Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2014

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
Pl. ÚS 57/13 20. 5. 2014 2 I. Obec je na základě §18 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zmocněna stanovit svým nařízením v přenesené působnosti zákaz některých druhů prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděných mimo provozovnu v obci nebo její části, aniž by jím současně musela vymezit místa a stanovit podmínky pro tuto podnikatelskou činnost ve smyslu §18 odst. 1 tohoto zákona. II. Ustanovení §18 odst. 3 živnostenského zákona umožňuje omezit právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jehož se může jednotlivec v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí. Z použití slova "některé" lze dovodit, že nařízení obce nemají sloužit k zamezení veškerého prodeje zboží a poskytování služeb mimo provozovnu a že je mají toliko určitým způsobem usměrňovat. V tomto kontextu je třeba předmětné zmocňovací ustan ...
Pl. ÚS 32/13 20. 5. 2014 2 Zastavení řízení o žalobě na určení správné výše přiměřeného vypořádání v penězích (§220p odst. 4 obchodního zákoníku) za akcie minoritních akcionářů s poukazem na rozhodčí doložku ve smlouvě o převzetí jmění, podle níž měly být spory týkající se výše vypořádání řešeny v rozhodčím řízení rozhodcem zapsaným v seznamu soukromé společnosti (rozhodcem ad hoc určeným smlouvou) představuje porušení principů spravedlivého procesu v oblasti přístupu k soudu zřízenému zákonem a projednání věci nezávislým a nestranným soudcem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě).
IV. ÚS 1511/13 20. 5. 2014 Výroky politického oponenta na adresu starosty obce jako reakce na jeho článek v místním tisku rekapitulující jeho působení v obci, které mají charakter hodnotících soudů a týkají se výlučně profesní sféry kritizovaného starosty, byť obsahující výrazy "tuny balastu", "bezobsažná megalomanská spoušť banalit", jsou chráněny svobodou projevu; pokud by se ve veřejném prostoru zapovědělo hodnotit takovéto projevy politických představitelů, prostor pro svobodné šíření názorů a myšlenek by byl nepřijatelně zúžen. Za situace, kdy žádný z výroků stěžovatele neobsahuje skutkové tvrzení, které by uvádělo o starostovi obce nepravdivé údaje či se obsahem jakkoli dotýkalo jeho soukromé sféry, není dán prostor pro zásah soudů, které by vystupovaly jako arbitři správnosti, relevance či vhodnosti hodnotových preferencí.
II. ÚS 2560/13 20. 5. 2014 Dává-li soudní řád správní účastníku řízení možnost, aby procesní úkony činil v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona, pak není materiálně myslitelné, aby systémové procesy zpracování takového datového přenosu v rámci tohoto doručovacího mechanismu šly na jeho vrub. Účastník řízení je v každém případě povinen soudu údaj o odeslání takové e-mailové zprávy věrohodným způsobem prokázat, nevyplývá-li již ze samotné přijaté zprávy datum a čas jejího odeslání. S ohledem na stále se prohlubující elektronizaci justice, která se ponejvíce projevuje právě v oblasti doručování, je třeba akcentovat materiální prvek a vyzdvihnout smysl doručování jako takový, a tím tedy i zachování lhůty v případech, kdy tato lhůta po formální a technické stránce již vypršela. Smysl tohoto materiálního rozměru doručování je přitom třeba chápat jako preferenci věcného, meritorního vyřízení (posouzení) věci před jejím ryze procesním skončením tam, kde tomu povaha věci vysloveně nebrání. Ta ...
III. ÚS 4851/12 15. 5. 2014 Ačkoli podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dle ustanovení §88 odst. 1 tr. zákoníku neimplikuje jakékoli základní právo chráněné ústavním pořádkem, nemůže Ústavní soud rezignovat na přezkoumání, zda v příslušném řízení byly dodrženy principy spravedlivého procesu, garantované ustanoveními hlavy páté Listiny. I v tomto řízení je třeba dbát na dodržení kontradiktorních rysů řízení, mezi něž patří princip rovnosti zbraní, možnost jeho účastníka se znalostí věci vznášet argumenty ve svůj prospěch a vyvracet argumenty protistrany, být seznámen s každým důkazem nebo stanoviskem, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a musí mít možnost se k nim vyjádřit. Tyto zásady jsou porušeny tehdy, jestliže stížnost státního zástupce proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, nebyla navrhovateli zaslána k vyjádření a stížnostní soud poté rozhodl bez jeho účasti v neveřejném zasedání tak, že návrh na podmíněné ...
I. ÚS 1404/13 14. 5. 2014 Při hodnocení splnění podmínek vydržení tzv. historického majetku obcí je nutno přihlížet nejen k vydržecí době, nýbrž i k oprávněnosti držby a zvláštním požadavkům na hodnocení dobré víry držitele, je-li jím stát nebo státní podnik, jehož je stát zakladatelem. K přechodu historického majetku zpět na obce došlo rozhodnutím zákonodárce (tedy samotného státu) zákonem č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, což v obecné rovině vylučuje dobrou víru státu k tzv. historickému majetku obcí. Výklad in favorem restitutionis se uplatní s ohledem na to, že to byl právě stát, který již jednou obcím vlastnictví odňal a citovaným zákonem sledoval účel nápravy této historické křivdy, přičemž současně nesl a nese odpovědnost za vedení evidence věcných práv k nemovitostem, a byl to stát, který až v §8 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 173/2012 Sb., jednoznačně stanovil, že teprve marným uplynutím lhůty (pro podání návrhu na zápis vlastnického p ...
Pl. ÚS 44/13 13. 5. 2014 2 Jedním z esenciálních znaků demokratického právního státu je princip přiměřenosti, který zejména předpokládá, že opatření omezující základní práva či svobody nesmějí svými negativními důsledky přesáhnout klady, které představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. K omezení základních práv či svobod sice může zcela výjimečně dojít i v případě jejich kolize s některým z veřejných statků (veřejný zájem); podstatná je však v této souvislosti maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v případě mimořádně silného a řádně odůvodněného veřejného zájmu, při pečlivém šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva [nález ze dne 12. března 2008 sp. zn. Pl. ÚS 83/06 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.)]. Napadená část ustanovení §6i odst. 1 a ustanovení §6i odst. 2 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění zákona č. 234/2013 Sb., ve třetím kroku testu propor ...
Pl. ÚS 35/11 13. 5. 2014 2 Účastníkem řízení podle §250a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 151/2002 Sb., je rovněž stát (Česká republika), pokud předmětem správního řízení byl spor vyplývající ze vztahů soukromého práva, v němž byl správním orgánem posuzován nárok na náhradu za nemovitý majetek zanechaný v roce 1945 občany České republiky na Podkarpatské Rusi.
IV. ÚS 2327/13 13. 5. 2014 Nálezem pléna Ústavního soudu ze 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (N 59/69 SbNU 123; 116/2013 Sb.) Ústavní soud přistoupil ke zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů - k tomu došlo 7. 5. 2013. Podle přesvědčení Ústavního soudu citovaná vyhláška nenaplňovala původně zamýšlený účel - nevedla k odstranění průtahů způsobených účastníky řízení spočívajících v navyšování úkonů právní služby - a naopak prohloubila dysfunkci justičního systému, čímž způsobovala ústavněprávní diskrepanci. Náklady právního zastoupení vypočtené na základě vyhlášky č. 484/2000 Sb. totiž podle Ústavního soud ...
I. ÚS 1550/13 13. 5. 2014 I. Odvolací soud, jenž mění výrok soudu nalézacího v restituční věci v neprospěch žalobců, je povinen se vyrovnat se závěry soudu prvního stupně i relevantními argumenty žalobců; neučiní-li tak, zatíží své rozhodnutí rozporem s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (právo na spravedlivý proces). II. Nejvyšší soud jako soud dovolací poruší právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže odmítne dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. pouhým odkazem na zákonné ustanovení, aniž alespoň naznačí, jak byla předmětná právní otázka v jeho judikatuře již řešena.
I. ÚS 1838/13 13. 5. 2014 I. Pokud se obecný soud vůbec nevypořádá s argumenty žalobce, třebaže takové argumenty prima facie mohou být relevantními, jedná v rozporu se zákazem libovůle vyvěrajícím z principů spravedlivého procesu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozhodnutí o nákladech řízení, které mají být přiznány státu, jenž jedná zastoupen advokátem (disponující přitom rozsáhlým odborným aparátem - zde Ministerstvo financí), musí odůvodňovat účelnost nákladů vynaložených na toto zastoupení; nestane-li se tak, soud zatíží své rozhodnutí rozporem s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 3764/12 13. 5. 2014 Z charakteru právního státu lze dovodit i legitimní požadavek, že se každý může spolehnout na to, že mu státní moc dopomůže k realizaci jeho subjektivních nároků a nebude mu v jejich uplatnění bránit. Požadavek právní jistoty se dotýká jak tvorby práva (tj. otázky stability práva a zákonnosti jeho tvorby), tak aplikace práva. Zásady právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodnutí opravňují účastníka řízení předpokládat, že soud zná právo a že bude výkladově jednoznačná ustanovení obecně závazných předpisů vykládat v souladu s jejich jednoznačností. Právo je specifické tím, že vyžaduje bezvýjimečnou aplikaci pravidel, která byla dříve ohlášena jednotlivým právním subjektům. Tento charakter práva je možno dát do souvislosti s jedním ze základních principů práva, jímž je zásada veřejnosti práva. Důsledkem zásady veřejnosti práva je existence pravidla, dle kterého neznalost právního předpisu neomlouvá (ignorantia iuris non excusat). Je notoricky známou skutečností, typickou pro všech ...
II. ÚS 1810/13 13. 5. 2014 Z důvodu nežádoucího nejednotného rozhodování obecných soudů ve skutkově i právně obdobných sporech tohoto typu, jakož i s ohledem na zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry, Ústavní soud neodmítl ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost z důvodu bagatelní výše předmětu sporu a podrobil stížnostní námitky meritornímu přezkumu. Pokud soud svůj rozsudek postavil pouze na vlastním hodnocení smlouvy, z níž vycházel předmět sporu, aniž - alespoň stručným způsobem - reflektoval námitky stěžovatele, resp. jejich relevanci, porušil tímto postupem čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 2014/13 12. 5. 2014 Nedoručením odvolání žalovaných proti výroku o nákladech řízení stěžovatelce (v původním řízení žalobkyně) vzhledem k okolnostem případu, charakteru soudního rozhodování podle §150 o. s. ř. a námitkám uvedeným v odvolání byl porušen princip rovnosti účastníků řízení ve smyslu §37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 4227/12 12. 5. 2014 Při posuzování nároků uplatňovaných podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, musí obecné soudy v každém případě dbát na to, aby fakticky nedošlo k vyprázdnění substantivního základního práva dle čl. 36 odst. 3 Listiny při použití jeho zákonného provedení. Z hlediska posouzení naplnění čl. 36 odst. 3 Listiny v případech újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je podstatné, jaká celková náhrada byla poškozenému přiznána (finanční, nefinanční, v rámci náhrady škody, v rámci zadostiučinění za nemajetkovou újmu) a zda při jejím určení byly zohledněny všechny relevantní okolnosti případu. Pokud pak je přiznáváno přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, jsou obecné soudy při stanovení jeho výše podle §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. povinny přihlédnout ke v ...
I. ÚS 1008/13 12. 5. 2014 Pohyb písemností uvnitř soudu s ohledem na splnění povinností ze strany účastníků řízení ve stanovených lhůtách musí být organizován tak, aby nedošlo k újmě při uplatnění jejich práv.
Pl. ÚS 47/13 7. 5. 2014 2 I. I když účel každého ze stadií trestního řízení je odlišný, řízení jako celek předpokládá, že ve všech jeho částech se aplikují obdobné základní zásady důkazního řízení uvozující v podstatě identický způsob vyhledání, provedení a hodnocení důkazů pro všechny orgány činné v trestním řízení (srov. např. Císařová, D., Fenyk, J., Gřivna T. a kol. Trestní právo procesní. 5. vyd. ASPI, Wolters Kluwer, Praha, 2008, str. 283n.). Pokud byl důkaz v přípravném řízení zákonně, procesně použitelně (a ústavně konformně) opatřen a proveden, nemůže být soudem při rozhodování o vině a trestu považován za nepřípustný jen proto, že mezitím došlo ke změně právní úpravy dokazování. Na zákonnost pořízení a použití opatřených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu tedy nemá vliv, pokud se v průběhu trestního řízení změní zákonná úprava, neboť je i nadále nutné trvat na tom, že zákonnost úkonů trestního řízení se posuzuje z hlediska znění trestního řádu účinného v době jejich opatření a provádění. I ...
IV. ÚS 3523/13 7. 5. 2014 Pokud exekutor a soud nevzali při stanovení odměny exekutora v úvahu skutečnost, že stěžovatelka, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením, vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně oprávněnému uhradila, došlo k porušení nejen ústavně zaručené základního práva stěžovatelky na ochranu majetku, ale také jejího práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho i čl. 89 odst. 2 Ústavy, neboť nebyla respektována závazná judikatura Ústavního soudu.
IV. ÚS 2841/13 7. 5. 2014 V důsledku formalistického postupu soudů, které se nezabývaly základními aspekty spojenými s uplatněním institutu vydržení a otázku kvalifikované držby vedlejších účastníků v dobré víře řádně neposoudily v kontextu všech okolností s přihlédnutím ke všem specifikům konkrétní projednávané věci, došlo k svévolné aplikaci podústavního práva mající za následek porušení práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 587/14 7. 5. 2014 Ani rigorózní interpretace doktríny "ovoce z otráveného stromu" (fruits of poisonous tree doctrine) nevede k závěru, že jakékoli pochybení při opatřování důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost důkazu. Vždy je třeba mj. konkrétně posuzovat, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda vůbec bylo způsobilé proces provádění důkazu ovlivnit. Skutečnost, že stěžovatel ani jeho obhájce nebyli přítomni při výpovědi spoluobviněného, získané při příležitosti jeho vzetí do vazby, a nemohli klást vyslýchanému otázky, má nutně vliv na hodnocení důkazní síly takové výpovědi. Nebrání však použití takové výpovědi jako důkazu za situace, kdy výslech spoluobviněného prováděl soudce za účasti obhájce spoluobviněného, přičemž stěžovatel v dalším průběhu řízení měl možnost se s touto výpovědí alespoň dodatečně seznámit nahlédnutím do spisu a byl rovněž přítomen při jejím přečtení v hlavním líčení, takže měl příležitost se k jejímu obsahu vyjádřit. Pro posouzení dodržení podmínek spravedlivého procesu vša ...
IV. ÚS 1962/13 7. 5. 2014 K přechodu historického majetku zpět na obce došlo rozhodnutím zákonodárce (tedy samotného státu) zákonem č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, což v obecné rovině vylučuje dobrou víru státu k tzv. historickému majetku obcí. Výklad in favorem restitutionis se uplatní s ohledem na to, že to byl právě stát, který již jednou obcím vlastnictví odňal a citovaným zákonem sledoval účel nápravy této historické křivdy, přičemž současně nesl a nese odpovědnost za vedení evidence věcných práv k nemovitostem, a byl to stát, který až v §8 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 173/2012 Sb., jednoznačně stanovil, že teprve marným uplynutím lhůty (pro podání návrhu na zápis vlastnického práva obcí nejpozději do 31. března 2013) přechází majetek obcí do vlastnictví státu. Takovýto sankční důsledek z původní formulace §8 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění do 28. 6. 2012, dovozovat nelze.
IV. ÚS 2921/13 7. 5. 2014 K vydání rozsudku pro zmeškání nelze přistoupit ryze mechanicky, pouze na základě skutečnosti, že se žalovaný nedostavil k nařízenému jednání, nýbrž je třeba zohlednit celkovou procesní aktivitu žalovaného. Za situace, kdy bylo z odůvodnění odporu stěžovatelky zřejmé, že stěžovatelka má zájem na soudním řízení participovat a uplatněnému nároku oponovat, je nutno vydání rozsudku pro zmeškání hodnotit jako výraz přepjatého formalismu, zakládající porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 1769/13 7. 5. 2014 Rozhodnutí obecného soudu zatížené nepředvídatelným výkladem podústavního práva v rozporu s ustálenou judikaturou neopatřené jakoukoli argumentací je projevem nepřípustné libovůle a nepředvídatelnosti soudního rozhodování a v tomto ohledu zakládá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 2337/13 7. 5. 2014 Pokud soud neumožnil stěžovatelce, aby uplatnila námitky vůči postupu soudu podle §150 o. s. ř., který umožňuje ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele nepřiznat zcela nebo zčásti náhradu nákladů řízení účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů řízení, a nedal před rozhodnutím nijak najevo, že hodlá uvedené ustanovení použít, porušil kautely spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. ÚS 1413/13 7. 5. 2014 Obecný soud se dopustí ústavně nekonformní interpretace ustanovení §24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v platném znění, a poruší čl. 36 Listiny základních práv a svobod, když na okolnost, zda je či není vozidlo provozováno, usoudí toliko z toho, že v žalovaném období bylo vedeno v příslušném registru vozidel, ač takový údaj o tom, zda vozidlo je či není fakticky provozováno, není v tomto registru veden, a to v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 ze dne 31. 3. 2014 (N 48/72 SbNU 543).
III. ÚS 1604/13 7. 5. 2014 Na skutkové okolnosti uzavření zástavní smlouvy mezi stěžovatelem a bankou nelze usuzovat z domněnek a dohadů; nedostatečně zjištěný stav věci a z něj vyvozované právní závěry zakládají porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (zde důkazně nepodepřené závěry soudů o tom, že akceptace návrhu zástavní smlouvy došla do dispozice navrhovatele).
III. ÚS 3497/13 6. 5. 2014 I. O extrémní vybočení při aplikaci podústavního práva jde i v případě, kdy základ pro výpočet mimosmluvní odměny byl zjevně nesprávně (omylem) ztotožněn se samotnou její výší. II. Ústavní soud není povolán zkoumat míru racionality konkurujících právních názorů; možnosti ústavněprávního přezkumu se vyčerpávají posouzením, zda právní názor obecného soudu lze považovat za racionální, a tudíž nikoli libovolný či svévolný nebo jinak extrémně chybný.
III. ÚS 3749/13 29. 4. 2014 1. Dovolání, které v petitu nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu, avšak svým obsahem proti němu směřuje, nelze odmítnout. Je třeba je posoudit podle jeho obsahu; to platí zejména tehdy, když rozhodnutí odvolacího soudu pouze potvrzuje rozhodnutí soudu nalézacího. 2. Není však povinností dovolacího soudu chybějící napadení rozhodnutí odvolacího soudu konstruovat, jestliže pro to odůvodnění dovolání neskýtá žádnou oporu; takový postup by byl v rozporu se zásadou nestrannosti soudního řízení.
II. ÚS 1404/11 29. 4. 2014 Součástí ústavních záruk spravedlivého procesu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod je požadavek, aby rozhodnutí soudů byla náležitým způsobem odůvodněna. Pro účastníka řízení z nich musí být zřejmé, jaká skutková zjištění soud učinil a jakým způsobem je právně vyhodnotil. Jeho skutkové a právní závěry přitom nesmí být projevem libovůle a úvahy, na nichž jsou založeny, musí odpovídat obecně akceptovaným interpretačním postupům. Vzhledem k tomu, že k nabytí vlastnického práva může dojít pouze na základě některého z právních důvodů, s kterými zákon tento právní následek spojuje, musí z rozsudku, kterým bylo vyhověno žalobě na určení vlastnictví, vždy jednoznačně vyplývat právní důvod, od něhož se odvozuje vlastnické právo konkrétní osoby k určité věci. Poukaz na "specifické a jedinečné okolnosti případu" v tomto směru zjevně nelze považovat za postačující.
I. ÚS 3113/13 29. 4. 2014 Podmínky trestnosti činu je třeba interpretovat ve světle zásad trestního práva, mezi které patří i zásada subsidiarity trestní represe. Jestliže obecné soudy tuto zásadu neaplikují, ačkoliv skutkové okolnosti svědčí o tom, že k tomu byly splněny podmínky, je porušen ústavní princip nullum crimen, nulla poena sine lege zakotvený v čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Jestliže osoba užívá nedovolenou svépomoc, avšak alespoň sleduje legitimní cíl souladný s právem, postupuje sice protiprávně, avšak její jednání bude zpravidla stále podstatně méně společensky škodlivé než té osoby, která protiprávně jak postupuje, tak je protiprávní i stav, který se snaží nastolit. Rovněž pokud je vyslovení viny protikladné k celkovému morálnímu rozměru věci, nadto v prostředí rodinných vztahů, jedná se o skutečnost svědčící ve prospěch závěru o absenci trestnosti činu s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe.
I. ÚS 2551/13 29. 4. 2014 Trestní řízení už jen tím, že vnáší do života obviněného značnou nejistotu, znamená pro něho významnou psychickou zátěž. Výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to i tehdy, není-li stíhán vazebně. Takový zásah je pak citelnější o to více, je-li trestní řízení posléze skončeno zprošťujícím rozsudkem, kdy je konstatováno, že skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, se nestal, případně nebyl trestným činem. Dochází-li v takovém řízení ještě k průtahům, pochopitelné pocity frustrace mohou vést k psychickému i fyzickému poškození takového jednotlivce. Navíc tam, kde je v sázce osobní, rodinný a pracovní život, občanská čest a dosavadní bezúhonnost, jsou důsledky o to závažnější a vedou někdy k naprosté osobní, společenské a profesní likvidaci dotčeného člověka. Tu je obecný soud nucen odpovědně přihlédnout ke všem nepříznivým následkům vyvolaným takovým trestním řízením a zvážit jeho veškeré negativní dopady, dotýkající se zej ...
II. ÚS 940/13 29. 4. 2014 Tím, že dovolací soud posoudil po skutkové a právní stránce stejnou věc téhož účastníka řízení (stěžovatele) ve dvou samostatných a navzájem úzce souvisejících řízeních diametrálně odlišným způsobem, a to při nezměněném obsazení téhož svého senátu, zasáhl do práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 3627/13 29. 4. 2014 Ačkoli Ústavní soud ve své judikatuře dává najevo svou zdrženlivost v poměru k rozhodování obecných soudů v otázkách nákladů řízení (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 426/03, sp. zn. III. ÚS 259/02 a další; dostupná na http://nalus.usoud.cz), v daném případě shledal důvod pro svůj zásah jednak proto, že stěžovateli - jak bylo zjištěno - nebyl dán odpovídající prostor vyjádřit se k možnému použití §150 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), neboť účastníci nebyli informováni o tom, že soud má v úmyslu použít §150 o. s. ř., [srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2569/07 ze dne 23. 10. 2008 (N 181/51 SbNU 235), sp. zn. I. ÚS 4677/12 ze dne 30. 4. 2013 (N 73/69 SbNU 273) a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva č. 9815/10 ve věci Čepek proti České republice], ale také a především proto, že zdůvodnění aplikace uvedené normy - umožňující jen výjimečně prolomení zásady úspěchu ve věci - obvodním soudem v napadeném rozhodnutí nepovažuje Ústavní soud ve smyslu vlastní judikatury [ ...
IV. ÚS 644/13 24. 4. 2014 Zákonodárce v zákoně č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, znevýhodnil ty subjekty, kterým vznikla nemateriální újma rozhodnutím o vazbě a trestu za doby totality před těmi, jimž vznikla nemateriální újma po 27. dubnu 2006. Nedostatky právní úpravy náhrady nemateriální újmy v zákoně č. 82/1998 Sb., způsobené rozhodnutím o vazbě či trestu před účinností zákona č. 160/2006 Sb. a před datem 18. března 1992, lze nahradit přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bez ohledu na to, že k samotnému vydání nezákonného rozhodnutí o vazbě a ...
IV. ÚS 2265/13 24. 4. 2014 Zákonodárce v zákoně č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, znevýhodnil ty subjekty, kterým vznikla nemateriální újma rozhodnutím o vazbě a trestu za doby totality, před těmi, jimž vznikla nemateriální újma po 27. dubnu 2006. Nedostatky právní úpravy náhrady nemateriální újmy v zákoně č. 82/1998 Sb., způsobené rozhodnutím o vazbě či trestu před účinností zákona č. 160/2006 Sb. a před datem 18. března 1992, lze nahradit přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bez ohledu na to, že k samotnému vydání nezákonného rozhodnutí o vazbě ...
III. ÚS 1678/13 24. 4. 2014 1. Bylo-li ústavní stížností napadené rozhodnutí o předběžném opatření v mezidobí obecným soudem zrušeno, nebrání to Ústavnímu soudu v tom, aby vyslovil, jaké ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona tímto rozhodnutím byly porušeny, pokud takovým rozhodnutím k jejich porušení došlo. 2. Odložení vykonatelnosti usnesení obecného soudu o nařízení předběžného opatření je z povahy věci vyloučeno, neboť by bylo spojeno s jeho meritorním přezkoumáním, které má být teprve předmětem rozhodování Ústavního soudu.
I. ÚS 2299/13 22. 4. 2014 V projednávané věci obecné soudy postupovaly protiústavně tím, že stěžovatelce neposkytly ochranu jejího vlastnického práva se zřetelem na její dobrou víru (stejně tak jako na dobrou víru jejích právních předchůdců, jež v době rozhodné pro uplatnění restitučního nároku existovala), čímž porušily její základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že existenci dobré víry a z ní vyplývající přesvědčení o existenci vlastnického práva je nutno zvážit nejen v případě koncového nabyvatele, ale tím spíše u původního vlastníka zapsaného v katastru nemovitostí, jehož vlastnictví mu bylo soudy s odkazem na nedůsledné využití restitučních předpisů upřeno. Pokud obecné soudy takto nepostupovaly, zasáhly současně do práva stěžovatelky na ochranu vlastnictví zakotveného v článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když založily svá rozhodnutí na formalistickém výkladu restitučních předpisů. Se zřetelem na vývoj vě ...
II. ÚS 2678/13 22. 4. 2014 Postup podle §54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, slouží výhradně k opravě zjevných chyb soudních rozsudků, majících spíše "technický charakter" (různých překlepů, zkomolenin, přepisů, chyb v počítání, nečitelnosti textu apod.). I když je "zjevná nesprávnost" relativně neurčitým ustanovením, jehož naplnění je třeba vždy dovozovat z kontextu skutkových a právních okolností (vztahujících se k opravovanému rozsudku a celé věci), je třeba otázku "zjevnosti" nesprávnosti hodnotit vždy z pohledu účastníka soudního řízení, jemuž je rozhodnutí adresováno, nikoliv soudu [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1456/11 ze dne 10. 4. 2012 (N 75/65 SbNU 51)]. Z pohledu účastníka soudního řízení se tak nemůže jednat o zcela evidentní vadu v odůvodnění soudního rozsudku, která by umožnila opravu odůvodnění postupem podle citovaného ustanovení, toliko z důvodu, že celé pasáže odůvodnění neodpovídající výrokům soudního rozsudku jsou výsledkem pouhého nedopatření na straně soudu. Postupem, kdy je ...
II. ÚS 852/13 17. 4. 2014 Výrok o náhradě nákladů řízení musí být v souladu s průběhem řízení a s úkony účastníků. Úvaha soudu při rozhodování o nákladech řízení musí být dostatečně logicky vyložena. V případě, že soud rozhodne o náhradě nákladů řízení v rozporu s průběhem řízení, je v zásadě tento postup porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 3502/13 17. 4. 2014 Ze subsidiární a fakultativní povahy zajišťovacího institutu vyplývá, že v případě déletrvajícího zajištění peněžních prostředků, u kterých existuje důvodné podezření, že byly určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti, orgán rozhodující o zajištění musí vedle sledování veřejného zájmu na odhalení trestné činnosti a potrestání jejího pachatele, jakož i na minimalizaci jejích negativních dopadů v majetkové sféře třetích osob (s čímž souvisí též zájem na případné reparaci pro poškozené trestnou činností) s plynutím času stále více dbát na ochranu ústavně chráněných a oprávněných zájmů soukromé osoby zasažené zajištěním majetku na nerušeném užívání vlastnictví a na podnikání. Při hledání proporce mezi veřejnými a soukromými zájmy musí orgán rozhodující o zajištění pečlivě zvažovat, ke kterým konkrétním platbám a v jaké konkrétní výši je o jeho souhlas žádáno, a své rozhodnutí o udělení či odepření souhlasu musí řádně odůvodnit, a ...
I. ÚS 2219/12 17. 4. 2014 I. I podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí. Tato dobrá víra nabyvatele totiž musí obecně požívat totožné ústavní ochrany jako vlastnické právo původního vlastníka, neboť vychází z fundamentálních principů právní jistoty a ochrany nabytých práv a souvisí též s nezbytnou důvěrou jednotlivců v akty veřejné moci. Dochází tak v takových případech ke kolizi dvou základních práv, a to práva dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a vlastnického práva původního vlastníka dle čl. 11 Listiny. Nelze-li v konkrétním případě zachovat maximum z obou základních práv, je třeba tuto kolizi řešit v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, přičemž je nezbytné zvažovat jak obecné souvislosti tohoto typu kolize základních práv (případy dobrověrné ...
IV. ÚS 515/14 15. 4. 2014 Neexistují-li zákonem stanovené podmínky, za nichž nemusí vazební zasedání proběhnout, je věcí soudu, aby obviněného informoval o tom, že o vazbě bude rozhodovat, a poskytl mu tak možnost požádat o vazební zasedání. O vazbě stěžovatele bylo napadeným usnesením okresního soudu rozhodnuto, s ohledem na rozhodování o vazbě spoluobviněného, s více než měsíčním předstihem před zákonem stanoveným limitním termínem. Nastala tedy situace judikovaná jak Nejvyšším soudem (sp. zn. 11 Tvo 9/2012), tak i Ústavním soudem (sp. zn. IV. ÚS 3228/12 a sp. zn. III. ÚS 1549/13). V projednávaném případě však Okresní soud v Jihlavě stěžovatele neinformoval, že bude v jeho věci rozhodovat o vazbě s předstihem, a neposkytl mu tím možnost o nařízení vazebního zasedání požádat. Stěžovatel prostřednictvím svého obhájce ve své stížnosti ke Krajskému soudu v Brně, ač stručné, brojil právě proti tomu, že neinformování vedlo ke zkrácení jeho práv, přesto však Krajský soud v Brně, namísto postupu popsaného v citovanýc ...
IV. ÚS 3112/13 15. 4. 2014 Podle zjištění Ústavního soudu soud napadené rozhodnutí nijak neodůvodnil, a nevypořádal se tedy ani s námitkami stěžovatelky a věřitele EQUIPMENT ONE zpochybňujícími pohledávku vedlejšího účastníka, uvedenými v jejich písemných podáních, kterými tito věřitelé pohledávku vedlejšího účastníka popřeli, ani s námitkami insolvenčního správce. I pokud by soud své rozhodnutí odůvodnil tak, jak uvádí vedlejší účastník, nepovažoval by Ústavní soud pouze takovéto obecné odůvodnění za dostatečné. Je tomu tak i vzhledem k důsledkům takového rozhodnutí spočívajícím v zásadním a závažném omezení vlivu stěžovatelky a ostatních věřitelů na insolvenční řízení a v ovlivnění insolvenčního řízení hlasováním vedlejšího účastníka, a to zejména stran složení věřitelského výboru a určení osoby insolvenčního správce dlužníka. Takové počínání soudu v posuzované věci z hlediska řídící a dohledové činnosti nad insolvenčním řízení nemůže obstát. Vzhledem k uvedenému závažnému porušení práva stěžovatelky na sprave ...
II. ÚS 3076/13 15. 4. 2014 Ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení [srov. i rozhodnutí Ústavního soudu vydaná ve věcech sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. 9. 2002 (N 109/27 SbNU 213), III. ÚS 521/05 ze dne 23. 3. 2006 (N 70/40 SbNU 691), III. ÚS 151/06 ze dne 12. 7. 2006 (N 132/42 SbNU 57), III. ÚS 677/07 ze dne 1. 11. 2007 (N 179/47 SbNU 371), I. ÚS 3184/07 ze dne 17. 4. 2008 (N 71/49 SbNU 61), III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 207/54 SbNU 565)]. Obecné soudy nemohou rozhodovat na základě sice zdánlivě snadno se nabízejícího formalistického argumentu, ve skutečnosti však argumentu jsoucího v rozporu s obsahem spisu [srov. i nález sp. zn. I. ÚS 2061/08 ze dne 7. 4. 2011 (N 63/61 SbNU 29)]. Pro posouzení důvodnosti žaloby vycházející z ustanovení §23 zákona č. ...
II. ÚS 313/14 15. 4. 2014 Jedním z principů představujících součást práva na řádný a spravedlivý proces a vylučujících libovůli v rozhodování je povinnost obecného soudu, tedy i soudu dovolacího, aby své rozhodnutí odůvodnil tak, aby z něho byly patrné konkrétní důvody, které jej k odmítnutí dovolání vedly. Bez jasnosti a určitosti pravidel nejsou naplněny základní charakteristiky práva, a tak nejsou ani uspokojeny požadavky formálního právního státu. Pokud tedy Nejvyšší soud napadené usnesení odůvodnil nesrozumitelným a nedostatečným způsobem, zasáhl do základního práva stěžovatele garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny i článkem 6 odst. 1 Úmluvy.
I. ÚS 185/14 10. 4. 2014 Odsouzení soudem prvního stupně k vysokému nepodmíněnému trestu, byť nepravomocné, představuje zásadní změnu situace ve vztahu k odůvodnění útěkové vazby. V takovém případě Ústavní soud uznává, že riziko útěku či skrývání se je podstatně zvýšeno. V takových případech se pro ospravedlnění i déletrvající vazby značně snižuje potřeba dalších dodatečných důvodů, které mohou být méně významné oproti situaci, kdy by k nepravomocnému odsouzení dosud nedošlo.
III. ÚS 3725/13 10. 4. 2014 1. Pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce; i když právní úprava řízení před Ústavním soudem ve smyslu čl. 88 odst. 1 Ústavy České republiky tento pojem dosud nezná, nelze přezkum takových soudních rozhodnutí ze strany Ústavního soudu zcela vyloučit, avšak jen za podmínky, půjde-li o intenzitu zásahu kolidující s podstatou a smyslem základního práva a svobody podle čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nebo bude-li zpochybněna právní jistota účastníků soudního řízení v důsledku chybějící kognice soudů vyšších stupňů, popř. významné nejednotnosti v rozhodování nalézacích soudů. 2. Tento přezkum Ústavního soudu se ve vztahu k judikatuře obecných soudů ovšem může uplatnit jen v rovině ústavního pořádku, zejména tam, kde Ústava České republiky výslovně předpokládá zapojení obecných soudů do plnění role ochrany základních práv a svobod člověka a občana (viz čl. 1 odst. 1 in fine a čl. 4 Ústavy České republiky), ...
III. ÚS 3507/13 10. 4. 2014 Skutečnost, že stěžovatel jako povinný nevyužil všech prostředků obrany proti rozhodnutí o platebním rozkazu, a tím důvodnosti nařízení exekuce, nezbavuje soud povinnosti rozhodnout o námitkách proti důvodnosti a výši náhrady nákladů řízení a odměny exekutora v případě, kdy povinný plnil bez vědomosti o nařízení exekuce dobrovolně, bez průtahů a v plné výši dlužné částky bez přímé účasti exekutora, přičemž předtím svým postupem dal oprávněné zřetelně najevo, že tak učiní.
IV. ÚS 4604/12 3. 4. 2014 Je zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení.
III. ÚS 1561/13 3. 4. 2014 1. Změna právního názoru soudu na chování účastníků, jakkoliv se vzhledem k principu důvěry ve správnost a promyšlenost soudního rozhodování jedná jistě o jev nežádoucí, nepředstavuje sama o sobě porušení práva na spravedlivý proces; to však jen za předpokladu, je-li tato změna dostatečně odůvodněna a soud i při novém rozhodování dodrží všechny standardy spravedlivého procesu. 2. Nevyplývá-li z žádného místa odůvodnění rozsudku při novém projednání věci, ani protokolu o jednání, ani ze spisového materiálu, na základě jakých skutečností dovodil soud zásadní změnu v přisouzení nákladů řízení, je třeba takové rozhodnutí považovat za překvapivé, nepředvídatelné a projev libovůle, zejména představuje-li velmi citelný zásah do majetkových práv stěžovatele. Proti takovému postupu odvolacího soudu je Ústavní soud povinen zasáhnout, aniž by tím však jakkoliv hodnotil správnost příslušných skutkových úvah obsažených ať již v prvním, anebo druhém rozhodnutí odvolacího soudu.

Za rok 2014 bylo zveřejněno 261 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 4 z celkem 6 stran,
v čase 0,000115 sekundy z toho 0,000035 sekundy NoSQL databáze.