ECLI:CZ:US:2008:1.US.1548.08.1
sp. zn. I. ÚS 1548/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Ing. Mi. N., K. B., S. M., MEI – Tsjechië en Slowakije Fonds N.V., sídlem Zwiepseweg 27, 7241 GM Lochem, Nizozemské království, D. K., zastoupenými JUDr. Petrem Zimou, advokátem, sídlem Slezská 13, Praha 2, proti postupu usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16.5.2008, č.j. 49 Cm 76/2005-175, a proti průtahům v řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé v podané ústavní stížnosti vyjádřili přesvědčení, že veškeré efektivní prostředky proti postupu Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) jsou vyčerpány, navrhli, aby Ústavní soud zrušil jeho usnesení ze dne 16.5.2008, č.j. 49 Cm 76/2005-175, a aby mu nařídil pokračovat neprodleně v přerušeném řízení a aby jejich věc meritorně projednal. Z přiloženého usnesení Ústavní soud zjistil, že krajský soud – odvoláním na §109 odst. 2 písm. c) obč. soudního řádu – jímž rozhodl o přerušení řízení vedeného pod sp.zn. 49 Cm 76/2005 do pravomocného skončení věci vedené pod sp.zn. 48 Cm 86/2005. V poučení o opravných prostředcích uvedl, že je proti němu možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení – srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva. Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že zásadě nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.
Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelé se dovolávají přípustnosti jejich ústavní stížnosti ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) a písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Přitom je notorietou, že podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je jednou z podmínek udělení výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti skutečnosti, že ústavní stížnost směřuje proti pravomocnému rozhodnutí, a jednou z podmínek podle §75 odst. 2 písm. b) jsou značné průtahy v probíhajícím řízení o opravném prostředku stěžovatele. Je evidentní, že žádná z těchto výjimečných situací nenastala: napadené rozhodnutí není pravomocné, průtahy v odvolacím řízení stěžovatelé netvrdí (s ohledem na den vydání napadeného usnesení, tj. 16.5.2008, nepřichází průtahy v úvahu).
Na základě těchto zjištění Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, včetně návrhu na vydání předběžného opatření, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2008
Ivana Janů
soudce zpravodaj