Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2012

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
II. ÚS 1681/10 12. 1. 2012 Ustanovení §8 odst. 2, resp. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), je nutno ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny interpretovat tak, že obviněnému náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu opět (v konkrétním případě) byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody.
II. ÚS 662/10 12. 1. 2012 Ustanovení §8 odst. 2, resp. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), je nutno ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny interpretovat tak, že obviněnému náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu opět (v konkrétním případě) byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody.
II. ÚS 5/11 12. 1. 2012 Ustanovení §8 odst. 2, resp. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), je nutno ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny interpretovat tak, že obviněnému náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu opět (v konkrétním případě) byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody.
I. ÚS 1759/09 12. 1. 2012 Názor Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 513/98 [nález sp. zn. I. ÚS 513/98 ze dne 28. 3. 2000 (N 46/17 SbNU 321)] řešil obdobnou problematiku: "správní úřad může vydávat ... [individuální správní] akty tehdy a potud, pokud je tato jeho pravomoc založena zákonem. V případě pozemkových úřadů vymezuje jejich působnost a pravomoc mimo jiné zákon o půdě [pozn. red.: zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ,zákon o půdě`)], který v §9 odst. 4 umožňuje pozemkovému úřadu rozhodovat o vlastnictví oprávněné osoby k nárokovaným pozemkům, ovšem pouze za předpokladu, že se jedná o pozemky definované v §1 odst. 1 téhož zákona. ... orgán státní správy, dospěje-li k závěru, že jeho příslušnost není dána, nemůže o tom vydat příslušné procesní rozhodnutí, protože mu to zákon neumožňuje. Tím méně - má-li správní orgán za to, že jeho příslušnost není dána - nemůže vydat rozhodnutí ve věci samé (v daném případě ro ...
I. ÚS 451/11 11. 1. 2012 Právní úprava tzv. sousedského práva [de lege lata v §127 občanského zákoníku (dále jen "obč. zákoník")] představuje regulaci kolize dvou (více) subjektivních práv, typicky práv vlastnických. V takové situaci je nutnou podmínkou konečného rozhodnutí sporu využití všech možností minimalizace zásahu do některého z nich. Tento příkaz k optimalizaci lze normativně odvodit z čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterého základních práv a svobod musí být šetřeno při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod, tudíž analogicky rovněž v případě jejich omezení v důsledku jejich vzájemné kolize [srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 41/02 ze dne 28. 1. 2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 34/04 ze dne 14. 7. 2005 (N 138/38 SbNU 31; 355/2005 Sb.)]. Při aplikaci právní úpravy sousedského práva při kolizi dvou vlastnických práv je nezbytné zohlednit, že ustanovení §127 obč. zákoníku je na úrovni jednoduchého práva výronem regulace vlastnického práva v Listině základních prá ...
III. ÚS 3000/11 10. 1. 2012 Ústavní soud uvádí, že nelze na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení rezignovat a rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Ne každé zastoupení účastníka řízení advokátem v občanském soudním řízení lze bezvýhradně považovat za výkon ústavně garantovaného práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny. Ústavní soud zdůrazňuje nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem a je otázkou zda soud zhodnotí zvítězivším účastníkem předestřené náklady jako náklady účelné, resp. důvodně vynaložené. Účelnost nákladů řízení působí jako podmínka pro přiznání jejich náhrady, která působí v procesním právu jako pojistka proti zneužívání tohoto institutu. Výklad pasáže v komentáři o jasném prohlášení směřujícím ke vzdání se nároku na náhradu nákladů nelze aplikovat paušálně a zcela formálně, ale pokaždé je třeba přihlížet k okolnos ...
I. ÚS 1930/11 10. 1. 2012 Porušení práva na spravedlivý proces představuje taková interpretace ustanovení na ochranu spotřebitele, a to i ve vztazích podřízených režimu obchodního zákoníku, která vede k odmítnutí jejich aplikace na vztahy, v nichž vystupuje fyzická osoba, jež má podnikatelské oprávnění, avšak v těchto vztazích se jako podnikatel nechová.
I. ÚS 3369/10 10. 1. 2012 Z koncepce materiálního právního státu vyplývá povinnost orgánu veřejné moci při výkonu svých pravomocí a kompetencí co nejvíce respektovat subjektivní právo jednotlivce na domovní svobodu. Byť Listina předpokládá možnost omezit právo na nedotknutelnost obydlí (čl. 12 odst. 2 Listiny), příkaz soudce k domovní prohlídce musí obsahovat nezbytné náležitosti, jinak veřejná moc překračuje rozsah svých oprávnění a zasahuje do prostorově vymezeného soukromí jednotlivce. V případě domovní prohlídky je totiž nutno trvat na striktním splnění určitých materiálních předpokladů. O ústavně neaprobovatelný zásah do domovní svobody jednotlivce jde přitom tehdy, pokud je domovní prohlídka zahájena toliko formálně, tj. na základě pouhého odkazu na příslušná zákonná ustanovení (bod 18). V případě, kdy je domovní prohlídka nařízena před zahájením trestního stíhání stěžovatele, musejí být naplněny silnější požadavky, tj. příkaz k domovní prohlídce musí být vydán s odůvodněním, že jde o úkon neodkladný nebo ...
II. ÚS 3518/11 10. 1. 2012 Skutečnosti jsou obsaženy v informačním systému datových schránek (viz §14 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů) a jsou obecným soudům plně dostupné (bod 10); jedná se tak o skutečnosti známé soudu z jeho činnosti, jež není třeba v občanském soudním řízení dokazovat (viz §121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
II. ÚS 2658/10 5. 1. 2012 Jestliže v posuzované věci krajský soud založil aplikaci ustanovení §150 o. s. ř. výlučně na majetkových poměrech jednoho účastníka řízení, nezkoumaje majetkové poměry druhého účastníka řízení, který ve sporu navíc úspěšně hájil svá práva, nezabývaje se ani jinými skutečnostmi zakládajícími výjimečný postup dle §150 o. s. ř., vyložil toto zákonné ustanovení způsobem, který odporuje stabilní judikatuře Ústavního soudu. Takové nerespektování ustáleného výkladu ustanovení jednoduchého práva vykazuje známky svévole, porušuje právní jistotu a stěžovatelovu důvěru v předvídatelnost soudního rozhodování, čímž toto pochybení soudu získává ústavněprávní rozměr, jelikož má za následek porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
I. ÚS 309/11 4. 1. 2012 Ke zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze Ústavní soud nepřistoupil. Dle přesvědčení Ústavního soudu je totiž ochranu ústavnosti nutno spojovat s minimalizací zásahů do pravomoci obecných soudů, jakož i jiných orgánů státu. Jinak řečeno, tímto nálezem je vytvořen procesní prostor pro ochranu práv stěžovatele uvnitř soustavy obecných soudů.
I. ÚS 170/11 3. 1. 2012 Obstaratel jedná za objednatele na základě tzv. nepřímého zastoupení, kdy nepřímý zástupce (zde obstaratel) činí právní úkon (uzavření kupní smlouvy) svým jménem na účet zastoupeného (objednatele); práva a závazky z tohoto právního úkonu vznikají nepřímému zástupci (obstarateli), zatímco mezi zastoupeným (objednatelem) a třetí osobou žádná práva a žádné povinnosti z kupní smlouvy nevznikají. Obstaratel prodeje odpovídá kupujícímu podle ustanovení §741 obč. zák. za vady prodané věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 631/98). Obecné soudy tento spravedlnostní kontext, výrazně svědčící v neprospěch vedlejšího účastníka, neřešily. Ostatně, je známa nálezová judikatura Ústavního soudu [srov. např. nález ze dne 2. 6. 2010 sp. zn. I. ÚS 2232/07 (N 119/57 SbNU 467)], z níž lze dovozovat, že sporná ustanovení smlouvy by neměla být vyložena ve prospěch toho, kdo sepsal text smlouvy; to lze přiměřeně aplikovat i na nyní posuzovanou věc. Ústavní soud v tomto kontextu dodává, že ...

Za rok 2012 bylo zveřejněno 212 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 5 z celkem 5 stran,
v čase 0,000061 sekundy z toho 0,000013 sekundy NoSQL databáze.