Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2013

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
IV. ÚS 3543/12 27. 2. 2013 Podstata odůvodnění napadených rozhodnutí spočívá ve skutečnosti, že stěžovatelka je podnikatelským subjektem, a jako taková je odpovědná za to, že si dokáže obstarat prostředky pro případ nutnosti vést soudní spor, přičemž její neschopnost zaplatit stanovený soudní poplatek souvisí s okolnostmi, jež jsou podnikatelským rizikem a jež není možno podřadit pod okolnosti tzv. vyšší moci. I pokud by právě uvedené okolnosti považovaly obecné soudy za skutečnosti vylučující splnění podmínky existence zvlášť závažných důvodů ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř., je nutno jednak konstatovat, že jejich rozhodnutí nejsou v tomto směru dostatečně a srozumitelně odůvodněna, a jednak, jak namítá též stěžovatelka, tato podmínka (existence oněch zvlášť závažných důvodů) se vztahuje pouze k úplnému osvobození od soudních poplatků. Obecné soudy se však v takovém případě musí zabývat tím, zda nejsou splněny podmínky pro osvobození částečné. To však v projednávaném případě neučinily. Výše popsané počínání obec ...
II. ÚS 1540/11 20. 2. 2013 Musí-li jednotlivec snášet úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení, musí v podmínkách materiálního právního státu existovat garance, že dostane, pokud se prokáže, že trestnou činnost nespáchal, odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Postupem obecných soudů, kterým nedošlo k řádnému posouzení odpovědnosti státu za postup orgánů činných v trestním řízení, bylo porušeno ústavně zaručené právo jednotlivce dle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny.
III. ÚS 1526/12 19. 2. 2013 Zdůrazňuje-li ustanovení §150 o. s. ř. výjimečnost nepřiznání náhrady nákladů řízení, okolnosti zvláštního zřetele hodné a možnost nepřiznat náhradu i z části, pak absence odůvodnění použití výjimky je extrémním pochybením, které přesahuje rovinu podústavního práva. Klasická právní zásada (exceptiones non sunt extendendae) vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem a aby jejich použití bylo vždy náležitě odůvodněno. V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 21. 1. 1999 ve věci García Ruiz v. Španělsko, stížnost č. 30544/96, §26, konstatoval, že podle ustálené judikatury soudu musí soudní rozhodnutí uvádět důvody, na nichž jsou založená, v dostatečné míře. Obecný soud porušil stěžovatelovo právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny a v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
IV. ÚS 2116/12 14. 2. 2013 Neobsahuje-li zákon č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, speciální pravidla pro vrácení soudního poplatku v řízeních zahájených před jeho účinností, je třeba aplikovat pravidlo zakotvené v čl. II bodě 1 větě první tohoto předpisu a postupovat tak, že v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 218/2011 Sb., která byla zastavena pro zpětvzetí návrhu učiněné po nabytí účinnosti, se vrátí soudní poplatek podle dosavadních právních předpisů. Jinými slovy řečeno, pokud byla žaloba podána za určitého stavu právní úpravy, podléhá poplatková povinnost právnímu režimu platnému a účinnému v době jejího podání, a to v celém jejím rozsahu, tj. nejen pokud jde o placení soudního poplatku, ale také co se týče jeho případného vrácení [nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3296/12 ze dne 18. 12. 2012 (N 205/67 SbNU 615), dostupný též na http://nalus.usoud.cz]. Zadržením části soudního poplatku o ...
I. ÚS 1883/12 12. 2. 2013 Ústavní soud apeluje na obecné soudy, aby v rozhodovací činnosti upřednostňovaly takové interpretační metody, namísto doslovného výkladu právních norem, které umožní spravedlivou úpravu práv a povinností mezi subjekty právních vztahů, včetně podnikatelů. K zásahu do práva na spravedlivý proces může dojít i ryze formalistickou interpretací ustanovení obchodního zákoníku o závazcích z právních úkonů, s bezvýhradním setrváním na klasifikaci činnosti spočívající ve vedení účetnictví jako "díla", kterážto interpretace evidentně vedla k nespravedlivému omezení stěžovatelčiných práv vzniklých v důsledku porušení povinností vedlejší účastnicí (přitom porušení těchto povinností bylo jednoznačně zjištěno).
III. ÚS 2927/11 7. 2. 2013 Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení ve vztahu k zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud již opakovaně zabýval a uvedl, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou roveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé [srov. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307) a sp. zn. III. ÚS 106/11 ze dne 3. 2. 2011 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti, povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se pojí s argumentem, že konkrétním rozhodnutím obecného soudu o nákladech řízení bylo dotčeno právo na spravedlivý proces dovozované z čl. 36 odst. 1 Listiny. Poněvadž nemůže jít o nic jiného než ...
III. ÚS 1675/12 5. 2. 2013 Rozhodování o důvodech pro nařízení prohlídky může být ze své podstaty vedeno toliko v rovině určité pravděpodobnosti (nikoliv jistoty), protože v přípravném řízení shromážděné důkazy a jiné informace nejsou úplné. Důvodem pro zrušení napadených příkazů k prohlídkám Ústavním soudem by mohlo být toliko zcela absentující odůvodnění příkazu či jiný závažný exces mající ústavněprávní dimenzi. Po hmotněprávní stránce je trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti speciálním případem a modifikací trestného činu podílnictví ve vztahu ke "zdrojovému" trestnému činu a lze jej považovat za specifický případ trestné součinnosti. Nic nebrání tomu, aby o takových činech bylo vedeno společné řízení (§20 tr. řádu). Důvody, pro něž je nařizována prohlídka u některé z podezřelých nebo spoluobviněných osob, mohou být vztaženy ke kterékoli osobě a ke kterémukoli ze skutků, jichž se týká společné řízení. Lze ostatně dodat, že prohlídku lze konat i u osob, které nejsou ani osobami obviněnými, ani pode ...
IV. ÚS 2427/12 1. 2. 2013 Neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jazykového výkladu; jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, je východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu. Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity. Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci. Povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad. Soudy musí při své č ...
IV. ÚS 2127/12 1. 2. 2013 Ke znakům právního státu patří zásada právní jistoty, jejíž nedílnou součástí je jak požadavek předvídatelnosti práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci.
IV. ÚS 3465/12 1. 2. 2013 Nerespektování nosných důvodů nálezů Ústavního soudu bez předložení dostatečně odůvodněné (konkurenční) argumentace způsobilé vyložit odchýlení od existující nálezové judikatury představuje ze strany obecného soudu porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, článku 2 odst. 3, článku 89 odst. 2 Ústavy a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 1005/12 31. 1. 2013 Ústavní soud nemíní zpochybňovat ustálenou judikaturu obecných soudů v čele s Nejvyšším soudem, která dovodila, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem jen tehdy, má-li veškeré formální i materiální náležitosti, a pokud některá chybí, vlastnost přímé vykonatelnosti s ním nelze spojovat a takový zápis není ani veřejnou listinou. Avšak přístup obecných soudů ke konkrétní náležitosti ověření totožnosti, resp. kvalitě záznamu o jejím vykonání do zápisu, jak je prezentován napadeným usnesením, je nepřiměřeně přísný. Pasáž §80 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dle níž se totožnost prokazuje platným úředním průkazem, byla pokynem zákonodárce exekutorovi, podle čeho má totožnost ověřovat. Za jeho splnění exekutor odpovídá a pochybení v tomto směru může vyústit v jeho postih. Podle Ústavního soudu pouze ze skutečnosti, že v zápisu nebylo uvedeno výslovně, že prezentované doklady jsou úředním ...
II. ÚS 3538/12 31. 1. 2013 Ústavní soud mimo jiné v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.) vyložil, že čl. 36 odst. 1 Listiny nelze vykládat jako právo na úspěch v soudním řízení s tím, že podle tohoto ustanovení se toliko soud musí návrhem zabývat a nemá právo ho odmítnout, jestliže jsou splněny procesní podmínky, za nichž může ve věci jednat. Obecné soudy obou stupňů porušily základní právo stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že při posuzování včasnosti námitek stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce nevzaly v potaz důkaz o podání těchto námitek dříve, než jak obecné soudy konstatovaly. Proto byla obě napadená rozhodnutí zrušena podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
I. ÚS 3508/12 30. 1. 2013 Obsah právní normy se obvykle zjišťuje ze slovního vyjádření, není-li slovní znění jednoznačným vodítkem ke zjištění skutečného obsahu, je třeba brát zřetel i na ostatní okolnosti, za kterých byla právní norma přijata, přičemž se uplatní též teleologický výklad zohledňující úmysl zákonodárce, na něhož lze soudit z důvodové zprávy. Tato pravidla je třeba uplatnit i při výkladu §879c občanského zákoníku (dále jen "obč. zákoník"), jehož právní následky hodnotily obecné soudy v posuzované věci. Ústavní soud shledal, že důvodová zpráva k zákonu č. 103/2000 Sb., kterým bylo toto ustanovení doplněno do obč. zákoníku, neobsahuje žádné relevantní údaje, neboť předmětné ustanovení bylo do návrhu zákona inkorporováno až na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (přitom zdůvodnění nelze zjistit ani ze zápisu z 24. schůze výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu, III. volební období). Za této situace lze považovat přístup Nejvyšší ...
I. ÚS 1553/11 30. 1. 2013 Nelze hodnotit jako porušení práva na spravedlivý proces, jestliže usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo nadřízeným orgánem zrušeno z důvodu, že tento shledá potřebným nejprve jeho formulace zpřesnit či ověřit v něm uvedená tvrzení dalším šetřením, avšak které lze jinak hodnotit jako skutečný projev vůle demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky na potrestání konkrétními okolnostmi vymezeného trestného činu, způsobuje přerušení běhu promlčecí doby.
I. ÚS 386/12 30. 1. 2013 Ustanovení §120 odst. 4 občanského soudního řádu soudu umožňuje, aby vzal shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění, přitom tento institut má podobný účel jako institut dokazování, kterým je zjištění či ověření tvrzených skutečností, tudíž se judikatorní a doktrinární poznatky ohledně dokazování přiměřeně použijí na shodná tvrzení účastníků. Jestliže Ústavní soud v minulosti jasně konstatoval, že neprovedení navrhovaného důkazu a jeho následné nedostatečné zdůvodnění je porušením práva na spravedlivý proces [srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 1999 sp. zn. I. ÚS 236/98 (N 122/15 SbNU 165)], k podobným závěrům je třeba se přichýlit i v případě, kdy soud nevzal v potaz a ani řádně nezdůvodnil, proč nevyšel ze shodného tvrzení účastníků. Pokud odvolací soud v posuzované věci nezohlednil shodné prohlášení účastníků řízení a ani se ve svém rozsudku s jeho odmítnutím přesvědčivě nevypořádal, zatížil své rozhodnutí vadou, která je ve svém důsledku nepřípustným porušením práva st ...
III. ÚS 161/11 30. 1. 2013 V nyní projednávané věci byla žalovanou 2 Česká republika - Ministerstvo financí. Jde o jeden z ústředních orgánů státní správy, který má k výkonu právních agend příslušné právní útvary zaměstnávající odborné pracovníky k zajišťování ochrany zájmů České republiky před soudy. Vydáním zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, byl zřízen uvedený úřad, který z větší části zastupování státu v řízení před obecnými soudy převzal. V nálezu sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. října 2008 (N 167/51 SbNU 65), který byl východiskem i pro další judikaturu Ústavního soudu, se uvádí, že tam, kde k hájení svých zájmů je stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát; pokud tak stát přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 3243/09 ze dn ...
III. ÚS 3162/12 24. 1. 2013 V souladu s §8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodní události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, přičemž podle §10 odst. 1 písm. e) citovaného zákona má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle §8 odst. 1, 2 a 3 a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle §9 odst. 3. Odmítnutí uvedení skutkového stavu včetně určení totožnosti osoby, která vozidlo v době dopravní nehody řídila, s odvoláním se na to, že v okamžiku dopravní nehody vozidlo řídila osoba blízká dle čl. 37 odst. 1 Listiny, nelze považovat za důvodné odmítnutí splnění této povinnosti. Občanskoprávní důsledky plynoucí pro pojištěné ...
IV. ÚS 2477/12 21. 1. 2013 V případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu.
IV. ÚS 3115/12 21. 1. 2013 Exekutorem zvolený způsob exekuce prakticky na celý majetek povinného pro částku 5 075 Kč byl prima facie šikanózní, neproporcionální a tím i nezákonný a neústavní, zjevně nasvědčující zásahu do základního práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 Listiny základních práv a svobod, resp. na pokojné užívání majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i základního práva na soukromý život zaručeného čl. 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
I. ÚS 3607/12 17. 1. 2013 V nálezu sp. zn. IV. ÚS 2119/11 ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3) Ústavní soud popsal ústavněprávní kautely odrážející obsah zásady audiatur et altera pars, dopadající na následné (akcesorické) rozhodování o nákladech řízení. Myšlenková konstrukce tolerující postup obecných soudů, jímž na jedné straně (rozhodnutím) vyzvou účastníka řízení k určitému konání a potom ex post (bez bližšího přezkoumatelného odůvodnění) konstatují, že toto konání nebylo účelné, a tudíž mu ani náklady na něj (pro řádné splnění požadavku obecného soudu) vynaložené - v podstatě z důvodu, že výsledek soudního procesu by i bez něj byl tentýž - nepřísluší, v materiálním právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) rozhodně nemůže obstát.
I. ÚS 46/12 16. 1. 2013 Zákonodárce - jak je zřejmé - se v otázce náhrady škody spočívající v poškození zdraví rozhodl poskytnout zaměstnanci náhradu škody v širším rozsahu, než je tomu ve vztazích podléhajících toliko obecné občanskoprávní úpravě. Takové rozlišení lze i podle Ústavního soudu v obecné rovině akceptovat, neboť pracovní právo se z občanského práva vydělilo mimo jiné proto, aby mohlo lépe chránit zaměstnance ve vztahu k zaměstnavateli (srovnej k tomu Galvas, M. a kol. Pracovní právo. 2. doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 27 a násl. ISBN 80-210-3558-7); na druhou stranu však nelze nevidět, že institut odpovědnosti za škodu (jakožto svým způsobem sankční mechanismus) je vlastní nejen pracovnímu právu. S určitým zjednodušením lze zvláště v oblasti soukromoprávních disciplín podle Ústavního soudu akcentovat tezi, že odpovědnost lze chápat jako sekundární povinnost toho, kdo porušil jemu adresovaný závazek něco konat, něco dát, něčeho se zdržet (nekonat) nebo něco strpět. Odpovědn ...
Pl. ÚS 15/12 15. 1. 2013 2 Úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob, jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny, ledaže by samy o sobě znamenaly právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti nebo ledaže by šlo o úkony dotýkající se základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod. Úkon, jímž správní orgán rozhoduje o otázce (ne)uznání osoby za osobu zdravotně znevýhodněnou, sám o sobě neznamená žádnou z právních překážek uvedených v ustanovení §70 písm. d) s. ř. s., avšak bez pochyb se dotýká základních práv posuzované osoby, pročež je jeho vyloučení ze soudního přezkumu protiústavní.
IV. ÚS 376/11 14. 1. 2013 Ústavní soud ve své judikatuře vymezil tři základní hlediska, na jejichž bázi posuzuje konformitu té které právním předpisem stanovené lhůty - tedy zda ji normotvůrce nestanovil svévolně, zda není nepřiměřená a zda neznevýhodňuje některou skupinu subjektů ve srovnání s jinou v možnosti uplatnění práva v důsledku dodatečné změny podmínek. Třídenní námitková lhůta ve smyslu §175 o. s. ř. byla nepřiměřená, neboť směnka je uplatňována i mezi subjekty (spotřebiteli), jež zásadně nejsou v rovném postavení a které nemohou - a ani to nelze od nich spravedlivě očekávat - vnímat směnečný vztah v celé jeho šíři a reflektovat tak případná rizika z něj plynoucí.
IV. ÚS 3779/11 10. 1. 2013 Právo na zákonného soudce zaručené čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze přiměřeně vztáhnout i na řízení rozhodčí. Ústavní soud zdůrazňuje požadavek na konkretizaci a individualizaci výběru rozhodce proto, že rozhodčí řízení představuje jakýsi "odklon" od klasického soudního řízení, proti jehož výsledku existují pouze velmi omezené možnosti soudního přezkumu. Není-li tedy rozhodováno rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování.
II. ÚS 3367/12 10. 1. 2013 Ačkoliv znalci, podobně jako zapisovatelé či tlumočníci, sice nejsou ani účastníky řízení, ani vedlejšími účastníky řízení, nýbrž "pouze" osobami zúčastněnými na řízení, nelze přehlížet či dokonce upírat ta práva, jimiž jsou tyto subjekty civilního procesu nadány. Disponuje-li pak znalec právem na podání odvolání proti rozhodnutí o znalečném, musí být vybaven stejnými procesními právy, jaká zákon přiznává účastníkům, aby nebyl v odvolacím řízení oproti účastníkům znevýhodněn (čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
II. ÚS 1882/09 10. 1. 2013 V případech horizontálního působení základních práv a svobod je nutné vztáhnout na tyto případy princip ochrany důvěry v právo ve vztahu k třetím osobám, neboť neomezená aplikace, která by vedla k posouzení v minulosti nastalých právních skutečností prostřednictvím pozdější ústavně konformní právní úpravy, by u nich založila pravou retroaktivitu, a tedy rozpor s principem právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Obecné soudy tím, že přihlédly k tomu, že ustanovení §36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, které mělo být použito při právním posouzení věci, bylo Ústavním soudem posléze shledáno protiústavním, byť bylo zrušeno až poté, co na jeho základě vznikly nové právní vztahy, vybočily při svém rozhodování z ústavních mezí, resp. bylo porušeno právo druhé stěžovatelky na soudní ochranu a spravedlivý proces, garantované článkem 36 odst. 1 Listiny.
II. ÚS 2313/08 10. 1. 2013 Ručně psané pokyny soudce kanceláři (referáty) nemohou suplovat vůli soudu skutečně projevenou navenek. Obecný soud tím, že pochybil při vyhotovení a doručení výzvy (usnesení) k zaplacení soudního poplatku za žádost stěžovatele o poskytnutí splátkového kalendáře na uhrazení soudního poplatku za odvolací řízení, zkrátil stěžovatele na jeho právu v přístupu k odvolacímu soudu, když zastavil odvolací řízení, ačkoliv pro takový postup zjevně nebyly splněny podmínky. Toto pochybení vedlo k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. ÚS 793/12 10. 1. 2013 Stanoví-li soud znalce k posouzení výše ušlého zisku, není možné, aby poté tentýž soud tvrdil, že jeho rozhodnutí v této otázce na znaleckém posudku vlastně nezáviselo, a to obzvlášť za situace, kdy o závěry znaleckého posudku tento soud opřel své výsledné rozhodnutí, tedy výši ušlého zisku z něj zcela převzal, neboť takový postup pak vede ve svých důsledcích k porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Pl. ÚS 31/09 9. 1. 2013 2 Není správný názor navrhovatele, že právní úprava obsažená v bodech 4 a 5 článku XXIV přechodných ustanovení zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, je výrazem nepřípustné retroaktivity. K otázce nepřípustné retroaktivity se Ústavní soud vyjadřoval v řadě svých rozhodnutí [např. nález sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ze dne 15. 5. 2012 (N 102/65 SbNU 367; 220/2012 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.)]. V souvislosti s vymezením rozdílu mezi pravou a nepravou retroaktivitou Ústavní soud uvedl, že "obecně v případech časového střetu staré a nové právní normy platí nepravá retroaktivita, tj. od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou ...". V posuzovaném případě přechodná (intertemporální) ust ...
Pl. ÚS 6/12 9. 1. 2013 2 Při projednávání návrhu zákona č. 183/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 115/2011 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, byla jak Poslaneckou sněmovnou, tak i Senátem Parlamentu České republiky dodržena ústavně stanovená pravidla zákonodárného procesu, konkrétně postup zákonodárného procesu upravený zákonem č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, i čl. ...
IV. ÚS 1755/12 8. 1. 2013 Pro posouzení ústavní stížnosti bylo podstatné zodpovězení otázky, zda by s určitou mírou pravděpodobnosti relevantně existující porušování základních práv a svobod v Gruzii na poli základních práv a svobod v justici a vězeňství mohlo stěžovatele postihnout. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky, kterým bylo povoleno vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Gruzie, z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, s ohledem na aktuálně zjištěné skutečnosti a po zvážení všech okolností případu Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je důvodná.
Pl. ÚS 27/12 7. 1. 2013 2 Existencí lhůt, jimiž je vázáno uplatnění procesních prostředků, a jejich vztahem k právu na přístup k soudu se Ústavní soud ve své judikatuře zabýval již mnohokráte, přičemž konstatoval, že lhůta sama o sobě nemůže být protiústavní; její protiústavnost lze posuzovat až v širším kontextu, resp. v její komunikaci s jinými aspekty, které k uplatnění lhůty přistupují. V daném případě je nepochybně oním kontextem to, že zákonná lhůta dvou dnů je konstruována u prostředku ochrany, který se týká registrace kandidáta ve volbách. Tento prostředek ochrany je proto stěží srovnatelný s jinými typy prostředků ochrany ve správním soudnictví, jak to činil stěžovatel, ale toliko s obdobnými prostředky, které se týkají registrace ve volbách. Ustanovení čl. 6 Úmluvy na tzv. volební věci, včetně řízení o registraci kandidáta, nedopadá. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva nejen že neplyne požadavek na přiměřený přístup k národnímu soudu ve volebních věcech, ale Úmluva vlastně v těchto věcech a ...
IV. ÚS 1752/12 7. 1. 2013 Neposkytnutí přesvědčivého odůvodnění rozhodnutí, jež nereflektuje právní názor již dříve v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu prezentovaný, představuje porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 1043/10 4. 1. 2013 2 Komunistický režim v době, kdy matka stěžovatele vzala zpět žádost o restituci a souhlasila s odevzdáním pozůstalosti státu, nejenže nevytvářel pro svobodná rozhodnutí příznivé podmínky a lidé různých společenských postavení trpěli vyhrocenou atmosférou, ale sama matka stěžovatele, jenž byl v té době v útlém dětském věku, byla ženou exponovanou a právě v její bezprostřední blízkosti si pachatelé justičních zločinů vybírali své oběti. Za takových okolností je pochopitelné, aby i osoba inteligentní, s bohatou životní zkušeností, jež se předtím ani později nenechala zviklat možnými důsledky projevů své vůle a přesvědčení, ve strachu o svoji osobu a své dítě učinila ve vztahu k majetku takové právní úkony, které by jinak nebyla provedla. Ústavní soud proto presumuje, a to závazně i ve vztahu k soudům obecným, že v tomto konkrétním případě matka stěžovatele učinila zkoumané právní úkony ve stavu tísně; současně však má na paměti, že v době, kdy oba právní úkony učinila, se mohla do jisté mí ...

Za rok 2013 bylo zveřejněno 234 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 5 z celkem 5 stran,
v čase 0,000078 sekundy z toho 0,000020 sekundy NoSQL databáze.