ECLI:CZ:NSS:2010:1.ANS.1.2010:43
sp. zn. 1 Ans 1/2010 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, čj. 7 Ca 153/2009 - 27,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, čj. 7 Ca 153/2009 - 27,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobkyně zaslala dne 12. 3. 2009 na elektronickou podatelnu žalovaného žádost
o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Žalovaný dopisem ze dne 27. 3. 2009, čj. MV-20983-2/KM-2009, žádost žalobkyně odložil
dle §14 odst. 5 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť se nevztahuje
k působnosti žalovaného. Proti postupu žalovaného podala žalobkyně dne 5. 4. 2009 stížnost
dle §16a odst. 3 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím. Na tuto stížnost reagoval
žalovaný přípisem ze dne 24. 4. 2009, čj. MV-20983-4/KM-2009, v němž uvedl, že její podání
nebylo posouzeno jako stížnost dle §16a zákona o svobodném přístupu k informacím,
neboť obsah nekoresponduje se žádným z důvodů uvedených v §16a odst. 1 tohoto zákona.
[2] Žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, současně požádala o osvobození od soudních poplatků. Sdělila, že její osobní,
majetkové a výdělkové poměry jsou soudu známy z úřední činnosti.
[3] Městský soud žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl. Potvrdil, že soudu jsou
majetkové poměry žalobkyně známy z úřední činnosti, přičemž odkázal na potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech ze dne 17. 8. 2008. Jestliže tedy žalobkyně sama tvrdí,
že jsou soudu její majetkové poměry známy, vycházel městský soud z toho, že se její majetkové
poměry během doby zásadně nezměnily. Soud proto odkázal na své rozhodnutí o žádosti
o osvobození od soudních poplatků ve věci sp. zn. 7 Ca 216/2008. V tomto rozhodnutí dospěl
městský soud k závěru, že v potvrzení žalobkyně o jejích majetkových poměrech nemohou být
uvedeny všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Měsíční příjem stěžovatelky činí 5547 Kč a pokud plní soudem určené výživné
na své dvě nezletilé děti, zbývá jí na obživu sebe samé a třetího nezletilého dítěte částka
ve výši 1447 Kč (resp. 2107 Kč), z níž nelze hradit životní náklady dvou osob. Údaje uvedené
v potvrzení dle názoru soudu neosvědčují skutečné majetkové poměry žalobkyně, potvrzení
je nevěrohodné. Městský soud dále uvedl, že je mu z rozhodovací činnosti známo, že probíhá
dědické řízení po matce žalobkyně Ing. E. P. S poukazem na soudní listiny týkající se projednání
dědictví po této zůstavitelce městský soud uvedl, že se žalobkyně zřekla dědictví po své matce,
na její místo nastoupily tři nezletilé děti žalobkyně. Dle návrhu na projednání dědictví,
který sepsala žalobkyně jakožto zákonná zástupkyně dědiců, bylo v majetku zůstavitelky
celkem 648 položek movitého majetku, které zahrnují i obrazy a tisky známých autorů. Soud tedy
při posuzování majetkových poměrů žalobkyně přihlédl k tomu, že se zřekla možnosti zdědit
majetek větší hodnoty. V době, kdy žalobkyně odmítala dědictví, musela o tomto majetku
zůstavitelky vědět. K odmítnutí dědictví měla žalobkyně nepochybně právo, nicméně musela
si být současně vědoma své povinnosti zaplatit soudní poplatek z předmětné žaloby. Smyslem
osvobození od soudních poplatků je zabránit tomu, aby nebyl jedinci, který se nachází
v nepříznivé majetkové situaci, zamezen přístup k soudní ochraně. Pokud však žalobkyně
svým jednáním zabrání zlepšení svých majetkových poměrů, nemůže se dle mínění soudu
dovolávat svých špatných majetkových poměrů.
[4] Městský soud rovněž poukázal na počet a povahu soudních sporů, které žalobkyně vede
u městského soudu. Jedná se o cca. 42 věcí v letech 2007 - 2009 týkajících se povětšinou zákona
o svobodném přístupu k informacím. Pokud žalobkyně hodlá vymáhat svá práva soudní cestou
v takovém rozsahu, je spravedlivé po ní požadovat, aby soudní řízení vedla s vědomím existence
nákladů řízení. S ohledem na počet žalobkyní vedených řízení považuje soud její žádost
o osvobození od poplatků za zneužití tohoto institutu. Pokud je žádáno o osvobození
od soudních poplatků nad rámec obvyklých poměrů, což je s ohledem na počet vedených řízení
případ žalobkyně, bylo by přiznání osvobození popřením jeho smyslu. V jejím případě totiž není
žádost o osvobození činěna z důvodu finanční tísně, která by jí ve svém důsledku znemožňovala
přístup k soudu, nýbrž z důvodu optimalizace nákladů, ke které musí žalobkyně vzhledem
k množství vedených řízení přistoupit. Městský soud dodal, že jeho úvahy nejsou v rozporu
se zásadou práva na přístup k soudu, nýbrž oprávněným regulativem soudního systému
vycházejícím z účelu institutu osvobození od soudních poplatků. Účelem osvobození
od soudních poplatků není snazší cesta k uplatnění nároku u soudu ve smyslu ekonomické
optimalizace možných nákladů. Pokud je žalobkyně přesvědčena o oprávněnosti svého nároku,
nechť náklady na soudní poplatek vynaloží s výhledem jeho navrácení v případě úspěchu ve věci.
Dále soud odkázal na rozsudek NSS čj. 6 Ads 102/2008 - 65, jehož závěry lze na danou věc
aplikovat.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti
[5] Proti usnesení soudu o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků
podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 2. 12. 2009 kasační stížnost. Navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud přerušil řízení do doby, než rozšířený senát téhož soudu rozhodne
ve věci sp. zn. 1 As 23/2009. Domnívá se, že její případ je obdobný věci předložené rozšířenému
senátu, neboť rovněž dědické právo (obdobně jako nemovitosti) nelze okamžitě zpeněžit.
Zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků by pro ni mohlo znamenat značnou
překážku při uplatnění jejích práv u soudu. Otázka, zda stěžovatelka odmítla dědictví, neměla
v době rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků žádný význam,
neboť v té době bylo dědické řízení zastaveno a pouze vypraviteli pohřbu byl vydán majetek
nepatrné hodnoty. Dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, že jde o majetek zůstavitelky,
jehož by mohla být stěžovatelka „potencionální dědičkou“.
[6] Vážné pochybení shledává stěžovatelka v tom, že městský soud získal údaje o úmrtí
matky stěžovatelky a vzniku dědického práva stěžovatelky v rozporu se zákonem. Stěžovatelka
je přesvědčena, že je jediným účastníkem řízení vedených u správních soudů ČR, kde soud
zjišťoval skutečnosti týkající se rodičů účastníka a zda je potencionálním dědicem. Za tím účelem
podala stěžovatelka žádosti o poskytnutí informací u všech krajských soudů a navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud řízení přerušil do doby, než stěžovatelka obdrží požadované
informace. Stěžovatelka takto hodlá prokázat, že došlo ke zneužití soudní moci, neboť zjištění
soudu nejsou skutečnostmi známými soudu z jeho úřední činnosti. Jediným důvodem,
proč jí soud přestal po 4 letech osvobozovat od soudních poplatků, je, že se domáhá náhrady
nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. způsobené nezákonnými rozhodnutími městského
soudu a jeho nesprávným úředním postupem. Náhlé neosvobozování není výkonem nezávislé
rozhodovací činnosti, ale trestáním vedeným snahou zabránit stěžovatelce v přístupu k soudu,
a tedy eliminovat možné další nároky dle zákona č. 82/1998 Sb. za nezákonná rozhodnutí orgánů
státní moci. Na závěr stěžovatelka vznesla námitku podjatosti členů senátu 7 Ca městského soudu
ve složení Mgr. Sabol, Mgr. Tojner a Mgr. Sklenář, neboť jejich negativní osobní poměr
ke stěžovatelce jim brání nestranně a objektivně ve věci rozhodnout. Za zásadní stěžovatelka
považuje jejich nezákonný diskriminační postup vůči stěžovatelce, jak je popsán výše.
[7] Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající
se výlučně a osobně stěžovatelky.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou zmatečnosti řízení před městským
soudem [důvod dle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., III.A.], posléze námitkou, že se městský soud
dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí [důvod dle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., III.B.].
[10] K návrhu stěžovatelky na přerušení řízení o kasační stížností Nejvyšší správní soud uvádí,
že rozšířený senát zdejšího soudu se ve věci sp. zn. 1 As 23/2009 zabývá otázkou výkladu §36
odst. 3 s. ř. s. Stěžovatelka však v kasační stížnosti neuplatnila námitku, která by směřovala
proti posouzení této právní otázky městským soudem. Nejvyšší správní soud je důvody kasační
stížnosti vázán, nejedná se přitom o otázku, k níž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu (§109
odst. 3 s. ř. s.). Rovněž návrh na přerušení řízení do doby, než stěžovatelka obdrží informace
týkající se praxe při posuzování žádostí o osvobození od soudních poplatků, o něž požádala
krajské soudy, nemá souvislost s námitkami stěžovatelky. Tento návrh by mohl být opodstatněný
pouze v případě, že by stěžovatelka argumentovala porušením principu předvídatelnosti soudních
rozhodnutí, stěžovatelka tak ovšem nečiní. Z těchto důvodů neshledal NSS návrhy stěžovatelky
na přerušení řízení o kasační stížnosti za opodstatněné a kasační stížnost bez odkladu projednal.
III.A.
Zmatečnost řízení před městským soudem
[11] Stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti námitku podjatosti členů senátu 7 Ca městského
soudu, tj. Mgr. Sabola, Mgr. Tojnera a Mgr. Sklenáře. Uvedla, že negativní osobní poměr
těchto soudců k ní jim brání nestranně a objektivně ve věci rozhodnout, přičemž za zásadní
považuje nezákonný diskriminační postup soudců vůči ní, jak je popsán výše. Tito soudci
se k námitce stěžovatelky shodně vyjádřili tak, že nemají poměr k věci ani účastníkům řízení.
Nepodíleli se ani na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu (č. l. 34 soudního
spisu).
[12] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že městský soud sdělil stěžovatelce
přípisem ze dne 14. 7. 2009, že s ohledem na námitku podjatosti vůči členům senátu 7 Ca nebude
soud až do posouzení námitky podjatosti Nejvyšším správním soudem rozhodovat o její žádosti
o osvobození od soudních poplatků (č. l. 12). Nejvyšší správní soud ve spisu ověřil,
že stěžovatelka uplatnila ve věci sp. zn. 7 Ca 153/2009 námitku podjatosti soudců teprve
v kasační stížnosti. Jestliže tedy městský soud hovoří v přípise ze dne 14. 7. 2009 o námitce
podjatosti vznesené stěžovatelkou vůči členům senátu 7 Ca, má tím patrně na mysli námitku
podjatosti uplatněnou dne 18. 6. 2009 ve věci sp. zn. 7 Ca 216/2008. O této námitce podjatosti
rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 7. 2009, čj. Nao 47/2009 - 78. Dospěl
v něm k závěru, že členové senátu 7 Ca jsou z projednávání a rozhodování věci vedené
pod sp. zn. 7 Ca 216/2008 vyloučeni z důvodu svého pracovního vztahu k Městskému soudu
v Praze, který v dané věci vystupoval jako správní orgán I. stupně. Z téhož důvodu byla následně
věc přikázána pro vyloučení všech specializovaných soudců městského soudu Krajskému soudu
v Praze (usnesení NSS ze dne 5. 11. 2009, čj. Nad 21/2009 - 114). Tento důvod vyloučení členů
senátu 7 Ca z projednávání a rozhodování věci se však nevztahuje na řízení vedené u městského
soudu pod sp. zn. 7 Ca 153/2009, neboť v dané věci vystupuje jako správní orgán I. stupně
a současně i žalovaný Ministerstvo vnitra. Mezi členy senátu 7 Ca městského soudu
a Ministerstvem vnitra neexistuje žádný pracovní vztah.
[13] Stěžovatelka založila námitku podjatosti členů senátu 7 Ca na jejich počínání v daném
řízení (příp. v jiných věcech stěžovatelky). V prvé řadě měli získat prvotní údaje o rodinných
poměrech stěžovatelky (o úmrtí matky a vzniku dědického práva) v rozporu se zákonem,
čímž zneužili soudní moc, jelikož zjištění soudu o rodinných poměrech stěžovatelky nejsou
skutečnostmi známými soudu z jeho úřední činnosti. Důvodem pro zamítnutí žádosti
stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků údajně je, že se domáhá náhrady nemajetkové
újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., která jí byla způsobena nezákonnými rozhodnutími
městského soudu a jeho nesprávným úředním postupem. Dle stěžovatelky se jedná o projev
trestání stěžovatelky a snahu zamezit ji v přístupu soudu, aby byly eliminovány případné další
nároky dle zákona č. 82/1998 Sb.
[14] Důvodem pro vyloučení soudců však nejsou okolnosti spočívající v jejich postupu
v řízení o projednávané věci nebo v jejich rozhodování v jiných věcech (§8 odst. 1 věta
třetí s. ř. s.). Výtky stěžovatelky vůči postupu soudu v řízení mohou být důvodem kasační
stížnosti dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka ostatně tyto námitky podřaditelné
uvedenému důvodu v kasační stížnosti uplatnila a soud se jimi zabývá v další části
rozsudku (III.B.). Stěžovatelka netvrdila žádné jiné důvody, z nichž dovozuje podjatost členů
senátu 7 Ca městského soudu. Členové tohoto senátu ve svém vyjádření neuvedli žádný
z důvodů, pro nějž by měli být z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, a ani Nejvyšší
správní soud z obsahu spisu žádný takový důvod neshledal.
[15] Tato námitka je nedůvodná.
III.B.
Vada řízení s vlivem na zákonnost
[16] Stěžovatelka v kasační stížnosti spekuluje, že přestala být naráz osvobozována
od soudních poplatků z toho důvodu, že požaduje po státu náhradu nemateriální újmy na základě
zákona č. 82/1998 Sb. Z formulace těchto spekulací nelze dovodit, že by je stěžovatelka
jednoznačně zamýšlela jako kasační námitku. Nejvyšší správní soud proto jen krátce poukazuje na
rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009 - 88 (všechna zde cit. rozhodnutí
NSS jsou přístupná na www.nssoud.cz), který se rovněž vztahuje k osvobozování od soudních
poplatků a v němž se soud zabýval principem předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Zdejší soud
zde dospěl k závěru, že soud se může odchýlit od právního hodnocení jiného obdobného případu
téhož žalobce, jestliže došlo ke změně rozhodných skutečností. Podmínkou takovéhoto
odchýlení je, že soud ve svém pozdějším rozhodnutí transparentně a podrobně vysvětlí důvody,
které ho k tomu vedly. Toto argumentační břemeno, které tíží soud, zamezuje svévolnému
rozhodování a libovůli. Odůvodnění napadeného usnesení lze považovat za podrobné. Městský
soud v něm transparentně ozřejmil všechny své úvahy, které vyústily ve vydání předmětného
usnesení, rovněž uvedl, z čeho své poznatky čerpal.
[17] Stěžovatelka především napadá postup městského soudu, který si měl v rozporu
se zákonem opatřit informace o úmrtí matky stěžovatelky a dědickém řízení po této zůstavitelce.
[18] Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že městský soud čerpal informace
o probíhajícím dědickém řízení po zůstavitelce Ing. E. P. ze své rozhodovací činnosti.
Pravděpodobně se jedná o věc téže stěžovatelky, která je vedena u městského soudu
pod sp. zn. 7 Ca 216/2008, neboť městský soud cituje již na jiném místě napadeného usnesení
z rozhodnutí v dané věci. Nejvyšší správní soud má k dispozici rovněž tento spis městského
soudu, a to v souvislosti s jiným řízením o kasační stížnosti téže stěžovatelky vedeným
pod sp. zn. 1 As 100/2009. Nejvyšší správní soud ze soudního spisu sp. zn. 7 Ca 216/2008 zjistil,
že městský soud požádal Okresní soud v Opavě a Okresní soud v Olomouci o sdělení, pod jakou
spisovou značkou je projednáváno dědictví po zůstavitelce paní Ing. E. P. a v jakém stádiu se věc
nalézá (č. l. 30). Okresní soud v Opavě sdělil, že předmětné dědické řízení je vedeno u tohoto
soudu pod sp. zn. 30 D 358/2008 a jeho vyřízením byla pověřena soudní komisařka JUDr. H. K.
(č. l. 33). Ve spise je dále založena kopie přípisu JUDr. K. ze dne 21. 5. 2009 zaslaného
městskému soudu k věci vedené pod sp. zn. 7 Ca 94/2008. Přílohou přípisu je protokol
o předběžném šetření sepsaný Okresním soudem v Olomouci dne 6. 6. 2008, protokol
o provedení důkazu před dožádaným soudem výslechem účastníka ze dne 25. 8. 2008, protokol
o jednání ze dne 6. 10. 2008, usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 11. 2008,
sp. zn. 30 D 358/2008, protokol o jednání ze dne 9. 2. 2009, návrh na zahájení dědického řízení
ze dne 18. 3. 2009. Zjištění učiněná na základě těchto dokumentů v usnesení městského soudu
čj. 7 Ca 216/2008 - 54 převzal soud do usnesení čj. 7 Ca 153/2009 - 27 a vyvodil z nich stejné
závěry.
[19] Z odůvodnění napadeného usnesení je patrné, že městský soud považuje informace
o dědickém řízení po matce stěžovatelky za skutečnosti jemu známé z úřední činnosti,
s nimiž se seznámil ve věci vedené městským soudem pod sp. zn. 7 Ca 216/2008. Ze spisu
sp. zn. 7 Ca 153/2009 jednoznačně plyne, že tyto skutečnosti nebyly předmětem dokazování
v daném řízení, stěžovatelka nebyla s předmětnými listinami ze strany soudu seznámena
a ani jí nebylo dáno na vědomí, že soud má v držení jejich kopie, které navíc ani nebyly založeny
do tohoto spisu, a hodlá z nich vycházet při posuzování návrhu stěžovatelky na osvobození
od soudních poplatků. Shodně postupoval městský soud i ve věci sp. zn. 7 Ca 216/2008,
stěžovatelka tudíž nebyla seznámena se záměrem soudu vycházet ze získaných listin vztahujících
se k dědickému řízení ani v tomto řízení.
[20] Použitím skutečností známých soudu z jeho úřední činnosti na základě §121 o. s. ř.
ve spojení s §64 s. ř. s. se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudcích ze dne 10. 2. 2010,
čj. 1 As 100/2009 - 129 a čj. 1 As 88/2009 - 84, na něž v podrobnostech odkazuje. Vyjádřil
v nich právní názor, že pokud soud hodlá vycházet ve svém rozhodnutí ze skutečností, které jsou
mu známé z jeho úřední činnosti, aniž by účastníci řízení mohli aplikaci takovýchto skutečností
s ohledem na okolnosti dané věci rozumně předpokládat, musí s těmito skutečnostmi nejprve
seznámit účastníky řízení a poskytnout jim dostatečný prostor k tomu, aby mohli prostřednictvím
svých tvrzení učinit tyto skutečnosti spornými a navrhnout za tím účelem provedení důkazů.
Jestliže tedy městský soud takto nepostupoval, zatížil své řízení vadou, která mohla mít vliv
na zákonnost rozhodnutí. Postup městského soudu je v rozporu s ústavním zákazem
překvapivých rozhodnutí, resp. ústavním požadavkem předvídatelnosti rozhodnutí (např. nález
sp. zn. I. ÚS 777/07 ze dne 31. 7. 2008). Tato námitka je tedy důvodná.
[21] Lze rovněž pochybovat o tom, že sporné skutečnosti jsou známé městskému soudu
z jeho úřední činnosti a že tedy byly dány podmínky pro aplikaci §121 o. s. ř. V této věci
se městský soud odvolává na svoji rozhodovací činnost a v takovém případě by bylo možné mít
za to, že senátu 7 Ca jsou tyto skutečnosti známé z úřední činnosti městského soudu (konkrétně
senátu 7 Ca). Nelze ovšem odhlížet od způsobu, jakým se předmětné informace na počátku
dostaly do dispozice senátu 7 Ca a jak s nimi tento senát dále nakládal v souvislosti
se zjišťováním skutkového stavu ve věci sp. zn. 7 Ca 216/2008. Pokud by totiž senát 7 Ca opřel
své rozhodnutí ve věci 7 Ca 216/2008 o skutečnosti zjištěné v rozporu s pravidly upravujícími
dokazování v soudním řízení správním, bylo by i řízení v této věci (sp. zn. 7 Ca 153/2009)
zatíženo vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Ačkoliv by samotnému postupu
senátu 7 Ca při přebírání skutkových závěrů učiněných týmž senátem v jiné věci, nahlíženému
izolovaně, nebylo lze nic vytknout, přesto by bylo třeba zohlednit, že jím přebíraná skutková
zjištění z věci sp. zn. 7 Ca 216/2008 byla eventuálně zjištěna v rozporu s pravidly dokazování.
To by se nutně muselo projevit i v řízení sp. zn. 7 Ca 153/2009 jako vada řízení. Vlastní procesně
korektní postup senátu ve věci 7 Ca 153/2009 (s výhradou vady popsané v bodě [20] shora)
by nemohl zhojit vadu, jíž by bylo zatíženo řízení ve věci sp. zn. 7 Ca 216/2008. Pouhá okolnost,
že senát 7 Ca by postupoval při přebírání závěrů z jiné věci rozhodnuté týmž senátem v souladu
s procesními pravidly, by nezbavila zdejší soud (ani městský soud) povinnosti posoudit, zda senát
7 Ca nezatížil při zjišťování skutkového stavu v této dřívější věci (sp. zn. 7 Ca 216/2008)
své řízení vadou s vlivem na zákonnost rozhodnutí.
[22] Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 1 As 100/2009 - 129 (cit. v bodě [20] shora),
kterým rozhodl o kasační stížnosti stěžovatelky proti usnesení městského soudu
čj. 7 Ca 216/2008 - 54, dospěl k závěru, že jen stěží si lze představit, že by městskému soudu byly
z jeho úřední činnosti známy skutečnosti o dědickém řízení po matce stěžovatelky,
které je vedeno u Okresního soudu v Opavě. Městský soud ve svém usnesení
čj. 7 Ca 216/2008 - 54 neuvedl, ze které jeho konkrétní činnosti či postupu jsou mu prezentované
skutečnosti známé a jak se o nich dozvěděl. Jestliže tak neučinil, není možné přezkoumat,
zda se vskutku jedná o skutečnosti známé městskému soudu z jeho úřední činnosti ve smyslu
§121 o. s. ř., a tedy zda soud postupoval v souladu se zákonem, když z nich vychází,
ačkoliv o nich nevedl dokazování. To činí usnesení městského soudu čj. 7 Ca 216/2008 - 54
v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[23] Nejvyšší správní soud musí v tomto řízení přihlédnout rovněž k závěrům, k nimž zdejší
soud dospěl v cit. rozsudku (bod [22] shora), na který soud v podrobnostech odkazuje.
Jelikož tedy není zřejmé, z jaké úřední činnosti jsou městskému soudu (senátu 7 Ca) známy
skutečnosti o dědickém řízení po zůstavitelce Ing. E. P., a zda tedy byly předmětné skutečnosti
zjištěny v řízení vedeném pod sp. zn. 7 Ca 216/2008 v souladu se zákonem, je třeba považovat
převzetí těchto skutkových zjištění do řízení sp. zn. 7 Ca 153/2009 za vadu řízení, která mohla
mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (shodně rozsudek NSS čj. 1 As 88/2009 - 84, cit.
v bodě [20] shora). I v této části je tedy námitka stěžovatelky důvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud na závěr podotýká, že vzhledem ke specifické povaze napadeného
usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na zastoupení
stěžovatelky advokátem (viz k tomu detailně rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007,
čj. 1 Afs 65/2007 - 37).
[25] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené usnesení městského soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je městský soud vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[26] V novém rozhodnutí městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu