ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.4.2008:54
sp. zn. 1 Azs 4/2008 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobce: T. T. L., zastoupeného JUDr. Lubomírem
Pánikem, advokátem se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2003,
č. j. OAM-3123/VL-20-C10-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2007, č. j. 16 Az 6/2007 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2003, č. j. OAM-3123/VL-20-C10-2003, žalovaný neudělil
žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování dle §91
zákona o azylu.
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ústí
nad Labem zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 14 Az 394/2003 - 27. Tento rozsudek však k žalobcově kasační stížnosti zrušil Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2007, č. j. 1 Azs 191/2005 - 61, a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud následně žalobu opět zamítl, a to rozsudkem ze dne 5. 11. 2007,
č. j. 16 Az 6/2007 - 33.
I tento rozsudek žalobce (dále též stěžovatel) napadl kasační stížností. Uvedl, že v době
podání žaloby byl svobodný, s partnerkou H. N. T. však očekával narození dítěte.
Dne 15. 12. 2003 se jim narodila dcera, s partnerkou uzavřel sňatek dne 14. 5. 2004. Obě mají
v České republice trvalý pobyt. V průběhu správního řízení měla být jeho těhotná partnerka
účastnicí řízení dle §14 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád (ve znění účinném do
31. 12. 2005). V řízení před soudem, kdy již byla manželkou žalobce, pak měla být osobou
zúčastněnou na řízení dle §34 s. ř. s. Žalobcovu situaci lze analogicky posuzovat dle §13 odst. 1,
2 zákona o azylu. Rodinní příslušníci žadatele o azyl (žalobce) mají v České republice trvalý
pobyt, mělo by tedy být odůvodněno, proč je rodina rozdělována, respektive by toto ustanovení
mělo být využito ke sloučení žalobcovy rodiny. Při nemožnosti aplikace §13 zákona o azylu byly
uvedené okolnosti podstatné pro posouzení podmínek udělení humanitárního azylu. Stát je dle
čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 16 povinen respektovat rodinný život. V řízení tak
měl být zkoumán dopad vycestování žalobce z republiky na jeho rodinu. V této souvislosti měl
být soudem proveden důkaz výslechem žalobcovy manželky, neboť šlo o důkaz závažný a
nezbytný k prokázání osobních a rodinných poměrů žalobce, které jsou důvody zřetele hodnými
dle §14 zákona o azylu. Neprovedením tohoto důkazu tak nebyly náležitě zjištěny všechny
skutkové okolnosti.
Při posuzování splnění podmínek humanitárního azylu mělo být přihlédnuto i k velmi
dlouhé době žalobcova pobytu v České republice (od roku 1986), kdy za tuto dobu se žalobce
výrazně společensky integroval, včetně převzetí kapitalistického tržního způsobu smýšlení,
a dále též ke skutečnosti, že v zemi původu žalobce je na děti narozené mimo manželství
pohlíženo s opovržením. Žalobce ztratil ve vlasti všechny kontakty včetně rodinných vazeb,
návratem do Vietnamu by nejen žalobce, ale i jeho manželka a dítě utrpěli nepředstavitelnou
duševní újmu. Rozhodnutí žalovaného i krajského soudu je pro žalobce i jeho rodinu
nepřiměřeně tvrdé a nerespektující zásady humanity, v této těžko řešitelné situaci mu měl být
udělen humanitární azyl. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší
správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje
odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
K samotným důvodům kasační stížnosti se podává, že Nejvyšší správní soud
se již ve skutkově obdobných případech vyjádřil k subsumpci nyní žalobcem tvrzených okolností
(dlouhodobost pobytu v České republice, partnerka s dítětem, ztráta veškerých vazeb v zemi
původu) pod §14 zákona o azylu tak, že se sice jedná o důvody pochopitelné,
avšak nikoliv natolik závažné a naléhavé, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele
hodných mohly být vnímány jako výjimečné, tedy zvláštního zřetele hodné ve smyslu §14 zákona
o azylu upravující udělení humanitárního azylu (srov. např. rozsudek ze dne 16. 2. 2005,
č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, rozsudek ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 - 60, či rozsudek ze dne
21. 1. 2004, č. j. 4 Azs 47/2003 - 52, všechny na www.nssoud.cz). K aplikačnímu dosahu §14
zákona o azylu lze též odkázat na rozsudek 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz.
Žalobce dále namítl neprovedení důkazu výslechem jeho manželky soudem. Krajský soud
sice tento důkaz skutečně neprovedl, tento svůj postup podle §52 s. ř. s. však dostatečně
odůvodnil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005,
č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, publ. pod č. 618/2005 Sb. NSS).
Námitku poukazující na možnost analogické aplikace §13 zákona o azylu žalobce v řízení
před krajským soudem včas neuplatnil, ač tak učinit mohl, jako taková je proto nepřípustná
podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nad rámec lze k této otázce poukázat např. na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 8. 2004, č. j. 4 Azs 147/2004 - 81, v němž kasační soud uvedl,
že aplikace dotčeného ustanovení „by byla možná jen v případě existence pravomocného rozhodnutí
o udělení azylu osobě, která je rodinným příslušníkem stěžovatele“ (obdobně též rozsudek ze dne
16. 3. 2004, č. j. 2 Azs 70/2003 - 59, oba na www.nssoud.cz).
Ze stejných důvodů (§104 odst. 4 s. ř. s.) je nepřípustná též námitka porušení §14 odst. 1
správního řádu tím, že těhotná partnerka žalobce nebyla účastnicí správního řízení.
Co se týče jejího postavení před soudem coby osoby zúčastněné na řízení dle §34 s. ř. s.,
je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005,
č. j. 1 Azs 155/2004 - 47, www.nssoud.cz, podle něhož rodinný příslušník žadatele o azyl není
rozhodnutím správního orgánu o žádosti tohoto žadatele na svých právech či povinnostech
přímo dotčen a chybí tak materiální stránka jeho účastenství na řízení před soudem dle §34 s. ř. s.
Pokud žalobce v kasační stížnosti tvrdil, že na děti narozené mimo manželství
je ve Vietnamu pohlíženo s opovržením, pak jde o tvrzení, které ve správním řízení ani v řízení
před krajským soudem neuváděl. Z pohledu přezkumu kasačním soudem jde o tvrzení nové,
které stěžovatel uplatnil až poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. K takovým skutečnostem
Nejvyšší správní soud nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Lze dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu tak výrazné
intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost rozhodnutí
ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu