ECLI:CZ:US:2009:1.US.1839.08.1
sp. zn. I. ÚS 1839/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Ivem Šotkem, advokátem se sídlem Ostružnická 6, Olomouc, proti postupu v řízení vedené u Okresního soudu v Bruntále pod č. j. 0 Cd 136/2008 (předvedení policejním orgánem na Okresní soud v Bruntále), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá vyslovení nálezu v následujícím znění: "V řízení o ustanovení zástupce stěžovatele ve Slovenské republice vedené u Okresního soudu v Bruntále pod č. j. 0 Cd 136/2000, bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na osobní svobodu zaručené Listinou základních práv a svobod."
V ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě uvádí, že dne 18. 7. 2008 byl předveden Policií ČR k Okresnímu soudu v Bruntále, bez toho, aniž by mu bylo zasláno řádně předvolání. Jednalo se o věc dožádání z Okresního soudu v Čadci, kde je účastníkem řízení. Byl předveden uniformovanými policisty před zraky sousedů a dalších občanů; vše muselo na jeho spoluobčany působit tak, že byl zadržen pro podezření ze spáchání trestného činu. U Okresního soudu v Bruntále vede několik soudních sporů, vždy si řádně přebírá poštu a tyto skutečnosti musely být soudu známy. Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným jednáním "navíc ve věci ustanovení právního zástupce pro mou osobu ve Slovenské republice", došlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobní svobody v rozporu s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud k tomu konstatuje, že obdobnou problematikou se ve své judikatuře již zabýval. V usnesení sp. zn. II. ÚS 673/08 (dostupné na ) Ústavní soud uvedl následující.
"...Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. 42 P a Nc 380/2006, bylo dle §187 odst. 3 o.s.ř. nařízeno, aby se stěžovatel podrobil po dobu nejvýše 6 týdnů vyšetření svého zdravotního stavu v Psychiatrické léčebně v Opavě s tím, že je stěžovatel povinen dostavit se do zdravotnického zařízení do dne 20. 10. 2007. Současně byl poučen, že nedostaví-li se v určené lhůtě, bude předveden. Vzhledem k tomu, že se ve stanovené lhůtě stěžovatel k vyšetření nedostavil, bylo usnesením téhož soudu ze dne 3. 1. 2008 nařízeno předvedení stěžovatele do Psychiatrické léčebny v Opavě. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítal, že postupem policejního orgánu byl v rozporu se zákony omezen a následně i zbaven osobní svobody, neboť byl dne 31. 1. 2008 násilím přinucen k převozu na vyšetření do Psychiatrické léčebny v Opavě. Stěžovatel dále namítal, že předmětné usnesení okresního soudu je nezákonné a že nikdo neměl právo na jeho základě jej převézt a následně držet v psychiatrické léčebně... Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně zaručených základních práv a svobod, který je ovšem vůči ostatním prostředkům, které slouží jednotlivci k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. V ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jeden z atributů ústavní stížnosti tedy, že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Bylo by zásahem do pravomoci obecných soudů a porušením principu dělby moci, pokud by Ústavní soud rozhodoval bez toho, že by byla dána možnost příslušným orgánům k realizaci jejich pravomocí. Z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel podáním ústavní stížnosti sledoval ochranu svých osobnostních práv, konkrétně přiznání nároku na náhradu imateriální újmy, která mu měla být jednáním Policie způsobena. Pokud stěžovatel tedy sledoval ochranu a zajištění svých osobnostních práv, nelze než trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpal procesní prostředky občanskoprávní, které mu právní řád k ochraně osobnostních práv poskytuje. Z tohoto pohledu tedy lze uzavřít, že stěžovatel se obrátil na Ústavní soud předčasně, neboť nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho osobnostních práv poskytuje."
Rovněž v této souzené věci jde o situaci, kdy tvrzený zásah do základních práv a svobod stěžovatele již netrvá (ostatně též stěžovatel se domáhá jen deklarace porušení svých ústavně zaručených práv a svobod v minulosti). Právní relevance tvrzeného protiústavního zásahu se tak redukuje na rámec ochrany stěžovatelových osobnostních práv; lze dovozovat podle povahy věci, že jde o nárok na náhradu imateriální újmy, která by mu in eventum byla jednáním orgánu veřejné moci způsobena. Stěžovatel totiž netvrdí, že by bylo rozhodnuto o jeho povinnosti hradit náklady předvedení, či že by mu byla předvedením způsobena jiná majetková újma. Ostatně, sám stěžovatel v přípisech adresovaných Ústavnímu soudu ze dne 21. 7. 2008 a 4. 8. 2008 argumentuje rovinou osobnostních práv a uvádí, že "Policie mně násilím vyvedla z bytového domu před lidmi se kterými bydlím v tomto bytovém domě ... Toto všechno se uskutečnilo dosti za nemorálního, neetického a nelického stavu, když mne police a soud vyvedli násilím z bytového domu před lidmi jako nějakého zločince ... nedotknutelnost osoby a jeho soukromí toto směřuji především k již uváděné násilné předvedení policie před O.S. v Bruntále ... došlo k ponižujícímu zacházení ... v součinnosti s uvedenými skutečnostmi nebyla zachována moji lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a ochrana jména ... porušení práva před neoprávněným zasahováním do soukromního a osobního života". Koneckonců též v ústavní stížnosti sepsané advokátem stěžovatel namítá toliko to, že byl předveden uniformovanými policisty před zraky sousedů a dalších občanů, a že vše muselo na jeho spoluobčany působit tak, že byl zadržen pro podezření ze spáchání trestného činu.
Za tohoto stavu Ústavní soud neshledává důvodu odchýlit se od citovaného usnesení sp. zn. II. ÚS 673/08, jehož podstata je srovnatelná i s nyní projednávanou ústavní stížností.
III.
V této konkrétní věci pak Ústavní soud uvádí, že ústavní stížnost je nepřípustná z následujícího důvodu.
Proti rozhodnutí o předvedení je přípustné odvolání (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 7. vydání, C.H.BECK, Praha, 2006, s. 267). Sám stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí, že by byl podal proti usnesení o předvedení odvolání, že by o takovém odvolání bylo rozhodnuto a že by byl takové rozhodnutí o odvolání ústavní stížností napadl. Jestliže by takové odvolání stěžovatel skutečně nepodal, byla by ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání takového procesního prostředku k ochraně práv stěžovatele (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Jak však Ústavní soud zjistil, stěžovatel takové odvolání podal; to plyne z obsahu přípisu Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 10. 2008 ve spojení s telefonickým dotazem na oddělení 0 Cd 136/2008 u Okresního soudu v Bruntále, které potvrdilo, že v tomto případě jde o odvolání proti usnesení Okresního soudu v Bruntále o nařízení předvedení stěžovatele k soudu. Ústavní soud v této souvislosti vytýká stěžovateli a jeho právnímu zástupci postup, ztěžující řízení před Ústavním soudem, neboť tuto - s ohledem na §75 odst. 1 a §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu - relevantní informaci Ústavnímu soudu nesdělili.
Dále Ústavní soud zjistil ze sdělení Okresního soudu v Bruntále z 18. 2. 2009, že spis 0 Cd 136/2008 byl - bez věcného vyřízení odvolání stěžovatele Krajským soudem v Ostravě - vrácen Okresnímu soudu v Bruntále s pokynem, aby okresní soud odeslal spis obratem Ústavnímu soudu (srov. přípis Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2008, adresovaný Ústavnímu soudu). Okresní soud v Bruntále však do dnešního dne příslušný spis Ústavnímu soudu nezaslal. Dále Ústavní soud zjistil telefonickým dotazem u Okresního soudu v Bruntále, že spis 0 Cd 136/2008 se od jeho postoupení Okresnímu soudu v Bruntále nachází stále u soudce tohoto soudu; je tedy zřejmé, že o odvolání stěžovatele nebylo dosud věcně rozhodnuto (a to přesto, že k vyřízení odvolání stěžovatele byl spis původně zaslán krajskému soudu již dne 27. 8. 2008).
Za tohoto stavu, kdy dosud nebylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele proti usnesení o nařízení jeho předvedení, je nutno dospět k závěru, že stěžovatel nevyčerpal před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2009
Vojen Güttler
soudce zpravodaj