ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.40.2014:37
sp. zn. 1 As 40/2014 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2013, č. j. 10999/13/5000-14400-707633, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2014, č. j. 31 Af
57/2013 - 61,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Hradci Králové domáhá zrušení v záhlaví uvedeného
rozhodnutí žalovaného. V podané žalobě požádal krajský soud o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce.
[2] Na výzvu soudu k osvědčení a prokázání osobních, rodinných, výdělkových
a majetkových poměrů reagoval žalobce dne 27. 1. 2014 předložením vyplněného formuláře
Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků a kopií daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2011. Krajský soud
následně žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce usnesením
ze dne 14. 2. 2014, č. j. 31 Af 57/2013 - 61, zamítl. Dospěl k závěru, že podklady, které žalobce
krajskému soudu poskytl, byly nesprávné a neúplné. Žalobce tvrdil, že nemá majetek, který
by mohl být zpeněžen, neboť je obstaven zcela nezákonnými exekucemi, které brání v dispozici
s majetkem. Majetek však blíže neidentifikoval. Krajský soud z obsahu správních a soudních
spisů v jiných řízeních zjistil, že žalobce je vlastníkem rozsáhlého nemovitého majetku. Exekuční
postižení nemovitostí sice omezuje jeho dispoziční oprávnění, bez dalšího však podle krajského
soudu nemá význam pro posuzování celkových majetkových poměrů. Žalobce rovněž nedoložil,
jaké důvody mu brání ve výkonu práce. Pouze konstatoval, že nepracuje a že dávky
nemocenského pojištění pobíral do 30. 9. 2012.
[3] Krajský soud tak uzavřel, že žalobce dle jeho názoru nesplňuje zákonné předpoklady
pro přiznání osvobození od soudních poplatků a jeho žádost zamítl. Protože u žalobce
dle krajského soudu nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nemohly
být splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Proto krajský soud
druhým výrokem citovaného usnesení zamítl i návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení
před soudem.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl v záhlaví označené usnesení krajského soudu,
kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce, kasační stížností. Namítal, že krajský soud rozhodl na základě domněnek a uměle
konstruovaného skutkového i právního stavu, ke kterému se neměl možnost vyjádřit. Stěžovatel
má za to, že jeho osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce
jsou objektivně důvodné, včas a řádně soudu prokázané a doložené aktuálními údaji. Dále navrhl,
aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
[5] Přípisem ze dne 31. 3. 2014 stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Namítl rovněž
neústavnost §105 odst. 2 s. ř. s. i zpoplatnění podání kasační stížnosti soudním poplatkem.
Závěrem vznesl námitku podjatosti soudců 1. a 2. senátu Nejvyššího správního soudu.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti z důvodu, že nesplňuje předpoklady stanovené v §73 odst. 2
s. ř. s. Dále se žalovaný ztotožnil se závěry krajského soudu vyslovenými v napadeném usnesení.
Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné. Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] O námitce podjatosti vznesené stěžovatelem rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením
ze dne 25. 4. 2014, č. j. Nao 153/2014 – 30. Neshledal, že by soudkyně prvního senátu
Nejvyššího správního soudu byly vyloučeny z projednání a rozhodnutí předmětné věci.
O předmětné kasační stížnosti tak rozhodoval 1. senát Nejvyššího správního soudu, jemuž byla
věc podle rozvrhu práce přidělena.
[10] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační
stížnosti. Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta
žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, by trvání jak na podmínce
uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení,
znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním
žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán
závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 – 77; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná
na www.nssoud.cz).
[11] Nejvyšší správní soud se však zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Dle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou
dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv,
ustanoven zástupce, jímž může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení problému zdejší soud
neposuzoval, zda jsou u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
ale zabýval se pouze hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv
stěžovatele v nynějším řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splnila
v rámci daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel
považuje napadené usnesení krajského soudu za nezákonné. V dané věci navíc jde o hodnocení
otázky, zda stěžovatel v řízení před krajským soudem prokázal naplnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků. Jedná se tedy z podstaty věci nikoli o složitou právní
otázku, ale o otázku skutkovou. Všechny tyto důvody svědčí pro závěr, že v nynějším řízení není
zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv, proto mu zdejší soud neustanovil
zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[12] Podstata kasační stížnosti stěžovatele spočívá v námitce, že krajský soud při hodnocení
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení advokáta nesprávně
posoudil skutkové okolnosti věci. Namítané pochybení lze podle Nejvyššího správního soudu
podřadit pod kasační důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[13] Osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména
ochrana účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. pokud
účastník doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy
senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
[14] Úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození od ní, provedená zákonem o soudních
poplatcích, představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je proto třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou
pro osvobození od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě
podmínek pro ustanovení zástupce. Vždy je to však žadatel, kdo musí uvést skutečnosti,
které osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Nejvyšší správní soud již v usnesení
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil,
že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. obdobně např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011,
č. j. 2 Afs 36/2011 – 81). Soud tedy z vlastní iniciativy zpravidla nezjišťuje podrobnosti
o majetkových poměrech žadatele. Hodnotí především informace, které mu žadatel sám sdělí,
popř. jej vyzve, aby potřebné skutečnosti doplnil a vysvětlil nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 50/2010 - 91).
[15] Při posouzení žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků vycházel krajský
soud z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 27. 1. 2014,
které stěžovatel zaslal krajskému soudu. Z něj vyplývá, že žije v domácnosti s manželkou,
která pobírá plný invalidní důchod ve výši 11.155 Kč. U manželky, která provozuje potraviny,
je rovněž zaměstnán. Jeho průměrný měsíční čistý výdělek tvoří dle potvrzení zaměstnavatele
0 Kč. Jiné příjmy stěžovatel dle prohlášení nemá. Z prohlášení dále vyplývá, že stěžovatel nemá
majetek větší ceny, který by mohl být zpeněžen, neboť je obstaven exekucemi. Dne 19. 3. 2011
stěžovatel utrpěl úraz a byl hospitalizován, dávky nemocenské mu byly vypláceny do 30. 9. 2012.
Jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý. Bez bližší konkretizace z prohlášení rovněž plyne,
že stěžovatel má dluhy ve výši cca 10 milionů Kč.
[16] Na základě shora uvedených zjištění dospěl krajský soud zcela správně k závěru,
že nejsou splněny podmínky pro to, aby stěžovateli bylo přiznáno byť jen částečné osvobození
od soudních poplatků. Krajský soud oprávněně vytkl stěžovateli, že své majetkové poměry
nedoložil úplně a že nesplnil své důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků.
Stěžovatel neuvedl, co mu aktuálně brání ve výkonu práce. Pokud by byl na vině jeho nepříznivý
zdravotní stav, bylo na něm, aby doložil např. lékařskými zprávami vážnost svého onemocnění.
Nevysvětlil rovněž, jakým způsobem řeší svoji nepříznivou finanční situaci (např. žádostí
o přiznání invalidního důchodu či jiným způsobem). Krajský soud dále poukázal na skutečnost,
že stěžovatel je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem rozsáhlého nemovitého majetku, v potvrzení
však tento majetek nespecifikoval. Pouze obecně tvrdil, že vlastní nemovitý majetek, který
je obstaven neoprávněně nařízenými exekucemi. Podle krajského soudu však omezení
dispozičního oprávnění k majetku stěžovatele nemá bez dalšího význam pro posouzení jeho
celkových majetkových poměrů. Rovněž k tvrzením stěžovatele o existenci dluhů v řádu milionů
korun nemohl krajský soud přihlížet, neboť tato tvrzení nebyla doložena žádnými důkazy.
[17] Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud správně uzavřel, že prohlášení
stěžovatele o osobních a majetkových poměrech neobsahuje všechny informace relevantní
pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků.
Stěžovatel v něm neoznačil svůj majetek větší hodnoty (ačkoliv je zjevné, že takový vlastní),
přesnou výši svých dluhů a jejich splátek ani nevyčíslil své běžné životní náklady. Stěžovatel
rovněž neuvedl, z jakých prostředků financuje své běžné výdaje a splácí své dluhy. Nejsou přitom
známy žádné okolnosti, které by stěžovateli bránily v tom, aby úplně vyplnil zaslaný tiskopis
a přiložil příslušné přílohy, případně aby jiným věrohodným způsobem konkrétně popsal svoji
aktuální majetkovou a výdělkovou situaci a doložil ji. Nedoložil-li stěžovatel nedostatek
prostředků, znemožnil krajskému soudu objektivní posouzení jeho aktuálních poměrů.
[18] Podle shora citované judikatury Nejvyššího správního soudu je zcela legitimní požadovat
po osobách žádajících, aby stát nesl náklady jejich soudních řízení, prokázání toho, že se skutečně
nacházejí v situaci, která jim neumožňuje soudní poplatek zaplatit (viz zejména usnesení
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50). Stěžovatel v řízení před krajským soudem věrohodně a úplně
neprokázal svoji majetkovou a výdělkovou situaci a nedoložil, že nemá dostatečné prostředky.
Krajský soud tak správně na podkladě informací, které měl k dispozici, stěžovateli osvobození
od soudního poplatku nepřiznal (obdobný právní názor vyslovil Nejvyšší správní soud i v jiné
věci stěžovatele v rozsudku ze dne 15. 5. 2014, č. j. 4 As 72/2014 – 17).
[19] Ve vztahu k žádosti o ustanovení zástupce správně uvedl již krajský soud, že podle
ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. lze ustanovit navrhovateli zástupce, kterým může být i advokát,
pokud jsou splněny předpoklady, aby navrhovatel byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Z uvedeného ustanovení vyplývá přímá návaznost splnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. na možnost ustanovení
zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. Jak Nejvyšší správní soud uvedl ve svém rozsudku
ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, „přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím
předpokladem pro prominutí dalších nákladů řízení. (…) Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků,
tak i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení.“ Vzhledem k tomu,
že krajský soud neshledal podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků, nebyla
splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
[20] K námitce stěžovatele o neústavnosti poplatkové povinnosti či povinného zastoupení
advokátem se Nejvyšší správní soud blíže nevyjadřoval, neboť se kasační stížností zabýval
meritorně a netrval na zastoupení stěžovatele advokátem ani na uhrazení soudního poplatku
v řízení o kasační stížnosti. Lze však odkázat na konstantní judikaturu, podle níž povinné
zastoupení stěžovatelem v řízení o kasační stížnosti nelze chápat jako protiústavní (např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2005, č. j. 2 Afs 77/2004 - 85, publikované pod
č. 533/2005 Sb. NSS, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 229/98,
http://nalus.usoud.cz).
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Za situace, kdy Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti neprodleně po jejím
obdržení a po vykonání nezbytných procesních úkonů, nerozhodoval samostatně o žádosti
stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť by to bylo zjevně neúčelné.
[22] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[23] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto
právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu