ECLI:CZ:NSS:2016:1.AZS.179.2016:21
sp. zn. 1 Azs 179/2016 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: N. K.,
zastoupena Mgr. Závišem Löffelmannem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2015,
č. j. OAM-590/ZA-ZA04-P06-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2016, č. j. 1 Az 45/2015 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Záviše Löffelmanna se u r č u je částkou
3.400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný žalobkyni neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobkyně brojila proti tomuto rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze.
Namítala, že její žádost měla být posouzena z hlediska toho, co jí brání vrátit se po 16 letech zpět
na Ukrajinu. Nemá tam již žádné zázemí, na rozdíl od toho, které si za tak dlouhou dobu
vytvořila v České republice. Ve východní části Ukrajiny, z níž žalobkyně pochází, navíc probíhá
občanská válka, proto jí měla být udělena doplňková ochrana dle §14a zákona o azylu. Žalovaný
se dostatečně nezabýval ani důvody pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu.
Městský soud žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalovaný se případnou existencí důvodů pro
udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany na straně žalobkyně zabýval dostatečně
a v souladu s okolnostmi daného případu a s právními předpisy poté ani jednu z forem ochrany
neudělil.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) napadá rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností. Namítá, že na Ukrajině nemá již žádné zázemí – za 16 let svého pobytu v České
republice si je vytvořila zde. Dále má za to, že jí měla být udělena doplňková ochrana dle §14a
zákona o azylu, neboť na Ukrajině probíhá otevřený konflikt, který přerůstá do mezinárodní
podoby, obyvatelé západní Ukrajiny navíc projevují vůči lidem pocházejícím z východu agresivitu.
Soud také nedostatečně přezkoumal rozhodnutí žalovaného v části odůvodnění neudělení
humanitárního azylu stěžovatelce.
[4] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry městského soudu. Poukázal
na skutečnost, že stěžovatelčina žádost o mezinárodní ochranu byla posouzena z hlediska všech
jejích forem, přičemž ani jednu nebylo důvodné jí udělit. Stěžovatelka je ukrajinské národnosti,
hovoří ukrajinsky a nic jí nebrání v tom, aby se přestěhovala do jiné části Ukrajiny, než
je východní oblast.
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná. Poté, jelikož se jedná
o věc mezinárodní ochrany, se v souladu s ustanovením §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda
podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky. Není-li tomu
tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[6] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[7] Stěžovatelka explicitně netvrdí, v čem okolnosti jeho případu naplňují tato kritéria
přijatelnosti. Svými námitkami brojí, stejně jako v žalobě, proti odůvodnění rozhodnutí
žalovaného stran možnosti udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany a tvrdí,
že je rozhodnutí městského soudu nepřezkoumatelné.
[8] Nejvyšší správní soud nejprve poznamenává, že rozsudek městského soudu odpovídá
požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu na jeho přezkoumatelnost (srov. např.
rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z rozsudku je zjevné, jak ve věci rozhodl,
a své rozhodnutí opřel o dostatečně zjištěný skutkový základ. Vycházel ze správního spisu
a informací v něm shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout,
že by skutkový základ věci zjistil nedostatečně.
[9] Institut humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu, zejm. požadavky na správní uvážení
o něm, byl již mnohokrát předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem (srov. rozsudky
ze dne 18. 9. 2015, č. j. 2 Azs 194/2015 – 28, ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 – 38
či ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55). Stěžovatelčiny námitky ohledně jeho neudělení
nevyvolávají žádné otázky, které by nebyly již judikaturou řešeny. Krajský soud o nich také zcela
v souladu s touto judikaturou rozhodl.
[10] Stejně tak je tomu ohledně stěžovatelčiných námitek, kterými dovozuje nedostatečné
odůvodnění neudělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu. Tento typ ochrany jí měl být
udělen zejména z důvodu probíhajícího konfliktu na Ukrajině a z důvodu jejího dlouhého pobytu
na území České republiky.
[11] Otázkou povahy konfliktu na Ukrajině a jeho možnými dopady na situaci žadatelů
o mezinárodní ochranu se Nejvyšší správní soud zabýval ve své judikatuře opakovaně (např.
v usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, či ze dne 25. března 2015,
č. j. 3 Azs 259/2014 - 26) a na těchto závěrech setrvává i dnes, kdy se stav ozbrojeného konfliktu
na Ukrajině spíše uklidňuje, než že by docházelo k jeho eskalaci. Vlivu délky pobytu žadatele
na území země, v níž žádá o mezinárodní ochranu, na udělení této ochrany, se poté věnoval např.
v rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 47/2003 – 52, či ze dne 13. 1. 2005,
č. j. 3 Azs 119/2004 – 50. Městský soud věc posoudil zcela v intencích výše zmíněné ustálené
judikatury.
[12] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod
pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení městského
soudu, ať už v podobě nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při
výkladu práva. Soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[14] Stěžovatelce byl v řízení před městským soudem jako zástupce ustanoven Mgr. Záviš
Löffelmann, který ji zastupoval i v řízení o kasační stížnosti. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. platí
v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle §7 a §9 odst. 3 písm. f)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., s přihlédnutím k §11 odst. 1 písm. b) a d) citované vyhlášky náleží
advokátovi odměna za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) v částce 3.100 Kč,
a podle §13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč. Celková výše
odměny ustanoveného zástupce proto činí 3.400 Kč, částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu