ECLI:CZ:NSS:2004:1.AZS.26.2004
sp. zn. 1 Azs 26/2004-35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a
soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce I. H., zastoupeného
Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2002, čj. OAM-5048/VL-07-08-TZ-2002, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2003, čj. 55 Az
200/2003-16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou (opravným prostředkem) doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 13. 12. 2002 napadl
žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2002, čj. OAM-5048/VL-07-08-TZ-2002, jímž byla
žalobcova žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. e)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky
(zákon o azylu).
Jelikož Vrchní soud v Praze do 31. 12. 2002 o opravném prostředku nerozhodl, postoupil věc
Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně a místně příslušnému na základě ustanovení §32 odst. 4
zákona o azylu a ustanovení čl. II odst. 1 zákona č. 519/2002 Sb., kterým se mění zákon č.
325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Krajský soud v Brně žalobu odmítl usnesením ze dne 30. 9. 2003, čj. 55 Az 200/2003-16, které
bylo předáno k poštovní přepravě dne 30. 10. 2003. Při doručování usnesení se nepodařilo žalobce
zastihnout, ačkoli se v místě doručení zdržoval. Držitel poštovní licence proto přistoupil
k náhradnímu doručení a písemnost uložil dne 31. 10. 2003 na poště, o čemž žalobce vyrozuměl.
Žalobce si zásilku nevyzvedl ve lhůtě deseti dnů od uložení; desátého dne od uložení, tj. dne
10. 11. 2003, tak nastala fikce doručení. Dne 29. 12. 2003 se žalobce dostavil ke Krajskému soudu
v Brně, kde mu na jeho žádost byl vydán stejnopis usnesení ze dne 30. 9. 2003.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 7. 1. 2004 kasační
stížnost. Uvedl v ní, že ji hodlá blíže zdůvodnit ve lhůtě čtrnácti dnů, a zároveň požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Tato žádost se – s ohledem na rozhodnutí o kasační stížnosti
samotné – stala bezpředmětnou.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji jako opožděnou.
Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), musí být
kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti přitom nelze prominout.
Stěžovatel nebyl při doručování napadeného rozsudku zastižen v místě, kde se zdržoval; jelikož
si pak zásilku nevyzvedl ani v desetidenní úložní lhůtě, nastala posledním dnem této lhůty, tj. dnem
10. 11. 2003, zákonná fikce doručení podle §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. Následujícího dne, tj. v úterý 11. 11. 2003, tak počala
běžet dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti, která skončila uplynutím dne, který se
označením shoduje s dnem určujícím počátek lhůty, tj. v úterý 25. 11. 2003. Stěžovatel však podal
kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně až dne
7. 1. 2004, a tedy zjevně opožděně. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako
opožděnou za použití §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Soud dodává, že náhradní doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné
předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky:
v případě zásilek určených do vlastních rukou (jakou byla i zásilka adresovaná stěžovateli a
obsahující napadené rozhodnutí krajského soudu) tak v den následující po uplynutí posledního dne
desetidenní úložné lhůty začínají běžet procesní lhůty – ve stěžovatelově případě dvoutýdenní lhůta
k podání kasační stížnosti. Je lhostejné, zda stěžovatel kdykoli později rozhodnutí převezme – jak se
stalo v projednávaném případě – neboť na běh již započaté lhůty to nemá vliv.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-
li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. 3. 2004
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu