Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2016

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
I. ÚS 40/15 1. 2. 2016 I. Důležitým prvkem a hodnotou aktů veřejné (a zvláště soudní) moci je jejich důvěryhodnost. Proto je povinností orgánu veřejné moci přihlížet k tomu, jaká očekávání svým postupem a činností u účastníka řízení vyvolal. II. Vyzve-li soud účastníka řízení, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k návrhu na zahájení řízení, v němž má být jednáno o právech a povinnostech tohoto účastníka, je povinností soudu stanovenou lhůtu pro vyjádření respektovat. Nevyčká-li soud na skončení této lhůty a účastníka řízení fakticky zbaví možnosti účastnit se daného řízení, zasáhne tak do práva účastníka řízení vyjádřit se k jeho věci a provedeným důkazům zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 1869/15 29. 1. 2016 Rozhodl-li Obvodní soud pro Prahu 2 o zamítnutí návrhu na změnu žaloby, aniž svoje usnesení jakkoliv odůvodnil, za situace, kdy zákonné podmínky pro absenci odůvodnění splněny nebyly, pak jeho postup nelze kvalifikovat jinak než jako porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, a pokud tak neučiní, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí a zpravidla také i jejich protiústavnost.
III. ÚS 247/14 28. 1. 2016 I. Odvolací soud (na základě závazného právního názoru dovolacího soudu, kterým bylo předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k novému řízení) a následně Nejvyšší soud nezohlednily a nezkoumaly otázku dobré víry stěžovatelů. To je v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy, neboť Ústavní soud zastává ve své nálezové judikatuře konstantní názor, že je třeba při posouzení nabytí vlastnictví k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí od nevlastníka důsledně zvažovat a hodnotit existenci dobré víry nového nabyvatele. Absencí posouzení dobré víry nabyvatele nemovitosti tak došlo k upřednostnění principu, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má, před principy právní jistoty, ochrany dobré víry a důvěry v akty státu. II. Postupem Nejvyššího soudu, který opakovaně odmítá respektovat názor Ústavního soudu, došlo k porušení ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle něhož jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. "Svérázným ...
IV. ÚS 2642/14 28. 1. 2016 Rozhodnutí dovolacího soudu je zcela nepředvídatelné, nesrozumitelné, vnitřně rozporné a postrádající jakékoli racionální zdůvodnění. Dovolací soud tímto rozhodnutím porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť napadené usnesení postrádá náležitosti, které jsou na soudní rozhodnutí kladeny stran odůvodnění a náležitého vypořádání se s tvrzeními stěžovatele.
II. ÚS 2946/13 28. 1. 2016 I. Pokud jde o promlčení nároku na náhradu škody, ustanovení §106 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (subjektivní promlčecí lhůta). II. Jednou z podmínek úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody na zdraví je předpoklad, že došlo ze strany zdravotnického zařízení k porušení právní povinnosti, resp. k tomu, že zdravotnický pracovník porušil svou povinnost poskytovat zdravotní péči ve smyslu de lege artis medicinae. Dále musí být prokázána existence škodlivého následku na straně poškozeného pacienta a existence kauzálního nexu mezi protiprávním jednáním a vzniklým škodlivým následkem. Již z toho plyne logický předpoklad, že slovní spojení "vědomost o vzniklé škodě" nezahrnuje vždy jen informaci o ustáleném zdravotním stavu, resp. jeho stabilizaci, jak se v nyní posuzované věci příliš restriktivně vyjádřily obecné soudy, ale obsahuje též všechny další předpoklady pro mo ...
I. ÚS 1965/15 27. 1. 2016 Státní orgány, zejména pak soudy, jsou povinny respektovat presumpci neviny ve všech řízeních, tedy i v jiném řízení než v tom, v němž je příslušný trestný čin projednáván. I v těchto řízeních se musejí zdržet prohlášení, z nichž vyplývá, že považují určitou osobu za vinnou trestným činem, ačkoliv o vině této osoby nebylo žádným soudem pravomocně rozhodnuto. Postup, který neodpovídá tomuto pravidlu, je neústavní pro rozpor s čl. 40 odst. 2 Listiny (presumpce neviny). Soudce, který ve svém rozhodnutí toto pravidlo nerespektuje, zpravidla bude v dalším rozhodování o osobě takto neprávem osočené považován za podjatého, a tudíž nebude nestranným soudcem ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
Pl. ÚS 15/14 26. 1. 2016 2 Ustanovení trestního řádu, které stanoví, že "soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil", neohrožuje nezávislost soudců a není v rozporu s ústavním pořádkem. Jedná se o tradiční a i v zahraničí rozšířenou a uznávanou zásadu soudního řízení.
IV. ÚS 2273/14 26. 1. 2016 Jestliže odvolací soud dospěje k odlišným skutkovým závěrům než soud nalézací, aniž by se vypořádal se všemi podstatnými důkazy, z nichž nalézací soud vycházel, a jestliže jeho skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování, poruší tím právo na spravedlivý proces chráněné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 2124/14 26. 1. 2016 Jedním ze základních principů výkladu smluv je priorita takového výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Obecné soudy proto pochybily, pokud z pouhé absence vymezení přesného spoluvlastnického podílu na společných částech domu dovodily neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí kupní, byť na základě této smlouvy byla později mezi stejnými smluvními stranami uzavřena kupní smlouva.
II. ÚS 3436/14 19. 1. 2016 1. Trestní řízení představuje vztah mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena. Současně však nelze pominout, že je pozitivní povinností státu zajistit ochranu základních práv, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení. Požadavek účinného vyšetřování je však "pouze" procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoliv povinností ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu. 2. Ústavní soud vychází z doktríny Evropského soudu pro lidská práva, pokud jde o pozitivní povinnosti státu ve vztahu k právu na život. Má za to, že nikoliv v případě veškeré trestné činnosti, která je již z povahy věci způsobilá zasáhnout do práv jednotlivců, je dáno jeho oprávnění zasahovat do činnosti orgánů činných v trestním řízení. Toto oprávnění - a dokonce i povinnost - je však dáno tehdy, pakliže se ...
I. ÚS 750/15 19. 1. 2016 I. U výroků, které v sobě kombinují skutkový základ i prvek hodnocení (tzv. hybridní výroky či hodnotové soudy se skutkovým základem), je nezbytné určit, do jaké míry mají tyto hybridní výroky skutkový základ a zda nejsou tyto výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, přičemž je nezbytné vzít v úvahu jejich celkový tón i okolnosti případu (rozsudek ESLP ve věci Morice proti Francii ze dne 23. 4. 2015, stížnost č. 29369/10, §126; rozsudek ESLP ve věci Brasilier proti Francii ze dne 11. 4. 2006, stížnost č. 71343/01, §37). II. V souvislosti s kritikou soudů a soudců je třeba při posuzování toho, zda nejsou dotčené výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, vzít v úvahu rovněž následující faktory: 1. vůči komu kritika směřuje, 2. kdo kritizuje, 3. co, 4. kde a 5. jakou formou. III. Ve výjimečných případech může špatné psychické zdraví negativně ovlivňovat práci soudce. Stejně tak deviantní chování soudce může být za určitých okolnosti neslučitelné s výkone ...
II. ÚS 3042/14 19. 1. 2016 Požadavek elektronické podoby podání podle §59 odst. 1 věty druhé trestního řádu je dodržen i v případě, je-li podání učiněno osobou oprávněnou podle §8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, do datové schránky příslušného soudu a tento soud má podle identifikátoru datové schránky možnost tuto skutečnost ověřit. V takovém případě se již podle §18 odst. 2 tohoto zákona nevyžaduje elektronický podpis, jak tomu musí být v případě jiného elektronického podání na základě zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů; opačný postup by se jako přepjatě formalistický dostal do rozporu s požadavkem ústavně konformní interpretace těchto ustanovení, a tím i do rozporu se základním právem na přístup k soudu.
III. ÚS 1391/15 19. 1. 2016 I. Neskončilo-li trestní řízení odsouzením obviněného, je třeba posuzovat případné nároky na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod na základě konkrétních okolností případu s přihlédnutím k požadavku, aby to byl demokratický právní stát, kdo má povinnost stíhat trestnou činnost. II. Ustanovení §12 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nelze proto aplikovat formalisticky, toliko podle výsledku trestního stíhání. Proto je třeba vždy zkoumat, zda stěžovatelem tvrzená újma není důsledkem svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení, ve kterém nebyly respektovány požadavky čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; takovým případem není situace, kdy budou teprve v průběhu trestního řízení na základě složitého a dlouhého dokazování objasněny skutkové a ...
III. ÚS 2018/15 19. 1. 2016 I. V případě rozhodnutí obecného soudu o promlčení práva není z hlediska ochrany základních práv stěžovatele určující, že se jedná o tzv. bagatelní věc, neboť rozhodující je aspekt kvalitativní (porušení principů spravedlivého procesu). Kvantitativní vyjádření předmětu sporu (bagatelnost) proto nemusí být s ohledem na kvalitativní stránku věci určující, jeví-li se věc z hlediska zachování ústavnosti natolik významná, že "přesahuje" kauzu samotnou; v takovém případě není z hlediska poslání Ústavního soudu rozhodující výše sporné "částky", nýbrž hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen. II. Vyvodil-li obecný soud skutkové zjištění o určení rozhodujícího okamžiku (tzv. natae actionis) pro posouzení včasného uplatnění práva (§107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) z důkazů, jež takové závěry o skutkovém stavu dle ustálených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu neodůvodňují, aniž by k tomu poskytl jakékoli vysvětlení, porušil tím základní prá ...
III. ÚS 3766/14 12. 1. 2016 Pokud Nejvyšší soud v rozhodnutí, kterým dovolání odmítne pro nepřípustnost podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ani nenaznačí důvody svého postupu, ačkoliv šlo o otázku zastavení exekuce, případně bylo třeba vyjasnit, zda se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy, pak zatíží rozhodnutí vadou, která znamená zásah do práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 119/14 12. 1. 2016 I. K zásadám řádně vedeného soudního řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod patří i povinnost náležitě se vypořádat s právní argumentací účastníka řízení; opírá-li se tato argumentace o judikaturu zejména Nejvyššího soudu, musí obecný soud v případě, že ji odmítne jako nepřiléhavou, vyložit, z jakého důvodu tomu tak má být, v jakém konkrétním aspektu se tehdy posuzovaný případ odlišuje od aktuálně řešeného a rovněž proč má jít o právně relevantní rozdíl, pro který nelze stávající právní názor tam vyslovený na souzenou věc použít. II. Použití právnického pojmu (terminus technicus), jakým je tzv. kumulativní novace, nemůže vzhledem k okolnostem, za kterých byl takový projev vůle učiněn, nahradit výklad vůle smluvních stran; proto je třeba oproti právněteoretické konstrukci výkladu "podústavního" práva, jejíž obsah není ani v právní teorii, ani v judikatuře všeobecně sdílen a ani v soudním rozhodnutí definován, dát přednost v opoře o čl. 2 odst. 3 Listiny základn ...
II. ÚS 2039/14 12. 1. 2016 Spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Výjimkou je případ, kdy soud při rozhodování o nákladech řízení nerespektuje kogentní znění právní normy (§142 odst. 1 občanského soudního řádu), a to i např. v důsledku prostého "přehlédnutí".
II. ÚS 2732/15 12. 1. 2016 1. Smysl zásad dispozitivnosti a koncentrace řízení [§75 odst. 2 ve spojení s ustanovením §71 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního] spočívá v racionalizaci a efektivnosti řízení před správním soudem tak, aby nedocházelo k jeho zbytečnému prodlužování, k opakování stejné či podobné argumentace anebo naopak k dodatečnému (a někdy i účelovému) předkládání dalších tvrzení, názorů a důkazů, které mohly být bez větších obtíží účastníky řízení uplatněny již dříve. V podmínkách právního státu je však nepřípustné, aby v důsledku uplatnění těchto zásad docházelo k zásahu do základních práv a svobod účastníků řízení či k podstatnému rozporu s principy spravedlnosti a spravedlivého rozhodování. Tyto zásady jsou totiž pouze prostředkem ke zmíněné racionalizaci, a nikoliv samoúčelným cílem. 2. Pokud je tedy rozhodujícímu soudu známo, že již dříve vyslovil Nejvyšší správní soud v pravomocném rozsudku názor, že určitá reklama není klamavá, a její zadavatel se proto ani nemohl dopustit protiprávníh ...
II. ÚS 2841/15 7. 1. 2016 Pokud technickou chybou administrativního systému soudu dojde k chybnému posouzení skutkového stavu věci (zde: důkazní návrhy a plná moc nebyly založeny do spisu), nastane porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1) a práva na rovnost účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
II. ÚS 2682/15 6. 1. 2016 Jakkoliv je v případě bagatelní částky Ústavní soud při svých zásazích do rozhodovací činnosti obecných soudů velmi zdrženlivý, zruší napadené rozhodnutí, pokud jím došlo k porušení kogentního ustanovení právní normy (přehlédnutí návrhu na zastavení řízení podle §96 občanského soudního řádu v důsledku pochybení soudce).

Za rok 2016 bylo zveřejněno 270 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 6 z celkem 6 stran,
v čase 0,000063 sekundy z toho 0,000016 sekundy NoSQL databáze.