Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2009

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
I. ÚS 2229/08 29. 12. 2009 Využívání části pozemku za účelem parkování družstevníků je využitím pozemku ve prospěch družstva a jeho členů. Ústavní soud neshledává důvod, který by opravňoval k regulaci nájemného za takové užívání pozemku. Je-li jakákoliv část vlastnického práva omezována, je třeba z hlediska naplnění ústavně garantované ochrany vlastnického práva zkoumat, zda je toto omezení ještě ústavně konformní, či se již jedná o nepřípustné porušení vlastnického práva. Přitom podmínkou ústavní konformity je, že toto omezení je stanoveno zákonem, sleduje legitimní cíl a zachovává vztah proporcionality. Pokud obecné soudy ve svých rozhodnutích zakládají nerovné postavení mezi vlastníkem nemovitosti, na jejíž ocenění aplikují cenový výměr Ministerstva financí, a nemovitosti, u níž je sjednáno nájemné dohodou smluvních stran, nerespektují podmínky stanovené čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, za nichž lze omezit vlastnické právo. Regulaci nájemného za užívání pozemku družstvem pro účely parkován ...
IV. ÚS 42/09 29. 12. 2009 I. Je nepřípustné, aby vlastnické právo stěžovatelů konajících v důvěře ve veřejnoprávní evidenci, za jejíž správnost odpovídá stát, a legitimně se domnívajících, že jsou vlastníky předmětných pozemků, bylo mnoho let po uplynutí lhůty k podání restitučního návrhu zpochybněno soudy (tj. jinými státními orgány v jiném řízení) právě odkazem na údajnou možnost v minulosti dosáhnout restituce. II. Stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb.) nedopadá na situaci, v níž byla založena (a po velmi dlouhou dobu trvala) dobrá víra jednotlivců jednajících v důvěře ve správnost aktů veřejné moci, které ve lhůtě pro podání restitučního návrhu stvrzovaly existenci jejich vlastnického práva.
I. ÚS 2443/08 29. 12. 2009 Porušením tzv. legitimního očekávání nabytí majetku může být i postup soudu v rozporu se zásadou iura novit curia, tedy zamítnutí žaloby, kterou žalobce uplatnil nárok na peněžité plnění, avšak uvedl nesprávný právní důvod požadovaného plnění, pokud skutková zjištění umožňují uplatněný požadavek podřadit pod správnou hmotněprávní normu, věc posoudit a o nároku rozhodnout. Ústavní soud připomíná, že spravedlnost jako ústavní princip a hodnota musí být v rozhodovací činnosti soudce vždy přítomna. Zásah do práva na soudní ochranu představuje i takové formalistické posuzování otázky zásadního právního významu vymezené dovolatelem, jako předpokladu přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, které vede k odmítnutí dovolání bez jeho věcného projednání.
III. ÚS 39/09 10. 12. 2009 2 Z hlediska požadavku transparentnosti a odůvodněnosti soudního rozhodnutí by bylo nesporně vhodnější, aby v odůvodnění rozsudku následujícího po předchozím trestním příkazu bylo uložení odchylného (přísnějšího) trestu explicite konstatováno a vysvětleno, proč k tomuto odchýlení došlo. Zároveň však má Ústavní soud za to, že pokud se tak nestane, neznamená to samo o sobě porušení ústavně zaručených práv, pokud soud náležitě a věcně správně zdůvodní nově ukládaný trest a pokud se kumulativně nedopustí jiných ústavně relevantních pochybení. Trestní řád umožňuje v řízení před samosoudcem (tj. v řízení o trestných činech menší závažnosti) vydat bez projednání věci v hlavním líčení trestní příkaz dle §314e odst. 1 tr. řádu a uložit jím tresty dle odstavce 2 téhož ustanovení. Sama možnost rozhodnutí trestním příkazem není považována za rozpornou s právem obviněného na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti dle čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť toto právo může obviněný v plné míře realizovat ta ...
III. ÚS 1481/09 10. 12. 2009 Jen důsledné respektování principu trestání jako ultima ratio zaručuje, že omezení základních práv jednotlivců v důsledku trestních sankcí bude možno považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním zákonem. Ze zásady proporcionality trestní represe vyplývá především požadavek, aby byl uložený trest přiměřený spáchanému skutku. Tato zásada neumožňuje tzv. exemplární trestání, sledující pouze cíle generální prevence (odstrašení potenciálních delikventů), bez zřetele k prevenci individuální, vztahující se ke konkrétnímu skutku a ke konkrétnímu pachateli. Podle §88 odst. 1 trestního zákona se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, je-li splněna tzv. materiální podmínka, tj. jestliže tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost (srov. §3 odst. 4 trestního zákona). Vždy je nutno konkrétně zkoumat, zda okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby sehrála za daných skutkových souvislos ...
I. ÚS 854/09 9. 12. 2009 Jádrem ústavní stížnosti je otázka dokazování a hodnocení důkazů. Z obecné rozhodovací praxe Ústavního soudu je zřejmé, že do oblasti dokazování a hodnocení důkazů Ústavní soud při své přezkumné činnosti nezasahuje, pokud celý proces probíhá v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů, kdy obecné soudy posuzují každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech; jestliže některé navrhované důkazy neprovedou, pak jednoznačně odůvodní, proč tak neučinily. Z obecně známé judikatury Ústavního soudu rovněž vyplývá, že odůvodnění rozhodnutí musí být jasné, logické, bez vnitřních rozporů tak, aby z něho bylo patrno, jaké úvahy vedly obecné soudy k vysloveným závěrům a jak se vypořádaly s námitkami účastníků způsobilými založit opačné rozhodnutí ve věci.
I. ÚS 118/09 8. 12. 2009 Ústavní soud v řadě svých nálezů [nález sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 10/3 SbNU 51), nález sp. zn. III. ÚS 95/97 ze dne 12. 6. 1997 (N 76/8 SbNU 231), nález sp. zn. III. ÚS 173/02 ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález sp. zn. III. ÚS 569/03 ze dne 29. 6. 2004 (N 87/33 SbNU 339), nález sp. zn. III. ÚS 139/05 ze dne 20. 10. 2005 (N 200/39 SbNU 117), usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579) a další] podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také ...
II. ÚS 1839/09 3. 12. 2009 V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375), v nálezu sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181) nebo v nálezu sp. zn. II. ÚS 1303/09 ze dne 16. 9. 2009 (N 204/54 SbNU 531) Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces [čl. 36 odst. 1 Listiny]. Dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007 je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. 12. 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaném nálezu, jakož i v nálezech předešlých [např. nález sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) či nález sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127)], tak v případě, že j ...
III. ÚS 1706/09 3. 12. 2009 Ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do poměrů Ústavního soudu. Proto se na jeho rozhodování uplatní závěry vyslovené v jeho dřívějších nálezech týkajících se porušení práva oprávněného v exekučním řízení na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny [nález sp. zn. III. ÚS 455/08 ze dne 10. 3. 2009 (N 51/52 SbNU 511), nález sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375), nález sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665), nález sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181), nález sp. zn. III. ÚS 704/09 ze dne 22. 10. 2009 (N 224/55 SbNU 99), nález sp. zn. III. ÚS 1901/09 ze dne 26. 11. 2009 (N 248/55 SbNU 391) a další, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve vztahu k ustanovení §89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. ...
I. ÚS 1954/09 2. 12. 2009 Podle ustálené a obecně dostupné judikatury Ústavního [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 729/2000 ze dne 8. 12. 2005 (N 224/39 SbNU 369)] zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu), vyplývajícímu z článku 36 odst. 1 Listiny, je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. proč je pro základ svých skutkových zjištění nepřevzal (§153 odst. 1, §157 odst. 2 o. s. ř.); jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. ...
Pl. ÚS 17/09 1. 12. 2009 2 Žalobní lhůta jako taková nemůže být protiústavní. Je věcí úvahy zákonodárce, zda a jakou lhůtu pro realizaci práva stanoví. Ani délka žalobní lhůty sama o sobě nemůže být zásadně důvodem pro její zrušení. Závěr o její (ne)ústavnosti lze učinit leda po vyhodnocení dalších kontextuálně působících okolností. Ústavní soud při posuzování sedmidenní lhůty k podání správní žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro ty případy, kdy byla tato žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná, zkoumal, zda neakceptovatelně neznevýhodňuje některou skupinu žadatelů o mezinárodní ochranu, zda ji zákonodárce nestanovil svévolně a zda není nepřiměřená. Z hlediska podmínek pro možnost využití soudní ochrany jsou žadatelé děleni do dvou kategorií. Vzhledem k obecnému požadavku zásadně rovného přístupu k ústavním garancím je proto nutné zabývat se potřebností a ospravedlnitelností takového rozdělení. Lhůta má eliminovat případy, které "zjevně nemají azylovou podstatu". ...
Pl. ÚS 4/07 1. 12. 2009 2 Meritum věci spočívá v právní úpravě, podle které (ve smyslu předmětné pasáže zákona č. 237/2004 Sb., kterým se v souvislosti s přijetím zákona o dani z přidané hodnoty mění některé zákony a přijímají některá další opatření a mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb., a zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů) bylo účelem mj. jednorázově kompenzovat nárůst životních nákladů v souvislosti se změnami ve výši daně z přidané hodnoty, resp. usnadnit přechod na jednorázové zvýšení cen v důsledku nové sazby daně z přidané hodnoty, a to formou jednorázového poskytnuti stanovené peněžní částky, tj. příspěvku. Tento příspěvek přitom nebyl pojat jako plošný, určený pro všechny obyvatele České republiky, ale pouze pro určité skupiny osob, které již zpravidla nemají příjmy z vlastní výdělečné činnosti a mohou být vzestupem cen nejvíce dotčeny. Zákonodárce jej tedy přiznal poživatelům důchodů z českého důchodového pojištění. S ...
III. ÚS 2042/08 26. 11. 2009 Lze-li v trestní věci dospět na základě provedeného dokazování k několika co do pravděpodobnosti rovnocenným skutkovým verzím, má soud povinnost přiklonit se k té z nich, jež je pro obviněného nejpříznivější, tzn. povede k jeho zproštění obžaloby z důvodů dle §226 písm. a), c) tr. řádu. Nedodržením této povinnosti porušuje soud princip rozhodování in dubio pro reo, a tím i zásadu presumpce neviny dle článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese v trestním řízení konkrétní důkazní břemeno, přičemž je to nakonec obecný soud, na němž spočívá odpovědnost za náležité objasnění věci (srov. §2 odst. 5 tr. řádu). V trestním řízení neplatí vůči písemným prohlášením předpoklad jejich správnosti (pravdivosti), má-li takové písemné prohlášení sloužit jako usvědčující důkaz. Pravdivost takového prohlášení (tzn. zda to, co je v něm uvedeno, odpovídá skutečnosti) musí být orgány činnými v trestním řízení zkoumána zcela v souladu se zásadami ...
III. ÚS 1901/09 26. 11. 2009 Jelikož čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do poměrů Ústavního soudu, uplatní se závěry vyslovené v jeho dřívějších nálezech ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 455/08 (N 51/52 SbNU 511), ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (N 110/53 SbNU 375), ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 969/09 (N 132/53 SbNU 665), ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. I. ÚS 1851/09 (N 172/54 SbNU 181), jakož i ze dne 22. 10. 2009 sp. zn. III. ÚS 704/09 (N 224/55 SbNU 99) a dalších (dostupných na http://nalus.usoud.cz) o porušení práva oprávněného v exekučním řízení na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2007, je "nut ...
I. ÚS 2669/09 25. 11. 2009 V nálezech sp. zn. I. ÚS 574/05 ze dne 30. 5. 2006 (N 109/41 SbNU 357) nebo II. ÚS 222/07 ze dne 26. 4. 2007 (N 72/45 SbNU 143) Ústavní soud konstatoval, že při rozhodování soudu o "přeměně" podmíněně uloženého trestu odnětí svobody v trest nepodmíněný ve smyslu §60 odst. 4, resp. §60a odst. 4 trestního zákona má odsouzený právo, aby tato věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Citovaný právní názor platí již proto, že obdobně jako rozhodování o uložení trestu v meritorním řízení rozhodování o "přeměně" podmíněně uloženého trestu odnětí svobody v trest nepodmíněný má dopad do základní svobody jednotlivce (jeho osobní svobody). Z povahy věci plyne - jestliže je zásah do osobní svobody důsledkem nikoli rozhodnutí soudu prvního stupně (který by např. rozhodl o tom, že se odsouzený osvědčil, či by ponechal podmíněné odsouzení v platnosti, jak tomu bylo v dané věci), ale až výlučně rozhodnutím stížnostního so ...
IV. ÚS 1087/09 24. 11. 2009 V souladu s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008 (N 167/51 SbNU 65) je nutno zdůraznit, že tam, kde k hájení svých zájmů je stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených.
II. ÚS 1681/08 24. 11. 2009 Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva je také třeba na řízení, kterými je přezkoumávána důvodnost dalšího trvání omezení osobní svobody, nutno vztáhnout stejné požadavky, jako jsou požadavky kladené na prvotní rozhodování o zbavení osobní svobody, což jednoznačně vyplývá jak z citovaných rozhodnutí, tak z rozhodnutí ze dne 29. 11. 1988 Brogan a ostatní versus Velká Británie (11209/84, §65). Přitom je nerozhodné, zda se tato řízení konají z podnětu státního zástupce nebo z úřední povinnosti (viz rozhodnutí ze dne 19. 10. 2000 Włoch versus Polsko, 27785/95, §128; Graužinis versus Litva, §28, ř. 7). Takového přezkumu nelze bez osobního slyšení docílit a absenci tohoto slyšení nelze překlenout ani velmi precizním odůvodněním rozhodnutí soudu, a to ani za situace, kdy se nutnost dalšího trvání či vzetí do vazby obviněného zdá být na základě spisového materiálu nade vši pochybnost.
II. ÚS 1816/08 24. 11. 2009 Dospěje-li obecný soud k závěru, že v projednávané věci není možno nárokované právo přiznat, neboť mělo být přiznáno ve speciálním řízení, a přitom se vůbec nevypořádá s účastníkem řízení předestřenou otázkou, zda ve speciálním řízení za daných okolností toto právo být přiznáno mohlo, poruší tím stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. Vyplývá-li z napadeného rozsudku, že rozhodující soud převzal tvrzení jedné ze stran a současně do svých úvah vůbec nezahrnul relevantní protiargumenty druhé strany, poruší tak imperativ obsažený v ustanovení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 2155/09 24. 11. 2009 Vyživovací povinnost rodičů k dětem zakotvená v ustanovení §85 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, není podmíněna věkem ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. Soud, který posuzoval vyživovací povinnost příliš formalisticky, analogicky aplikoval na věc nesprávný právní předpis, přičemž se důsledně nezabýval posouzením z hlediska adekvátní právní normy, porušil právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, přičemž v důsledku porušení tohoto základního práva vedlo i k porušení čl. 32 odst. 4 Listiny.
II. ÚS 1846/09 24. 11. 2009 Dle ustanovení §96 zákona o rodině soud při určení výživného přihlédne k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Rozhodnutím soudu, které není založené na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, přičemž ani dovozené právní závěry z odůvodnění rozhodnutí jednoznačně nevyplývají a stejně tak nejsou zřejmé důvody, pro které se soud odmítl zabývat námitkami stěžovatele, je porušeno právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 705/09 24. 11. 2009 Ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění platném do 31. prosince 2007, tj. v době přijetí předmětných rozhodnutí, stanovilo následující: "Dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce.". Ústavněprávní interpretací uvedené dikce §89 exekučního řádu se Ústavní soud zabýval v řadě svých rozhodnutí. V nálezu sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) tuto judikaturu zevrubně rekapituluje, přičemž akcentuje zejména tezi, dle níž není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), nepřizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči oprávněnému.
Pl. ÚS 10/07 19. 11. 2009 2 Ústavní soud již v předchozích judikátech dospěl k závěru, že z článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky vyplývá, že jeho povinností je přezkoumat ústavnost napadeného ustanovení zákona, i když již bylo zrušeno (změněno), a to za podmínky, že adresátem tvrzeného důvodu protiústavnosti je veřejná moc, tedy nikoli subjekt soukromého práva, a za podmínky, že napadené ustanovení zákona má být při řešení dosud neskončené věci použito obecným soudem. Tyto podmínky jsou v projednávané věci splněny. Úmrtné jako sociální dávka je součástí práva na přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě živitele, chráněného článkem 30 odst. 1 Listiny. Podle článku 4 odst. 2 Listiny mohou být meze základních práv a svobod upraveny za podmínek stanovených Listinou jen zákonem, přičemž musí být šetřena podstata a smysl základních práv a svobod (čl. 4 odst. 4 Listiny). S podmínkou šetření základních práv a svobod není slučitelná taková právní úprava, která vylučuje soudní přezkum rozhodnutí služebního orgánu o náro ...
II. ÚS 1056/09 18. 11. 2009 V případě náhradního doručování je ustanoveními o. s. ř. konstruována právní fikce, že účinky doručení písemnosti nastanou po uplynutí stanovené doby ex lege i vůči tomu, kdo písemnost fakticky nepřevzal. Právní fikce, coby nástroj odmítnutí reality právem, je nástrojem výjimečným. Aby mohla svůj účel (dosažení právní jistoty) splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat [viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze uplatňovat státní moc jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon; srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 92/01 ze dne 1. 10. 2002 (N 115/28 SbNU 9)]. Konstatuje-li obecný soud naplnění fikce doručení, ač pro to nejsou splněny podmínky ve smyslu ustanovení §50c odst. 4 a §46 odst. 5 občanského soudního řádu, jedná se o interpretaci citovaných ustanovení natolik extrémní, že ji nelze považovat ...
IV. ÚS 128/06 11. 11. 2009 Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že vznik závazkových vztahů musí vycházet zejména z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů, neboť se jedná o zcela elementární podmínku fungování materiálního právního státu. Dle náhledu Ústavního soudu lze v předmětném případě spatřovat pochybení obecných soudů v nedostatečném akcentu na autonomii vůle smluvních stran, který se projevil ve formalistickém přístupu při výkladu jednotlivých smluvních ujednání (zde je nutno vyzvednout důležitost rozlišování mezi formálním a formalistickým: formální v právu musí sledovat materiální účel, není-li tomu tak, stává se formalistickým). Při výkladu jednotlivých smluvních ujednání by tak soudy měly postupovat nanejvýš citlivě a obezřetně, aby v co nejširší možné míře ctily autonomní vůli smluvních subjektů, na niž je třeba klást důraz. Podstatou takového postupu je pak především zajištění důvěry a legitimního očekávání potenciálně dotčených subjektů s tím, že výsledek by měl být slučitelný s ...
IV. ÚS 475/09 11. 11. 2009 Soud tím, že své rozhodnutí de facto neodůvodnil, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále soud nerespektováním závazného právního názoru Ústavního soudu [a to aniž by takovýto postup podepřel adekvátní argumentací - srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 252/04 ze dne 25. 1. 2005 (N 16/36 SbNU 173) a IV. ÚS 301/05 ze dne 13. 11. 2007 (N 190/47 SbNU 465)] porušil čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 89 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, což ve svém důsledku také vedlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
IV. ÚS 560/08 11. 11. 2009 Tím, že se Nejvyšší soud odmítl zabývat dovolacím důvodem, který stěžovatel specifikoval ve svém dovolání, ač na něj reagovat měl, neboť se jednalo o způsobilý dovolací důvod, bylo dotčeno stěžovatelovo právo na to, aby se soud náležitě zabýval jeho argumenty. Na postup Nejvyššího soudu lze též nahlížet z hlediska porušení zákazu překvapivosti rozhodnutí dovolacího soudu. Dovolací soud založil své rozhodnutí na posouzení právní otázky soudy nižších instancí dosud neřešené, neboť před soudem první instance byl rozhodující otázkou intabulační princip, v odvolacím řízení vydržení a teprve v dovolacím řízení byla klíčovou otázka splnění restitučních podmínek. V této konstelaci měl dovolací soud účastníky dovolacího řízení se svým možným novým právním náhledem na věc seznámit a před svým rozhodnutím jim dát šanci se k tomuto názoru vyjádřit.
III. ÚS 2983/08 10. 11. 2009 1. Důkazní řízení obsahuje provedení důkazů a jejich hodnocení a ústí ve zjištění skutkového stavu. Hodnocení důkazů bez jejich provedení soudem (nejsou-li dány důvody dožádání) zakládá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy v důsledku porušení zásady přímosti, dle níž dokazování provádí soud, jenž rozhoduje ve věci, a to při jednání, ke kterému předvolá účastníky řízení, přičemž rozhodnutím ve věci je i změna rozhodnutí nalézacího soudu soudem odvolacím v odvolacím řízení. Smyslem a účelem zásady přímosti je objektivita a nezávislost soudního rozhodování, jakož i zabezpečení práva účastníků řízení k provedeným důkazům se vyjádřit. 2. Ustanovení §19 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, v jehož odstavci 1 je stanovena povinnost prodávajícího vydat spotřebiteli potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace, je třeba vykládat e ...
Pl. ÚS 29/09 3. 11. 2009 1 Překážka rei iudicatae v řízení o přezkumu mezinárodní smlouvy je vymezena dvojí jednotou: totožností ustanovení mezinárodní smlouvy, které je návrhem zpochybňováno, a současně totožností tvrzeného důvodu jeho rozporu s ústavním pořádkem, v jehož světle bylo ustanovení mezinárodní smlouvy přezkoumáno v předchozím rozhodnutí a který má překážku rei iudicatae založit. Ústavní soud může mezinárodní smlouvu přezkoumat jako celek, jsou-li mu předloženy relevantní ústavněprávní argumenty, nemůže však vytvářet katalog nepřenositelných pravomocí anebo autoritativně určovat věcné meze přenosu pravomocí. Určení těchto limitů náleží primárně zákonodárci, protože jde a priori o otázku politickou. Odpovědnost za tato politická rozhodnutí nelze přenášet na Ústavní soud; ten je může podrobit své kontrole teprve v okamžiku, kdy byla na politické úrovni skutečně učiněna. Zahájení řízení o souladu mezinárodních smluv ze strany skupiny senátorů, skupiny poslanců a prezidenta republiky musí být omezeno st ...
II. ÚS 2048/09 2. 11. 2009 Bez jasnosti a určitosti pravidel nejsou naplněny základní charakteristiky práva, a tak nejsou ani uspokojeny požadavky formálního právního státu. Každá právní úprava proto musí vyjadřovat respekt k obecným zásadám právním (principům), jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost právních aktů, které strukturují právní řád demokratického právního státu, resp. jsou z něj odvoditelné. Na právní normy je nutno klást také požadavky obsahové, neboť v materiálním právním státě založeném na myšlence spravedlnosti představují základní práva korektiv jak obsahu právních norem, tak i jejich interpretace a aplikace. Proto je úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu nalézt řešení, které by zajišťovalo maximální realizaci základních práv účastníků sporu, a není-li to možné, rozhodnout v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, resp. dle obecného přirozenoprávního principu. Zcela zvláštní respekt a ochranu požívá v liberálních demokratických státech základní právo na nerušený ...
I. ÚS 1690/09 29. 10. 2009 Skutečnost, že povinnost nahradit náklady řízení žalovaný splnil dříve, než došlo ke zrušení rozsudku ukládajícího tuto povinnost, nijak neodůvodňuje oprávnění soudu rozhodovat o povinnosti žalobce nahradit náklady řízení v téže výši žalovanému. Došlo-li ze strany žalovaného ke splnění povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení dříve, než rozhodnutí, které tuto povinnost ukládá, bylo zrušeno, vzniká na straně žalobce bezdůvodné obohacení, neboť mu bylo plněno z důvodu, který později zanikl.
I. ÚS 1856/09 29. 10. 2009 Ústavní soud předesílá, že shodnou problematiku v právní věci téže stěžovatelky řešil již ve svých nálezech ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (N 110/53 SbNU 375), ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 969/09 (N 132/53 SbNU 665) a ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. I. ÚS 1851/09 (N 172/54 SbNU 181). V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu ve znění platném do 31. prosince 2007 je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Z důvodů ...
I. ÚS 1688/09 29. 10. 2009 V dané věci se jedná o aplikaci zákona restitučního, kterým se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd spočívajících v porušování obecně uznávaných lidských práv a svobod ze strany státu. Proto je namístě přistupovat k věci tak, aby nedocházelo k nevstřícnému, formalistickému přístupu soudu, který hrozí případnou další křivdou. Restituční nároky jsou nároky mimořádnými, a to do té míry, že to odůvodňuje i mimořádný postup soudů. V dané věci přitom byla vznesena a soudy akceptována námitka promlčení ze strany státu, tj. téhož subjektu, který - byť v době předchozího totalitního režimu - masivně porušoval základní práva a svobody restitučně oprávněných. Řečeno pohledem nálezu ze dne 6. 9. 2005 sp. zn. I. ÚS 643/04 (N 171/38 SbNU 367), skutečnosti uvedené sub IV. 3. a) až c) tohoto nálezu značí - ve svém souhrnu - že obecné soudy tím, že v projednávaném případě připustily a vzaly při svém rozhodování v úvahu námitku promlčení vzn ...
I. ÚS 3109/08 27. 10. 2009 Porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod představuje i takový postup obecných soudů, který hodnotí splnění majetkové povinnosti spočívající v úhradě správního poplatku (v řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže) pouze jako pohnutku a nezohledňuje význam této skutečnosti v řetězci navazujících skutečností vedoucích k případné majetkové újmě.
IV. ÚS 956/09 22. 10. 2009 2 Ustanovení §221 odst. 2 občanského soudního řádu ve slovech "nebo že v řízení došlo k závažným vadám" je v souladu s ústavním pořádkem, neboť sleduje ochranu jiného ústavně zaručeného práva (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a činí tak prostředky přiměřenými (nezbytnými), nicméně současně toto ustanovení klade značné nároky na aplikující orgán, který musí k jeho užití přistupovat zodpovědně a interpretovat jej v přímé návaznosti na čl. 4 odst. 4 Listiny. Smyslem ustanovení §221 odst. 2 občanského soudního řádu je "odblokovat" řízení zatížené neschopností soudu prvního stupně uzavřít věc zákonným způsobem. Tomuto účelu slouží jak možnost odejmout věc soudci z důvodu nerespektování právního názoru, tak z důvodu existence závažných vad řízení. Prostřednictvím ustanovení §221 odst. 2 občanského soudního řádu se tak realizuje právo na soudní ochranu (věc bude možno skončit) a brání vzniku průtahů v řízení. Z nutnosti restriktivního výkladu posledně uvedené kom ...
III. ÚS 2198/09 22. 10. 2009 Nedostatek osobního slyšení vazebně stíhaných osob před nezávislým a nestranným soudem je (nejde-li o přípustné výjimky) porušením práva na soudní ochranu osobní svobody a práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 8 odst. 1, 2 a 5, článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na požadavku osobního slyšení vazebně stíhaného soudem v případech prodloužení vazby ve smyslu §71 odst. 3 tr. řádu je nutno trvat i tehdy, pokud sám obviněný ve své stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce výslovně nenavrhne, aby byl soudem vyslechnut. Prodloužení trvání vazby představuje natolik závažný zásah moci výkonné do základního práva obviněného na osobní svobodu dle článku 8 odst. 1 Listiny, že samotné zpochybnění nezbytnosti vazby cestou stížnosti proti rozhodnutí orgánu veřejné obžaloby musí vést k soudnímu přezkumu v řízení, které má rysy kontradiktornosti. Takového přezkumu nelze v daném případě be ...
III. ÚS 1400/09 22. 10. 2009 I nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů a základních práv. Opatrovník je osoba, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, jehož zastupuje. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena proto, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Je zásadně nevhodné, aby opatrovníkem byla ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení. Pokud byla stěžovateli soudem ustanovena jako opatrovník vyšší soudní úřednice, která je zaměstnána u téhož soudu, pak tento postup není ústavně konformní, protože porušuje články 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 704/09 22. 10. 2009 Jelikož čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky dopadá i do poměrů Ústavního soudu, uplatní se závěry vyslovené v jeho nálezech ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 455/08 (N 51/52 SbNU 511), ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (N 110/53 SbNU 375), ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 969/09 (N 132/53 SbNU 665), jakož i ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. I. ÚS 1851/09 (N 172/54 SbNU 181) o porušení práva oprávněného v exekučním řízení na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2007, je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ust ...
II. ÚS 2740/08 20. 10. 2009 "Ustanovení §87 až 89 exekučního řádu nelze interpretovat bez souvislostí vyplývajících z obecné úpravy nákladů řízení o výkon rozhodnutí (tj. z ustanovení §270 a 271 o. s. ř.), neboť vystihují očividně jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity občanského soudního řádu (§52 odst. 1 exekučního řádu). Tam i zde se vychází z toho, že oprávněný je procesní stranou, jíž svědčí plný úspěch ve věci (srov. §142 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nařízením exekuce bylo jeho návrhu vyhověno. Úprava povinnosti k náhradě nákladů exekuce se k tomu v exekučním řízení přihlašuje výslovně (srov. §87 odst. 3 exekučního řádu) a také v exekučním řízení platí, že nařízení exekuce se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů exekuce [§44 odst. 6 písm. d), §87 odst. 1 a 3 exekučního řádu] a nákladů oprávněného (§87 odst. 2 exekučního řádu), bez toho, že by již zde byly specifikovány. V situaci zastavení exekuce se na procesněprávní (nákladový) vztah mezi oprávněným a e ...
II. ÚS 2979/08 20. 10. 2009 Shodně s nálezem ze dne 5. března 2009 sp. zn. I. ÚS 515/06 (N 46/52 SbNU 457) Ústavní soud shledává odpovědnost Ministerstva financí za případné důsledky spojené s odmítnutím poskytnout finanční náhradu podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, oprávněným osobám a následně vyvolaným soudním řízením. V tomto řízení nemá orgán veřejné moci (stát) žádné privilegované postavení, a jako každý jiný účastník soudního sporu proto musí počítat i s tím, že pokud soud následně restituentovi nárok přizná, vystavuje se riziku povinnosti zaplatit i úroky z prodlení. V případě opačného postupu by Ministerstvo financí mohlo rozhodnutí ve věci např. i jakkoli oddalovat a třeba i záměrně komplikovat, aniž by za to neslo jakékoli následky. Nicméně, jak Ústavní soud zdůraznil, uvedený názor neplatí absolutně, ale vždy je třeba vycházet z okolností konkrétní věci, neboť je jistě představitelné, že některá prodlení v restitučním řízení mohou způsobit i oprávn ...
I. ÚS 709/09 20. 10. 2009 Ústavní soud považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být - jako v dané věci - značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Názor Ústavního soudu v této věci není v nesouladu se stanoviskem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb.), podle kterého žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství [srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 428/06 ze dne 4. 12. 2008 (N 215/51 SbNU 673), I. ÚS 89/07 ze dne 25. 6. 2009 (N 150/53 SbNU 825), II. ÚS 519/08 ze dne 25. 9. 2008 (N 157/50 SbNU 399), I. ÚS 566/07 ze dne 5. 8. 2009 (N 176/54 SbNU 209)]. Není totiž možné přehlédnout (nebo potlačovat) ...
IV. ÚS 681/09 20. 10. 2009 Mimořádný opravný prostředek je svojí povahou výjimečným instrumentem, jak dosáhnout případné nápravy pravomocného soudního rozhodnutí. Hranice přípustnosti, které zákonodárce zakotvil, sledují premisu, že dvojinstanční proces je s to zaručit správné a spravedlivé rozhodnutí. Jestliže však tento systém přesto zatíží své rozhodnutí vadou, má takový nedostatek relevanci pouze tehdy, jde-li o dopad kvalifikovaný a citelný. Práh této citlivosti je v řízení o dovolání stanoven rozdílně pro věci obchodní a pro věci ostatní a je primárně odvíjen od kvantifikovatelného (měřitelného) zásahu odvolacího soudu do rozhodování soudu prvního stupně, jímž se rozdílně konstituují či deklarují práva a povinnosti v právních vztazích v řízení vystupujících stran. Jestliže by bylo z rozhodnutí obecných soudů zřejmé, že závazný právní názor odvolacího soudu přímo ovlivnil úvahy a výrok soudu nalézacího, a v navazujícím řízení by odvolací soud rozhodnutí soudu první stupně ještě změnil, je nutné přičítat tut ...
IV. ÚS 1122/09 20. 10. 2009 Prvoinstanční soud může odmítnout dovolání pouze v případě, že by dovolání bylo podáno opožděně (srov. §208 odst. 1 o. s. ř.), což se však v tomto případě nestalo. Městský soud v Brně tak nemůže posuzovat, zda jde o přípustné dovolání či nikoli, příp. zda bylo podáno osobou neoprávněnou, tuto pravomoc svěřuje o. s. ř. výlučně dovolacímu soudu (srov. §209 o. s. ř.), kterým však Městský soud v Brně není. K posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání je oprávněn dle o. s. ř. výlučně dovolací soud (Nejvyšší soud). Tím Ústavní soud nepředjímá, k jakému rozhodnutí v nastalé procesní situaci Nejvyšší soud dospěje, neboť by tím v rozporu s principem subsidiarity ústavněprávního přezkumu zasahoval do jeho rozhodovací činnosti. Je však nutno trvat na požadavku, aby podání účastníka nebylo odloženo, ale aby o něm bylo řádnou procesní formou rozhodnuto. Postup soudu prvního stupně, jenž přípisem vyrozuměl stěžovatele, že jeho dovolání Nejvyššímu soudu nepředloží, je zcela neakceptovatelný, neboť ...
II. ÚS 1320/08 20. 10. 2009 V českém právním řádu není definována škoda. Pojem "škoda" či "ke škodě" cizího majetku je nutno interpretovat v kontextu příslušného právního předpisu či právního odvětví. V trestním právu, resp. v ustanovení §250 tr. zák. se jedná o škodu nazíranou z pohledu úmyslu pachatele trestného činu, tj. ve vazbě na subjektivní stránku. Jinak řečeno, jde o to, že pokud by se pachateli povedlo někoho uvést v omyl, z jeho subjektivního pohledu by škoda měla vzniknout. Občanské právo vychází naopak z objektivního pojetí škody a z ustálené doktrinární definice škody jako majetkové újmy vyjádřitelné v penězích, civilistické pojetí škody je proto objektivní, hmatatelné a vyčíslitelné. Byly-li by stěžovatelovy úvahy o civilistickém pojetí škody i ve vztahu k ustanovení §250 tr. zák. dovedeny ad absurdum, nebylo by možné nikdy naplnit skutkovou podstatu podvodu, šlo-li by o podvodný převod či dispozici s věcí nemovitou či movitou, neboť z občanskoprávního hlediska by šlo vždy o absolutně neplatné práv ...
III. ÚS 1143/09 19. 10. 2009 Aniž by Ústavní soud jakkoli měnil právní názor vyjádřený v usneseních sp. zn. IV. ÚS 876/09 a IV. ÚS 2453/09 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz), vzhledem k odlišnosti předmětného případu je nucen na předchozí judikatuře setrvat [nález sp. zn. I. ÚS 572/05 ze dne 3. 4. 2006 (N 76/41 SbNU 3), nález sp. zn. I. ÚS 264/06 ze dne 8. 11. 2006 (N 207/43 SbNU 315), nález sp. zn. II. ÚS 2704/07 ze dne 28. 2. 2008 (N 44/48 SbNU 521), nález sp. zn. I. ÚS 3269/07 ze dne 1. 12. 2008 (N 208/51 SbNU 593), nález sp. zn. IV. ÚS 450/09 ze dne 29. 4. 2009 (N 104/53 SbNU 309)]. Je přitom veden skutečností, že v situaci, kdy ústavní stížnost byla podána před účinností zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, k posouzení rozhodované věci přistupuje po uplynutí lhůty vytvořené přechodným ustanovením čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb., poskytnutí poučení ...
I. ÚS 218/09 15. 10. 2009 Nevypořádá-li se odvolací soud s námitkami stěžovatele obsaženými v jeho odvolání, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a v konečném důsledku v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
IV. ÚS 1835/08 15. 10. 2009 Pozemkový fond se své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků, nemůže zbavit.
I. ÚS 1468/07 13. 10. 2009 Ústavní soud považuje za vhodné zdůraznit, že proces navracení majetku původním vlastníkům je součástí vyrovnávání se s minulostí, v níž tehdejší režim neváhal využívat i těch nejtvrdších (a mnohdy s lidským životem neslučitelných) represivních opatření, aby si udržel svoji totalitní nedemokratickou povahu. Ústavní soud nikdy netvrdil, že toto vyrovnávání nebude spjato se zásahy do sféry těch, kteří měli z existence komunistického režimu výhody. Z tohoto pohledu demokratický zákonodárce přikročil alespoň k částečnému zmírnění majetkových a ostatních křivd, přičemž okruh povinných osob rozšířil i na osoby fyzické v minimálním rozsahu, nezbytném k obnovení elementárních zásad spravedlivého vypořádání. Je proto logické, že ti, jimž se mělo dostat neoprávněných a nespravedlivých výhod a majetkových hodnot, pak musejí v okamžiku, kdy se správa věcí veřejných navrátí zástupcům zvoleným v demokratickém a právním státě, vydat nabytý prospěch a majetek těm, kterým byl prostřednictvím totalitníh ...
IV. ÚS 380/09 12. 10. 2009 Je-li ochrana základních práv a svobod středobodem fungování demokratického právního státu, je třeba při jejich aplikaci trvat na uplatnění zásady přímosti a bezprostřednosti takové ochrany. Shledá-li již sám obecný soud porušení základního práva či svobody, je povinen učinit všechna opatření k tomu, aby k dalšímu porušování nedocházelo, a již existující porušení odčinit prostředky, kterými disponuje v rámci své pravomoci. To se ostatně odráží v komplementární zásadě subsidiarity, která se uplatňuje v řízeních před orgány, jež jsou nadány poskytovat jednotlivci specifickou ochranu základních práv a svobod (Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva), a to teprve tehdy, selhávají-li mechanismy ochrany před jinými orgány veřejné moci, respektive orgány vnitrostátními. Z hlediska maxim právního státu je proto nepřípustné, aby obecný soud sice připustil porušení základního práva, avšak z něj nevyvodil závěry, které by směřovaly k efektivní ochraně základních práv jednotlivce.
IV. ÚS 973/09 7. 10. 2009 Ačkoli z §210 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, vyplývá, že soud není povinen doručovat opisy odvolání směřující proti nikoliv meritorním rozhodnutím ostatním účastníkům řízení, neznamená to, že tak nemůže učinit na základě úvahy o vhodnosti a účelnosti takového opatření s ohledem na okolnosti případu či specifikum věci. Za jistých situací naopak podle judikatury Ústavního soudu [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 310/05 ze dne 26. 9. 2005 (N 180/38 SbNU 443), dostupný též na http://nalus.usoud.cz] povinnost obecných soudů doručovat opisy odvolání směřující i proti nikoliv meritorním rozhodnutím ostatním účastníkům řízení existuje, a to např. jako tomu je v projednávaném případě, pokud dosavadní vývoj sporu v první instanci naznačuje, že protistrana zaujímá k argumentům uváděným v odvolání zřetelně nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí. Doručením stejnopisu odvolání protistraně se jí má v takových případech umožnit, aby mohla, bude-li to pokládat za po ...
III. ÚS 384/08 30. 9. 2009 Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře [nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 258/03 ze dne 6. 5. 2004 (N 66/33 SbNU 155), sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.)] konstatoval, že neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikaci právní normy. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího obsahu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). V dalším svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) pak Ústavní soud vyslovil přesvědčení, že "soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významov ...

Za rok 2009 bylo zveřejněno 280 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 1 z celkem 6 stran,
v čase 0,000103 sekundy z toho 0,000031 sekundy NoSQL databáze.