ECLI:CZ:US:2012:1.US.1116.12.1
sp. zn. I. ÚS 1116/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 11. dubna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatele R. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2012 č. j. 11 Td 69/2011-49, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Předmětným usnesením Nejvyšší soud podle §24 odst. 1 trestního řádu rozhodl, že k projednání trestní věci stěžovatele vedené (dosud) u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 7/2011 je příslušný Krajský soud v Ostravě.
Stěžovatel v naraci návrhu popsal skutkové okolnosti trestně stíhaného jednání obsažené v obžalobě a vyjádřil přesvědčení, dle něhož se ani část jednání zahrnující objektivní stránku stíhaných trestných činů (§240 odst. 1, 3, ve spojení s §107 odst. 1, §361 odst. 1, alinea druhá trestního zákoníku) neuskutečnila relevantně v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Stěžovatel je toho názoru, že ve věci je dána místní příslušnost Městského soudu v Praze. Nejvyššímu soudu rovněž vytkl, že napadené usnesení nesplňuje požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí z pohledu §134 trestního řádu. Pro tyto důvody se domáhal, aby Ústavní soud stížností napadené rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Stěžovatelem kritizované rozhodnutí je co do svého závěru dostatečně odůvodněno, není výrazem svévole, když naopak jeho rozhodovací důvody reflektují kritéria zákonem stanovená (§18 odst. 1, §21 odst. 2 a §22 trestního řádu). Za této situace postačí na obsah odůvodnění napadeného usnesení (s. 15, 16) jakožto ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování odkázat (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR).
Ústavní soud posoudil takto návrh jako zjevně neopodstatněný, a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2012
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu