| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| III. ÚS 456/09 | 21. 1. 2010 | I. Specifický charakter opatření obecné povahy a přezkumu ve správním soudnictví na základě návrhu na jeho zrušení ve zvláštním řízení upraveném v ustanovení §101a až 101d zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, adresovaného Nejvyššímu správnímu soudu, vylučuje, aby ústavní stížnost mohla být efektivně podána přímo proti tomuto opatření, ale lze ji uplatnit toliko až proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým bylo opatření obecné povahy přezkoumáno (srov. kupříkladu usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 22/08; ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Výlučnému přezkumnému oprávnění Nejvyššího správního soudu odpovídá, že ústavní stížnost směřující proti opatření obecné povahy by musela být - pro nedostatek příslušnosti Ústavního soudu podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - odmítnuta (srov. usnesení ze dne 1. 7. ... | |
| I. ÚS 1439/09 | 20. 1. 2010 | Skutečnost, že v projednávané věci Okresní soud ve Znojmě rozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků již dříve, nezbavovala Okresní soud ve Znojmě povinnosti vypořádat se s novou žádostí o osvobození od soudních poplatků, podanou po vydání předmětných usnesení. Taková žádost neměla zůstat opomenuta, přičemž je nutno konstatovat, že rozhodnutí o předchozí žádosti nebrání tomu, aby soud rozhodl o žádosti nové (nejde o překážku věci již pravomocně rozhodnuté), neboť každá nová žádost o osvobození od soudních poplatků musí být posouzena podle okolností a podmínek, které jsou zde v době jejího dalšího podání. Pokud Okresní soud ve Znojmě o takové žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ani nerozhodl samostatným usnesením, ani se s ní žádným způsobem nevypořádal v odůvodnění usnesení o zastavení řízení o žalobě, a řízení ve věci zastavil, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, neboť stěžovateli bylo takovým postupem soudu odepřeno právo na přís ... | |
| Pl. ÚS 16/09 | 19. 1. 2010 | 2 | Součástí práva na spravedlivý proces je zásada "rovnosti zbraní". Každé procesní straně má být dána přiměřená možnost přednést svou záležitost, včetně důkazů, za podmínek, jež ji nestaví do podstatně nevýhodnější situace, než ve které je její protistrana. Princip rovnosti účastníků řízení působí i ve vztahu k řízení o nařízení předběžného opatření jako dílčí části soudního řízení, a to především s ohledem na možnost uložení povinnosti, která se může významným způsobem dotknout právního postavení žalovaného subjektu. Má-li tedy být předběžným opatřením uložena povinnost, musí mít účastníci řízení možnost ve srovnatelném rozsahu uplatnit před soudem svá tvrzení i námitky ve vztahu k návrhu na nařízení předběžného opatření, které se relevantním způsobem promítnou do úvahy soudu ve vztahu k posouzení důvodnosti takového návrhu. Ze zásady rovnosti účastníků řízení však nelze vyvozovat abstraktní postulát, že všichni účastníci řízení musí v každém okamžiku řízení současně disponovat určitým ... |
| I. ÚS 1537/09 | 19. 1. 2010 | Ústavní soud se neztotožnil se stanoviskem odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ve věci rozhodl bez ústního jednání, protože obě odvolání směřovala proti usnesením, kterými nebylo rozhodnuto ve věci samé [§214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Odvolací soud - pokud jde o jeho tvrzení, že napadenými usneseními (č. j. 15 C 4/2006-22 ze dne 12. 10. 2006 a č. j. 15 C 4/2006-35 ze dne 25. 10. 2006) nebylo rozhodnuto o věci samé - má pravdu pouze částečně. Rozhodnutím o věci samé nebylo usnesení ze dne 12. 10. 2006, jímž byl zamítnut návrh na zajištění důkazu. Rozhodnutí ze dne 25. 10. 2006, kterým byla zamítnuta samotná žaloba o obnovu řízení, však bylo rozhodnutím ve věci samé, protože jím bylo rozhodováno přímo o předmětu žaloby. Se zřetelem k tomu dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem Krajského soudu v Praze bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces tím, že jí byla odňata možnost účastnit se projednání její věci před odvolacím soudem (čl. 38 odst. 2 ... | |
| III. ÚS 3165/09 | 15. 1. 2010 | Soud může podle §127 odst. 3 o. s. ř. uložit účastníkovi řízení, popřípadě i někomu jinému, podrobit se v rámci řízení o určení otcovství odběru biologického materiálu - vzorku sliznice z dutiny ústní tzv. bukálním stěrem, je-li to třeba k podání znaleckého posudku založeného na genetické analýze DNA. Bukální stěr patří mezi tzv. neinvazivní metody a podle všeobecně uznávaných vědeckých poznatků je velmi jednoduchý a nepředstavuje (při dodržení běžných hygienických pravidel) žádné riziko pro zdraví osoby. Bezdůvodné nesplnění přikázané povinnosti - dostavit se k odběru a strpět jej - lze sankcionovat uložením pořádkové pokuty podle §53 o. s. ř. Uložení pořádkové pokuty v těchto případech není porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| II. ÚS 1174/09 | 13. 1. 2010 | K zásahu do práva chráněného čl. 10 Listiny může dojít jednáním se zamýšlenými i nezamýšlenými důsledky, jakož i jednáním směřujícím proti obecně vymezené skupině osob, k níž se jednotlivec cítí být příslušný. | |
| I. ÚS 2570/09 | 13. 1. 2010 | Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy nesprávnou aplikací předpisů upravujících doručování právnickým osobám porušily kogentní normu obsaženou v ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. v tehdy platném znění, neboť nedaly stěžovatelce možnost vyjádřit se k návrhu na delegaci věci z důvodu vhodnosti, tedy možnost v dané věci právně i skutkově argumentovat. Proto nelze ani jejich postup ani napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2009 č. j. Ncd 275/2009-205 kvalifikovat jinak než jako libovolnou aplikaci podústavního práva, a tím jako porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a základního práva na zákonného soudce dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jež v sobě zahrnuje i právo na reálnou a efektivní možnost účastníků řízení jednat před soudem spočívající v oprávnění právně i skutkově argumentovat. | |
| I. ÚS 3169/07 | 13. 1. 2010 | Pozemkový fond České republiky má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada (přiznaná namísto uvedení v předešlý stav) poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Na tom nic nezměnilo ani doplnění právní úpravy o podrobnější (transparentnější) a v zákoně uvedený popis postupu při vypořádávání nároku (zákon č. 131/2006 Sb.). Pozemkový fond České republiky se však své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků, nemůže zbavit. Nesmí upřednostňovat ani mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. Mají-li obecné soudy dostát své ústavní povinnosti poskytovat ochranu právem chráněným zájmům, musí při posuzování postupu státu, resp. jím zmocněných osob (plnících povinnosti státu), zkoumat, zda nedochází k libovůli. Nemohou se přitom zbavovat své přezkumné povinnosti povšechným poukazem na to, že příslušný ... | |
| I. ÚS 1030/08 | 12. 1. 2010 | Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníkovi, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Ustanovení §150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. | |
| IV. ÚS 946/09 | 11. 1. 2010 | Správní soudy s odkazem na svoji judikaturu dovodily, že okamžikem počátku běhu subjektivní prekluzivní lhůty je třeba rozumět již pouhou vědomost o skutkových okolnostech, které umožní předběžné právní zhodnocení, aniž by se jednalo o informaci zvláště kvalifikovanou. Za této situace tedy správní soudy měly zjišťovat, kdy správní orgán takovou vědomost získal. Přesto stanovily počátek běhu této lhůty teprve k datu, kdy správní orgán zahájil správní řízení se stěžovatelkou, aniž by vzaly v úvahu, že řízení pro stejný správní delikt bylo zahájeno již dříve mylně, s jiným subjektem. Přitom ustanovení §8 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, pro běh prekluzivní subjektivní lhůty nezohledňuje to, zda je najisto zřejmé, kdo se správního deliktu dopustil. Ústavní soud považuje za nezbytné poukázat rovněž na neopodstatněnou úvahu Městského soudu v Praze, kt ... | |
| II. ÚS 2755/08 | 7. 1. 2010 | V případě absence explicitních intertemporálních ustanovení, tj. za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je dle Ústavního soudu třeba přijmout takový výklad [nálezy sp. zn. II. ÚS 444/03 ze dne 30. 6. 2005 (N 134/37 SbNU 697), II. ÚS 37/04 ze dne 30. 6. 2005 (N 135/37 SbNU 705), I. ÚS 287/04 ze dne 22. 11. 2004 (N 174/35 SbNU 331), I. ÚS 344/04 ze dne 15. 12. 2004 (N 191/35 SbNU 497), IV. ÚS 178/04 ze dne 26. 1. 2005 (N 18/36 SbNU 237)], který "šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny", je proto "ve svém důsledku výkladem retroaktivním". Není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavi ... | |
| III. ÚS 722/09 | 7. 1. 2010 | Nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěry o zavinění nesmějí nabýt povahy jakýchsi presumpcí. Ze samotného opomenutí povinného jednání nelze automaticky dovozovat též existenci srozumění pachatele s porušením nebo ohrožením zájmu chráněného trestním zákonem. Sama lhostejnost ve vztahu k následku nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu. Použité nepřímé důkazy, mají-li posloužit k jednoznačnému závěru o vině, musí tvořit systém, jehož jednotlivé články musejí být v souladu jak mezi sebou, tak i s dokazovanou skutečností, tj. v daném případě s existencí eventuálního úmyslu. Z principu presumpce neviny kromě pravidla, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána, plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, dle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani prov ... | |
| II. ÚS 2691/09 | 6. 1. 2010 | Rozsah stavební uzávěry nemohl být vymezen úžeji, neboť zpracování územního plánu je komplikovaný proces, jehož konečné znění nelze prozatím předjímat. Přísnější materiální přezkum z hlediska proporcionality omezení vlastnických práv soukromých osob, je-li namítána jeho kolize s veřejným zájmem, je možno provést až ve vztahu k finálnímu výstupu, do něhož vyústí celý proces, nikoliv ve vztahu k opatření, které je charakterizováno svou předběžností, a tudíž i časovou ohraničeností. Protože v případě územního opatření o stavební uzávěře nejde o neodčinitelný zásah do vlastnického práva stěžovatelky, neshledal Ústavní soud důvod ke svému zásahu. | |
| I. ÚS 3154/09 | 6. 1. 2010 | Stěžovatelce byla výzva k odstranění vad podání doručována do datové schránky. Protože výzva byla doručena ve sváteční den, Ústavní soud za použití §63 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, a s využitím analogie k §57 odst. 2 větě druhé o. s. ř. stanovil datum doručení až na první pracovní den. |