ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.31.2012:31
sp. zn. 1 As 31/2012 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: TABAKO CZ, spol. s r.o.,
se sídlem Příkop 4, Brno, zastoupen JUDr. Milanem Švábem, advokátem se sídlem náměstí
Míru 48, Svitavy, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2008, č. j. 2008/431630O-193745, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2011,
č. j. 8 Ca 19/2009 - 30.
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2011, č. j. 8 Ca 19/2009 – 30,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Dne 19. 9. 2008 byla Celnímu ředitelství v Brně (dále též „povinný subjekt“) doručena
společností TABAKO CZ, spol. s r.o. (dále též „žalobce“) žádost o poskytnutí informace
dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též „informační zákon“).
V této žádosti žalobce požadoval informaci o tom, zda byla u čtrnácti jmenovaných celníků
za trvání jejich pracovního poměru, resp. služebního poměru u Celní správy ČR do data
31. 12. 2007, ověřována jejich duševní, resp. osobnostní způsobilost, ke službě u Celní správy ČR.
[2] Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 1. 10. 2008, č. j. 6998-2/08-010100-21 ve znění
opravného rozhodnutí ze dne 7. 10. 2008, č. j. 6998-3/08-010100-21, na základě §8a, §15 odst. 1
a §20 odst. 4 písm. a) informační ho zákona s přihlédnutím k §202 odst. 2 zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále též „zákon
o služebním poměru) a §13 a §15 zákona č. 10 1/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále
též „zákon o ochraně osobních údajů“) poskytnutí takové informace odmítl.
[3] Dne 20. 10. 2008 podal žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí povinného subjektu
odvolání, které bylo v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto.
[4] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu
v Praze, která byla rozsudkem specifikovaným v záhlaví zamítnuta. Městský soud v rozhodnutí
mimo jiné uvedl, že správní orgány neporušily právo žalobce na poskytnutí informace, neboť
postupovaly v souladu s ustanoveními naplňujícími právo každého na ochranu před
neoprávněným zasahováním do soukromí. Údaj o prověřování osobnostní (do 31. 12. 2006
duševní) způsobilosti konkrétních celníků je údajem chráněným dle §4 písm. b) zákona
o ochranně osobních údajů, a tudíž „citlivým údajem“ dle tohoto ustanovení, který nelze
bez souhlasu subjektů ani zpracovávat ani poskytnout.
II.
Stručné shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti a vyjádření
žalovaného
[5] Proti posledně citovanému rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“)
včasnou kasační stížnost. V kasační stížnosti uplatnil důvody dle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“).
[6] Stěžovatel se neztotožnil s tvrzeními městského soudu, že předmětné informace mají
charakter citlivých osobních údajů ve smyslu §4 písm. b) zákona o ochranně osobních údajů,
když z charakteru požadovaných informací tomu tak není (požadované informace nemohou
vypovídat o národnostním, rasovém, nebo etnickém původu, politických postojích, členství
v odborových organizacích, náboženství, filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin,
zdravotním stavu a sexuálním životě, nejedná se o genetické či biometrické údaje). Stěžovatel
nepožadoval seznámení s podrobnostmi z případně provedených psychodiagnostických vyšetření
dotčených celníků. Z charakteru stěžovatelem požadovaných informací je naopak patrné,
že ony informace mohou být legitimně užity občanskou veřejností ke kontrole bezpečnostních
sborů, kdy stěžovatel požaduje sdělení informací o tom, zda dotčení celníci splňují zákonem
(§13, §15 a §79 zákona o služebním poměru) stanovená kritéria.
[7] Na rozdíl od městského soudu považuje stěžovatel celníky za osoby veřejně činné
(v kontextu jím požadovaných informací), neboť prokazatelně vykonávají funkce ve veřejné
správě a jsou nadáni legitimní pravomocí konstitutivně rozhodovat o právech a povinnostech
jednotlivců. Poskytnutí předmětných informací nemůže dle názoru stěžovatele zasáhnout
do soukromého života celníků, neboť požadované informace s jejich soukromým životem
nikterak nesouvisejí. V této souvislosti stěžovatel odkázal na rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 8. 2010, č. j. 7 As 47/2010-62, a za dne 9. 12. 2010, č. j. 9 As 59/2010-58, v nichž
se soud zabýval fakticky stejnou problematikou, avšak došel k odlišným závěrům než městský
soud.
[8] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry městského soudu a odkázal
na své vyjádření k žalobě. Nadto zdůraznil, že na rozdíl od stěžovatele považuje informace o tom,
zda u jmenovaných celníků byla zjišťována osobnostní způsobilost ke službě, citlivým údajem
ve smyslu §4 písm. a) a b) informačního zákona, neboť jednoznačně vypovídá o zdravotním
stavu konkrétních celníků a tyto údaje jsou výslovně uvedeny ve výčtu chráněných informací
ve zvláštních předpisech (§202 odst. 1 a 2 služebního zákona a §4 písm. a) a b) informačního
zákona).
[9] Jedním z důvodů pro zjišťování osobnostní způsobilosti dle §2 vyhlášky č. 487/2004 Sb.,
o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru (dále
též „vyhláška o osobní způsobilosti“) je domněnka, že příslušník je dočasně nebo trvale
osobnostně nezpůsobilý k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Jedná se tedy o situaci,
kdy služební funkcionář, případě lékař, zpozoroval u příslušníka určité neobvyklé chování, které
vzbuzuje pochybnosti o tom, zda je příslušník způsobilý ke službě. Už jen tato skutečnost tedy
vypovídá o zdravotním stavu příslušníka. Navíc u některých osob bylo splnění této podmínky
vlivem změny právní úpravy presumováno – provedení kontroly tak přímo poukazuje na možnou
změnu zdravotního stavu.
III.
Právní názor Nejvyššího správního soudu
[10] Po konstatování přípustnosti a včasnosti kasační stížnosti podle ustanovení §102
a násl. s. ř. s. Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k přezkoumání napadeného rozsudku
městského soudu v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. a přitom neshledal, že by řízení před
soudem bylo zatíženo vadami, k nimž by musel přihlédnout z moci úřední. Poté soud posoudil
námitky uvedené v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[11] Celní správa je obecně nepochybně povinným subjektem k poskytování informací
ve smyslu §2 informačního zákona. Podle §1 odst. 1 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě
České republiky, je celní správa ozbrojeným bezpečnostním sborem. Dle §13 odst. 1 písm. e)
zákona o služebním poměru je jedním z předpokladů k přijetí do služebního poměru zdravotní,
osobnostní a fyzická způsobilost k výkonu služby. Otázka osobnostní způsobilosti je tedy jednou
ze základních podmínek přijetí a setrvání ve služebním poměru. Tuto způsobilost dle §3 odst. 1
vyhlášky o osobnostní způsobilosti zkoumá psycholog bezpečnostního sboru a učiní o ní závěr.
[12] Ze spisové dokumentace vyplývá, že stěžovatel ve své žádosti ze dne 15. 9. 2008 požadoval
po povinném subjektu informaci, zda byla u konkrétních příslušníků celní správy „ověřována
psychologem bezpečnostního sboru či jiným psychologem jeho duševní, resp. osobnostní způsobilost ke službě u Celní
správy ČR? Ano, či ne?“. Stěžovatel tedy tímto dotazem sleduje, zda byla u konkrétního příslušníka
provedena zákonem předvídaná kontrola osobních charakteristik (osobnostní způsobilosti)
pro přijetí a službu v bezpečnostním sboru.
[13] Obdobnou otázkou se zdejší soud zabýval např. v rozhodnutích ze dne 6. 8. 2010,
č. j. 7 As 47/2010 – 62 a ze dne 9. 12. 2010, č. j. 9 As 59/2010 - 58. V prvním z citovaných
rozhodnutí došel k závěru, že „[o]sobnostní způsobilost, kterou ověřuje psycholog bezpečnostního sboru,
je tedy nezbytnou, zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů stanovenou podmínkou
pro službu v tomto sboru. Stěžovatel po povinném subjektu nepožaduje a nikdy nepožadoval nic jiného,
než aby mu tento subjekt sdělil, zda konkrétní dotčení celníci, u něho služebně zařazení, kteří jsou mu navíc
známi z jejich úřední činnosti, splňují zákonem stanovené podmínky pro to, aby byli celníky. Stěžovateli nutno
přisvědčit v jeho závěru, že poskytnutí takové informace nelze odpírat výmluvou na povinnost ochrany osobnostních
dat dotčených celníků, protože uvedené informace průkazně nesměřují do soukromí, ale ke zjištění toho, zda jsou
způsobilí (zákonem stanoveným způsobem) ke službě v bezpečnostním sboru. Poskytnutí požadovaných informací
je proto součástí legální a legitimní občanské kontroly bezpečnostních sborů“. Nejvyšší správní soud neshledal
v nyní posuzované věci důvody, kvůli nimž by se měl od svého předtím vysloveného právního
názoru odchýlit.
[14] Dle §4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů je „osobním údajem jakákoliv informace
týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže
lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků,
specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu.“
Dle odst. b) téhož ustanovení zákona je „citlivým údajem osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém
nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém
přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj
subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci
subjektu údaj.“
[15] Z dotčených ustanovení zákona tak vyplvá, že stěžovatelem požadované informace mohou
z výše uvedených možností představovat pouze osobní údaj o zdravotním stavu dotčených
celníků. Do žádného jiného z uvedených chráněných okruhů údajů poskytnutí požadovaných
informací zasáhnout nemůže.
[16] Ve vyhlášce o osobnostní způsobilosti jsou kromě jiného stanoveny osobnostní
charakteristiky, které jsou předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, důvody
a postup zjišťování osobnostní způsobilosti. Z §2 této vyhlášky vyplývá, že důvodem zjišťování
osobnostní způsobilosti je a) přijetí do služebního poměru, b) ustanovení příslušníka na služební
místo v rámci bezpečnostního sboru, pro které je toto zjišťování stanoveno jako jiný zvláštní
požadavek, c) domněnka, že příslušník je dočasně nebo trvale osobnostně nezpůsobilý k výkonu
služby v bezpečnostním sboru, d) domněnka, že příslušník je dočasně nebo trvale osobnostně
nezpůsobilý k výkonu služby na služebním místě v rámci bezpečnostního sboru, pro které
je stanoven jiný zvláštní požadavek osobnostní způsobilosti, nebo e) stanovení příslušníka jiného
bezpečnostního sboru na volné služební místo.
[17] Nejvyšší správní soud se v souladu se svojí rozhodovací praxí neztotožňuje s tvrzeními
městského soudu, že požadovaná informace představuje citlivý údaj o zdravotním stavu subjektu
dle §4 písm. b) zákona o o chranně osobních údajů. Pouhé sdělení, zda bylo provedeno
posouzení osobnostní způsobilosti, nijak zdravotní stav příslušníka bezpečnostního sboru
nekvalifikuje, neboť samotné posouzení není vázáno výhradně na zdravotní důvody
(např. stanovení příslušníka jiného bezpečnostního sboru na volné služební místo, přijetí
do služebního poměru). Jinak řečeno z provedeného posouzení nelze přímo dovodit změnu
zdravotního stavu subjektu. Přeneseno na nyní projednávanou věc by citlivým údajem bylo
např. psychologem zpracované konkrétní sdělení ohledně osobnostní způsobilosti dotčené osoby
(včetně případných závěrů k její duševní anamnéze). Za takových okolností by pak jistě byly dány
předpoklady pro omezení práva na informace.
[18] V nyní projednávané věci se však o citlivý údaj nejedná, povinný subjekt není povinen
zacházet s touto informací dle §13 zákona o ochranně osobních údajů a její poskytnutí nelze
odmítnout s odkazem na §8a informačního zákona. Povinný subjekt naopak v souladu s čl. 17
odst. 1 až 5 Listiny základních práv a svobod §2 informačního zákona má povinnost
požadovanou informaci poskytnout.
[19] Nadto soud podotýká, že ačkoliv je splnění dané podmínky presumováno u dané osoby
samotným výkonem služby a tento dotaz se může jevit jako obstrukční, je požadavek
na poskytnutí informace součástí legální a legitimní občanské kontroly příslušníků
bezpečnostních sborů. Nelze totiž zcela vyloučit situaci, kdy dojde k selhání vnitřních
mechanismů kontroly a na základě této informace by mohlo dojít ke zjištění, že daný příslušník
tyto předpoklady nesplňuje. Navíc sdělení této informace nemůže povinný subjekt nijak výrazně
administrativně zatížit.
[20] Nelze ani přisvědčit tvrzení žalovaného, že u osob, které se staly příslušníky
bezpečnostního sboru podle právních předpisů předcházejících zákonu o služebním poměru,
indikuje provedení kontroly automaticky zdravotní stav dané osoby, neboť tyto předpisy
nevyžadovaly pro přijetí do služebního poměru splnění podmínky osobnostní způsobilosti.
Jak již bylo uvedeno výše, zjišťování osobnostní způsobilosti příslušníků bezpečnostních sborů
probíhá i na základě důvodů na zdraví příslušníka zcela nezávislých. Jedinou skrytou vypovídací
hodnotou v takové situaci může být informace, že příslušník do služebního poměru nastoupil
před účinnosti zákona o služebním poměru.
IV.
Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že poskytnutí stěžovatelem požadované informace
žádné zákonné ustanovení nebrání a neshledal tak ani žádný z důvodů pro odmítnutí této části
stěžovatelovi žádosti.
[22] Nejvyšší správní soud proto zrušil napadený rozsudek městského soudu z důvodu
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
(§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.), a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[23] Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí (§110
odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2013
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu