ECLI:CZ:US:2023:1.US.318.23.1
sp. zn. I. ÚS 318/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Karla Zítka, zastoupeného Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 308/3, proti rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 29. 6. 2022 a č. j. X ze dne 17. 8. 2022, spojené s návrhem na zrušení §67 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, za účasti České správy sociálního zabezpečení, jako účastníce řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ("ČSSZ"), neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho práva zaručená v čl. 11 a čl. 30 Listiny základních práv a svobod ("Listina"); dále namítá porušení čl. 1 Listiny a čl. 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 Smlouvy o Evropské unii. Stěžovatel podle §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhuje zrušení v záhlaví citovaného ustanovení a žádá, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení a zastoupení.
2. Stěžovatel je příjemcem starobního důchodu. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 29. 6. 2022 mu byl mimořádně zvýšen důchod (tzv. mimořádná valorizace důchodů z důvodu inflace). Stěžovatel proti tomuto zvýšení podal námitky, protože ČSSZ podle něj provedla mimořádnou valorizaci nesprávně. ČSSZ ústavní stížností napadeným rozhodnutím ze dne 17. 8. 2022 námitky stěžovatele zamítla.
3. Stěžovatel podává ústavní stížnost bez vyčerpání dostupných procesních prostředků ochrany práv, protože je přesvědčen, že podstatně přesahuje jeho zájmy ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jelikož se nesprávný výpočet mimořádné valorizace týká všech příjemců důchodů [na rozdíl od situace řešené v nálezu sp. zn. I. ÚS 2340/13 ze dne 16. 9. 2014 (N 167/74 SbNU 445), kdy šlo pouze o důchodce pracující], je podle stěžovatele v zájmu předvídatelnosti judikatury přednostní projednání věci.
4. K protiústavnosti výpočtu mimořádné valorizace stěžovatel uvádí, že porušuje zejména princip rovnosti, neboť podle §67 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se v mimořádném termínu vyplácené důchody zvyšují "od splátky důchodu", který se podle uvedeného ustanovení valorizuje různým důchodcům k různým termínům. Podle stěžovatele nejde o to, že valorizovaný důchod příjemci obdrží v jiny´ den (což je pochopitelné vzhledem k množství vyplácených důchodů), nýbrž o to, že příjemci valorizaci dostávají až ode dne jejich výplatního termínu a její (mezi důchodci navzájem různou) část tak nikdy neobdrží. V tom ohledu jeden důchodce obdrží valorizovaný důchod např. na 7 dní, zatímco druhy´ na 29 dní daného měsíce. Podle stěžovatele si důchodci při obdržení valorizace mohou být rovni pouze tehdy, budou-li veškeré důchody valorizovány k jedinému okamžiku, bez ohledu na to, že budou vypláceny v rozdílné dny. Stěžovatel v tomto ohledu uvádí, že protiústavní klauzule "od splátky důchodů" byla zakotvena rovněž v §67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, který však byl novelizován, čímž byla jeho protiústavnost napravena; nyní se základní a procentní výměry vyplácených důchodů zvyšují všem od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém dochází k zvýšení. Stěžovatel zdůrazňuje, že pro rovnost důchodců nestačí, aby obdrželi stejnou částku "za" nějaké období, nýbrž je třeba, aby dostali stejné peníze "na" toto období. Ústava podle stěžovatele ukládá odstraňovat nedůvodné rozdíly bez ohledu na jejich rozsah a rozdíly mezi vyplacenými důchody nadto nejsou marginální. Stěžovatel tvrdí, že popsaný problém nebyl v minulosti Ústavním soudem řešen; argument tzv. klouzavým měsícem, případně klouzavým rokem, který Ústavní soud v minulosti uplatnil kupř. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/18 ze dne 12. 5. 2020 (N 84/100 SbNU 22; 286/2020 Sb.), ve kterém přezkoumával tehdy účinné ustanovení §67 odst. 2, není přiléhavý, neboť v případě mimořádné valorizace je různým příjemcům důchodu přiznána za jiny´ počet dnů. Za situace, kdy již došlo k novelizaci úpravy každoročních (řádných) valorizací, je problém mimořádných valorizací ještě viditelnější.
5. Podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu platí, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Při posuzování, zda byly naplněny podmínky pro citované ustanovení, Ústavní soud vychází ze zásady, že jde o výjimku z obecného pravidla, což značí, že předmětné ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem [viz nález sp. zn. II. ÚS 193/94 ze dne 13. 3. 1996 (N 19/5 SbNU 159)]. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že mezi relevantní aspekty pro posouzení existence "podstatného přesahu" patří potřeba zrušení neústavního právního předpisu [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 1/98 ze dne 22. 9. 1998 (N 103/12 SbNU 71; 281/1998 Sb.)]. Pomine-li stěžovatel další procesní prostředky ochrany, postupuje tím riziko neúspěchu ve věci, dospěje-li Ústavní soud při obligatorním posouzení podmínek pro aplikaci tohoto ustanovení k pro něj nepříznivému závěru (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3005/13 ze dne 8. 1. 2014).
6. Stěžovatel se v nyní projednávané věci rozhodl nevyužít jemu dostupné procesní prostředky, kterými by mohl podle soudního řádu správního proti rozhodnutím ČSSZ brojit. Požadovanou "výjimku z nepřípustnosti" přitom odůvodňoval tím, že se výpočet mimořádné valorizace důchodů týká všech důchodců a že se Ústavní soud touto otázkou dosud nezabýval. Uvedené argumenty Ústavní soud nepovažuje za přesvědčivé.
7. Ústavní soud ústavnost klauzule "od splátky důchodů" přezkoumal již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/18, ve kterém zároveň odmítl návrh skupiny poslanců na přezkum předmětného §67 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění jako návrh zjevně neopodstatněný (viz bod 80). Stěžovatel tuto skutečnost vůbec nereflektuje ve své argumentaci stran naplnění předpokladů pro aplikaci §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Byť je z ústavní stížnosti zřejmé, že stěžovatel se závěry Ústavního soudu o spravedlivosti způsobu valorizace důchodů nesouhlasí a je zároveň přesvědčen, že argument tzv. klouzavého měsíce se neuplatní u výpočtu mimořádných valorizací (na rozdíl od řádných valorizací na počátku roku), samotný nesouhlas či snaha o "překonání" závazného závěru plenárního nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/18 samy o sobě neodůvodňují prolomení principu subsidiarity ústavní stížnosti. Měl-li Ústavní soud již v minulosti možnost zabývat se meritorně ústavností napadeného ustanovení, nejeví-se jako nepřiměřené požadovat po stěžovateli, aby v rámci své strategické litigace využil tradičních procesních postupů u správních soudů.
8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení části zákonného ustanovení Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. b). S ohledem na výsledek řízení nemohl Ústavní soud vyhovět návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení a zastoupení (srov. §62 odst. 4 a §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu