Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2014

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
III. ÚS 3347/12 23. 10. 2014 Závěr, že stanovení povinnosti platit úroky z prodlení "do zaplacení" v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti není řádným určením doby plnění, představuje interpretaci "extrémní" ve smyslu odchylky z racionálně předjímatelného výkladu ustálené soudní praxe, jakož i kolizi s ústavněprávními požadavky respektu k "autonomii vůle" subjektů takového notářského zápisu. Totéž však neplatí, je-li v něm vyjádřena v obdobné konstrukci povinnost zaplatit též smluvní pokutu.
IV. ÚS 3305/13 15. 10. 2014 Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3304/13 ze dne 19. února 2014 (N 18/72 SbNU 217) dospěl k závěru, že "pokud soud ustanovuje dítěti jako straně sporného občanskoprávního řízení opatrovníka, měl by zpravidla s ohledem na nejlepší zájem dítěte ustanovit advokáta. Zároveň ustanovení opatrovníka nezbavuje soud povinnosti dítě do řízení zapojit, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Soud mu musí umožnit účastnit se jednání a k věci se vyjádřit. Případné omezení těchto práv dítěte musí být vždy řádně odůvodněno právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte". Těmito principy se obecné soudy v projednávaném případě neřídily, čímž porušily právo nezletilých na projednání věci v jejich přítomnosti a právo být slyšeni v každém soudním řízení, které se jich dotýká, garantované v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
II. ÚS 658/14 14. 10. 2014 Pokud lze v trestním řízení na základě provedeného dokazování dospět k několika přibližně stejně pravděpodobným skutkovým verzím, a soud se přikloní k verzi, jež je pro obviněného nepříznivá, porušuje princip rozhodování in dubio pro reo, a tím i zásadu presumpce neviny dle článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ani menší typová závažnost trestného činu neopravňuje trestní soud k tomu, aby rezignoval na úplnost dokazování. Skutečnost, že obžalovaný má postavení povinného v exekučním řízení, se nedotýká jeho občanské cti nebo důvěryhodnosti a nemůže mu sama o sobě přitěžovat v řízení trestním. Ustanovení čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod garantuje právo toho, kdo je soudem uznán vinným z trestného činu, dát přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Má-li být právo na odvolání v trestní věci zachováno, musí být i z odůvodnění zamítavého rozhodnutí odvolacího soudu zřejmé, jakým způsobem tento soud dospěl k závě ...
III. ÚS 2520/14 9. 10. 2014 Porušení kogentního ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu požadujícího, aby policejní orgán předložil stížnost podanou proti usnesení, k němuž dal souhlas nebo pokyn státní zástupce, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci, je třeba z ústavněprávního hlediska chápat jako porušení principu spravedlivého procesu, garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny. Je tím porušeno rovněž základní právo garantované článkem 8 odst. 2 Listiny, podle něhož "nikdo nesmí být stíhán ... jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon". Ústavní soud ustáleně judikuje, že součástí ústavních záruk spravedlivého procesu je požadavek, aby rozhodnutí orgánů veřejné moci byla náležitým způsobem odůvodněna. Není porušením zákazu reformationis in peius, jestliže o stížnosti podané podezřelým proti usnesení státního zástupce okresního státního zastupitelství, kterým bylo podle §179g odst. 1 tr. řádu podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání, rozhodne státní zástupce krajského státního zastupi ...
II. ÚS 2095/14 8. 10. 2014 1. Při výkladu právních úkonů je nutno přihlížet k tomu, že jejich autoři, často laici, nejsou schopni ve smluvním textu dohodnout podstatu závazku pomocí pregnantní terminologie. Právní formalismus orgánů veřejné moci a jimi vznášené přehnané nároky na formulaci smlouvy proto nelze z ústavněprávního hlediska akceptovat, neboť evidentně zasahují do smluvní svobody občana, vyplývající z principu priority občana nad státem, jak je upraven v čl. 1 Ústavy, a z principu smluvní volnosti (čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny). Jedním ze základních principů výkladu smluv je proto přednost výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li samozřejmě oba tyto výklady možné. 2. Pokud je ve smlouvě o smlouvě budoucí uvedeno, že kupní smlouva bude uzavřena "po vyřešení majetkoprávních vztahů k pozemkům náležejícím k obytnému domu", nelze tuto formulaci považovat za natolik neurčitou, že by založila absolutní neplatnost této smlouv ...
Pl. ÚS 39/13 7. 10. 2014 2 Za ústavně konformní je nutno pokládat takový postup civilních soudů, při němž v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem přiznaly paušální náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznávají, pokud je to nutné pro naplnění rovnosti účastníků řízení, tuto paušální náhradu coby náhradu hotových výdajů podle §137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není. Zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod lze totiž v posuzovaném případě naplnit přiznáním paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v §137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
II. ÚS 1219/14 7. 10. 2014 Skutečnost, že žalobce ve své žalobě nereflektoval až následnou příslušnou změnu judikatury a nesprávně koncipoval svůj návrh jako žalobu na ochranu před nečinností správního orgánu namísto žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, vedla k tomu, že následně vydaná a ústavní stížností napadená rozhodnutí správních soudů toliko z tohoto důvodu zamítla žalobu i kasační stížnost stěžovatele. Postupem správních soudů tak došlo k zásahu do základního práva stěžovatele garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 786/14 2. 10. 2014 Lhůta uvedená v ustanovení §24c odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, k prokázání, že vozidlo nebylo v inkriminované době provozováno v rozporu s tímto zákonem, není lhůtou prekluzivní; opačný výklad, v jehož důsledku je žalovanému (po jejím marném uplynutí) v řízení před soudem upíráno procesní právo tvrdit k tomu rozhodné skutečnosti a předkládat odpovídající důkazy, zakládá porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro závěr, že ve smyslu ustanovení §24c odst. 1 uvedeného zákona je vozidlo provozováno, není definitivně určující, že bylo v rozhodném období vedeno v příslušném registru vozidel; ten platí jen tehdy, není-li jeho provozovatelem (vlastníkem) prokázán opak. Jestliže mu v řízení není otevřen pro takový důkaz prostor, dochází k porušení ústavně zaručen ...
IV. ÚS 2026/14 1. 10. 2014 Nejvyšší soud nedostál svým procesním povinnostem při rozhodování o podaném dovolání, neboť při hodnocení včasnosti podaného dovolání nerespektoval kogentní zákonnou úpravu počítání lhůt podle ustanovení §57 odst. 2 občanského soudního řádu. V důsledku toho ve lhůtě podané dovolání vyhodnotil za opožděně podané a jako takové je odmítl. Tím bylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
I. ÚS 2486/13 1. 10. 2014 I. Pojem "státní občanství" ve smyslu čl. 12 odst. 2 Ústavy zahrnuje nejen skutečné státní občanství (tedy situace, kdy osobě svědčí některý státoobčanský titul), ale i funkcionální státní občanství. II. Funkcionální občanství je faktická situace, kdy Česká republika s někým jedná jako se svým občanem, ačkoliv dotčená osoba státním občanem být nemusí. Toto funkcionální státní občanství může být založeno buď výslovně právním předpisem (např. §2 odst. 2 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské), anebo na fakticitě, tj. na dlouhodobém nakládání s danou osobou jako s občanem, který požívá ochrany ve smyslu čl. 12 odst. 2 Ústavy ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy. III. Vzhledem ke statusovému charakteru a výjimečnému ústavněprávnímu významu státního občanství jsou správní soudy v případech, kdy hrozí zásah do práva chráněného čl. 12 odst. 2 Ústavy, povinny přezkoumávat i nové právní námitky žalobce, které nebyly uplatně ...
I. ÚS 2723/13 1. 10. 2014 Pokud Nejvyšší soud nerozpozná a odmítne zodpovědět otázku, u níž je zjevné - a to kupříkladu z toho, že se dotýká substantivních základních práv jednotlivců či že její řešení vyvolává rozpory v rozhodovací praxi nižších soudů, neboť dosud nebyla řešena Nejvyšším soudem nebo jeho původní řešení bylo později zpochybněno - že se jedná o závažnou, nikoliv banální právní otázku, jejíž zodpovězení je pro právní praxi důležité, pak dochází k závažnému selhání Nejvyššího soudu v jeho roli sjednocovatele judikatury, spojenému též s ústavně nepřípustnou svévolí. Uvedená role Nejvyššího soudu totiž nutně předpokládá, že tento je schopen - a ochoten - identifikovat otázky zásadního právního významu, tedy pro právní praxi podstatné otázky, které dosud v rozhodovací praxi obecných soudů nejsou vyřešeny či nejsou řešeny jednotně.
I. ÚS 501/13 1. 10. 2014 Ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky č 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, umožňovalo soudu přiměřené zvýšení odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele. Použití úvahy o takovém zvýšení klade na soud značné nároky. Soud má v těchto případech široký diskreční prostor - jde o tzv. silnou diskreci (strong discretion, srov. Vila, M. I. Facing Judicial Discretion. Dordrecht, London, Boston: Kluwer Academic Publishers, 2001, str. 8-32). Při takto rozsáhlé diskreci účastník řízení, zejména pak poškozená osoba, legitimně očekává, že konkrétní důvody mimořádného zvýšení odškodnění, ale i redukující zásah do míry diskrečního oprávnění soudu prvního stupně odvolací instancí budou náležitě a přesvědčivě vysvětleny. Náhrada za ztížení společenského uplatnění plní v rámci právní úpravy náhrady škody na zdraví reparační funkci, zejména v případě zvláště závažné zdravotní újmy, jen v nedostatečné míře. Po ...
I. ÚS 1963/13 30. 9. 2014 Soudy obou stupňů opřely svůj závěr o majetkových poměrech stěžovatele, jež jsou rozhodné pro určení výše jeho vyživovací povinnosti k jeho nezletilým dcerám, o skutková zjištění, že stěžovatel je jediným společníkem obchodní společnosti, a tudíž je třeba při posouzení jeho majetkových poměrů přihlédnout i k uvažovaným ziskům této společnosti, že hradí leasingové splátky na dva luxusní automobily a že má konkrétní nemovitost. Učinily tak přesto, že bylo provedeno dokazování, z něhož vyplývá, že stěžovatel svůj podíl ve společnosti převedl na třetí subjekty, že již leasingové splátky na uvedené automobily nehradí a předmětné automobily ani nemovitost již nevlastní. Rozhodnutí tedy nemají oporu v provedeném dokazování a vedou Ústavní soud k závěru, že v posuzovaném případě existují výrazné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Tento extrémní rozpor Ústavní soud chápe jako zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces, které je garantováno čl. 36 odst. 1 Listiny zákl ...
II. ÚS 1727/14 30. 9. 2014 Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby, tedy tím spíše i pro samotný Ústavní soud, resp. jednotlivé senáty Ústavního soudu. Usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost nemají tutéž právní relevanci jako nálezy, ať už vyhovující, či zamítavé [§13 a §35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a nález sp. zn. I. ÚS 643/06 ze dne 13. 9. 2007 (N 142/46 SbNU 373)]. Pokud jde o otázku účelnosti nákladů řízení vzniklých České televizi při jejím zastoupení v soudních řízeních upínajících se k povinnosti uhradit televizní poplatek, v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 129/70 SbNU 193) Ústavní soud výslovně uvedl, že se neztotožňuje s právním názorem vysloveným ve dříve vydaných usneseních sp. zn. II. ÚS 1588/12 ze dne 24. 7. 2012 a sp. zn. II. ÚS 2104/12 ze dne 9. 10. 2012 (v SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jes ...
II. ÚS 3688/13 30. 9. 2014 Nedostatek podmínky řízení spočívající ve vadě průkazu k jednání za právnickou osobu je nedostatkem odstranitelným. Pokud obecný soud podle ustanovení §104 odst. 2 občanského soudního řádu žalobce nevyzval k doložení oprávnění za právnickou osobu jednat, zatížil řízení vadou, která měla, resp. mohla mít za následek vadný závěr soudu ohledně důvodu zastavení řízení i ohledně toho, kdo zastavení řízení zavinil, a komu je tedy nutno uložit povinnost uhradit ostatním účastníkům náklady řízení.
I. ÚS 1123/14 30. 9. 2014 Rozhodnutí soudu o vzetí obviněného do vazby musí být založeno na dostatečných důvodech a musí být řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodněno; jinak soud poruší právo obviněného na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod. U rozhodování Nejvyššího soudu podle §265l odst. 4 tr. ř. je třeba trvat na požadavku osobního slyšení obviněného soudem, pokud se rozhoduje o jeho vzetí do vazby.
II. ÚS 2121/14 30. 9. 2014 V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i př ...
II. ÚS 3012/13 25. 9. 2014 I. V posuzované věci, na rozdíl od nálezu sp. zn. I. ÚS 2541/09 ze dne 7. 4. 2011 (N 66/61 SbNU 53), nelze ztrátu rozhodujícího dokladu (žádost obecního úřadu o udělení souhlasu k pronájmu nebytových prostor podle §3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, v tehdy účinném znění) přičíst pochybení obecního úřadu, neboť archiválie příslušného odboru byly skartovány po deseti letech, přičemž ani stěžovatelé ve své stížnosti netvrdí, že by se tak stalo v rozporu s příslušnými právními předpisy. II. Ani v případě, kdyby vedlejší účastnice v řízení námitku absolutní neplatnosti nájemní smlouvy nevznesla, musel by se soud touto otázkou zabývat, neboť k absolutní neplatnosti právního úkonu je soud povinen přihlédnout sám z úřední povinnosti.
I. ÚS 2346/14 25. 9. 2014 Pokud se soud náležitě nebo vůbec nevypořádal s konkrétními námitkami uvedenými v řádně doručeném dodatečném odůvodnění stížnosti, které jsou přitom způsobilé ovlivnit jeho rozhodnutí, a provedl pouze obecný přezkum stížností napadeného usnesení, porušil tím stěžovatelovo právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na osobní svobodu dle čl. 5 odst. 4 Úmluvy.
I. ÚS 3216/13 25. 9. 2014 Na péči o děti mají zásadně stejné právo oba rodiče. Toto právo je plně naplněno tehdy, pokud každý rodič má možnost o dítě pečovat po stejnou dobu jako rodič druhý. Případné odchylky od tohoto pravidla musí být odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu. Legitimním zájmem, který by tento zásah (odchylku) mohl ospravedlnit, nemůže být ochrana práv druhého rodiče, neboť ten, jak bylo výše řečeno, žádné silnější právo k péči o děti nemá. Nejčastěji bude tedy legitimním zájmem ochrana nejlepšího zájmu dětí. Při posuzování, zda došlo k takové změně poměrů, která by odůvodnila změnu rozhodnutí o péči o děti (o výkonu rodičovské odpovědnosti), je uplatňován obecnými soudy vyšší práh pro změnu rozhodnutí o péči, který je odůvodňován požadavkem na stabilitu výchovného prostředí. Účelem této stability výchovného prostředí však musí být nejlepší zájem dítěte, není to tedy abstraktní princip, který by byl hoden ochrany sám o sobě, ale má být chráněn pouze v souvislo ...
IV. ÚS 520/14 23. 9. 2014 Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že ve skutkové větě rozhodnutí musí být znaky skutkové podstaty výslovně obsaženy tak, aby samotný výrok mohl se zřetelem k ní, tedy k jejímu zákonnému vymezení, co do své určitosti obstát [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 565/02 ze dne 29. 9. 2003 (N 113/31 SbNU 21)]. Napadená rozhodnutí tento požadavek nenaplňují vzhledem k nepřesným, velmi obecným, popř. vyloženě nesprávným závěrům, na nichž jsou postavena, a proto jejich vydáním došlo k porušení práva na spravedlivý (řádný) proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že část skutkových závěrů pojatých do výroku odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu se prokazatelně vztahovala k jednání stěžovatele uskutečněnému před 1. 1. 2010 a další část těchto závěrů není dostatečně časově specifikována, takže u nich lze mít pochybnosti o tom, zda se vztahují k období po 1. 1. 2010, přičemž dovolací soud toto pochybení nenapravil, došlo vydáním rozhodnutí těchto trestních ...
IV. ÚS 1674/14 23. 9. 2014 I přes jednoduchost a relativní bagatelnost projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že právo na právní pomoc je garantováno všem bez ohledu na stupeň dosaženého vzdělání (čl. 37 odst. 2 Listiny). Pokud obecný soud neúčelnost vynaložených nákladů spočívajících v odměně za právní zastoupení odůvodnil pouze skutečností, že je žalobce sám advokátem s generální právní praxí, a mohl tak žalobu i účast u jednání obsáhnout sám, dopustil se tak výkladu porušujícího právo na spravedlivý proces, jakož i právo na právní pomoc.
III. ÚS 2331/14 18. 9. 2014 III. ÚS 2331/14 č. 172 Č. 172 K rozhodování soudu o návrhu na přiznání odkladného účinku správní žaloby K odůvodnění soudních rozhodnutí K právu na azyl Správní soudy musí při přezkumu rozhodnutí správního orgánu, kterým byl určen státem příslušným k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu jiný členský stát Evropské unie a na jehož základě má dojít k přemístění žadatele o azyl do tohoto členského státu, vždy zvažovat nejen vnitrostátní právní úpravu, nýbrž také to, zda v uvedeném členském státě, do kterého má být žadatel přemístěn, nedochází k výše uvedeným systematickým nedostatkům ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, (dále jen "nařízení Dublin III"). Tato povinnost se přitom promítá jak do rozhodování o předmětu žaloby, t ...
III. ÚS 3101/13 18. 9. 2014 I. I s ohledem na skutečnost, že při uložení trestu vyhoštění se klade důraz na funkci ochrany společnosti (výkon trestu mimo území státu) oproti funkci nápravy pachatele, a to s ohledem na omezenou možnost státu nápravu posoudit, náleží zákonodárci při stanovování podmínek výkonu tohoto trestu mnohem větší míra diskrece i s ohledem na skutečnost, že z Listiny základních práv a svobod nelze dovodit základní právo cizího státního příslušníka navrátit se po určité době od vyhoštění na území České republiky. II. To nezbavuje soud povinnosti posoudit existenci mimořádných okolností v rovině rodinného a zdravotního stavu odsouzeného, či mimořádné humanitární situace v jeho státě, neboť nejen ukládání, nýbrž i výkon trestu vyhoštění nesmí být v zjevném rozporu s ústavními zásadami přiměřenosti a racionality omezování základních práv a svobod. III. Není však v rozporu s ústavním pořádkem dání průchodu prastaré právní maximě, podle které si nikdo nemůže zlepšit své postavení protiprávním jedná ...
I. ÚS 2531/13 16. 9. 2014 Jak již Ústavní soud uvedl v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2327/13 ze dne 13. 5. 2014 (N 95/73 SbNU 573), při rozhodování o námitkách proti příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce vydanému přede dnem 7. 5. 2013 má obecný soud rozhodující o námitkách po tomto dni do svého hodnocení správnosti toliko nepravomocně přiznaných nákladů exekuce promítnout stanoviska vyjádřená v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 (N 59/69 SbNU 123; 116/2013 Sb.), zrušivším vyhlášku č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, s účinností ode dne 7. 5. 2013, jímž je vázán; pokud tak neučiní, poruší právo povinného (stěžovatele) na spravedlivý proces dle č ...
I. ÚS 2456/13 16. 9. 2014 Pokud má odvolací soud na otázku hrazení nákladů řízení, a to zvláště v řízení před soudem nalézacím, jiný náhled než soud nalézací, aniž by přitom došlo k relevantní změně skutkových okolností, a účastníci tak mohli jiné rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předvídat, je povinen vytvořit pro účastníky procesní prostor, aby se mohli k dané otázce vyjádřit a uplatnit námitky a argumenty, které mohou být s to rozhodnutí odvolacího soudu ovlivnit a s nimiž se odvolací soud každopádně musí ve svém rozhodnutí náležitě vypořádat. Pokud tomuto požadavku odvolací soud nedostojí, dopustí se porušení základního práva účastníků na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v důsledku vydání nepřípustně překvapivého rozhodnutí.
I. ÚS 2340/13 16. 9. 2014 Po zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o stížnosti stěžovatelky na postup plátce daně správce daně neaplikuje Ústavním soudem [nález sp. zn. Pl. ÚS 31/13 ze dne 10. 7. 2014 (N 138/74 SbNU 141; 162/2014 Sb.)] zrušené ustanovení §35ba odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v části za středníkem znějící "daň se nesnižuje u poplatníka, který k 1. lednu zdaňovacího období pobírá starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu", neboť by výrok tohoto nálezu ztratil svůj význam, pokud by orgány veřejné moci tento protiústavní zákon opětovně aplikovaly a způsobily tím znovu zásah do základních práv a svobod.
II. ÚS 2086/14 16. 9. 2014 1. Podle tzv. doktríny zesílených důvodů musí soud náležitě vážit, zda i nadále existují relevantní a dostačující důvody, které by ospravedlnily pokračující odnětí svobody, byť k uvalení vazby mohlo dříve dojít na základě důvodného podezření. Nepostačuje proto v dalších rozhodnutích o vazbě pouze zopakovat důvody uváděné v počáteční fázi vazby, aniž by soudy náležitě vysvětlily, proč je trvání vazby i nadále nezbytné. 2. Samotná okolnost, že vazebně stíhaným stěžovatelem uváděné místo trvalého bydliště je fakticky neobyvatelné a trvale se v něm nezdržuje, nepostačuje pro existenci tzv. útěkové vazby [§67 písm. a) trestního řádu], pokud stěžovatel orgánům činným v trestním řízení současně sdělil, na jakém místě se skutečně zdržuje. 3. Za vazebně relevantní důvod předstižné vazby [§67 písm. c) trestního řádu] nelze považovat samotnou skutečnost, že stěžovatel má výrazné dluhy.
I. ÚS 2643/13 12. 9. 2014 1. Vražda matky nezletilých dětí je vždy jednáním, které má zásadní dopad do rodinných poměrů a zejména představuje intenzivní zásah do duševního vývoje dětí nejen pro svoji protispolečenskou povahu, ale též pro nevratnost a nenapravitelnost. Okolnost, že otec se nedopustil přímého zásahu proti dětem, je nerozhodná a v přezkoumávané věci je intenzita tohoto zásahu navíc zesilována způsobem provedení trestného činu vraždy, jenž trestní soud hodnotil jako mimořádně zákeřný. Nejde o jednorázový zásah, ale zásah trvající a nenapravitelný, přičemž jeho působení na děti může být usměrněno jen terapeuticky v přijatelném rodinném okruhu, jehož součástí však nebude ten, který celou situaci způsobil. 2. Stěžovatelem vyžadovaný výslech dětí, předpokládající fyzickou přítomnost před soudem, je s ohledem na jejich věk, vyspělost a riziko pro duševní zdraví a následný vývoj nepřípadný. Ačkoli je takový výslech mnohdy důležitou součástí zjišťování podkladů pro spravedlivé rozhodnutí a je i právem dít ...
II. ÚS 1835/14 11. 9. 2014 Pokud odvolací soud dospěl, na rozdíl od soudu prvního stupně, k závěru o vhodnějších výchovných podmínkách na straně matky, aniž se dostatečně v tomto směru vypořádal se všemi skutečnostmi zjištěnými v řízení před soudy obou stupňů, a to ve světle zájmu nezletilé, jakožto zásadního vodítka pro rozhodování v dané věci, a svůj závěr řádně neodůvodnil, zasáhl do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces a na výchovu a péči o dítě. V souladu s vlastní judikaturou Ústavního soudu i s rozsudky Evropského soudu pro lidská práva je kritériem rozhodování především míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb. Obecné soudy musejí vždy usilovat o to, aby jakýkoliv jejich zásah byl minimalizován, tedy aby dítě nebylo odtrženo zejména od osob, k nimž má silnou náklonnost a u nichž nachází svůj domov, aby bylo svěřeno do péče osoby, která uznává roli jiných blízkých osob v životě dítěte jakožto unikátního jedince, a aby zásadním vodítkem při hledání nejlepšího zájmu dítěte bylo je ...
I. ÚS 3859/13 10. 9. 2014 Nucená realizace výrazné většiny vykonatelných exekučních titulů je spojena se zásahem do majetkové sféry povinného subjektu. Zjišťování informací o jeho majetku je značně komplikovaným procesem, který však nesmí ohrozit zájem oprávněného na co nejrychlejším uspokojení jeho vykonatelné pohledávky. Proto se exekuční řízení vyznačuje řadou institutů, které mají jak oprávněnému, tak zejména soudnímu exekutorovi pomoci při získávání informací o potenciálních zdrojích zpeněžení či přímého majetkového postižení. I z tohoto důvodu je soudnímu exekutorovi umožněno obracet se na celou řadu třetích osob, které mohou mít o majetku povinného nějaké informace. Je však důležité uvést, že daná povinnost součinnosti třetích osob může být uložena pouze ve vazbě na konkrétní exekuční řízení, za účelem co nejefektivnějšího vymožení vykonatelné pohledávky. Z toho vyplývá i požadavek na řádnou formulaci výzvy k poskytnutí součinnosti. Žádosti o sdělení jakýchkoliv informací o majetku povinného a jeho správ ...
Pl. ÚS 52/13 9. 9. 2014 2 Posuzovaná právní úprava brání řádné individualizaci konkrétního případu, neboť spodní hranice pokuty je stanovena v takové výši, že omezuje rozhodující správní orgány přihlédnout k specifickým okolnostem různých případů, jakož i k osobám delikventů a jejich majetkovým poměrům. Do těchto majetkových poměrů může v některých případech zasáhnout se značnou intenzitou, a jde proto o zjevně nepřiměřenou výši spodní hranice pokuty, která dosahuje ústavní dimenze. Ústavně nepřípustné jsou přitom takové pokuty, jež mají likvidační charakter, čímž se rozumí i takové případy, v nichž pokuta natolik přesáhne možné výnosy z podnikání, že se podnikatelská činnost v podstatě stává bezúčelnou (tj. směřující pouze k úhradě uložené pokuty). Rozhodnutí správních orgánů by nemohla být v důsledku posuzované právní úpravy v nezanedbatelném množství případů spravedlivá, a tedy ani ústavně konformní.
I. ÚS 4793/12 3. 9. 2014 Jestliže se Nejvyšší soud v řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené touto ústavní stížností, nevypořádal se závěry obsaženými ve svém předchozím rozsudku, které lze téměř bezvýjimečně vztáhnout i na tento případ, včetně posouzení důvodnosti předchozího stěžovatelova dovolání, navíc formulovanými v rozhodnutí téhož senátu, rezignoval na svoji roli (ve smyslu předvídatelnosti svých vlastních rozhodnutí), čímž hrubě zasáhl do stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje Ústavní soud též v postupu obecných soudů při provádění důkazů a posouzení stěžovatelovy námitky vůči němu. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení tvrdí, že z obsahu spisu se podává, že výslechy navržených svědků provedeny byly. Přitom již v odvolání proti rozsudku obvodního soudu stěžovatel poukazoval na skutečnost, že soud prvního stupně se opřel o svědectví převzaté z jiného řízení namísto toho, aby svědky sám vyslechl. Tímto postupem tak nebyla stěžova ...
I. ÚS 143/11 1. 9. 2014 Užíváním prostor v minulosti přidělených jako nebytové prostory, byť kolaudované jako byt, vzniká uživateli bezdůvodné obohacení. Jestliže při určení výše bezdůvodného obohacení soudy vycházely z toho, že předmětné prostory jsou bytem a podle znaleckého posudku byla výše bezdůvodného obohacení určena jako výše nájemného bytu v místě a čase obvyklého, aniž by přihlédly ke skutečnému stavu užívání, který měly zohlednit již v zadání znaleckého posudku, posoudily věc v rozporu s principy spravedlivého procesu garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 2166/14 28. 8. 2014 1. Ústavní soud je oprávněn přezkoumávat akty orgánů veřejné moci zásadně teprve poté, co se ukáže, že ochrana proti jejich zásahům do sféry ústavně zaručených základních práv a svobod v rámci systému procesních prostředků není možná či dostatečně účinná. Musí respektovat daný systém prostředků ochrany práva, a nemůže proto "předbíhat" s poskytnutím ochrany před ostatními orgány veřejné moci, které jsou k tomu oprávněny. 2. Ochranou proti zásahu policejního orgánu způsobenému někomu jinému, než proti komu se vede trestní řízení, a poškozenému (zde: domovní prohlídka provedená u třetí osoby), je postup podle ustanovení §174 odst. 2 písm. b) trestního řádu. Rovněž tato osoba může formou podání žádat dozorujícího státního zástupce o prošetření, zda policejní orgán řádně postupuje při vyšetřování trestné činnosti. Pod pojem "řádný postup" nespadá pouze řádné objasňování trestné činnosti, ale též další úkony spojené s trestním řízením, dopadající svými důsledky i na "třetí osobu". Pokud pro ...
III. ÚS 2415/14 28. 8. 2014 I. Ustanovení §35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nevylučuje, aby v téže věci, usnesením Ústavního soudu již rozhodnuté, nebyl podán nový návrh založený na novém vymezení povahy tvrzeného, ač jinak totožného zásahu do základního práva či svobody; musí se tak ale stát ve lhůtách stanovených v §72 odst. 3 až 5 tohoto zákona. II. Uplatnění roční lhůty předvídané v ustanovení §75 odst. 2 písm. a) téhož zákona je možné jen za předpokladu, že se má jednat o výjimku z podmínek pro odmítnutí nepřípustné ústavní stížnosti, která by jinak měla být odmítnuta pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nikoli však o výjimku pro opožděné podání z kogentního ustanovení §43 odst. 1 písm. b) téhož zákona. III. Stěžovatel tak v řízení o ústavní stížnosti může pominout (a tím o ně přijít) další procesní prostředky (výjimka) a obrátit se přímo na Ústavní soud s ústavní stížností, v níž tvrdí, že zásah do jeho základních práv a svo ...
II. ÚS 405/14 26. 8. 2014 Plnění veřejnoprávní funkce Českou televizí jako institucí veřejného práva ze zákona na státu a jeho rozpočtu nezávislou není výkonem veřejné moci, který by nezakládal důvod uznat - v případě úspěchu při hájení svých zájmů v soudním řízení - úhradu nákladů spojených s externím právním zastoupením jako nákladů účelně vynaložených. Nicméně, na poli svého působení se těší natolik výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořeny i specifické podmínky), že lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud obecné soudy při úvaze o úhradě nákladů řízení, včetně posouzení jejich účelnosti, kterou jim ponechává občanský soudní řád, přihlíží ke konkrétním okolnostem případu a své závěry dostatečně odůvodní, nelze - v souladu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu - jejich postup považovat z hlediska základních práv a svobod za svévolný a nepřiměřený. Jestliže však obecný soud nevyložil, proč nepřiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení ani ve výši soudního popla ...
I. ÚS 1283/13 26. 8. 2014 Vznikne-li mezi spoluobviněnými zastoupenými stejným advokátem konflikt zájmů a advokát z toho titulu vypoví plnou moc jednomu z nich a ostatní dále zastupuje, je třeba zvažovat proti sobě stojící právo tímto advokátem dále zastoupených spoluobviněných na volbu obhájce a právo na spravedlivý proces toho spoluobviněného, jemuž advokát pro konflikt zájmů vypověděl plnou moc. Tento konflikt bývá zpravidla třeba řešit pomocí institutu vyloučení obhájce všem spoluobviněným, ledaže tento obhájce ani teoreticky žádnými informacemi, které by mohly být použity proti spoluobviněnému, nemohl disponovat. Spoluobvinění, kteří přes rizika možného budoucího konfliktu zájmů ke společné obhajobě přistupují, musí následně nést i důsledky tohoto rozhodnutí spočívající ve vyloučení jejich advokáta z projednávání věci (tedy v zásahu do jejich práva na volbu obhájce), pokud se riziko později materializuje a projeví se mezi nimi konflikt zájmů. Advokáti by měli být opatrní při přebírání společné obhajoby, ab ...
IV. ÚS 1324/14 21. 8. 2014 Absence řádného odůvodnění rozhodnutí obecných soudů zakládá nepřezkoumatelnost těchto rozhodnutí a zpravidla i jejich protiústavnost. Nejsou-li totiž zřejmé důvody toho kterého rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, přičemž zásada právního státu libovůli v rozhodování veřejné moci zakazuje. Postačuje uvedení základních důvodů, které obecný soud vedly k přijetí rozhodnutí a které jsou způsobilé jeho výrok srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.
III. ÚS 2889/12 21. 8. 2014 V právním státu je moc omezena za účelem ochrany občanů před výkonem libovůle či svévole ze strany státu. Právní stát v moderním pojetí je zaměřen na nastolení a udržení materiálně spravedlivého stavu. Ze spojení čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 4 odst. 4 Listiny pak vyplývá, že státní moc je nutno uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon, a to za současného šetření podstaty a smyslu základních práv a svobod. Nikoliv každé porušení norem jednoduchého práva při jejich aplikaci či interpretaci způsobuje zároveň i porušení základního práva jednotlivce. Avšak porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku libovůle (vykonávané např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, může být způsobilé zasáhnout do základního práva a svobody jednotlivce. I v případě směnečného platebního rozkazu je situace podaných námitek se standardním opravným prostředkem očividně srovnatelná: řízení, byť se specif ...
I. ÚS 173/13 20. 8. 2014 Ústavní soud shledává důkazní standard "zcela jednoznačného skutkového závěru" a "bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti" používaný v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu pro prokázání jednání v duševní poruše za účelem zneplatnění takového jednání za nadměrně vysoký. Takový standard narušuje spravedlivou rovnováhu mezi relevantními protichůdnými zájmy a v důsledku porušuje právo na ochranu majetku osob s duševním postižením, pokud daným jednáním byl negativně zasažen majetek těchto osob. Spravedlivá rovnováha mezi soupeřícími oprávněnými zájmy bude nejlépe dosažena stanovením vysoké míry pravděpodobnosti prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Pro učinění závěru o dosažení této vysoké míry pravděpodobnosti soudy, rozhodující o aplikaci §581 věty druhé nového občanského zákoníku (§38 odst. 2 původního občanského zákoníku), musí pečlivě posoudit všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy. Pokud je d ...
I. ÚS 892/14 20. 8. 2014 Ústavní soud nemohl ztratit ze zřetele zásadní význam práva na veřejné projednání věci v trestním řízení a skutečnost, že institut trestního příkazu je nutno vnímat jako výjimku z tohoto práva, která může být použita pouze za striktního dodržení zákonných podmínek, zejména těch, které umožňují obviněnému domoci se jeho práva na veřejné projednání věci. Pokud stěžovatel odpor proti trestnímu příkazu elektronicky podal v zákonné lhůtě a tento příslušnému soudu došel necelou půl hodinu po vypršení lhůty, Ústavní soud těžko může dovodit, že se stěžovatel práva na veřejné projednání věci ve své přítomnosti jednoznačně vzdal.
I. ÚS 962/14 19. 8. 2014 I. Ústavní soud opakovaně upozornil [např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 313/14 ze dne 15. 4. 2014 (N 59/73 SbNU 151)], že mezi základní principy právního státu patří princip předvídatelnosti zákona, jeho srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti [srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]; bez jasnosti a určitosti pravidel nejsou naplněny základní charakteristiky práva, a tak nejsou ani uspokojeny požadavky formálního právního státu. Stejné požadavky, tj. předvídatelnost, srozumitelnost a vnitřní bezrozpornost, respekt k obecným zásadám právním, především ústavněprávním principům, jakož i právní jistotu, je tudíž nutno klást i na individuální právní akty, zvláště pak soudní rozhodnutí, mezi která patří i rozhodnutí dovolacího soudu o vyřízení dovolání. Pouhé obecné konstatování Nejvyššího soudu, že v dovolání byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 občanského soudního řádu, s následnou nekonkrétní argument ...
II. ÚS 3633/13 15. 8. 2014 Vědomost zaměstnavatele o důvodu, pro který může okamžitě zrušit pracovní poměr v prekluzivní subjektivní lhůtě podle §58 odst. 1 zákoníku práce, nelze vázat toliko na vědomost vedoucího zaměstnance ve formálním slova smyslu konstituovaného právním předpisem či vnitřním přepisem zaměstnavatele, ale postačí vědomost té osoby, která je podle rozhodnutí zaměstnavatele nebo s jeho vědomím oprávněna dotyčnému zaměstnanci dávat závazné pokyny k plnění pracovních úkolů, resp. jeho práci kontrolovat, a být tak jeho faktickým bezprostředním nadřízeným. Není rozhodné, jakým způsobem je formálně právně založen vztah zaměstnavatele a této dotyčnému zaměstnanci nadřízené osoby a jak si zaměstnavatel sám její oprávnění vymezuje.
I. ÚS 835/14 12. 8. 2014 Užití §131 odst. 1 trestního řádu per analogiam k opravám i nevyhlašovaných rozhodnutí je obecně přípustné a nemůže být považováno za vyloučené pravidlem zákazu analogie v případech, kdy dochází k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod, neboť opravná usnesení jsou pouze doplňkem těch rozhodnutí, která opravují, bez samostatného významu. Kromě toho uvedené pravidlo zákazu analogie nelze použít v případech, kdy proti ústavně zaručenému právu jednoho bezprostředně stojí srovnatelné právo subjektu druhého.
I. ÚS 28/14 12. 8. 2014 Porušení práva na spravedlivý proces představuje takový postup obecných soudů, který nerespektuje předchozí judikaturu Ústavního soudu. V posuzované věci shledal Ústavní soud, že obecné soudy rozhodovaly v rozporu s jeho nálezem sp. zn. II. ÚS 114/06 ze dne 19. 4. 2007 (N 70/45 SbNU 127), jehož "nosné" myšlenky jsou podle čl. 89 odst. 2 Ústavy závazné. Ústavní soud v tomto nálezu formuloval právní větu: "Je porušením práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy (§200y až 200za občanského soudního řádu) současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu."
I. ÚS 3196/12 12. 8. 2014 Osoba poškozená trestným činem má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může (samozřejmě po formálním a materiálním vyčerpání ostatních prostředků, pokud je zákon poškozeným poskytuje) využít ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, jako jsou rozhodnutí o odložení věci, zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby.
I. ÚS 3849/11 12. 8. 2014 Nesplnění poučovací povinnosti o možnosti nechat se procesně zastoupit, popř. požádat o ustanovení bezplatného právního zástupce nevede bez dalšího k zásahu do ústavně zaručeného práva na právní pomoc, avšak za předpokladu, že obecný soud učiní během soudního řízení jiná vhodná opatření (například poučení účastníka k jednotlivým povinnostem při soudním jednání), která napomohou účastníkovi k tomu, aby mohl v řízení hájit efektivně své zájmy. Navíc není vyloučeno, že vada, která se vyskytne v řízení před soudem prvního stupně, bude následně v řízeních o opravných prostředcích konvalidována. Jinými slovy, je nutno posuzovat řízení ve své celistvosti. Účastník řízení musí o ustanovení bezplatného zástupce podle §30 občanského soudního řádu sám požádat. Ačkoliv by se s ohledem na znění této podmínky mohlo jevit, že obecné soudy mají být v prvotní fázi toliko pasivní a vyčkat až do okamžiku, kdy se sám účastník řízení v této věci obrátí na soud a požádá ho o ustanovení zástupce, ve skutečno ...
I. ÚS 2942/13 6. 8. 2014 Soud, jenž rozhoduje o stížnosti státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění z vazby na svobodu a nevypořádá se s návrhem obžalovaného na konání vazebního zasedání a zcela pomine argumenty obžalovaného, zatíží rozhodnutí nepřezkoumatelností, a tedy poruší i princip vyloučení svévole při rozhodování o vazbě a rovnost zbraní jako součásti kontradiktornosti řízení; není přitom rozhodné, zda se vyjádření obžalovaného ke stížnosti státního zástupce dostalo včas soudu, pokud bylo řádně podáno. Porušením principu rovnosti zbraní je také skutečnost, že se obžalovaný nemohl přímo vyjádřit k nové skutečnosti, kterou ve stížnosti uvedl státní zástupce a kterou soud v rozhodnutí zohlednil.
Pl. ÚS 35/13 5. 8. 2014 2 Ustanovení §2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož "obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem", představuje zákonný požadavek souladu činnosti obce a jejích orgánů s veřejným zájmem, nikoliv všeobecné schválení, že cokoliv obec koná, koná ve veřejném zájmu. Jde o nedůvodně nerovný přístup obce k sobě samé na straně jedné a k ostatním fyzickým a právnickým osobám na straně druhé, jestliže je zaveden odlišný právní režim pro druhově obdobné či shodné akce pouze na základě osoby pořadatele akce. Jde o porušení práv dotčených osob, jestliže je individuální rozhodování o výjimce ze zákazu stanovené činnosti, odůvodněného ochranou veřejného zájmu, nahrazeno pro akce pořádané určitou osobou obecnou výjimkou zakotvenou přímo ustanovením obecně závazné vyhlášky. Pokud zákon či přímo ústavní pořádek umožňuje obci zakázat či omezit obecně závaznou vyhláškou z ...

Za rok 2014 bylo zveřejněno 261 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 2 z celkem 6 stran,
v čase 0.000087 sekundy z toho 0.000028 sekundy NoSQL databáze.