ECLI:CZ:US:2008:1.US.2457.07.1
sp. zn. I. ÚS 2457/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti obchodní společnosti E.ON. Ruhrgas International AG, sídlem Huttropstrasse 60, Essen, Spolková republika Německo, zast. Mgr. Jitkou Logesovou, advokátkou, sídlem Na Příkopě 19, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27.7.2006, č.j. 19 Nc 2660/2006, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, a společnosti EUROPGAS, a.s., sídlem Vinohradská 1511/230, Praha, zast. JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou, sídlem Pellicova 8a, Brno, a JUDr. J. N., zast. Mgr. Marií Benešovou, advokátkou, sídlem Ludvíka Kuby 803, Kladno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se obsáhlou ústavní stížností domáhá ochrany svých práv zaručených čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), do nichž bylo - dle jejího tvrzení - zasaženo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud"), jímž byl ustanoven JUDr. J. N. opatrovníkem obchodní společnosti EUROPGAS, a.s., a vymezen rozsah jeho oprávnění. Namítá, že byl této společnosti ustanoven jakýsi "opatrovník" oprávněný bez ohledu na představenstvo, valnou hromadu, stanovy a obch. zákoník činit jménem společnosti jakékoliv právní úkony, a to bez ohledu na to, že český právní řád možnost takového opatrovnictví akciové společnosti nepřipouští. Konstatovala, že vlastní 50% listinných akcií společnosti EUROPGAS, a.s., o celkové jmenovité hodnotě 2 825 500 000 Kč, které představují 50% základního kapitálu a současně 50% hlasovacích práv. Napadeným usnesením byla zásadním způsobem poškozena a ohrožena investice stěžovatelky do společnosti EUROPGAS, a.s., a jejich dceřiných společností. Mezi stěžovatelkou a společností K&K Capital Group SE, a.s., probíhá v současné době řada soudních sporů vyvolaných snahou společnosti K&K Capital Group SE, a.s., o ovládnutí různých společností, a ustanovení JUDr. N. opatrovníkem společnosti EUROPGAS, a.s., je dalším takovým pokusem. Stěžovatelka upozorňuje na střet zájmů JUDr. N. se zájmy společnosti EUROPGAS, a.s., přičemž obvodní soud se střetem zájmů nezabýval (střet zájmů např. dokládá vystupováním JUDr. N. na valných hromadách v části VI. ústavní stížnosti).
Napadené usnesení považuje stěžovatelka za jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a považuje ho za rozhodnutí nicotné, resp. za paakt. Stěžovatelka nebyla účastníkem řízení, v němž bylo napadené usnesení vydáno, nemá tak žádný procesní prostředek proti jeho důsledkům. Následně podala u obvodního soudu návrh na zrušení opatrovnictví a u Městského soudu v Praze též návrh na určení, že JUDr. N. není oprávněn jednat za společnost EUROPGAS, a.s., na valných hromadách jejich dceřiných společností bez řádného zmocnění. Za jediný institut, který má stěžovatelka k dispozici, je právě ústavní stížnost, a protože zásah trvá, dosud neuplynula lhůta k jejímu podání.
V části II. ústavní stížnosti se stěžovatelka soustředila na popis širšího významu ústavní stížnosti, protože se domnívá, že došlo k ohrožení veřejného zájmu, jakožto zájmu státu na důsledném dodržování právního řádu a ochraně zahraničních investic. V části III. ústavní stížnosti stěžovatelka konkretizovala svoje úsudky o nicotnosti napadeného usnesení, a to pro nepříslušnost, pro zásadní procesní vady a pro střet zájmů JUDr. N. a společnosti EUROPGAS, a.s. Posléze (v části IV.) namítala nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost usnesení pro nedostatek odůvodnění.
Podstatnou pasáž ústavní stížnosti (část V.) stěžovatelka věnovala popisu situace ve společnosti EUROPGAS, a.s., a dovozovala, že důvody tvrzené v návrhu na ustanovení opatrovníka neexistují.
Porušení ústavních práv stěžovatelka podrobně zdůvodnila v části VII. ústavní stížnosti, konkrétně porušení čl. 2 odst. 2 Listiny zásahem do práv stěžovatelky, jako akcionáře společnosti EUROPGAS, a.s., porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny poškozením její investice a porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny vadami v řízení před obvodním soudem. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
Relevantní znění příslušných článků Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující:
Čl. 2 odst. 2:
Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
Čl. 11 odst. 1:
Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
Čl. 26 odst. 1:
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
Čl. 36 odst. 1:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl.38 odst. 1:
Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Čl. 38 odst. 2:
Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
II.
Podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka a označených vedlejších účastníků.
Obvodní soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Společnost EUROPGAS, a.s., v úvodu svého vyjádření zpochybnila oprávnění stěžovatelky podat ústavní stížnost a včasnost podání. Podle jejího názoru (s odvoláním na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 170/98) je pojmově vyloučeno považovat rozhodnutí soudu, byť stěžovatelka nebyla účastníkem řízení, za jiný zásah orgánu veřejné moci, navíc bylo podáno po uplynutí subjektivní i objektivní lhůty vymezené v §72 odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb. S tvrzeními stěžovatelky o porušení základních práv a svobod nesouhlasí: Upozorňuje, že český právní řád ustanovení opatrovníka právnické osobě nevylučuje, jeho ustanovení nezasáhlo do akcionářských práv stěžovatelky, napadeným usnesením nebyla akcionářská práva stěžovatelky vůbec dotčena, protože o nich nebylo jednáno. Z těchto důvodů společnost EUROPGAS, a.s., navrhla, aby ústavní stížnost byla odmítnuta, buď jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, příp. jako návrh opožděný, event. jako zjevně neopodstatněný.
JUDr. J. N. sdělil, že se seznámil s vyjádřením společnosti EUROPGAS, a.s., a že se s jejími návrhy ztotožňuje. Doplnil i další argumenty pro odmítnutí ústavní stížnosti, podal informace o situaci ve společnosti EUROPGAS, a.s., která byla důvodem pro jeho ustanovení, a upozorňoval na nepravdivé informace stěžovatelky o valných hromadách dceřiných společností.
Vyjádření vedlejších účastníků poskytl Ústavní soud stěžovatelce k seznámení s jejich obsahem a k případné replice. Stěžovatelka na tato vyjádření reagovala a poskytla obsáhlé stanovisko, v jehož úvodu zpochybnila oprávnění JUDr. Škampové činit vyjádření za společnost EUROPGAS, a.s., tudíž by k němu nemělo být přihlíženo. V další části snesla svoje argumenty proti názorům vedlejších účastníků ohledně nedostatku aktivní legitimace a zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti. Zásadní pozornost věnovala možnosti ustanovení opatrovníka právnické osobě s odkazem na rozdílné doktrinální názory publikované po vydání napadeného usnesení v odborných právnických časopisech a podrobila napadené usnesení testu proporcionality. Setrvala na stanovisku, že pro ustanovení opatrovníka nebyl dán důvod, že usnesení je nezákonné, bylo vydáno bez jakékoliv opory v hmotném a procesním právu a v řízení o jeho vydání byly porušeny základní principy řádného procesu.
Ze spisu obvodního soudu sp.zn. 19 Nc 2660/2006 Ústavní soud zjistil, že společnost EUROPGAS, a.s., jednající předsedou představenstva, podala návrh na ustanovení opatrovníka; v návrhu uvedla, že v důsledku předběžného opatření Městského soudu v Praze byla místopředsedkyni představenstva uložena povinnost zdržet se jednání a vystupování, protože k jednání jeho jménem je třeba společného jednání předsedy a místopředsedkyně představenstva, nemůže navrhovatel činit ani základní právní úkony, např. správu majetku, plnění zákonných povinností spočívající v platbách odvodů na sociální a zdravotní pojištění (pozn. předběžné opatření bylo vydáno na návrh stěžovatelky). Za opatrovníka navrhla JUDr. J. N. Obvodní soud návrhu vyhověl s odůvodněním, že postupoval ve smyslu §192 odst. 1 a 2 obč. soudního řádu a §29 odst. 2 obč. soudního řádu, usnesení nabylo právní moci 27.7.2006.
III.
V rámci posuzování ústavní stížnosti se Ústavní soud nejprve zabýval její přípustností. Je notorietou, že podle čl. 88 odst. 1 Ústavy ČR stanoví zákon, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a že tímto zákonem je zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §72 odst. 1 písm. a) tohoto zákona lze podat ústavní stížnost, kromě jiného, pokud stěžovatel tvrdí, že jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. V souladu s judikaturou Ústavního soudu, na kterou se stěžovatelka odvolává, není vyloučeno, aby takový zásah byl způsoben rozhodnutím orgánu veřejné moci vydaném v řízení, v němž stěžovatel neměl postavení účastníka. V takové situaci bude třeba aplikovat lhůtu pro podání ústavní stížnosti dle §72 odst. 5, a jde-li o zásah trvající, tak lze podat ústavní stížnost kdykoliv v době jeho trvání, nejen pouze ve lhůtě 60 dnů od okamžiku, kdy se stěžovatel o zásahu poprvé dozvěděl. Z tohoto pohledu je posuzovaná ústavní stížnost přípustná.
Po seznámení s předloženými podklady a se spisem obvodního soudu dospěl Ústavní soud ke zjištění, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelkou namítaných porušení jejích základních práv. Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení základních práv stěžovatelky napadeným usnesením obvodního soudu nebylo zjištěno. Všichni účastníci potvrzují, že mezi akcionáři společnosti EUROPGAS, a.s., probíhá v současnosti řada soudních sporů, jedním z projevů vztahu mezi akcionáři je též posuzovaná ústavní stížnost. Pokud v ní stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod, zůstává pouze v rovině tvrzení o způsobených zásazích, navíc často jen hypotetických. Ústavní soud především zdůrazňuje, že ustanovení opatrovníka právnické osobě není, samo o sobě, žádným porušením základního práva subjektu, který má majetkový podíl v opatrovanci. Posouzení podmínek pro ustanovení opatrovníka je plně věcí obecného soudu, Ústavní soud by se mohl zabývat jen posouzením, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda nebylo projevem svévole (nepřísluší mu posuzovat, že existují důvody tvrzené v návrhu na ustanovení opatrovníka). Z hlediska těchto postulátů došlo k ustanovení JUDr. N. opatrovníkem společnosti EUROPGAS, a.s., v souladu s českým právním řádem, nedošlo tak k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny. Stěžovatelka se mýlí, jestliže napadené usnesení považuje za nicotné, resp. za paakt; pokud by tomu tak skutečně bylo, nebylo by přípustné domáhat se jeho zrušení, jako neexistujícího rozhodnutí, cestou ústavní stížnosti. Vlastním usnesením nemohlo dojít ani k zásahu do majetkových práv akcionáře opatrovance (čl. 11 odst. 1 Listiny), ani k omezení práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny). Pokud by činností, příp. nečinností opatrovníka vznikla akcionáři škoda, má dostatek právních prostředků, aby se domáhal její náhrady. Pokud stěžovatelka namítá porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, dlužno podotknout, že podle konstantní judikatury Ústavního soudu dojde k porušení tohoto práva teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Taková situace však nenastala; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno takové stěžovatelčino právo. V dané věci nebyla stěžovatelka účastníkem řízení, což jí nebrání, aby svoje návrhy neuplatnila v jiných řízeních, které budou zahájeny z jejího podnětu. Je logické, že v řízení o ustanovení opatrovníka akciové společnosti nejsou účastníky řízení akcionáři, nemůže vydáním rozhodnutí v takovém řízení dojít k porušení základních práv akcionářů, které chrání čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2008
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu