ECLI:CZ:US:2023:1.US.2875.22.1
sp. zn. I. ÚS 2875/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti A. F. (A. F.), t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Valdice, zastoupeného JUDr. Markétou Dardovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Korunní 26, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2022 č. j. 4 Tdo 192/2022-1121 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021 sp. zn. 2 To 1/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2017 (dále jen "trestní zákoník"). Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl na základě odvolání státního zástupce rozsudek Městského soudu v Praze zrušen v celém rozsahu a stěžovatel byl nově uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, za použití §313 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Dále navrhuje zrušení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti především rekapituluje průběh trestního řízení a rozhodování trestních soudů. Městský soud v Praze podle něj rozhodl podle zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného a oproti podané obžalobě použil jinou (mírnější) právní kvalifikaci. Státní zástupce v podaném odvolání hodnotil provedené důkazy v jeho neprospěch. Má za to, že výpovědi jednotlivých svědků spolu s úředními záznamy pouze dokladují jeho pobyt v rozhodném období na Ukrajině v Doněcké oblasti, což nikdy nepopíral ani nezastíral. Poukazuje na to, že Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") přibral k vypracování odborného vyjádření Ministerstvo obrany (jež tímto úkolem pověřilo Velení Armády ČR), a tvrdí, že znalecký posudek má obecně "vyšší právní hodnotu" oproti odbornému vyjádření. Tento důkaz považuje za stěžejní podklad napadeného rozsudku vrchního soudu a s ohledem na jeho význam je přesvědčen, že došlo k porušení ustanovení §258 odst. 1 písm. c) trestního řádu, neboť provedením tak závažného důkazu před odvolacím soudem došlo k nahrazení činnosti soudu prvního stupně a bylo mu znemožněno se proti následnému rozhodnutí bránit řádným opravným prostředkem. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 130/2022 Sb., kterou došlo k zakotvení nového trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a trestního zákoníku. Uvádí příklad jiné trestní věci, ve které byl obžalovaný uznán vinným právě za tento nový trestný čin, a to za obdobný skutek, pro který byl odsouzen stěžovatel.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí a dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti trestních soudů, neboť nepředstavuje vrchol jejich soustavy, ale zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, 83, 90 Ústavy). Nepřísluší mu tedy přehodnocovat skutkové a právní závěry trestních soudů, a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejedná-li se o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti trestních soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98); o takovou situaci však v posuzovaném případě nejde.
Ústavní soud dále musí konstatovat, že námitky stěžovatele jsou pouze strohé, obecné a nejasně formulované. Zřejmě směřují primárně proti závěru vrchního soudu o zapojení stěžovatele do vojenských akcí tzv. Republikánské gardy Doněcké lidové republiky v období od 29. 10. 2014 do 9. 5. 2016, čímž měl naplnit znaky trestného činu teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu pak stěžovatel neuvádí žádnou námitku. Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbývá než obecně odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu, kde byly přesvědčivě vyloženy a zhodnoceny důkazy, z nichž vrchní soud výše uvedený závěr dovodil (srov. č. l. 5 a násl. rozsudku vrchního soudu).
Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že stěžejní důkaz o jeho zapojení do bojové činnosti separatistů na území tzv. Doněcké lidové republiky představovalo odborné vyjádření poskytnuté Velením Armády ČR (zpracované pplk. Mgr. Otakarem Foltýnem), které vycházelo z rozsáhlé elektronické komunikace, fotografií na facebooku a dalších elektronických záznamů, včetně obrazových (blíže viz č. l. 6-11 rozsudku vrchního soudu). Ústavní soud neshledává žádný důvod, aby tento důkaz jakkoli zpochybňoval, zvláště když sám stěžovatel proti jeho obsahu a způsobu zpracování nijak nebrojí. Jeho poznámka, že znalecký posudek má obecně "vyšší právní hodnotu" v porovnání s odborným vyjádřením je jednak mylná a také irelevantní. České trestní právo procesní není vystavěno na určité hierarchii jednotlivých typů důkazů. Opatření znaleckého posudku má sice nastoupit mj. tehdy, když kvůli složitosti posuzované odborné otázky není opatření odborného vyjádření dostačující (srov. §105 odst. 1 trestního řádu), nicméně z toho nevyplývá, že by v konkrétním případě nemohlo mít odborné vyjádření třeba i větší význam pro objasnění skutkového stavu než znalecký posudek. V rámci předmětného trestního řízení neexistovala žádná překážka pro to, aby byla otázka vojenské činnosti stěžovatele v daném období posuzována právě formou odborného vyjádření; ani sám stěžovatel na žádnou takovou překážku nepoukazuje.
Ústavní soud musí odmítnout též stěžovatelovo tvrzení, že právě kvůli významu zmíněného odborného vyjádření došlo jeho opatřením ze strany odvolacího soudu k porušení ustanovení §258 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Opatření jednoho (byť významného) odborného vyjádření v žádném případě nelze považovat za nahrazování činnosti soudu prvního stupně ve smyslu citovaného ustanovení. A i kdyby tomu tak bylo, nešlo by o postup, který by sám o sobě představoval zásah do práva stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces. Vrchní soud navíc v posuzovaném případě rušil rozsudek soudu prvního stupně nikoli na základě §258 odst. 1 písm. c) trestního řádu, ale na základě §258 odst. 1 písm. b) a d) trestního řádu, tedy z jiných důvodů, než na které uvedenou námitkou poukazuje stěžovatel.
Opodstatněnost nelze přiznat ani stěžovatelově připomínce novely trestního zákoníku provedené zákonem č. 130/2022 Sb., kterou došlo k zakotvení nového trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu (srov. §321a trestního zákoníku). Stěžovatel nepředkládá žádnou relevantní argumentaci vedoucí k závěru, že jím spáchaný skutek měl být posouzen právě podle ustanovení §321a trestního zákoníku a nikoli jako teroristický útok.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu