ECLI:CZ:US:2019:1.US.2800.19.1
sp. zn. I. ÚS 2800/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti AXON, spol. s r. o., se sídlem Zlín, Obeciny IV 3592, zastoupené JUDr. Janem Burešem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 807/64, proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 10. 6. 2019 č. j. 3 KZV 1/2018-352 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality ze dne 20. 7. 2016 č. j. KRPZ-27936-1256/TČ-2014-150080-ŠTĚ, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se s odvoláním na čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36, čl. 39 a čl. 40 odst. 3 a 6 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), kterým bylo proti ní a dalším osobám zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. Dále navrhuje zrušení usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, jímž byla zamítnuta její stížnost proti usnesení policejního orgánu jako opožděně podaná. Stěžovatelka dále podle §62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") žádá, aby Ústavní soud uložil Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, pobočce ve Zlíně, aby jí zcela uhradilo náklady řízení.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
V posuzované věci bylo napadené usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu, stěžovatelce doručeno dne 12. 6. 2019, což sama uvádí v ústavní stížnosti. Stěžovatelka se následně obrátila k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci s podnětem k výkonu dohledu. S výsledkem provedeného dohledu byla seznámena vyrozuměním ze dne 26. 6. 2019 č. j. VZT 11/2018-69, které jí bylo doručeno dne 27. 6. 2019. Právě tento okamžik stěžovatelka vnímá jako rozhodující pro počátek běhu dvouměsíční zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti.
Otázkou, zda je podnět k výkonu dohledu vyššímu státnímu zastupitelství (v dané věci podnět k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci) opravným prostředkem podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, se Ústavní soud v minulosti již zabýval. Ve svém usnesení sp. zn. I. ÚS 476/04 vyslovil, že tzv. podnět k dohledu adresovaný nadřízenému státnímu zastupitelství, který má oporu v zákoně o státním zastupitelství (§12c a §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství), není v tomto případě opravným prostředkem podle zákona o Ústavním soudu. Podobně pak Ústavní soud zhodnotil zvláštní charakter podnětu k dohledu např. v rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 203/03, II. ÚS 1631/11, I. ÚS 423/12, I. ÚS 2592/15 či II. ÚS 3012/16.
Ústavní soud toliko zdánlivě rozdílný názor vyslovil v nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14, kdy však posuzoval ústavní stížnost podanou poškozeným. Tuto situaci je nutno od nyní posuzované věci odlišit, neboť v citovaném nálezu šlo o přezkum již ukončeného (resp. nikdy nezahájeného) trestního řízení. V nynějším případě jde naopak o přezkum rozhodnutí státní zástupkyně procesně navazujícího na usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.
Ústavní soud tak již v minulosti judikoval, že počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti proti usnesení státního zástupce, jímž bylo rozhodováno o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, se odvíjí od doručení tohoto usnesení státního zástupce stěžovateli, nikoli až od doručení vyrozumění o výsledku provedeného dohledu ze strany nadřízeného státního zastupitelství (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3965/18).
V nyní posuzované věci je tedy nezbytné za okamžik rozhodný pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti považovat 12. 6. 2019, kdy bylo stěžovatelce doručeno napadené usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně. Ústavní stížnost byla datovou zprávou odeslána dne 24. 8. 2019. Je tedy zjevné, že ústavní stížnost byla podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze stěžovatelce přiznat náhradu nákladů řízení podle ust. §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj