ECLI:CZ:NSS:2004:1.AZS.48.2004
sp. zn. 1 Azs 48/2004 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: D. X. Q., proti
žalovanému: Policie České republiky, oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční p olicie
Ostrava, odbor pátrání a kontroly pobytu Frýdek – Místek, P. O. BOX 3 Frýdek – Místek, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2002, čj. PSM – 417/OCP-OKP-2001,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6.
2003, čj. 22 Ca 317/2002 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Dne 12. 8. 2002 byla Krajskému soudu v Ostravě doručena žaloba žalobce,
jíž se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2002, jímž bylo rozhodnuto
o jeho vyhoštění. V žalobě poukazoval na obtíže, které měl ve své vlasti a které ho vedly
k opuštění Vietnamu a následnému podání žádosti o azyl v České republice; té však vyhověno
nebylo a žalobce se žalobou u soudu domáhal přezkoumání tohoto rozhodnutí. Zmiňuje
též svůj pobyt v SRN, který vysvětluje tím, že se tak stalo proto, že po delší dobu nemohl
získat legální pobyt v České republice a legálně zde pracovat; v SRN byl odsouzen pro trestný
čin ublížení na zdraví a vykonal trest odnětí svobody v délce 26 měsíců, svého jednání lituje
a uvádí, že se tak stalo v důsledku jeho celkové tíživé situace. K samotnému řízení
a rozhodnutí žalovaného o vyhoštění pak namítá, že v rozporu s Listinou základních práv
a svobod mu nebylo nabídnuto bezplatné právní zastoupení, ačkoliv správní orgán věděl,
že žalobce je zcela neznalý českého právního řádu a utrpěl tak na svém právu domáhat
se soudní ochrany; rovněž zpochybňuje závěry správního orgánu o uložené délce vyhoštění
a konečně též uvádí, že neporozuměl tlumočenému poučení o možnosti podání odvolání
proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a proto se včas proti tomuto rozhodnutí
neodvolal a domáhá se jeho přezkoumání soudem.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 6. 2003 žalobu odmítl. Rozhodnutí
odůvodnil tím, že žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním
orgánem, žaloba je tak podána předčasně a proto ji s poukazem na §46 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též s. ř. s.) odmítl. V písemném vyhotovení
rozhodnutí soud poučil žalobce o možnosti podat proti rozhodnutí kasační stížnost ve lhůtě
dvou týdnů od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu
správnímu soudu v Brně. Rozhodnutí, přeložené do vietnamského jazyka, bylo žalobci
doručeno dne 19. 8. 2003.
Dne 1. 9. 2003 podal žalobce (dále též „stěžovatel“) k poštovní přepravě podání
ze dne 30. 8. 2003, sepsané ve vietnamském jazyce, adresované Nejvyššímu soudu v Brně
a označené jako „žádost o přezkoumání soudního rozhodnutí“, v němž, aniž by označil soud
a rozhodnutí, jehož přezkoumání žádá, podrobně popisuje svůj život ve své vlasti, proč vlast
opustil, co ho vedlo k podání žádosti o azyl v České republice, uvádí své problémy
v době jeho pobytu v SRN, způsob, jakým byl zadržen a předán žalovanému
a bylo rozhodováno o jeho vyhoštění, uvádí shodně jako v žalobě samé, proč nepodal proti
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolání a dovolává se pomoci soudu. Nejvyšší
soud následně pisatele vyzval k předložení podání v českém jazyce, které soud obdržel
12. 9. 2003. Protože z podání nebylo zřejmé, jaké rozhodnutí stěžovatel napadá, vyzval
ho, aby tento údaj upřesnil, popř. zaslal soudu fotokopii rozhodnutí, s nímž nesouhlasí;
poté, kdy Nejvyšší soud obdržel fotokopii napadeného rozhodnutí (15. 10. 2003), postoupil
tyto písemnosti Krajskému soudu v Ostravě, kterému byly doručeny dne 21. 10. 2003.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 2. 2004 vyzval stěžovatele k odstranění vad
podání, poštovní zásilka byla soudu vrácena s tím, že stěžovatel, ačkoliv se v místě doručení
zdržoval a byl informován o uložení zásilky na poště, si písemnost v odběrné lhůtě nevyzvedl.
Krajský soud poté předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost odmítl
pro její opožděnost.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí krajského soudu, proti němuž směřuje. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti
nelze prominout. Kasační stížnost se podává u soudu, který napadené rozho dnutí vydal; lhůta
je zachována též tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu (§106
odst. 4 s. ř. s.).
Bylo-li v dané věci rozhodnutí krajského soudu v Ostravě stěžovateli doručeno v úterý
19. 8. 2003, počala ve smyslu ust anovení §40 odst. 1 s. ř. s. běžet lhůta k podání kasační
stížnosti ve středu 20. 8. 2003 a skončila uplynutím dne, který se svým označením shoduje
s dnem, který určil počátek lhůty, tedy v úterý dne 2. 9. 2003 (§40 odst. 2 s. ř. s.).
Kasační stížnost by byla včas podána pouze tehdy, pokud by v této lhůtě byla podána
u Krajského soudu v Ostravě nebo u Nejvyššího správního soudu buď stěžovatelem osobně,
nebo podána k přepravě prostřednictvím držitele poštovní licence popřípadě zvláštní poštovní
licence a adresována Krajskému soudu v Ostravě nebo Nejvyššímu správnímu soudu.
V předmětné věci však stěžovatel své podání, které podle jeho obsahu je třeba považovat
za kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu v Ostravě (byť nesplňujícím zákonem
stanovené náležitosti pro takové podání), podal sice v zákonem stanovené lhůtě k poštovní
přepravě, adresoval ho však Nejvyššímu soudu; v takovém případě by byla lhůta zachována
pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud stihl ještě do konce běhu lhůty doručit podání buď
Krajskému soudu v Ostravě nebo Nejvyššímu správnímu soudu. Tak se však nestalo,
rozhodnutí bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno až 21. 10. 2003, tedy po zákonem
stanovené lhůtě k podání kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
jak je ve výroku uvedeno.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže kasační
stížnost byla odmítnuta.
Nejvyšší správní soud rozhodl o podané kasační stížnosti aniž by byl zaplacen
poplatek za podání kasační stížnosti. I když zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje v případě položky 15 Sazebníku soudních popl atků
žádnou poznámku, která by vybrání soudního poplatku za kasační stížnost vylučovala,
poznámka č. 5 k položce 18 stanovící soudní poplatek za dovolání v občanském soudním
řízení však vylučuje vybrání soudního poplatku pro případ, kdy dovolání směřuje
proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto. Obdobně i poznámka
č. 7 k položce 17, stanovící soudní poplatek za odvolání v občanském soudním řízení,
vylučuje vybrání soudního poplatku pro případ, kdy odvolání směřuje proti rozhodnutí soudu
prvního stupně o odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení. Vzhledem k tomu, že kasační
stížnost směřovala proti rozhodnutí, kterým krajský soud žalobu odmítl, je tato situace
obdobná, a proto Nejvyšší správní soud neshledal pochybení v postupu krajského soudu,
do jehož působnosti rozhodování ve věcech soudních poplatků náleží, pokud v předmětné
věci soudní poplatek nevyměřil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. 4. 2004
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu