ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.161.2016:52
sp. zn. 1 As 161/2016 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: L. V.,
zastoupený Mgr. Jakubem Trávníčkem, advokátem se sídlem Jílkova 199, Brno, proti
žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1/1,
Brno, za účasti: J. S., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. ZKI BR-
O-127/760/2014, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 9. 6. 2016, č. j. 62 A 3/2015 - 85,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2016, č. j. 62 A 3/2015 - 85,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Paní J. S. a pan V. M. (žadatelé) podali dne 26. 8. 2013 ke Katastrálnímu úřadu pro
Vysočinu, Katastrálnímu pracovišti Havlíčkův Brod (dále jen „katastrální úřad“) „Žádost o přešetření
a popř. opravu hranice v k. ú. U. mezi parcelami č. X na straně jedné a č. X na straně druhé – po digitálním
zaměřování kolem r. 2000“. Z obsahu žádosti vyplynulo, že se z pozice spoluvlastníků pozemku
č. X domáhají opravy geometrického a polohového určení hranice uvedených pozemků, které
vychází z výsledků obnovy katastrálního operátu převodem katastrální mapy v letech 1986 a
1989. Katastrální úřad této žádosti nevyhověl, neboť v údajích v katastru nemovitostí žádné
chyby nezjistil. Žadatelé vyjádřili přípisem ze dne 30. 11. 2013 nesouhlas s takovým postupem.
[2] Katastrální úřad poté zahájil v souladu s §44 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu, správní řízení o provedení opravy chybných údajů v katastru dle §36 zákona
č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Dne 17. 3. 2014 vydal rozhodnutí
č. j. OR-906/2013-601/18, kterým nesouhlasu žadatelů nevyhověl, neboť dospěl k závěru,
že zákres v souboru geodetických informací je proveden v souladu s příslušnými listinami
uloženými ve sbírce listin. Katastrální úřad se tak nedopustil v katastrálním operátu chyby, kterou
by bylo možno odstranit opravou dle §36 katastrálního zákona. Žadatelé se proti tomuto
rozhodnutí odvolali.
[3] Žalovaný rozhodnutí katastrálního úřadu rozhodnutím ze dne 27. 5. 2014 zrušil a věc
mu vrátil k novému projednání. Učinil tak zejména proto, že se katastrální úřad nevypořádal
se způsobem evidování parcely zjednodušené evidence č. X, která byla v roce 1998 zrušena, aniž
bylo možné zjistit, do které parcely byla „přisloučena“.
[4] Katastrální úřad vydal poté dne 15. 8. 2014 rozhodnutí č. j. OR-906/2013-601/35,
kterým vyhověl nesouhlasu žadatelů ze dne 30. 11. 2013 s neprovedením opravy chyby v údaji
v katastrálním operátu v k. ú. U. Dále katastrální úřad v souladu s §36 odst. 1 písm. a)
katastrálního zákona opravil geometrické určení hranice pozemku p. č. X v digitální mapě
v k. ú. U. a v neměřickém záznamu č. 121 doplnil hranici mylně zrušeného pozemku
zjednodušené evidence č. X. Zároveň vyznačil vlastnické právo žadatelů k nově utvořeným
parcelám v souladu s listinami uloženými ve sbírce listin v dokumentaci katastrálního úřadu
a v pozemkové knize.
[5] Proti tomuto rozhodnutí se odvolal žalobce a ostatní spoluvlastníci pozemku p. č. X.
Z tohoto pozemku byl totiž v důsledku provedené změny oddělen pozemek p. č. X, jeho
vlastníky se stali žadatelé, tedy majitelé pozemku p. č. X, odvolatelům zůstal pozemek p. č. X.
Namítali zejména nicotnost rozhodnutí, nutnost ochrany jejich dobré víry a také promlčení
nároku na opravu chyby v katastrálním operátu. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím
odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
[6] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Brně. Namítal, že nebyly
splněny zákonné požadavky pro vydání rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu. Dle
jeho názoru se nejednalo o zřejmý omyl ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, ale
o prostou chybu v zápisu ohledně věci, která je sporná.
[7] Krajský soud shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí žalovaného zrušil.
Ztotožnil se s námitkou, že ve věci nebyly splněny podmínky pro využití institutu opravy chyb
zakotveného v §36 katastrálního zákona. Citoval judikaturu týkající se výkladu neurčitého pojmu
„zřejmý omyl“, s nímž ustanovení pracuje, a také judikaturu vztahující se k opravám chyb
v katastrálním operátu. Poté dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci nedošlo ke shodě
vlastníků sousedních pozemků ohledně průběhu hranic mezi původním pozemkem parc. č. X
(nyní X a X) a pozemkem parc. č. X, přičemž právě tento nesoulad brání aplikaci ustanovení o
opravě chyby v katastrálním operátu. Existuje-li pochybnost či spor ohledně hranic pozemků,
potažmo ohledně vlastnického práva k určitému pozemku, nelze hovořit o omylu zřejmém.
II. Kasační stížnost
[8] Žalovaný (stěžovatel) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů
dle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.).
[9] Rozsudek je dle něj nepřezkoumatelný, neboť soud při výkladu pojmu zřejmý omyl při
vedení či obnově katastru sice vycházel z principu materiální publicity a z judikatury Nejvyššího
správního soudu, ale své závěry nijak nevztáhl ke konkrétnímu skutkovému stavu v projednávané
věci. Nereagoval ani na všechny žalobní námitky a nijak se nezabýval otázkou vyškrtnutí
pozemku p. č. X, aniž by došlo k „přisloučení“ této parcely do kterékoliv jiné. Soud tudíž nijak
neobjasnil ani nezdůvodnil, proč v tomto případě nebylo třeba respektovat vlastnická práva
k uvedenému pozemku, jestliže byla tato práva právě postupem katastrálního úřadu při vedení
katastru dotčena, přestože se opírají o nabývací listiny založené ve sbírce listin katastrálního
operátu (odevzdací listina ze dne 31. 3. 1944, č. j. D 32/44-24 a postupní smlouva ze dne
28. 3. 1940, č. d. 1/1942).
[10] Soud dle stěžovatele z pouhé existence sporu o průběh hranic v terénu mezi vlastníky
dotčených pozemků vyvodil nesprávný závěr, že tvrzený chybný údaj nemůže být v takovém
případě důsledkem zřejmého omylu při vedení či obnově katastru. Dalšími skutkovými
okolnostmi případu se poté soud již nezabýval. Z toho důvodu považuje stěžovatel rozsudek
za nedostatečně odůvodněný.
[11] Zřejmý omyl při vedení katastru spatřuje stěžovatel ve skutečnosti, že pozemek p. č. X
byl v roce 1998 na LV č. X pro k. ú. U. zrušen, aniž by k tomu měl katastrální úřad zjevný důvod
či dokonce podkladovou listinu. Jestliže tedy katastrální úřad zrušil uvedenou parcelu na LV. č. 39
bezdůvodně, nelze jeho postup považovat za nic jiného, než za důsledek zřejmého omylu, za
důsledek mechanického či duševního selhání pracovníka katastru provádějícího digitalizaci
souboru popisných informací, konkrétně digitalizaci LV č. 39.
[12] Jinak je tomu se správností zákresu hranice pozemku p. č. X, která ve své jižní části
přiléhá k budově vyznačené na této parcele (kolna) – zde žalovaný prověřil, že postup
katastrálního úřadu, který odmítl provést opravu této hranice, byl správný, neboť hranice mezi
pozemkem p. č. X (nyní X) a p. č. X je evidována v souladu s výsledky obnovy operátu evidence
nemovitostí novým mapováním a v dokumentaci katastrálního úřadu není uložen žádný jiný
výsledek zeměměřičské činnosti dokládající změnu průběhu této hranice. Není tedy pravdou, že
dle neměřického záznamu 121 byla opravena sporná hranice mezi těmito pozemky, jak se mylně
domnívá žalobce.
[13] Z toho vyplývá, že předmětem správního řízení byl jednak průběh hranice mezi pozemky
p. č. X (resp. X) a p. č. X, a jednak doplnění chybějícího pozemku p. č. X do katastrálního
operátu. Takto byl předmět řízení vymezen již nesouhlasem žadatelů ze dne 30. 11. 2013.
Ohledně průběhu hranice mezi pozemky katastrální úřad správně dospěl k závěru, že pro jeho
opravu nebyly splněny zákonné podmínky, ohledně pozemku p. č. X vyhotovil nový neměřický
záznam č. 121, kterým původní pozemek p. č. X doplnil do katastrálního operátu. Vlastnické
právo žadatelů k pozemku p. č. X nebylo na LV č. 39 v roce 1998 zapsáno. Bylo tudíž
bezdůvodně zrušeno, přestože katastrálnímu úřadu nebyla doručena žádná listina takovou změnu
dokládající. V tomto smyslu žalovaný považuje postup katastrálního úřadu v roce 1998 za chybný
v důsledku zřejmého omylu.
[14] Dále stěžovatel poukázal na skutečnost, že §36 odst. 1 katastrálního zákona dává
katastrálnímu úřadu možnost opravit chybný údaj katastru i bez návrhu, tedy z úřední povinnosti.
Podmínkou pro provedení opravy chybně evidovaného průběhu hranic mezi pozemky není
a nemůže být shoda vlastníků o průběhu těchto hranic v terénu, a to tím spíš, že institut opravy
chyby v katastru neslouží k rozhodování, kde se nachází vlastnické hranice v terénu, ale řeší
pouze otázku, v jaké podobě budou tyto hranice evidovány (zobrazeny) v katastru. Při použití
výkladu ad absurdum takové podmínky by byl katastrální úřad povinen vždy nejprve zjišťovat,
jakým způsobem je příslušný údaj v katastru hodnocen ze strany vlastníků nemovitostí
evidovaných v katastru. Taková součinnost účastníků řízení však v podstatě vylučuje provedení
opravy v katastru z úřední povinnosti.
[15] Závěrem stěžovatel uvedl, že pokud by musel ve věci nyní znovu rozhodnout, vázán
právním názorem krajského soudu, došlo by k situaci, že pozemek p. č. X vytvořený dle
neměřického záznamu 121 (tedy de facto obnovený pozemek p. č. X, pouze nově označený
parcelním číslem dle katastru nemovitostí) by musel být zrušen a tato část „přisloučena“
k pozemku p. č. X, aby byl obnoven stav katastrální mapy před opravou. Nicméně pokud
by vlastnické právo k této části zemského povrchu, původně označené p. č. X, bylo zapsáno
na žalobce a jeho další spoluvlastníky, bylo by do katastru nemovitostí zapsáno v rozporu
s původními listinami uloženými v katastrálním operátu, aniž by měl katastrální úřad k dispozici
jinou listinu takovou změnu dokládající. Došlo by tak k absurdní situaci, že by správní orgány
rozhodly o evidenci právních vztahů k předmětným nemovitostem v rozporu s listinami
uloženými v katastrálním operátu, přestože dosavadní stav této evidence, tedy stav po opravě, byl
s těmito listinami v souladu.
[16] Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu. Uvedl, že stěžovatel
v řízení překročil své zákonné pravomoci. Institut opravy chyby má sloužit k opravě chybných
údajů v katastru, nikoliv suplovat žalobu na určení vlastnického práva. S ohledem
na komplexnost a rozsáhlost popisu procesu, kterým ke vzniku stěžovatelem tvrzené „chyby“
v katastrálním operátu došlo, není tuto chybu možné považovat za zřejmou.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Kasační stížnost je projednatelná a je také důvodná.
[18] Možnost opravit chyby v katastrálním operátu zakotvuje §36 katastrálního zákona, který
v odst. 1 stanoví, že „na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví
katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b)
nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel,
pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem“.
[19] Podrobněji se tímto institutem zabývá vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí
(katastrální vyhláška), která v §44 odst. 2 uvádí, že „chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým
omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění,
druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její
dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního
výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě
chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic“.
V odst. 3 je poté stanoveno, že „chybné geometrické a polohové určení, které vzniklo nepřesností při
podrobném měření a zobrazení předmětu měření v katastrální mapě, nejde-li o případy podle odstavce 2, opraví
katastrální úřad na základě a) výsledku zeměměřických činností, který je využíván pro vyznačení příslušného
předmětu polohopisu do katastrální mapy, a b) písemného prohlášení vlastníků pozemků, že hranice pozemků
nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna“.
[20] Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil k jednotlivým aspektům
oprav chyb v katastrálním operátu; ostatně žalobce, stěžovatel i krajský soud s touto judikaturou
hojně pracují.
[21] V rozsudku ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 - 103, se zabýval významem neurčitého
pojmu „zřejmý omyl“ použitého v citovaném ustanovení. Dospěl k závěru, že může jít jak o omyl
týkající se skutkových okolností (např. chyby v psaní, počítání, opomenutí zapsání údajů
v podkladové listině obsažených), tak o omyl právní (např. zápis skutečnosti na základě listiny,
která nesplňuje požadavky stanovené zákonem).
[22] K tomu, o jaký omyl musí ve věci jít, aby na jeho základě mohlo být přikročeno
k opravám katastrálního operátu, se soud dále vyjádřil v rozsudku ze dne 13. 3. 2013,
č. j. 7 As 187/2012 - 31: „omyl musí být zřejmý, tj. jednoznačně seznatelný“. Zároveň dovodil,
že: „nepřevzetí údaje o právu k nemovitosti z pozemkové knihy do evidence nemovitostí nemuselo být nutně
důsledkem omylu“. Pro postup podle ustanovení upravujícího opravy v katastrálním operátu musí
být prokázána existence zřejmého omylu, nikoliv pouze existence tvrzeného práva.
[23] Nejvyšší správní soud se již zabýval také tím, jaké vůbec jsou kompetence katastrálního
úřadu v rámci řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Dospěl k závěru, že úřad může činit
jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže
řešit sporné otázky. Nevyhne se přitom ověření, že určitá listina existuje a splňuje předepsané
formální a obsahové náležitosti, či její určité interpretaci, tedy vyvození, jaká práva či povinnosti
z listiny vyplývají, nesmí však vybočit ze své evidenční role a začít fakticky nalézat právo (srov.
rozsudek ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012 - 65).
[24] Řízení o opravě chyb v katastrálním operátu tedy slouží k uvedení údajů katastru
do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi
evidovanými a skutečnými údaji. Katastrální úřad tak posuzuje toliko soulad zakreslení hranice
v katastrální mapě a údajů na listu vlastnictví s podklady, které má k dispozici. Stáří podkladů,
s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli (srov. rozsudek ze dne 24. 4. 2013,
č. j. 7 As 131/2012 - 32).
[25] V nyní projednávané věci se žadatelé domáhali opravy chyby – přešetření, případně
opravy hranice mezi jejich pozemkem a pozemkem žalobce. Ve správním řízení katastrální úřad
a žalovaný uvedli, že nejde o špatně zakreslenou hranici, ale že v roce 1998 došlo ke zrušení
pozemku p. č. X vedeného ve zjednodušené evidenci na LV 39, kde byli jako vlastníci evidováni
žadatelé. Při digitalizaci v roce 2002 ztotožnil katastrální úřad hranici parcely vedené do té doby
ve zjednodušené evidenci jako p. č. X a již zrušené parcely p. č. X s hranicí zaměřenou při
obnově operátu. Chyba tak dle správních orgánů nespočívala ve špatně zakreslené hranici, ale
v tom, že „omylem“ přestala existovat parcela p. č. X, která patřila žadatelům. O opravě této
chyby katastrální úřad rozhodl tak, že parcelu p. č. X, do níž byl v důsledku chyby pracovníka
katastrálního úřadu včleněn pozemek p. č. X, rozdělil na dvě části (X a X) z nichž právě k té,
která odpovídala původní parcele p. č. X, zapsal vlastnické právo žadatelů.
[26] Žalobce s provedenou opravou nesouhlasil. V žalobě uvedl, že došlo k rozdělení jeho
pozemku p. č. X na p. č. X a p. č. X, přičemž nově vzniklý pozemek byl rozhodnutím určen do
vlastnictví žadatelů. Namítal, že zákres pozemků p. č. X a p. č. X byl proveden v souladu
s výsledky obnovy katastrálního operátu, katastrální úřad poté neoprávněně vytvořil novou listinu
– neměřický záznam č. 121, z níž v řízení vycházel. Neoprávněně nalézal právo, jestliže nově
vyčlenil pozemek o výměře 148 m
2
s tím, že vlastnické právo k němu přešlo na jiné subjekty.
[27] Krajský soud v nyní projednávané věci po rekapitulaci právní úpravy a judikatury
vztahující se k opravám chyb v katastrálním operátu toliko uvedl, že nedošlo ke shodě vlastníků
sousedních pozemků ohledně průběhu hranic mezi těmito pozemky, přičemž tento nesoulad
brání aplikaci ustanovení o opravě chyby v katastrálním operátu.
[28] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s kasační námitkou žalovaného, že takové hodnocení
situace krajským soudem je velice kusé a navíc se míjí s předmětem řízení. Soud fakticky
nepřezkoumal správnost postupu žalovaného, který zjistil, že chybou pracovníka katastrálního
úřadu „zmizel“ z evidence pozemek ve vlastnictví žadatelů, a tuto chybu následně napravoval.
Soud nesprávně vycházel z toho, že oprava chyby spočívala v posunutí hranice mezi dvěma
pozemky, přičemž uzavřel, že jelikož s takovým posunem jeden z vlastníků nesouhlasil, nebylo
možné jej učinit.
[29] Ani tento závěr by sám o sobě neobstál. V rozsudku ze dne 24. 4. 2013,
č. j. 7 As 131/2012 - 32, Nejvyšší správní soud uvedl, že: „nelze přisvědčit stěžovateli, že nelze provést
opravu chybných údajů v katastru, je-li mezi vlastníky sousedních nemovitostí spor o zobrazení hranice
v katastrální mapě… Pokud z původního výsledku zeměměřičské činnosti je chyba zřejmá, nebo pokud se jedná
o opravu na podkladě opravy listiny, pak není třeba žádného prohlášení vlastníků, že hranice nebyla jimi měněna,
není sporá ani nebyla zpochybněna“.
[30] Nicméně pro nyní projednávanou věc je podstatné, že krajský soud se nijak nezabýval
tím, zda byly splněny podmínky pro provedení opravy chyby, která byla reálně provedena. Čili
vyjádřil sice svůj právní názor na nemožnost posunu hranice, jejíž průběh činil jeden z vlastníků
sporným, ale k tomu, o co ve věci šlo - tedy k chybě, kterou katastrální úřad nalezl, a k postupu,
jakým ji opravil, se nijak nevyjádřil.
[31] Stěžovatel by měl být nyní, po zrušení svého rozhodnutí, vázán právním názorem
krajského soudu na projednávanou věc (§78 odst. 5 s. ř. s.). Takový právní názor však
v rozsudku vůbec není zachycen, což zároveň brání Nejvyššímu správnímu soudu v tom, aby
mohl rozsudek na základě kasační stížnosti přezkoumat. Dle konstantní judikatury je přitom třeba
za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost považovat mimo jiné ta rozhodnutí, která zkoumají
správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem
předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek) či která neobsahují vůbec právní
závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 – 130, publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS). Vzhledem
k tomu, že v rozsudku není uveden žádný právní názor soudu na postup opravy chyby
v katastrálním operátu zvolený žalovaným, který měl přitom v řízení o žalobě přezkoumat,
je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný Nejvyšším správním soudem.
[32] Z toho důvodu jej Nejvyšší správní soud zrušil. V dalším řízení bude na krajském soudu,
aby posoudil, zda postup žalovaného ve věci, tedy „znovuvytvoření“ parcely, která původně
náležela žadatelům, byl či nebyl v souladu se zákony a judikaturou. Bude přitom vázán právním
názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[33] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu