ECLI:CZ:NSS:2004:1.AZS.37.2004
sp. zn. 1 Azs 37/2004 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: L. V. K.,
zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23. 11. 2002, čj. OAM-1047/VL-07-
ZA-03-2002, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10.
2003, čj. 55 Az 560/2003-18,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2003, čj. 55 Az 560/2003-18,
se zrušuje.
II. Věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 23. 11. 2002 Ministerstvo vnitra ČR rozhodlo tak, že se žalobci
z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu), azyl neuděluje a současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Podáním ze dne 6. 12. 2002 podal žalobce (dále též „stěžovatel“) prostřednictvím
žalovaného, v souladu s tehdy účinnou právní úpravou, proti tomuto rozhodnutí opravný
prostředek, jímž se domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí. Opravný prostředek
žalobce odůvodnil tím, že žalovaný při svém rozhodování nevyšel ze spolehlivě zjištěného
stavu věci, nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné
podklady pro své rozhodnutí. Řízení před žalovaným při projednávání věci žalobce
podle něho neposílilo jeho důvěru ve správnost rozhodování žalovaného a přijaté rozhodnutí
proto nepovažuje za přesvědčivé. Podle žalobce se žalovaný nezabýval jeho žádostí
svědomitě a odpovědně, neprovedl šetření nezbytná k objasnění okolností rozhodných
pro náležité a řádné posouzení věci. Žalobce na základě těchto vytýkaných vad považuje
napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a došlo podle něho
i k nesprávnému právnímu posouzení jeho žádosti o udělení azylu a v důsledku
toho i k vydání vadného rozhodnutí. Správní orgán tak podle žalobce nesplnil povinnost
uloženou mu v §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 správního řádu.
Žalovaný postoupil dne 5. 3. 2003 opravný prostředek žalobce, spolu se svým
vyjádřením k němu, Krajskému soudu v Brně, který o něm jednal a rozhodl v souladu
s ustanovením §129 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“), podle ustanovení upravujících řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
Krajský soud usnesením ze dne 28. 4. 2003 vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů
od jeho doručení doplnil a upřesnil žalobu (opravný prostředek) tak, aby z něho bylo zřejmé
označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné a dále aby označil důkazy
k prokázání svých tvrzení, jež navrhuje provést. Současně žalobce poučil, že nebude-li
ve stanovené lhůtě této výzvě soudu vyhověno, soud žalobu odmítne. Dne 21. 5. 2003
bylo krajskému soudu doručeno podání žalobce ze dne 20. 5. 2003, označené jako „doplnění
žaloby“. V něm žalobce uvedl, že napadá rozhodnutí žalovaného ve výroku o neudělení azylu
podle §12 a 14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu. Žalobní body vymezil označením a citací ustanovení správního řádu, která
měl žalovaný ve správním řízení porušit (nad rámec podání ze dne 6. 12. 2002 rozšířený
o porušení povinnosti stanovené v §33 odst. 2 správního řádu) a dále namítal nezákonnost
rozhodnutí žalovaného spočívající v tom, že mu žalovaný azyl podle §12 či 14 neudělil,
minimálně že na něho nevztáhl překážku vycestování, s tím, že podmínky pro udělení azylu
resp. pro vztažení překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu splňuje. Pokud
jde o skutkové důvody, odkázal na svou žádost o udělení azylu, pohovor s ním provedený
a ostatní spisový materiál žalovaného. S ohledem na tvrzená porušení procesních předpisů
se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného.
Krajský soud usnesením ze dne 23. 10. 2003 žalobu odmítl. Rozhodnutí odůvodnil
tím, že žalobcovo podání ze dne 6. 12. 2002 postrádá náležitosti žaloby vymezené
v ustanovení §71 odst. 1 písm. d) až e) s. ř. s., když se žalobce omezil v podstatě jen
na ohlášení nesouhlasu s napadeným rozhodnutím ve lhůtě stanovené zákonem. Na výzvu
soudu sice žalobce podáním ze dne 21. 5. 2003 žalobu doplnil, i po tomto doplnění
však žaloba nadále nesplňuje všechny podmínky, aby se jí soud mohl meritorně zabývat.
Ani po doplnění ze žaloby neplyne, jaké jsou důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí,
jaká ustanovení právních předpisů měla být podle přesvědčení žalobce napadeným
rozhodnutím žalovaného porušena; z žaloby i nadále není patrné, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky za nezákonné nebo nicotné. Krajský
soud dospěl k závěru, že žaloba má i po jejím doplnění takové vady, které brání meritornímu
přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí v mezích vytčených žalobních bodů
a proto podle §37 odst. 5 s. ř. s. žalobu odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel včas kasační stížnost, kterou na výzvu soudu
doplnil podáním ze dne 9. 2. 2004. Důvod kasační stížnosti obsahově stěžovatel opírá
o ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy o nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby.
Podle stěžovatele žaloba po doplnění splňovala náležitosti žaloby stanovené zákonem;
stěžovatel v žalobě řádně označil rozhodnutí žalovaného, které napadá, uvedl, v jakém
rozsahu jej napadá a vyslovil nesouhlas s napadeným rozhodnutím, které označil
za nezákonné. Stěžovatel se ve své žalobě vyjádřil k tomu, z jakých důvodů považuje
rozhodnutí žalovaného za nezákonné a uvedl, jaká ustanovení právního předpisu
byla žalovaným při jeho rozhodování porušena. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal
stěžovatel ve své žalobě na obsah spisu vedeného v souvislosti s jeho žádostí o udělení azylu
žalovaným. Stěžovatel má za to, že jeho žaloba včetně jejího doplnění splňovala podmínky
pro to, aby se jí soud mohl meritorně zabývat a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí
krajského soudu. Stěžovatel též požádal o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný
účinek, tento návrh se, s ohledem na rozhodnutí o kasační stížnosti, stal bezpředmětným.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §71 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí kromě obecných náležitostí podání vymezených
v ustanovení §37 odst. 2 a 3 s. ř. s. obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho
doručení žalobci, označení osob zúčastněných na řízení (existují-li takové osoby a jsou-li
žalobci známy), označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené
výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce
navrhuje provést a konečně též návrh výroku rozsudku. Označení napadených výroků
a vymezení žalobních bodů je přitom předurčující pro samotný přezkum napadeného
rozhodnutí, neboť v souladu se zásadou dispoziční, je podle §75 odst. 2 s. ř. s. soudní
přezkum vymezen žalobou napadenými výroky a žalobními body, tak jak je žalobce ustaví
ve své žalobě (s výjimkou nicotnosti rozhodnutí, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti).
Neobsahuje-li žaloba shora uvedené náležitosti, či trpí-li žaloba jinými
odstranitelnými vadami, je podle §37 odst. 5 s. ř. s. povinností předsedy senátu žalobce
vyzvat k doplnění podání, popř. k opravě nebo odstranění jeho vad, a to ve lhůtě,
kterou mu k tomu stanoví. Pokud žalobce vady ve stanovené lhůtě neodstraní vůbec
nebo nedostatečným způsobem, je pro další postup soudu rozhodné, zda žaloba trpí takovými
vadami, které brání možnosti pokračovat v řízení a o takové žalobě meritorně rozhodnout.
Tak tomu bude především tehdy, pokud žaloba neobsahuje vymezení výroků, které žalobce
napadá a vymezení žalobních bodů, v nichž žalobce vymezil skutková či právní pochybení
žalovaného v napadeném rozhodnutí či v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí
předcházelo (za předpokladu, že bylo možno takové nedostatky žaloby odstraňovat postupem
podle §37 odst. 5 s. ř. s.). Brání-li vady žaloby možnosti v řízení pokračovat a o žalobě
meritorně rozhodnout, soud takovou žalobu odmítne.
V předmětné věci tomu tak však nebylo. Žalobce v žalobě a jejím doplnění označil
ustanovení správního řádu, která měl žalovaný v řízení o žádosti o udělení azylu porušit
a vymezil tak procesní vady správního řízení, pro které považuje napadené rozhodnutí
žalovaného ve výrocích o neudělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu a nevztažení
překážky vycestování podle §91 zákona o azylu za nezákonné. I když se žalobce omezil
jen na paragrafovou a slovní citaci dotčených ustanovení správního řádu a skutkově pak
k tvrzení o splnění podmínek pro udělení azylu a existenci překážky vycestování
pouze odkázal na obsah správního spisu, nebrání takto vymezený rozsah napadených výroků
a žalobních bodů meritornímu projednání žaloby, byť se soudní přezkum za takové situace
může omezit jen na obecný přezkum toho, zda žalovaný dostál povinnostem,
která mu předmětná ustanovení správního řádu ukládají a žalobce se tak zbavuje možnosti
v případném řízení o kasační stížnosti proti meritornímu rozhodnutí o žalobě účinně
uplatňovat konkrétní skutečnosti, pro něž obecné závěry soudu, pokud by žaloba
byla zamítnuta, považuje za nezákonné.
Jestliže krajský soud v předmětné věci dovodil, že žalobcem podaná žaloba i po jejím
doplnění brání meritornímu přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí a žalobu podle §37
odst. 5 s. ř. s. odmítl, je jeho rozhodnutí v rozporu se zákonem. Nejvyšší správní soud
proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a věc tomuto soudu
vrátil k dalšímu řízení. V něm krajský soud, vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.), projedná žalobu v rozsahu a v mezích žalobcem
vymezených jeho žalobou a jejím doplněním a v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. 5. 2004
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu