infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 05.11.2018, sp. zn. I. ÚS 3135/18 [ usnesení / LICHOVNÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2018:1.US.3135.18.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2018:1.US.3135.18.1
sp. zn. I. ÚS 3135/18 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatele JUDr. Jiřího Gajdaruse, advokáta, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 37 C 1/2017-292 ze dne 21. 8. 2018 a č. j. 37 C 1/2017-296 ze dne 3. 9. 2018, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 9. 2018, domáhá se stěžovatel zrušení jednak usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 37 C 1/2017-292 ze dne 21. 8. 2018, jímž byl vyzván, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 73 498,53 Kč, a dále usnesení téhož soudu č. j. 37 C 1/2017-296 ze dne 3. 9. 2018, kterým byly pro nepřípustnost odmítnuty jeho námitky proti předchozímu usnesení ze dne 21. 8. 2018. Stěžovatel tvrdí, že zmíněná rozhodnutí zasáhla do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Ve stejném rozsahu mělo dojít též k porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Pro nyní projednávanou věc jsou rozhodující závěry pléna Ústavního soudu vyslovená ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (124/2013 Sb., ST 35/69 SbNU 859; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), podle nichž ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Uvedené stanovisko Ústavní soud odůvodnil tím, že případné nesprávné určení výše poplatku ve výzvě podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích není samo o sobě způsobilé bezprostředně způsobit zásah do základních práv a svobod poplatníka, nýbrž takovýto důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebo usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu. Usnesení, kterým se vyzývá poplatník k zaplacení soudního poplatku, tak nelze v tomto ohledu považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Posledně řečené platí i pro usnesení o námitkách, které je sice možno označit za rozhodnutí o opravném prostředku, nicméně podání námitek dle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, není ve světle shora specifikovaného stanoviska pléna Ústavního soudu poslední možností, jak se mohou stěžovatelé domoci ochrany svých práv. Odklon od výše naznačených názorů, jimiž je Ústavní soud vázán, není pak způsobilá vyvolat ani argumentace stěžovatele akcentující skutečnost, že předmětem daného řízení je jeho nárok na náhradu škody vůči státu, přičemž byl to právě stát, kdo inicioval zavedení poplatkové povinnosti do tohoto řízení, čímž stěžovateli ztížil přístup k ochraně jeho práv. Ústavní soud v této souvislosti pokládá za vhodné poukázat na svoji ustálenou judikaturu, ve které opakovaně odmítl ústavní stížnosti, uplatněné za obdobných okolností - viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2394/18 ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1663/18 ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. II. ÚS 1709/18 ze dne 29. 5. 2018 či sp. zn. IV. ÚS 611/18 ze dne 16. 3. 2018. Ústavní soud proto i v nyní posuzované věci přistoupil k aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a předložený návrh odmítl jako nepřípustný ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2018 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2018:1.US.3135.18.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 3135/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 5. 11. 2018
Datum vyhlášení  
Datum podání 18. 9. 2018
Datum zpřístupnění 21. 11. 2018
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 2
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 549/1991 Sb., §10 odst.2, §9 odst.1
  • 99/1963 Sb., §201
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík poplatek/soudní
výzva
odvolání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3135-18_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 104391
Staženo pro jurilogie.cz: 2018-11-23