ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.39.2010:48
sp. zn. 1 As 39/2010 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: T. X. T.,
zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované Policii
České republiky, Oblastnímu ředitelství cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké
policie Brno, se sídlem Hněvkovského 65, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalované
ze dne 5. 8. 2008, č. j. CPBR-9164-21/ČJ-2008-61PB-SV, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2010, č. j. 36 Az 17/2008 - 31,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2010, č. j. 36 Az 17/2008 - 31,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl
podání (žalobu) ze dne 11. 8. 2008, neboť bylo učiněno osobou k tomu neoprávněnou.
V odůvodnění konstatoval, že předmětné podání (tedy žalobcovu žalobu proti v záhlaví
označenému rozhodnutí, jímž žalovaná rozhodla podle §124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, o zajištění žalobce
za účelem správního vyhoštění) u soudu podal a podepsal Mgr. Jiří Hladík, advokát se sídlem
Příkop 8, Brno. S tímto podáním byla předložena plná moc ze dne 5. 8. 2008,
kterou však pro své zastupování ve věci žalobce udělil Mgr. Marku Sedlákovi, advokátovi
se sídlem Příkop 8, Brno; ten dále zmocnil svého zaměstnance Mgr. J. V. Jiné zmocnění Mgr. Jiří
Hladík nedoložil. Podle §32 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. přitom zástupce účastníka
musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil. V projednávané věci však
pro Mgr. Jiřího Hladíka v okamžiku podání žaloby zmocnění neexistovalo.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Namítl,
že nedostatek plné moci (jak generální, tak substituční) je nedostatek podmínky řízení
odstranitelný, a to jak dle konstantní judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 678/2003), tak dle odborné literatury. K odstranění
nedostatku procesní podmínky však krajský soud zástupce žalobce (ani Mgr. Sedláka,
ani Mgr. Hladíka) nikdy nevyzval. Naopak, soud zcela bez jakýchkoli náznaků pochyb jednal
od zahájení řízení dne 11. 8. 2008 až do doručení napadeného usnesení dne 25. 1. 2010
s Mgr. Sedlákem jako se zástupcem, který žalobu podal řádně a včas. Do vydání napadeného
usnesení soud nikdy nevznesl námitku, že žaloba byla podána osobou neoprávněnou. V rozporu
se zákonem tak přiznal odstranitelnému nedostatku podmínek řízení účinky, které jsou přiznány
pouze nedostatkům neodstranitelným, a navzdory zásadě legitimního očekávání žalobu odmítl
poté, co již činil úkony, a to i ve věci samé. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby Nejvyšší
správní soud předmětné usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Kasační stížnost je důvodná.
[5] Nejvyšší správní soud již dříve uvedl (viz usnesení rozšířeného senátu
ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, ve věci ROMIKA INDUSTRIES, a. s.,
publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS; citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz), že „přepjatý formalismus při posuzování náležitostí žaloby ve správním
soudnictví – a stejně tak i jakýchkoliv jiných procesních úkonů účastníků řízení – naprosto neodpovídá principu
materiálního právního státu, ale ani samotnému poslání soudnictví. Primárním účelem soudní ochrany obecně
je poskytování ochrany subjektivním právům, a pokud jde o správní soudnictví zvláště, potom subjektivním
právům veřejným; tato ochrana musí být skutečná a spravedlivá. Soudy jsou nezávislé a nestranné státní orgány,
které usilují o nalezení spravedlnosti rozhodováním v konkrétních věcech a které nemohou odmítnout zabývat
se určitou věcí ze zcela formálních či spíše formalistických důvodů, ale pouze z takových příčin, které poskytování
soudní ochrany skutečně vylučují; jiný přístup by byl ztěží ústavně-konformní a znamenal by odepření
spravedlnosti. Právo na spravedlivý proces je jedním ze základních práv, které má každý vůči státu,
a které mu garantuje nejen Listina základních práv a svobod, ale též Úmluva o ochraně lidských práv
a základních svobod. Meze práva na spravedlivý proces stanoví jednotlivé procesní řády (např. náležitosti žaloby,
lhůta pro její podání, procesní podmínky), při jejichž výkladu je v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv
a svobod nezbytné šetřit jejich podstaty a smyslu a nezneužívat je k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
Nabízejí-li se přitom dvě interpretace, z nichž jedna hovoří ve prospěch výkonu práva na spravedlivý proces
a druhá proti němu, musí soud vždy zvolit výklad první.“
[6] Z ustanovení §35 odst. 2 věty druhé s. ř. s. vyplývá, že účastník řízení před správními
soudy se může nechat v řízení zastoupit advokátem. Podle §32 odst. 1 o. s. ř. ve spojení
s §64 s. ř. s., každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další
zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil. Podle §36
odst. 1 s. ř. s. účastníci mají v řízení rovné postavení. Soud je povinen poskytnout jim stejné
možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech
a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.
[7] Ze smyslu a účelu posledně citovaného ustanovení zcela zřetelně vyplývá, že procesní
právo je pouze prostředkem k ochraně (především hmotných) subjektivních práv fyzických
a právnických osob, nikoli cílem samo o sobě, a že nemá být ve vztahu k nim užíváno způsobem
nemístně tvrdým, mechanickým, postrádajícím citu pro danou konkrétní procesní situaci a snahy
dobrat se rozumného a spravedlivého způsobu řešení této situace; soud zkrátka nesmí procesní
právo užívat tak, aby si pokud možno ulehčil práci i za cenu toho, že účastník bude z procesních
důvodů „vyšachován“ z přístupu k soudu.
[8] Jak v daném případě vyplynulo ze soudního spisu, dne 12. 8. 2008 bylo krajskému soudu
doručeno podání ze dne 11. 8. 2008, označené jako „Žaloba“ a směřující vůči předmětnému
rozhodnutí žalované. V záhlaví podání je nadpis „Advokátní kancelář MAREK SEDLÁK
& PARTNEŘI“, pod tímto záhlavím je seznam jmen advokátů, advokátních koncipientů
a právních asistentů této advokátní kanceláře, mezi advokáty jsou uvedeni i Mgr. Marek Sedlák
a Mgr. Jiří Hladík. Níže pod záhlavím je jako žalobce označen „T. X. T. [...] právně zastoupen
Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8“. Pokud jde o náležitost podpisu,
obsahovalo podání na svém konci předtisk
„Mgr. Marek Sedlák, advokát
i. s. Mgr. Jiří Hladík, advokát“,
který byl částečně překryt otiskem razítka Mgr. Jiřího Hladíka a nečitelným podpisem. Obálka,
v níž bylo podání s přílohami soudu zasláno, obsahuje otisk razítka advokáta Mgr. Marka Sedláka.
K podání byla přiložena plná moc ze dne 5. 8. 2008, udělená žalobcem advokátovi Mgr. Marku
Sedlákovi. Na téže listině je dále uvedeno, že Mgr. Sedlák dále zmocňuje ve stejném rozsahu
svého zaměstnance Mgr. J. V.
[9] Již od počátku řízení tak existoval určitý rozpor mezi obsahem předložené plné moci
(ve spojení s obsahem žaloby), z níž plynulo, že žalobce je ve věci zastoupen advokátem
Mgr. Markem Sedlákem, jenž dále zmocnil svého zaměstnance Mgr. J. V., a náležitostí podpisu
žaloby – podání bylo podepsáno zastupujícím advokátem Mgr. Jiřím Hladíkem z téže advokátní
kanceláře. Problematikou tohoto rozporu se však krajský soud poprvé zabýval až v napadeném
usnesení, jímž žalobu odmítl. V průběhu řízení přitom zjevně (a správně) považoval Mgr. Sedláka
za žalobcova zástupce, o čemž svědčí jeho korespondence s touto osobou [usnesení
ze dne 15. 8. 2008 (č. l. 9) – výzva k zaplacení soudního poplatku za žalobu, poučení o možnosti
podat námitku podjatosti ze dne 20. 8. 2008 (č. l. 10), usnesení o osvobození od soudních
poplatků ze dne 5. 9. 2008 (č. l. 13), vydané v reakci na žádost ze dne 3. 9. 2008 podanou
Mgr. Sedlákem, výzva k vyjádření ohledně možnosti rozhodnout bez jednání ze dne 14. 11. 2008
(č. l. 20), zaslaná spolu s vyjádřením žalované k žalobě, a přípis ze dne 20. 10. 2009 (č. l. 27), jímž
se soud Mgr. Sedláka dotázal, zda vzhledem ke zjištění, že žalobce byl dne 26. 1. 2009 vyhoštěn
z České republiky, na žalobě a na případném zajištění tlumočníka trvá]. Ze žádného úkonu
učiněného vůči žalobci však není patrné, že by krajský soud jakkoli pochyboval o nedostatku
prokázání zastoupení či o nesplnění náležitostí žaloby.
[10] Zde je nutno zdůraznit, že nedoložení zastoupení účastníka je odstranitelným
nedostatkem podmínky řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 5. 2006, č. j. 2 Afs 162/2005 - 66, ve věci HOLZHANDEL s. r. o.), stejně
tak nedostatek náležitosti podpisu je odstranitelnou vadou podání (viz např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 8. 2004, č. j. 2 Azs 63/2004 - 46, či ze dne 26. 11. 2009,
č. j. 6 Azs 29/2009 - 59). Na nápravu předmětných nedostatků však krajský soud v průběhu
řízení rezignoval a žalobce (prostřednictvím jeho advokáta Mgr. Sedláka) nevyzval k doložení
substituční plné moci pro zastupujícího advokáta Mgr. Hladíka či případně k podpisu žaloby
osobou k tomu oprávněnou. Závěr krajského soudu, že v okamžiku podání žaloby neexistovalo
zmocnění pro Mgr. Jiřího Hladíka je z tohoto pohledu zkratkovitý, předčasný a nedostatečně
podložený skutkovými zjištěními.
[11] Pokud tedy krajský soud po sedmnácti měsících od zahájení řízení předmětným
usnesením žalobu odmítl z důvodu jejího podání osobou k tomu neoprávněnou, tak nejen,
že postupoval vůči žalobci nutně překvapivě, ale tímto postupem též řízení zatížil vadou,
pro niž je napadené usnesení nezákonné.
[12] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud
napadené usnesení krajského soudu dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. V něm se, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 3 s. ř. s.), pokusí o odstranění výše uvedených nedostatků řádným procesním postupem,
a rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2010
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu