jurilogie.cz - nápověda

Nápověda

Vyhledávání

Fulltextové vyhledávání včetně lematizace (i nadále vylepšujeme):

  • formulář rozšířeného a fulltextového vyhledávání je nutné aktivovat kliknutím na tlačítko s šipkou ('chevron'), které je vlevo před popiskou 'Sb./sp.zn.' v hlavičce všech stran
  • formulář rozšířeného a fulltextového vyhledávání zatím obsahuje jediné textové pole 'v textu' k zadání jednoho nebo více hledaných slov ve všech textech rozhodnutí vrcholných soudů
  • vyhledávání používá tzv. automatickou koncovku slov, takže jsou hledány 'začátky' slov bez koncových samohlásek a písmen 'm' nebo 'ch'
  • po zadání jednoho či více hledaných slov ve všech textech vrcholných soudů stiskněte klávesu Enter nebo klikněte na kulaté tlačítko
  • vyhledávání s pomocí základního tvaru slova (lematizace) zatím není k dispozici, přičemž zvažujeme zda tato funkcionalita nebude dostupná jen v rámci placeného přístupu
  • formulář rozšířeného vyhledávání bude cca v březnu 2018 doplněn o další prvky, které umožní filtrování výsledku vyhledávání, např. nález, rozsudek, význam, ÚS, NS, NSS, právní věta, senát a další
  • formulář rozšířeného vyhledávání bude cca v březnu 2018 doplněn o možnost volby vyhledávání 'přesně zadaných slov' nebo 'automatické koncovky slov' přepínačem

Pro vyhledávání dle čísla předpisu Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv slouží pole 'Sb. / sp.zn.' v hlavičce stránky, přičemž:

  • zadávejte jen číslo a rok předpisu Sbírky zákonů nebo Sbírky mezinárodních smluv (tj. bez označení 'Sb.' nebo 'Sb.m.s.')
  • počáteční i koncové mezery v zadaném řetězci jsou odstraněny a také více mezer uvnitř řetězce za sebou je nahrazena jedinou mezerou
  • musí být zadány alespoň 3 znaky hledaného předpisu; pokud číslo předpisu není tříciferné můžete jej doplnit nulami zleva, popř. lomítkem zprava
  • protože vyhledávání probíhá v jedinečném evropském identifikátoru, je dovoleno vyhledávat též jen předpisy příslušné Sbírky popř. včetně roku vyhlášení (na začátku a konci popř. mezi nimi opatřené znakem ':'), tedy ':SB:' nebo ':2016:' nebo ':SB:2004:' nebo ':SM:2010:' apod.
  • obě části jedinečného evropského identifikátoru lze při hledání použít, takže je dovoleno vyhledávat též jen předpisy Sbírek popř. včetně roku vyhlášení a čísla předpisu, atd., tedy např. ':SB:2016:02'
  • dvojtečky v jedinečném evropském identifikátoru je nutno zadat, tečky lze zadat i mezerou
  • po zadání hledaného předpisu nebo sousedících částí jedinečného evropského identifikátoru stiskněte klávesu Enter nebo klikněte na kulaté tlačítko
  • výsledek hledání může obsahovat případná rozhodnutí vrcholných soudů odpovídající zadané části jedinečného evropského identifikátoru
  • chcete-li ve výsledku hledání jen předpisy 'Sb.' nebo 'Sb.m.s.' zadejte např. ':SB:2006:' nebo ':SB:2006:01' nebo ':SB:2006:111' nebo ':SM:2006:01' apod.
  • pokud není nic nalezeno, pak máte pravděpodobně číslo předpisu zadané špatně nebo zadaný předpis neexistuje nebo neobsahuje všechny sousedící části, popř. zadání zkraťte např. jen na číslo/rok (pro zpřesnění čísla předpisu jej můžete z leva doplnit nulami až do trojciferného čísla, tedy např. '009/2000')

Pro vyhledávání dle spisové značky rozhodnutí vrcholných soudů slouží pole 'Sb. / sp.zn.' v hlavičce stránky, přičemž:

  • zadávejte celou hledanou spisovou značku rozhodnutí vrcholného soudu nebo jeho sousedící části, např. číslo senátu nebo číslo senátu a rejstřík nebo rejstřík a číslo rozhodnutí včetně lomítka nebo číslo rozhodnutí včetně lomítka nebo číslo rozhodnutí včetně lomítka a rok podání nebo lomítka a roku podání, apod.
  • pro zadávání jsou ve vhodném pořadí povolené znaky '0' až '9', 'A' až 'Z' a 'Ú' či 'Ů', '.', ':', '/' a mezera; velikost písmen se nerozlišuje a jiné než povolené znaky jsou ze zadaného řetězce vždy předem odstraněny
  • lomítko v hledané spisové značce nebo tečka v hledaném řetězci jedinečného evropského identifikátoru může být nahrazena mezerou a u označení senátu Ústavního soudu (I., II., III., IV. a Pl.) též následována mezerou
  • počáteční i koncové mezery v zadaném řetězci jsou odstraněny a také více mezer uvnitř řetězce za sebou je nahrazena jedinou mezerou
  • musí být zadány alespoň 3 znaky hledané spisové značky; pokud je zadáno jen jedno jednociferné nebo dvouciferné číslo, předpokládá se zadání čísla senátu (pro zadání čísla rozhodnutí zadejte číslo rozhodnutí včetně lomítka)
  • číslo senátu u rozhodnutí Ústavního soudu římskými čísly by mělo být včetně tečky na konci, nicméně lze je zadat i příslušným arabským číslem
  • rozhodnutí pléna Ústavního soudu lze vyhledat zadáním 'p' nebo 'pl' nebo 'pl.' nebo jako součást sousedících řetězců, např. '04:Pl. US 13/' nebo '04:Pl.US.13.' apod.
  • pokud spisová značka obsahuje označení čísla listu (pomlčku a číslo za ní, zejména NSS), zadávejte ji pro hledání bez této části spisové značky; číslo listu včetně pomlčky bude po potvrzení odstraněno, např. po zadání '6 Afs 270/2015 - 78' a potvrzení bude hledáno '6.AFS.270.2015'
  • při zadávání restříku jsou povoleny znaky 'A' až 'Z', přičemž se velikost písma nerozlišuje; u jediného rejstříku Ústavního soudu 'ÚS' je vždy převedeno na 'US', takže lze zadat i 'ús' nebo 'Us' nebo 'ůs' nebo 'uS' apod.
  • protože vyhledávání probíhá v jedinečném evropském identifikátoru, je dovoleno vyhledávat též jen rozhodnutí jednotlivých vrcholných soudů popř. včetně roku vyhlášení (na začátku a konci popř. mezi nimi opatřené znakem ':'), tedy ':NS:' nebo ':2016:' nebo ':us:2004:' nebo ':nss:2010:' apod.
  • obě části jedinečného evropského identifikátoru lze při hledání použít, takže je dovoleno vyhledávat též jen rozhodnutí jednotlivých vrcholných soudů popř. včetně roku vyhlášení a senátu, atd., tedy např. ':NS:2016:29'
  • dvojtečky v jedinečném evropském identifikátoru je nutno zadat, tečky lze zadat i mezerou
  • po zadání hledané spisové značky nebo sousedících částí jedinečného evropského identifikátoru stiskněte klávesu Enter nebo klikněte na tlačítko 'OK'
  • pokud není nic nalezeno, pak máte pravděpodobně spisovou značku zadanou špatně nebo nejde o rozhodnutí vrcholného soudu nebo neobsahuje všechny sousedící části, popř. zadání zkraťte např. jen na číslo/rok (pro zpřesnění před číslo napište tečku bez mezery, tedy např. '.9/2000')
  • je rozdíl mezi zadáním roku podání '/1999' a '/99', přičemž lze obecně říci, že ÚS a NS používají výhradně označení '/99' (obdobně pro nižší roky podání) a NSS vynikl až v roce 2003, takže zadáním '/1999' bude hledáno '.1999', což nalezne ' číslo', neboť rok podání '/1999' a nižší se v ECLI zveřejněných rozhodnutí NSS prakticky nevyskytují
Připravujeme
  • ankety týkající se sporných rozhodnutí vrcholných soudů (ÚS, NS, NSS)
  • vyhledávání dle dotčených předpisů, klíčových slov, hesel, pojmů, ...
  • závažné vady včetně citace z odůvodnění
  • kvalifikované vady včetně citace z odůvodnění
  • právní principy a zásady
  • veřejnou, konstruktivní, věcnou a výhradně odbornou neanonymní diskusi otázek právní povahy způsobilých k zobecnění, normování a opakované aplikaci (např. nález sp. zn. III. ÚS 3717/16)
  • propojení s eSbírkou, jakmile bude dostupná (předpokládá se 1. 1. 2020)
  • nepravomocnými soudními rozhodnutími a rozhodnutími nižších soudů a jiných orgánů státu se bude zabývat jiný připravovaný server, protože server jurilogie.cz se týká rozhodnutí vrcholných soudů a řešení otázek právní povahy způsobilých k zobecnění, normování a opakované aplikaci (např. nález sp. zn. III. ÚS 3717/16)
  • a další
Veřejná kontrola soudní moci

Účelem a smyslem serveru 'jurilogie.cz' je zpřístupnění zveřejněných soudních rozhodnutí vrcholných soudů (ÚS, NS, NSS) na jednom místě, veřejná kontrola soudní moci a veřejná, věcná, odborná a výhradně neanonymní diskuse týkající se rozhodnutí těchto soudů, jelikož tuto službu veřejnosti dosud nikdo neposkytuje, takže mnohá rozhodnutí těchto soudů jsou zjevně nespravedlivá, v rozporu se zdravým rozumem a zejména nejednotná, přičemž občan již často nemá další možnost zjednání nápravy a dovolání se spravedlnosti. Dále odkazujeme na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/10 z něhož vyplývá, že:

  • svoboda projevu - včetně v ní podle čl. 10 odst. 1 Úmluvy obsažené svobody přijímat informace - představuje jeden z nejdůležitějších základů demokratické společnosti (citace z právní věty);
  • právo na informace jako sběr informací je zásadním přípravným krokem (mj.) v prvé řadě v novinářské činnosti a je inherentní, chráněnou částí svobody tisku. Realizace této funkce však není omezena jen na média a na profesionální žurnalisty (citace z právní věty);
  • nepravomocný rozsudek může řešit záležitosti veřejného zájmu; žadatelé o informace totiž jsou či alespoň mohou být zainteresováni na legitimním sběru informací o těchto záležitostech. Jejich cílem může být takové informace sdělit veřejnosti, a tím přispět k veřejné diskusi, jež je v demokratickém právním státě nejen legitimní, nýbrž i nezbytná. Monopol na informace, který požívá soud, tak představuje formu cenzury sui generis. V důsledku cenzury informačního monopolu může dojít k zásahu do výkonu kontrolní funkce, která přísluší i občanské společnosti, neboť může mít obdobnou funkci jako tisk (citace z právní věty);
  • veřejná diskuse o věci řešené soudem bez dalšího (tj. automaticky) nemusí zasahovat do nezávislosti či nestrannosti soudní moci. Platí presumpce, že soudce oplývá dostatečnými osobnostními kvalitami, garantujícími jeho schopnost rozhodnout věc nezávisle a nestranně, tedy i nezávisle na eventuálním názoru vysloveném ve veřejném prostoru. Obdobného názoru je ostatně i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. rozsudek ve věci Campos Daâmaso proti Portugalsku) (citace z právní věty);
  • Veřejná diskuse o věci řešené nepravomocným rozsudkem může naopak přispět k nezávislému a nestrannému rozhodování, neboť někdy může odhalit existenci nepřípustných vlivů na soudcovské rozhodování (citace z právní věty);
  • Legitimním cílem veřejné diskuse je veřejná kontrolovatelnost konání spravedlnosti, souzení za bílého dne, nikoli v temnu neveřejného soudního řízení (citace z právní věty);
  • vyloučení veřejné kontroly neposkytnutím i nepravomocných rozsudků by proto bylo výrazem neadekvátního pochopení smyslu základního práva na informace a svobody projevu ve vztahu k veřejné moci a nedostatečnou reflexí smyslu veřejné kontroly veřejné moci. I soud je mocenský orgán, který vykonává moc ve státu, takže podléhá veřejné kontrole (citace z právní věty);
  • Základní práva (tedy i právo na informace) jsou však veřejnými subjektivními právy, tedy adresátem povinností (tj. dbát těchto práv a chránit je, tj. pozitivně něco činit) je veřejná moc. Poskytnutí nepravomocného rozsudku je požadováno od státu jako od nositele veřejné moci, protože požadovaná informace (nepravomocný rozsudek) je výsledkem rozhodovací pravomoci, tedy výsledkem realizace veřejné moci (citace z právní věty);
  • Smyslem a účelem práva na informace je totiž veřejná kontrola výkonu státní (tedy i soudní) moci; ta je z logiky věci realizována nejen v rozhodování o veřejnoprávních věcech, ale i v rozhodování ve sporech soukromoprávních (citace z právní věty);
  • případná veřejná diskuse (zejména odborná), nikoli bezdůvodně kritizující nepravomocné rozsudky, může jistě svou argumentační fundovaností přispět ke spravedlivému výsledku v pokračujícím soudním řízení (citace z bodu 45.);

a to též proto, že po vyčerpání právních prostředků nápravy si na soudní rozhodnutí nelze účinně stěžovat u Veřejné ochránkyně práv ani jinde, takže právníci podléhají bez jakékoliv kontroly nanejvýš jiným, ale obvykle stejně uvažujícím právníkům, a to je špatně.

Tento server vznikl také proto, že
"nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku"
– citováno z preambule Všeobecné deklarace lidských práv OSN z roku 1948,
je nezbytné, aby soudní moc podléhala účinné veřejné kontrole.

V demokratickém právním státě musí platit, že

"Nikdo nemá více práv než já, občan."
– [ Princeps ],

přičemž opakem toho je a musí být, že

"Nikdo nemá více povinností než můj stát, resp. můj soudce."
– [ Princeps ].

Závaznost soudních rozhodnutí

Ust. §13 zákona č. 89/2012 Sb., (nový) občanský zákoník (dále jen „NOZ“) zní: „Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.“.

Závaznost soudních rozhodnutí v kontinentálním právu, a to i před účinností NOZ, tj. před 1. lednem 2014 zároveň potvrdila mezinárodní právnická konference konaná v červnu 2017 v Brně za účasti čelních představitelů Evropské unie (generálního tajemníka Rady Evropy, předsedy Soudního dvora Evropské unie, předsedy Evropského soudu pro lidská práva) i České republiky (předsedy vlády, ministra spravedlnosti, předsedy Ústavního soudu, předsedy Nejvyššího soudu) jejíž videozáznam ve třech jazycích (česky, anglicky, francouzsky) je zde .

Máme za to, že ačkoli se v českém právním systému neuplatní precedentní princip přímo i české soudy jsou vázány při svém rozhodování Ústavou a Listinou základních práv a svobod (též jen „Listina“). Tyto základní prameny českého práva zakotvují nejen institut vázanosti soudce zákonem a mezinárodní smlouvou (čl. 95 odst. 1 Ústavy), ale též z nich vyplývající principy rovnosti a právní jistoty, resp. legitimního očekávání. Souladná aplikace těchto principů pak má např. za povinnost pro soudy, že při odchýlení se od předchozí judikatury soud stíhá výrazné argumentační břemeno, kdy má uvést předchozí judikaturu a jasně zdůvodnit z jakých racionálních důvodů je třeba se od ní odchýlit (usnesení sp. zn. I. ÚS 438/06).

Máme za to, že je třeba brojit proti nerovnému a nepředvídatelnému posuzování analogických věcí do té míry (nereflektování předchozí judikatury), že již není možné uvažovat o právním posouzení vztaženém ke konkrétnímu obsahu, který věc vykazuje, ale naopak – jde již o víceméně náhodě přenechaný, a tak libovůli vykazující postup při aplikaci práva, který nerespektuje předvídatelná, tj. předem daná kritéria a je tak rozporný s příkazem stejné aplikace práva ve stejných (analogických) případech, který je ovšem diktován ústavním pořádkem. Odlišnost situací musí být totiž taková, aby ospravedlnila odlišnost zacházení (rozhodnutí 1 BvL 51/86; 1 BvL 50/87; 1 BvR 873/90; 1 BvR 761/91). Jde de facto o pojetí rovnosti jako proporcionality: posuzuj podobné případy obdobně, odlišné různě, a to podle míry jejich podobnosti či odlišnosti. (viz nález pléna sp. zn. Pl. ÚS 29/11, odstavec 54).

Máme za to, že zejména právní závěry ve veřejně publikované judikatuře Ústavního soudu a dovolacích soudů materiálně dotvářejí formální zákon a proto rozhodnutí soudů a v nich obsažená interpretace tvoří v materiálním smyslu součást příslušné interpretované zákonné normy (viz nález sp. zn. II. ÚS 566/05 včetně „považuje za zákon v materiálním smyslu právě i judikaturu soudů“), přičemž – „Ústavní soud také již k těmto otázkám judikoval, že v obecné rovině ve vztahu k závaznosti soudní judikatury by měl být již jednou učiněný výklad východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu principů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti).“ – nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 566/05.

Máme za to, že z porušení či nerespektování uvedeného vyplývá porušení o.s.ř. a dalších zákonů (zákony ve formálním smyslu) a judikatury soudů (zákony v materiálním smyslu) a tím i ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť Úmluva, Ústava, Listina má chránit konkrétní a efektivní práva, nikoliv práva teoretická či iluzorní a účelem Úmluvy, Ústavy, Listiny je zaručovat práva konkrétní a účinná, proto i přezkum soudní moci nesmí být jen iluzorní a teoretický, nýbrž musí být účinný, efektivní, konkrétní a praktický, což musí být konkrétně a především přezkoumatelně zaznamenáno v odůvodnění těchto rozhodnutí.

– [ Princeps ]
K povinnému právnímu zastoupení

Ve věcném záměru nového Civilního řádu soudního je v jeho bodu 28 prakticky navrhováno téměř bezvýjimečné povinné právní zastoupení advokátem, avšak z judikatury ESLP (viz např. "PRAKTICKÁ PŘÍRUČKA K PODMÍNKÁM PŘIJATELNOSTI" ESLP z roku 2011, zkráceně "PPPP") vyplývá:

  • že „Stěžovatelé jsou povinni vyčerpat pouze ty prostředky nápravy, … které mohou podat sami, …“ (odstavec 52 PPPP, resp. Sejdovic proti Itálii [velký senát], § 46; Paksas proti Litvě [velký senát], § 75);
  • že „… není účinným prostředkem nápravy prostředek, který není přímo dostupný stěžovateli, nýbrž závisí na uvážení jiné osoby“ (odstavec 53 PPPP, resp. Tănase proti Moldavsku [velký senát], § 122);
  • že „Nemohou být brány v úvahu prostředky, … které tak nejsou stěžovateli přímo dostupné.“ (odstavec 73 PPPP, resp. Williams proti Spojenému království);

Proto namítáme, že:

  • povinné právní zastoupení v nové i současné právní úpravě odporuje čl. 13 a čl. 17 Úmluvy (209/1992 Sb.) i judikatuře ESLP a hlavě páté Listiny základních práv a svobod;
  • pokud by bylo připravovaným zákonem o "Civilním řádu soudním" stanoveno povinné právní zastoupení, pak musí též náklady s tím spojené hradit stát, a to všem (ať už by byl důvod jakýkoliv, obzvlášť když „… činí tak v zájmu soudnictví samého. Neboť není pochybnosti o tom, že součinnost advokátů může přispěti značně jak k usnadnění celého jednání, tak i k nalezení správného rozhodnutí …“ – nejedná se o povinnost uloženou ve veřejném zájmu, ale o stanovení co nejvíce (nesplnitelných) překážek občanům k uplatňování ochrany jejich práv, oprávněných zájmů a obecných zájmů), neboť nemůže jít k tíži občana, derivativně právnické osoby, že stát neumožňuje uplatnění jejich ochrany práv a oprávněných zájmů (obrátit se na soud) bez právnického stavu - jednota mocí jedné politické strany byla nahrazena jednotou mocí právnického stavu.
– [ Princeps ]
Prosazování koncepce komunistického práva

Obecné soudy v občanském soudním řízení sporném dodnes (18. 1. 2018) prosazují koncepci komunistického práva, neboť:

  • z nálezu sp. zn. IV. ÚS 412/99 vyplývá, že zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, označuje odpor občanů proti tomuto režimu za legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty
    a že při výkladu a aplikaci právních předpisů je nutno vycházet z jejich účelu a smyslu, který nelze hledat pouze a jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém jsou a musí vždy být přítomny i principy, uznávané demokratickými právními státy “;
  • z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 vyplývá, že Mechanické ztotožnění práva s právními texty se stalo vítaným nástrojem totalitní manipulace. Učinilo zejména z justice poslušný a nemyslící nástroj prosazování totalitní moci. Dalším naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace, vycházející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity. “;
  • z nálezu sp. zn. I. ÚS 517/10 vyplývá, že Judikatura Ústavního soudu nezřídka byla a dosud je konfrontována s přístupem obecných soudů k právu typickým právě pro koncepci práva předlistopadového; tedy s pojetím práva formalistickým, čistě pozitivněprávním, vycházejícím toliko z jazykového výkladu, aniž by obecné soudy vzaly v úvahu účel a smysl vykládaných právních předpisů a povinnost chránit základní práva a svobody “;
  • z nálezu sp. zn. IV. ÚS 82/97 vyplývá, že postupy obvyklé v dobách, kdy jen samotné dovolání se základních lidských práv a svobod mohlo být samo o sobě důvodem perzekuce, nemohou být dogmaticky a naprosto necitlivě ke změněným společenským poměrům uplatňovány i nadále “;
  • např. z nálezu sp. zn. I. ÚS 517/10 vyplývá, že i dnes vydáváná rozhodnutí jsou ústavně neobhajitelná pro „ soudcův (totalitní) výklad zákona a rozhodování dle jejich vlastního (totalitního) hodnotového systému, včetně (totalitní) úrovně smyslu pro ochranu základních práv a svobod; (...) nemusí jít přitom o determinaci rozhodování pouze hodnotovým systémem soudce (tolitního), nýbrž i o metodologii výkladu a aplikaci práva typickou pro komunistickou ideologii a celkově pro její koncepci práva vůbec “.

Právnickému stavu vytýkáme vědomou a úmyslnou perzekucí všech, kdo se dnes odváží ochrany základních práv a svobod u soudu domáhat.

– [ Princeps ]