ECLI:CZ:NSS:2007:1.AFS.144.2006
sp. zn. 1 Afs 144/2006 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: CH. s. r. o.,
zastoupené JUDr. Jiřím Jandou, advokátem se sídlem Kamenice 155, 547 01 Náchod, proti
žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, 500 02 Hradec
Králové, proti rozhodnutím ze dne 13. 7. 2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 7. 2006, č. j. 31 Ca 201/2005 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Devíti platebními výměry ze dne 1. 4. 2004 stanovil Finanční úřad v Náchodě
žalobkyni spotřební daň z lihu za zdaňovací období leden 2001, duben 2001, květen 2001
a červenec až prosinec 2001. K odvoláním žalobkyně vypustil žalovaný devíti rozhodnutími
ze dne 13. 7. 2005 ve výrocích platebních výměrů odkaz na §44 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“); jinak se však s platebními výměry ztotožnil.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobami u Krajského soudu v Hradci
Králové; ten spojil věci ke společnému projednání a všechna napadená rozhodnutí zrušil
pro nezákonnost rozsudkem ze dne 3. 7. 2006. Žalovaný podle soudu dostatečně nezdůvodnil
svůj závěr o tom, že zpracovatelem lihu se musí stát již první odběratel, přestože je prvotně
věcně osvobozen určitý druh lihu použitý k určenému účelu; není tak zřejmé, proč přerušením
vazby mezi výrobcem lihu a konečným zpracovatelem dojde ke ztrátě výhody
tohoto osvobození. Žalovaný rovněž nehodnotil, zda žalobkyně nemohla přijímat objednávky
svých odběratelů na nákup lihu bez spotřební daně ani poté, co ji správce daně z úřední
povinnosti zpětně zaregistroval ke spotřební dani. Žalovaný nesnesl ani dostatek argumentů
pro své přesvědčení, že líh nakupovaný žalobkyní spadal pod §29 odst. 1 písm. e) zákona
ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních. Krajský soud naproti tomu nepřisvědčil
námitkám procesního charakteru. I když správce daně odkázal v platebních výměrech na §44
daňového řádu, nemění to nic na tom, že daň byla stanovena dokazováním. Takový postup
je možný i přesto, že správce daně nevyzval žalobkyni k podání daňového přiznání. Krajský
soud nesouhlasil ani s tím, že by absence této výzvy a nepřesné označení data podpisu
rozhodnutí působily nicotnost rozhodnutí vydaných v obou stupních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala žalobkyně kasační
stížnost. Krajský soud sice ve prospěch žalobkyně konstatoval, že rozhodnutí žalovaného
postrádají přesvědčivou argumentaci; v otázkách způsobu vyměření daně a nicotnosti
rozhodnutí však dospěl k závěrům, s nimiž žalobkyně nesouhlasí. Správce daně nemohl
jinak než postupovat podle §44 odst. 1 daňového řádu, neboť žalobkyně nepodala
daňové přiznání. Měl tedy žalobkyni k podání daňového přiznání vyzvat a poučit
ji o tom, že nevyhoví-li výzvě, bude jí daň vyměřena podle pomůcek; to však neučinil.
Žalovaný a krajský soud pak uzavřely, že ustanovení §44 daňového řádu bylo v záhlaví
platebních výměrů uvedeno chybně, protože daň byla stanovena dokazováním; takový závěr
však nemůže obstát. Není-li podáno daňové přiznání a nestane-li se tak ani na výzvu správce
daně, může správce daně buď stanovit daň podle pomůcek, nebo vyjít z předpokladu,
že daň byla přiznána ve výši nula, vyměřit ji v této výši a místním šetřením či daňovou
kontrolou prověřit okolnosti rozhodné pro stanovení daně. Dokazování je tedy v takové
situaci pojmově vyloučeno, neboť daňový subjekt nemá co prokazovat a správce daně
co vyvracet; použití pomůcek podle §44 daňového řádu zase nepřipadá v úvahu,
pokud daňový subjekt nebyl vyzván k podání daňového přiznání, a žalobkyně vyzvána
nebyla. Žalobkyně tedy trvá na tom, že pokud vůbec byl správce daně oprávněn vyměřit daň
(což podle žalobkyně ani nebyl), měl žalobkyni vyzvat k podání daňového přiznání
a dále postupovat dle §44 odst. 1 daňového řádu; dokazování, které zpětně dovozoval
žalovaný, nebylo na místě. Postup obou orgánů nemá oporu v zákoně; jelikož pro úkony
v této věci absolutně chybí zákonný podklad, jsou rozhodnutí obou orgánů nicotná.
Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost projednat z následujících důvodů:
Podle §104 odst. 2 s. ř. s. není přípustná kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Do rozsahu
tohoto ustanovení spadá i kasační stížnost žalobkyně, která napadá důvody rozhodnutí
krajského soudu, aniž současně zpochybňuje jeho výrok. Žalobkyně je srozuměna se závěrem,
pro který soud napadená rozhodnutí zrušil; nesouhlasí však s tou částí odůvodnění rozsudku,
v níž soud hodnotí postup žalovaného při vyměření daně bez předchozí výzvy k podání
daňového přiznání.
Ze samotné povahy kasační stížnosti, která je mimořádným opravným prostředkem,
plyne, že je přípustná pouze tehdy, pokud stěžovatel již nemá žádnou jinou reálnou procesní
možnost k ochraně svých práv. Tato podmínka však nemůže být naplněna, jestliže krajský
soud podané žalobě vyhověl a rozhodnutí správního orgánu zrušil. Stěžovatel v důsledku
tohoto rozhodnutí bude moci svá práva řádně uplatňovat v průběhu správního (příp. následně
i soudního) řízení.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost
[§46 odst. 1 písm. d), §104 odst. 2 a §120 s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu