Textové pole 'Zadejte: sp.zn. / text / odkaz':
Formulář rozšířeného vyhledávání:
Filtrování výsledků vyhledávání:
fulltextové vyhledávání:
vyhledávání v odkazech:
vyhledávání dle spisové značky rozhodnutí vrcholných soudů:
vyhledávání dle čísla předpisu Sbírek':
Účelem a smyslem serveru 'jurilogie.cz' je zpřístupnění zveřejněných soudních rozhodnutí vrcholných soudů (ÚS, NS, NSS) na jednom místě, veřejná kontrola soudní moci a veřejná, věcná, odborná a výhradně neanonymní diskuze týkající se rozhodnutí těchto soudů, jelikož tuto službu veřejnosti dosud nikdo neposkytuje, takže mnohá rozhodnutí těchto soudů jsou zjevně nespravedlivá, v rozporu se zdravým rozumem a zejména nejednotná, přičemž občan již často nemá další možnost zjednání nápravy a dovolání se spravedlnosti. Dále odkazujeme na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/10 z něhož vyplývá, že:
a to též proto, že po vyčerpání právních prostředků nápravy si na nespravedlnost soudních rozhodnutí nelze účinně stěžovat u Veřejného ochránce práv ani jinde, takže právníci podléhají bez jakékoliv kontroly nanejvýš jiným, ale obvykle stejně uvažujícím právníkům, a to je špatně.
V demokratickém právním státě musí platit, že
"Nikdo nemá více práv než já, občan."
– [ Princeps ],
přičemž opakem toho je a musí být, že
"Nikdo nemá více povinností než můj stát, resp. můj soudce."
– [ Princeps ].
Ust. §13 zákona č. 89/2012 Sb., (nový) občanský zákoník (dále jen „NOZ“) zní: „Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.“.
Závaznost soudních rozhodnutí v kontinentálním právu, a to i před účinností NOZ, tj. před 1. lednem 2014 zároveň potvrdila mezinárodní právnická konference konaná v červnu 2017 v Brně za účasti čelních představitelů Evropské unie (generálního tajemníka Rady Evropy, předsedy Soudního dvora Evropské unie, předsedy Evropského soudu pro lidská práva) i České republiky (předsedy vlády, ministra spravedlnosti, předsedy Ústavního soudu, předsedy Nejvyššího soudu) jejíž videozáznam ve třech jazycích (česky, anglicky, francouzsky) je zde .
Máme za to, že ačkoli se v českém právním systému neuplatní precedentní princip přímo i české soudy jsou vázány při svém rozhodování Ústavou a Listinou základních práv a svobod (též jen „Listina“). Tyto základní prameny českého práva zakotvují nejen institut vázanosti soudce zákonem a mezinárodní smlouvou (čl. 95 odst. 1 Ústavy), ale též z nich vyplývající principy rovnosti a právní jistoty, resp. legitimního očekávání. Souladná aplikace těchto principů pak má např. za povinnost pro soudy, že při odchýlení se od předchozí judikatury soud stíhá výrazné argumentační břemeno, kdy má uvést předchozí judikaturu a jasně zdůvodnit z jakých racionálních důvodů je třeba se od ní odchýlit (usnesení sp. zn. I. ÚS 438/06).
Máme za to, že je třeba brojit proti nerovnému a nepředvídatelnému posuzování analogických věcí do té míry (nereflektování předchozí judikatury), že již není možné uvažovat o právním posouzení vztaženém ke konkrétnímu obsahu, který věc vykazuje, ale naopak – jde již o víceméně náhodě přenechaný, a tak libovůli vykazující postup při aplikaci práva, který nerespektuje předvídatelná, tj. předem daná kritéria a je tak rozporný s příkazem stejné aplikace práva ve stejných (analogických) případech, který je ovšem diktován ústavním pořádkem. Odlišnost situací musí být totiž taková, aby ospravedlnila odlišnost zacházení (rozhodnutí 1 BvL 51/86; 1 BvL 50/87; 1 BvR 873/90; 1 BvR 761/91). Jde de facto o pojetí rovnosti jako proporcionality: posuzuj podobné případy obdobně, odlišné různě, a to podle míry jejich podobnosti či odlišnosti. (viz nález pléna sp. zn. Pl. ÚS 29/11, odstavec 54).
Máme za to, že zejména právní závěry ve veřejně publikované judikatuře Ústavního soudu a dovolacích soudů materiálně dotvářejí formální zákon a proto rozhodnutí soudů a v nich obsažená interpretace tvoří v materiálním smyslu součást příslušné interpretované zákonné normy (viz nález sp. zn. II. ÚS 566/05 včetně „považuje za zákon v materiálním smyslu právě i judikaturu soudů“), přičemž – „Ústavní soud také již k těmto otázkám judikoval, že v obecné rovině ve vztahu k závaznosti soudní judikatury by měl být již jednou učiněný výklad východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu principů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti).“ – nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 566/05.
Máme za to, že z porušení či nerespektování uvedeného vyplývá porušení o.s.ř. a dalších zákonů (zákony ve formálním smyslu) a judikatury soudů (zákony v materiálním smyslu) a tím i ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť Úmluva, Ústava, Listina má chránit konkrétní a efektivní práva, nikoliv práva teoretická či iluzorní a účelem Úmluvy, Ústavy, Listiny je zaručovat práva konkrétní a účinná, proto i přezkum soudní moci nesmí být jen iluzorní a teoretický, nýbrž musí být účinný, efektivní, konkrétní a praktický, což musí být konkrétně a především přezkoumatelně zaznamenáno v odůvodnění těchto rozhodnutí.
Ve věcném záměru nového Civilního řádu soudního je v jeho bodu 28 prakticky navrhováno téměř bezvýjimečné povinné právní zastoupení advokátem, avšak z judikatury ESLP (viz např. "PRAKTICKÁ PŘÍRUČKA K PODMÍNKÁM PŘIJATELNOSTI" ESLP z roku 2011, zkráceně "PPPP") vyplývá:
Proto namítáme, že:
Obecné soudy v občanském soudním řízení sporném dodnes (17. 11. 2021) prosazují koncepci komunistického práva, neboť:
Právnickému stavu vytýkáme vědomou a úmyslnou perzekucí všech, kdo se dnes odváží ochrany základních práv a svobod u soudu domáhat.