanovení přímo chrání jednotlivce toliko před zásahy ze strany veřejné moci, avšak ovlivňuje i výklad zákonné úpravy, která má sloužit k ochraně podnikatelské činnosti před škodlivými zásahy je ...
Pl. ÚS 27/09 10. 9. 2009 1 1. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře důrazně dal najevo nezbytnost ochrany materiálního ohniska ústavního pořádku, naznačil částečně abstraktní a částečně kazuistickou metodou jeho strukturu, jakož i skutečnost, že důsledky z něj plynoucí dopadají nejen na demokratického zákonodárce, nýbrž i na Ústavní soud samotný. Artikuluje-li Ústavní soud nezbytnost vztažení kategorie ústavních zákonů do rámce pojmu "zákon" v čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy z pohledu přezkumu jejich souladu s čl. 9 odst. 2 Ústavy, a to s případnými derogačními důsledky, činí tak v návaznosti na svoji judikaturu počínající klíčovým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 19/93 a činí tak v souladu s hodnotami a principy, jimiž se řídí ústavní systémy v demokratických zemích. Ochrana materiálního jádra Ústavy, tj. imperativ nezměnitelnosti podstatných náležitostí demokratického právního státu dle čl. 9 odst. 2 Ústavy, není pouhým apelem, proklamací, nýbrž ústavním ustanovením s normativními důsledky. Alexander Hamilton v čl. 78 ...
III. ÚS 1974/09 10. 9. 2009 Nesprávná aplikace právního předpisu by mohla být důvodem pro zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci toliko tehdy, pokud by šlo o aplikaci zjevně svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a racionálního logického odůvodnění, tedy objektivně neakceptovatelnou. O takový případ aplikace práva se ovšem v tomto případě zjevně nejedná, napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna, přičemž právní závěry v nich obsažené jsou logicky konzistentní. Ústavní soud souhlasí se závěrem učiněným obecnými soudy, že správní soudy nemají pravomoc přezkoumávat postup policejních orgánů v rámci trestního řízení či vyřizovat stížnosti na správný postup či nečinnost orgánů činných v trestním řízení.
II. ÚS 1326/08 9. 9. 2009 Obecné soudy nesmí nárok pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)] zamítat apriorně, nýbrž musejí za respektování závěrů vyslovených Ústavním soudem ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009 (ST 27/53 SbNU 885; č. 136/2009 Sb.) posoudit jednotlivé individuálně uplatněné nároky z hlediska práva na náhradu podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Obecné soudy jsou v tomto směru povinny vytvořit ve smyslu §118a občanského soudního řádu dostatečný procesní prostor, aby se obě strany řízení mohly k novému právnímu posouzení vyjádřit a případně uplatnit nové důkazy nebo námitky.
I. ÚS 1227/09 8. 9. 2009 Podle §146 odst. 2 o. s. ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V citovaném ustanovení (a v ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř.) se promítají zákonné principy, dle nichž náhrada nákladů zatěžuje stranu, jež ve sporu nebyla úspěšná, popřípadě účastníka, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Náklady účastníka řízení přitom představují majetkovou újmu (zásah do majetkové sféry), kterou účastník utrpěl v adekvátní příčinné souvislosti se samotným řízením. Z ustanovení §142 a násl. o. s. ř. dále plyne, že tento zásah je účastník bez náhrady povinen strpět zásadně jen tehdy, pokud jej sám způsobil. Institut náhrady nákladů řízení tak představuje zvláštní případ náhrady škody, a to škody, která účastníkovi vznikla v souvislosti se sporným řízením ...
I. ÚS 1922/09 7. 9. 2009 Prvotním, nikoli však jediným účelem práva na zákonného soudce je vyloučit svévolnou manipulaci při přidělování věcí jednotlivým soudcům. Jinými slovy, účelem tohoto práva je zajistit nestranné rozhodování nezávislým soudcem. Pokud odvolací soud vytýká soudu prvního stupně porušení zásady volného hodnocení důkazů, musí se jednat o zcela závažné vybočení z logiky projednávané věci. Musí také zdůvodnit, v čem a proč spatřuje rozpory a vadné hodnocení. Pouhý obecný poukaz na porušení této zásady je nedostačující pro zrušení rozhodnutí. Pokud odvolací soud nařídil, aby věc byla znovu projednána a rozhodnuta v I. stolici jiným samosoudcem, musí postupovat podle zákona a musí toto své rozhodnutí řádně zdůvodnit. Jinak by došlo k porušení zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Institut zákonného soudce (jeho odnětí) je důležitým prvkem právní jistoty a nic na tom nemění ani skutečnost, že v §262 tr. ř. je stanovena jistá výjimka.
III. ÚS 884/09 3. 9. 2009 Jde na vrub soudu, jestliže rozhodné listiny, jež obsahovaly stěžovatelovu omluvu a žádost o odročení veřejného zasedání, se dostaly do dispozice soudkyně opožděně, ačkoli byly (včas) v dispozici samotného soudu; nedostatky v jeho vnitřní organizaci samozřejmě nemohou - co do tím vyvolaných nepříznivých konsekvencí - zasahovat procesní poměry nikoho jiného. Totéž platí i o listině obsahující lékařské hodnocení stěžovatelova zdravotního stavu ve vztahu ke způsobilosti vykonat obecně prospěšné práce, jestliže podle ustanovení §45a odst. 3 trestního zákona se do doby jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu, v níž má být trest vykonán, nezapočítává doba, po kterou odsouzený nemohl obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní nebo zákonné překážky [písmeno a)]. Z tohoto důvodu tudíž šlo nepochybně o listinu, jež byla pro rozhodnutí soudu významná. Řečené si tedy zasluhuje (z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu) pozornost ve dvojím směru; za prvé, že soud nikterak ner ...
III. ÚS 346/09 3. 9. 2009 Ustanovení §169 odst. 2 o. s. ř. je nutno vyložit v souladu s jeho smyslem a účelem. Smyslem zmíněného ustanovení je zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí, které zřejmě nebude napadeno odvoláním, neboť s ním všichni účastníci souhlasí. Tento smysl však v případě usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, chybí. Postrádá racionalitu zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí tam, kde se k návrhu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, účastník vůbec nemohl vyjádřit. Jinak řečeno, spojení "usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval", je třeba vykládat tak, že jde o usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, ačkoliv mu reálně - chtěl-li by - odporovat mohl. V případě předběžného opatření podle ustanovení §76b o. s. ř. je nepřípustnost absence jeho odůvodnění zvýrazněna tím, že na vydání tohoto předběžného opatření nemusí navazovat specifické řízení, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Předběžné opatření po ...
III. ÚS 2012/08 3. 9. 2009 Mezi aspekty práva na spravedlivý proces náleží také právo na řádné odůvodnění rozhodnutí a zákaz libovůle při rozhodování soudů. Porušením práva na spravedlivý proces tak může být rovněž to, že v hodnocení skutkových zjištění absentuje určitá část faktů (skutečností), která v řízení vyšla najevo, tím spíše pokud byla účastníky řízení namítána, avšak obecný soud je nezhodnotil, aniž by (dostatečným způsobem) odůvodnil jejich irelevantnost. Protiústavnost rozhodnutí a jeho nepřezkoumatelnost je také téměř vždy založena tzv. opomenutými důkazy. V dané věci podala stěžovatelka opravný prostředek, ve kterém předestřela námitky i důkazní návrhy, avšak obecný soud na ně nijak nereagoval.
III. ÚS 1452/08 3. 9. 2009 Účinky doručení písemnosti mohou ve smyslu §46 odst. 6 občanského soudního řádu ve znění do 30. 6. 2009 nastat mj. v případě, kdy byla doručována na adresu, kterou účastník řízení označil jako "místo doručování" svým aktivním jednáním; pouhá skutečnost, že tento účastník předtím soudní písemnosti na téže adrese přebíral, tuto podmínku nesplňuje. Nelze proto nic vytknout účastníkovi řízení, který v dané situaci počátek běhu lhůty pro podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně odvodil od data jeho skutečného doručení, a nikoliv od doručení "fiktivního"; naopak postup obecného soudu, který z tohoto hlediska včas podané odvolání odmítne pro opožděnost, zakládá porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
Pl. ÚS 24/09 1. 9. 2009 2 Stanoví-li čl. 1 ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, ukončení volebního období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 dnem voleb do Poslanecké sněmovny, které se mají konat do 15. října 2009, rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, určující den konání těchto voleb na 9. a 10. říjen 2009 - jakkoli má i prvky normativního právního aktu - nutno považovat za akt aplikace uvedeného ústavního zákona, jenž stěžovateli, který je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, vymezuje okamžik ukončení jeho mandátu, čili ukončení výkonu veřejné funkce. V tomto smyslu je zásahem orgánu veřejné moci, který se dotýká jeho základního práva podle čl. 21 odst. 4 Listiny.
II. ÚS 2894/08 28. 8. 2009 2 Povinnost mlčenlivosti je základním předpokladem pro poskytování právní pomoci, a tím i nezbytnou podmínkou fungování demokratické společnosti. Výkon profese advokáta vychází z důvěrného vztahu mezi advokátem a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta. Nejedná se v žádném případě o jakousi výsadu advokáta, která by měla založit vynětí z obecně platného a závazného právního řádu, ale jde o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientů a pro jejich ochranu. V tomto smyslu také profesionální tajemství a jeho dodržování advokátem požívá příslušné ochrany, a to zejména v situacích, kdy tato povinnost advokáta může být ohrožena v případech, jako je domovní prohlídka u advokáta nebo v jeho kanceláři prováděná podle ustanovení §85b trestního řádu. Práva třetích osob jsou v rámci tohoto postupu chráněna na prvém místě zástupcem České advokátní komory. Důvody, pro které zástupce České advokátní komory odepře souhlas k seznámení se s listinami, lze přezkoumat pouze soudem, a to jen ...
II. ÚS 264/09 27. 8. 2009 2 Doručení rozhodnutí v neúplné podobě je ze strany soudu zásahem do práv účastníka, a nezjedná-li soud nápravu vniklého stavu, promítne se to do práva účastníka na spravedlivý proces. Rozsudek - všechny jeho stejnopisy - je potřeba doručit v takové podobě, aby listina obsahovala celý text, tak jako její originál; vedle úplného záhlaví i úplný výrok, řádné poučení o opravných prostředcích a plný text odůvodnění. Doručit některý stejnopis rozhodnutí v neúplné podobě tak, že v něm chybí kterákoliv část jeho textu, znamená vadu v postupu soudu, kterou lze řešit leda doručením nového, kompletního stejnopisu rozhodnutí, a to se všemi důsledky z toho plynoucími, včetně nového počátku běhu lhůty k podání opravného prostředku. Pro rozhodnutí konkrétního případu je významná otázka prokazování řádného doručení rozhodnutí, resp. toho, co bylo a co nebylo účastníku soudem doručeno. Pokud soud i napodruhé doručoval do vlastních rukou advokáta, bez poznámky např. v tom smyslu, že doručení má již jen i ...
I. ÚS 908/09 19. 8. 2009 Pokud se pronajímatelé domáhali náhrady újmy jak za období před, tak i po vykonatelnosti nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.), přestože po jeho vykonatelnosti měli možnost žalovat nájemce na zvýšení nájemného, a naplnit tak jeden ze základních principů soukromého práva "vigilantibus iura", zastává Ústavní soud pro takové případy názor, že nárok pronajímatele na náhradu za omezení jeho vlastnického práva vůči státu není neuplatněním nároku na zvýšení nájemného vůči nájemci zcela vyloučen, ale obecné soudy musí vzít v úvahu částku, kterou by býval mohl pronajímatel úspěšně požadovat po nájemci [v souladu se základními závěry vyjádřenými Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. 4. 2006 (N 80/41 SbNU 59)], např. zohledněním situací, v nichž by ke zvýšení nájemného nedošlo ze sociálních důvodů na straně nájemce při neexistenci sociálního bydlení, jakož i s případnou aplikací §136 o. s. ř., tj. určením výše, resp. zvýšení nájemného po ...
I. ÚS 557/09 18. 8. 2009 G. Dürig zformuloval proslulou teorii objektu. Podle této teorie dochází k porušení lidské důstojnosti v případě, kdy je konkrétní jednotlivec postaven státní mocí do role objektu, kdy se stává pouhým prostředkem a je umenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny. Lze dovodit, že člověk tak bývá netoliko objektem společenských "poměrů", ale stává se i objektem práva, je-li nucen podrobovat se mu zcela při jeho interpretaci a aplikaci, tj. bez zohlednění jeho individuálních zájmů, resp. základních práv. Jednotlivec je východiskem státu. Stát a všechny jeho orgány jsou ústavně zavázány k ochraně a šetření práv jednotlivce. Pojetí naší ústavnosti se přitom neomezuje na ochranu základních práv jednotlivců (kupř. právo na život, zaručení právní subjektivity), ale v souladu s poválečnou změnou v chápání lidských práv (jež nalezla vyjádření např. v Chartě OSN či ve Všeobecné deklaraci lidských práv) se stala základní bází, z níž vychází interpretace všech základních práv, lidská důstojnost, ...
I. ÚS 2214/08 18. 8. 2009 V restitučních věcech je nezbytné postupovat citlivě, se snahou o nápravu křivd vyvolaných předchozím totalitním režimem. Stát a jeho orgány jsou proto povinny postupovat v řízeních podle restitučních zákonů v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma na lidských právech a svobodách má být alespoň částečně kompenzována. Má-li právní norma poskytovat určité skupině osob zvýhodnění, musí být takové zvýhodnění věcně podloženo; věcnost však nelze nalézt ve zvýhodnění plynoucím z angažovanosti v někdejší KSČ.
I. ÚS 84/09 17. 8. 2009 Za zcela nepřípustné lze považovat takové odůvodnění soudu, které vychází z důkazů, které vůbec provedeny nebyly. Proto je též nepřípustná, a ve svém důsledku protiústavní, situace, kdy v dovolacím řízení je skutkový základ věci, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo případně před soudem odvolacím, měněn, resp. deformován, aniž by dovolací soud provedl dokazování.
I. ÚS 455/09 17. 8. 2009 Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby.
I. ÚS 1452/09 17. 8. 2009 Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)], jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vů ...
I. ÚS 1099/09 13. 8. 2009 I v případě, že je zřejmé, že k pochybení došlo na straně policejního orgánu, je povinností obecných soudů vyúčtování ustanoveného obhájce řádně přezkoumat a vzít tuto skutečnost (nesprávný postup policejního orgánu a z toho vyplývající postup obhájce) na zřetel a vypořádat se s ní v odůvodnění svých rozhodnutí, byť se jedná o relativně nízkou částku. Pokud obecné soudy tuto skutečnost pominou a v odůvodnění svých rozhodnutí se s ní nevypořádají (v daném případě odůvodnění odvolacího soudu nelze považovat za dostačující a navíc soud prvního stupně, v rozporu s podstatou věci, tvrdil, že "v tomto případě šlo pouze o námitky k formulaci otázek soudu", ač se jednalo o námitky proti formulaci otázek uvedených v opatření policejního orgánu o přibrání znalce k podání odborného vyjádření) a nepřiznají obhájci nárok na odměnu za tyto námitky s odůvodněním, že odborné vyjádření je neformálním úkonem (aniž by například, jako tomu bylo v daném případě, blíže zkoumaly, proč obhájce, jako právně er ...
I. ÚS 385/07 12. 8. 2009 Ústavní soud opakovaně v nejobecnější rovině poukázal na jeden z významných aspektů právního státu, tj. na to, že ke znakům právního státu neoddělitelně patří hodnota právní jistoty a z ní vyplývající princip ochrany důvěry občanů v právo, které jsou v nejobecnější podobě obsaženy v čl. 1 odst. 1 Ústavy. Obecné soudy musí věnovat dostatečnou pozornost otázce dobré víry stěžovatelky v akty a postoje veřejné moci, které ve svém souhrnu - nahlíženo z perspektivy plynutí času - dobrou víru stěžovatelky, že je československou občankou, vytvářely nejméně v rozpětí padesáti let. Bude-li existence oprávněných očekávaní stěžovatelky, co do jejího státoobčanského statusu, v dalším řízení před obecnými soudy postavena najisto, konstatuje Ústavní soud, že je nepřípustné, aby se veřejná moc, která stěžovatelce konfiskovala majetek jako československé státní příslušnici, se k ní jako ke své státní občance nechovala v okamžiku, kdy by měla v restitučním řízení zmírnit způsobené křivdy. Vzhledem k výz ...
II. ÚS 2859/08 10. 8. 2009 Postupem soudu, který po uplynutí lhůty stanovené ke zjednání nápravy obsahu zápisu v obchodním rejstříku podle §29 odst. 6 obchodního zákoníku zůstal v řízení podle citovaného ustanovení bezdůvodně nečinný, dojde k průtahům v řízení představujícím porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 1310/09 5. 8. 2009 Ústavní soud již judikoval, že poměřovat úspěch a neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat v širších souvislostech. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1/04 ze dne 13. 1. 2005 (N 8/36 SbNU 75) Ústavní soud zdůraznil, že ani rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení. Jak z uznávané literatury, tak i z judikatury plyne, že rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení §136 o. s. ř. Judikatura obecných soudů v tomto ohledu rozlišuje mezi posouzením skutkových zjištění týkajících se existence nemajetkové újmy - tedy základu nároku (jež úvahou soudu ve smyslu §136 o. s. ř. není) - a určením konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež úvahou soudu ve ...
I. ÚS 1561/08 5. 8. 2009 Součástí pojmu právního státu je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v §157 odst. 2 o. s. ř. Dodržování této povinnosti má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a vyloučit libovůli. Z odůvodnění soudního rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny, jakož i s článkem 1 Ústavy.
I. ÚS 988/08 5. 8. 2009 Součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Tento požadavek se uplatní též při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení, které je integrální součástí soudního řízení jako celku. To znamená, že z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili i k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle §150 o. s. ř., pokud obecný soud takový postup případně zvažuje.
I. ÚS 2036/08 5. 8. 2009 Pokud dříve v nálezu sp. zn. I. ÚS 553/03 ze dne 8. 12. 2004 (N 187/35 SbNU 455) Ústavní soud vyslovil, že soudy zvolily příliš restriktivní výklad ustanovení §93 o. s. ř. a že nepřiměřeně formálně vyložily pojem "právní zájem na výsledku řízení", lze v nyní zkoumaném případě naopak konstatovat, že soudy postupovaly při výkladu nepřiměřeně extenzivně. Pojem "právní zájem na výsledku řízení" není v občanském soudním řádu (o. s. ř.) blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení, a jeho smyslem je tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní, a ...
I. ÚS 566/07 5. 8. 2009 Posouzení otázky, zda převzetí nemovitosti na základě absolutně neplatné smlouvy lze zahrnout pod převzetí nemovitosti bez právního důvodu ve smyslu §6 odst. 1 písm. p) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen "zákon o půdě"), či nikoliv, je věcí obecných soudů a samo o sobě postrádá ústavní rozměr. Je však porušením práva na přístup k soudu, dojde-li v důsledku změny judikatury ohledně této otázky (převzetí nemovitosti na základě absolutně neplatné smlouvy se pod citované ustanovení nejprve nepočítalo, po mnoha letech jeho účinnosti naopak ano) k odnětí jakékoliv reálné možnosti ochrany vlastnického práva, a tím i k denegationis iustitiae. Taková situace nastala i v souzené věci, v níž stěžovatel původně v restitučním řízení uplatňoval jako důvod mimo jiné také absolutní neplatnost kupní smlouvy, avšak tímto důvodem se správní orgán nezabýval, neboť podle tehdy zastávané interpretace §6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě pod přev ...
II. ÚS 2445/08 30. 7. 2009 Pro posuzování návrhu na povolení obnovy řízení jsou relevantní takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Znalecký posudek obsahující nové skutečnosti, které vedou k jinému skutkovému závěru, je třeba považovat za vhodný důkazní prostředek. Obecné soudy tím, že zamítly návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, aniž by se řádně vypořádaly s novými skutečnostmi (důkazy) ve prospěch stěžovatele, které vyšly najevo a mohly mít vliv na původní rozhodnutí v trestní věci stěžovatele, porušily stěžovatelovo ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 792/09 30. 7. 2009 Ústavní soud nemohl přehlédnout, že obecné soudy se ne zcela dostatečně vypořádaly s kogentními ustanoveními zákona, která na daný případ aplikovaly. Nesjednotily se totiž na tom, jaká úprava ustanovení §8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), na posuzovaný případ dopadá. Soud prvního stupně vycházel ze znění ustanovení §8 odst. 2 před novelou provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., o čemž svědčí citace tohoto zákonného ustanovení v odůvodnění rozsudku. Naproti tomu odvolací soud vycházel, jak je rovněž patrno z odůvodnění rozsudku, ze znění §8 odst. 3 zákona po uvedené novele. Přitom úprava před novelou byla odlišná od úpravy po novele. V důvodově zprávě k novele uvedeného ustanovení se přitom uvádí, že nová úprava znění odstavců 2 a 3 sleduje upřesnění podmínek, za nichž lze uplatnit nárok na náhradu ško ...
II. ÚS 122/08 30. 7. 2009 Obecné soudy nesmí nárok pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)] zamítat apriorně, nýbrž musejí za respektování závěrů vyslovených Ústavním soudem ve stanovisku ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 (ST 27/53 SbNU 885; č. 136/2009 Sb.) posoudit jednotlivé individuálně uplatněné nároky z hlediska práva na náhradu podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Obecné soudy jsou v tomto směru povinny vytvořit ve smyslu §118a občanského soudního řádu dostatečný procesní prostor, aby se obě strany řízení mohly k novému právnímu posouzení vyjádřit a případně uplatnit nové důkazy nebo námitky.
II. ÚS 1540/08 29. 7. 2009 Jestliže byla konstrukce exekučního řízení a jeho nákladů v rozhodné době taková, že bylo, resp. muselo být zohledněno dobrovolné splnění vymáhané povinnosti poté, kdy bylo povinnému doručeno usnesení o nařízení exekuce, ale ještě předtím, než byl vůči majetku povinného uplatněn exekuční nástroj v podobě exekučního příkazu, o to více z povahy věci muselo být zohledněno, že povinný plnil dobrovolně zcela mimo rámec exekučního řízení, ještě předtím, než se sám o exekuci dozvěděl tím, že mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce. Ústavně konformní úprava odměn exekutora by neměla vycházet z přímé závislosti odměny na výši vymoženého plnění, ale odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce, a je třeba ocenit to, že povinný dlužník splní sám svoji povinnost, byť v poslední moment (na základě výzvy soudního exekutora k dobrovolnému plnění).
I. ÚS 1851/09 29. 7. 2009 Ústavní soud konstatoval [v nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375)] porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), když dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007.
Pl. ÚS 9/09 28. 7. 2009 1 1. Právní úprava sporu o rozsah kompetencí mezi státními a samosprávnými orgány platná v České republice pojem "inkludovaného orgánu" nezná. Ústavní soud České republiky v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/06 ze dne 12. 12. 2006 (N 222/43 SbNU 457) vymezil pojem státního orgánu (resp. samosprávného orgánu) toliko a výlučně dle kategorie přičitatelnosti, tj. dle toho, zdali je určité osobě anebo skupině osob zákonem svěřena pravomoc, tedy způsobilost jménem státu autoritativně právně relevantně (čili s právními následky pro jiné subjekty) jednat v oblasti veřejnoprávních vztahů. Z pohledu takto definovaného pojmu státního (samosprávného) orgánu může tatáž osoba (skupina osob) v určité své roli být inkludovaným státním (samosprávným) orgánem, v roli jiné ale nabýt povahu státního (samosprávného) orgánu svébytného. Opačný postup, argumentem reductione ad absurdum, by totiž ve svém důsledku vedl k odepření spravedlnosti, k porušení zásady zákazu denegationis iustitiae, a tím i principu právního stá ...
Pl. ÚS 1/09 28. 7. 2009 2 Podle §119b odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, po povolené obnově řízení v novém nálezu Ústavní soud vychází z právního názoru mezinárodního soudu, v daném případě Evropského soudu pro lidská práva.
IV. ÚS 3093/08 28. 7. 2009 2 Ustanovení §147 a 148 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, definují typově shodnou trestnou činnost směřující proti daňové povinnosti (neodvedení §147 a zkrácení §148). Ústavní soud přitom považuje pojem "neodvedení" za terminologicky významnější zásah do chráněného zájmu státu. Tomuto pojmu je v ustanovení §147a trestního zákona poskytnuta přesně definovaná lhůta pro uplatnění účinné lítosti, poskytující možnost projevit ji kdykoliv až do okamžiku, než nalézací soud vyhlásí rozsudek. Naopak terminologicky užšímu pojmu "zkrácení" je poskytnuta pouze obecná ochrana, upravená v §66 trestního zákona, v níž není lhůta pro projevení účinné lítosti stanovena. Ústavní soud proto považuje za nepřípustné, aby soudy posuzovaly lhůty k uplatnění účinné lítosti pro obdobnou trestnou činnost tak rozdílně. Tedy, aby lhůta zjištěná interpretací obecného ustanovení byla nepoměrně kratší než lhůta stanovená zákonem pro jednání, jehož dopad je závažnější.
IV. ÚS 3010/08 28. 7. 2009 2 Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů tak činí. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Jestliže tak obecný soud nepostupuje, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje ...
IV. ÚS 156/05 28. 7. 2009 "Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb. (...)], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; č. 252/2006 Sb.)], jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vůči státu na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod má subsidiární charakter vůči nároku pronajímatele bytu proti nájemci na zvýšení ...
IV. ÚS 881/07 28. 7. 2009 V rámci rozhodování sporů vzešlých či řešených na základě restitučního zákonodárství je zapotřebí při posuzování otázky náhrady nákladů řízení obzvlášť zvažovat okolnosti, pro které ke sporu došlo. Byla-li žalované (coby osobě povinné) a jejím právním předchůdcům "přičítána k dobru" jimi provedená faktická okupace cizích pozemků a jednání státu spočívající mimo jiné v nedbale vedené evidenci právních vztahů k nemovitostem, přičemž na základě těchto okolností byla ve sporu úspěšná, musí se ve výroku obecných soudů stran náhrady nákladů řízení odrazit i to, že tato jednání umožnila existenci zdání žalobkyně, že má v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt bránit svá práva. Těží-li strana žalovaná jako přímý majetkoprávní nástupce státu (v rozsahu konkrétně určeného majetku) ze skutečností shora uvedených, je nutné jí vpředu zmíněné přičítat jako jednání, jehož se zaviněně dopustila, přičemž bez něj by náklady řízení nebyly vznikly (ustanovení §147 odst. 1 o. s. ř.).
IV. ÚS 1221/09 28. 7. 2009 O tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil, nebo o tom, zda se zbytek trestu vykoná, rozhoduje soud ve veřejném zasedání; povinnost stížnostního soudu projednat stížnost proti takovému rozhodnutí soudu ve veřejném zasedání však ze zákona ani z ústavního pořádku nevyplývá.

Za rok 2009 bylo zveřejněno 280 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 2 z celkem 6 stran,
v čase 0.000199 sekundy z toho 0.000061 sekundy NoSQL databáze.