Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.06.2000, sp. zn. I. ÚS 331/98 [ nález / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: N 86/18 SbNU 233 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:1.US.331.98

sp. zn. I. ÚS 331/98 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě o ústavní stížnosti JUDr. J.V. a A.V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 1998, č.j. 45 Ca 53/98-32, a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 1997, č.j. 21011 V112-4205/97, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 1998, č.j. 45 Ca 53/98-32, a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 28.11.1997, č.j. 21011 V112-4205/97, se zrušují. Odůvodnění: Katastrální úřad v Ústí nad Labem ve správním řízení konaném podle zákona č.71/1967 Sb., o správním řízení, rozhodl podle ustanovení §5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve věci návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí České republiky ze dne 29. 10. 1997 podle kupní smlouvy uzavřené dne 27. 10. 1997 mezi J. Š. a stěžovateli tak, že se návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítá. V odůvodnění tohoto rozhodnutí katastrální úřad zejména uvedl, že předložená kupní smlouva není ke dni podání návrhu na vklad účinná. Účinnosti má nabýt až dnem, kdy katastrální úřad vloží podle ní právo do katastru. Od 1. 1. 1993 podle zákona č. 264/1992 Sb. již není k účinnosti smluv, kterými vzniká, mění se nebo zaniká právo k nemovitostem, třeba rozhodnutí státního orgánu. Proto tyto smlouvy nabývají účinnosti zpravidla svým uzavřením. Není prý samozřejmě vyloučeno, aby smluvní strany vázaly účinnost (roz. smlouvy) na splnění odkládací podmínky. Nicméně smlouvy, podle kterých se provádí vklad do katastru, musí být účinné v okamžiku podání návrhu na zahájení řízení o vkladu práva do katastru, protože k tomuto dni vznikají podle §2 zákona č.265/1992 Sb. právní účinky vkladu. V konkrétním případě je tedy rozhodné datum 29. 10. 1997 (roz. datum doručení návrhu), ale účastníci předložené smlouvy posunuli její účinnost až za tento okamžik. Katastrální úřad, který zkoumá skutečnosti podmiňující povolení vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni podání návrhu na vklad, nemůže kladně rozhodnout o vkladu vlastnického práva a vložit do katastru takové právo podle neúčinné smlouvy. Ke dni podání návrhu na vklad tedy chybí listina - účinná kupní smlouva - která by povolení vkladu odůvodňovala. Proto katastrálnímu úřadu nezbylo než návrh na vklad do katastru nemovitostí zamítnout. Citované rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem potvrdil v záhlaví uvedeným rozsudkem Krajský soud v Praze, který jím rozhodl o opravném prostředku stěžovatelů, podaném proti němu. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že podle čl. VI, bodu 3 kupní smlouvy ze dne 24. 10. 1997, kterou J. Š. prodává navrhovatelům parcely p.č. 158 o výměře 404 m2 a p.č. 159 o výměře 2 813 m2 v k.ú. R., zapsané na listu vlastnictví č.57 pro katastrální území R., obec M., okres Ústí nad Labem, za kupní cenu 10.730,28,- Kč, nastává platnost této smlouvy dnem podpisu smluvních stran a její účinnost vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Z toho vyplývá, že kupní smlouva ze dne 24. 10. 1997 nebyla ke dni podání návrhu na vklad u katastrálního úřadu (tj. k 29. 10. 1997) účinná, a že nenabyla účinnosti až dosud, což nezpochybňují ani navrhovatelé. Krajský soud dále poukázal na ustanovení §44 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož "je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Tímto okamžikem vznikají mezi smluvními stranami práva a povinnosti. Uzavřením smlouvy nabývá smlouva zásadně i účinnosti, přičemž není vyloučeno, aby si účastníci smlouvy smluvili účinnost smlouvy jinak. V daném případě účastníci smlouvy stanovili účinnost kupní smlouvy dnem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. S ohledem na právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí, musí být smlouva, podle které se převádí nemovitá věc, účinná nejpozději v době podání návrhu na vklad". V daném případě byl však podán návrh na vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy, která nejen ke dni podání tohoto návrhu, nýbrž až dosud, nenabyla účinnosti. Proto soud sdílí závěr katastrálního úřadu, že vlastnické právo podle neúčinné smlouvy nelze do katastru nemovitostí vložit. Podle názoru krajského soudu je tedy neakceptovatelné mínění stěžovatelů, že smlouva o převodu nemovitostí nabývá účinnosti teprve vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí není totiž rozhodnutím, kterým by smlouva ve smyslu §47 odst. 1 občanského zákoníku nabývala účinnosti; smlouva musí být totiž účinná nejpozději v době podání návrhu na vklad, neboť právní účinky vkladu se váží ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu. Ostatně ani žádný zákon nestanoví, že by účinnost smlouvy o převodu nemovitostí evidovaných v katastru měla být vázána na rozhodnutí o povolení vkladu. Krajský soud konečně dodal, že předmětem kupní smlouvy ze dne 24. 10. 1997 jsou nemovitosti - pozemky, které jsou podle §2 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, předmětem evidence v katastru nemovitostí, takže poukaz stěžovatelů na ustanovení čl. II zákona č. 89/1996 Sb., resp. na §133 odst. 3 občanského zákoníku, je bezpředmětný. V záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem napadli stěžovatelé ústavní stížností. V ní tvrdí, že pravomocným rozhodnutím ve věci bylo porušeno jejich právo zaručené Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to čl. v 2 odst. 2 a 3, v čl. 3 odst. 3, v čl. 11 odst. 1, v čl. 36 odst. 1 a dále v čl. 90 Ústavy České republiky. Stěžovatelé především uvádějí, že katastrální úřad přezkoumává podle ustanovení §5 odst. 2 katastrálního zákona listinu, která je podkladem pro povolení vkladu do katastru, z hlediska oprávnění účastníků s předmětem smlouvy nakládat, zjišťuje, zda je úkon učiněn v předepsané formě, zda smluvní projevy účastníků jsou dostatečně určité a srozumitelné a zda smluvní volnost není omezena. Podle §5 odst. 3 katastrálního zákona katastrální úřad toho, kdo listinu předložil, na zjištěné nedostatky v listinách upozorní a stanoví přiměřenou lhůtu k jejich odstranění. Zákon tak určuje postup státního orgánu při výkonu jeho pravomoci. Došlo-li k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí jen proto, že kupní smlouva nebyla ke dni podání návrhu na vklad účinná, překročil tím katastrální úřad při svém rozhodování meze stanovené zákonem. Státní moc však lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Stěžovatelé dále upozorňují na to, že podrobnější postup příslušného orgánu republiky při vkladu, záznamu a poznámce upravuje vyhl. č. 190/1996 Sb. V ust. §34 odst. 7 této vyhlášky je upraven postup katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu. Katastrální úřad zjistí, zda v prvopisu smlouvy jde skutečně o písemné projevy vůle osob v ní uvedených, se zvláštním zřetelem k těm, jejichž právo na základě smlouvy zaniká nebo se omezuje. Projev vůle považuje katastrální úřad za zjištěný, jestliže jejich vlastnoruční podpisy na prvopisu smlouvy byly úředně ověřeny. Zkoumání účinnosti smlouvy jde nad rámec mezí stanovených zákonem, neboť podle ustanovení §133 odst. 2 obč. zák., převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Právní účinky vkladu pak vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen příslušnému orgánu republiky (§2 odst. 3, věta prvá, zák. č. 265/1992 Sb. v platném znění). To, co katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zkoumá, je obsaženo v ust. §5 odst. 1 zák. č. 90/1996 Sb. O účinnosti smlouvy se toto ustanovení nezmiňuje. Stěžovatelé po té vyslovují názor, že dokud na kupujícího nepřešlo vlastnické právo z uzavřené kupní smlouvy, nemůže nakládat s věcí jako vlastník a smlouva proto nemůže být účinná. Dovozuje-li prý krajský soud, že "uzavřením smlouvy nabývá smlouva zásadně i účinnosti - s odkazem na ust. §44 odst. 1 občanského zákoníku - pak není schopen rozlišit uzavření smlouvy od její účinnosti, neboť smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti". Stěžovatelé dodávají, že zamítnutí návrhu na vklad a potvrzující rozsudek mají za následek, že stěžovatelé jsou nuceni činit, co zákon neukládá, tj. upravit vznik účinnosti kupní smlouvy v rozporu se zákonem (§133 odst. 2 obč. zák.). "Postup obou účastníků" tak brání stěžovatelům získat do vlastnictví nemovitosti v kupní smlouvě uvedené jen proto, že konali v souladu s ust. §133 odst. 2 obč. zák. a účinnost smlouvy vázali na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Svoji ústavní stížnost uzavírají stěžovatelé tím, že právo na soudní ochranu předpokládá kvalifikované rozhodnutí soudu. Jestliže soudu není známa skutečnost, kdy nastává účinnost smlouvy a tvrdí-li v odůvodnění rozsudku, že s ohledem na právní účinky vkladu práva musí být smlouva účinná nejpozději v době podání návrhu na vklad, pak prý právo na soudní ochranu pozbývá v daném případě svého významu. Stěžovatelé proto navrhli, aby byla obě napadená rozhodnutí zrušena a prohlásili, že souhlasí s tím, aby bylo v řízení před Ústavním soudem od ústního jednání upuštěno. K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Katastrální úřad v Ústí nad Labem a Krajský soud v Praze. Katastrální úřad v Ústí nad Labem zejména uvedl, že kupní smlouvu uzavřenou mezi J. Š. a manžely V. přezkoumal z hlediska požadavků ustanovení §5 zákona č. 265/1992 Sb. dle znění platného v době rozhodnutí. Stěžovatelé však ve svém podání citují zákon platný před novelizací provedenou zákonem č. 90/1996 Sb. Navíc zřejmě zaměňují název zákona č. 265/1992 Sb. s názvem zákona č. 344/1992 Sb. Co se týče argumentace ustanovení §34 vyhlášky 190/1996 Sb., nelze ji podle názoru katastrální úřadu použít proto, že uvedené ustanovení upravuje jen způsob, jakým se má při přezkumu listin před rozhodnutím postupovat, a neurčuje kritéria přezkumu. Vysvětlení, proč došlo k zamítnutí návrhu na vklad, je obsaženo (kromě napadeného rozhodnutí) také v průvodním dopisu zaslaném krajskému soudu dne 19. 1. 1998. Katastrální úřad závěrem uvedl, že nepřekročil rozsah přezkumu, který je mu uložen zákonem, a že stěžovatelé měli právo se proti jeho rozhodnutí odvolat, čehož využili. Na konání ústního jednání před Ústavním soudem katastrální úřad netrvá. Krajský soud ve svém vyjádření pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Současně sdělil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Vedlejší účastník J. Š. se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Pouze sdělil, že na ústním jednání netrvá. Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti i obsah ústavní stížnosti stěžovatelů a dospěl k závěru, že je důvodná, i když i z jiných příčin, než uvádějí stěžovatelé. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelé zejména namítají, že v souladu se zákonem vázali účinnost smlouvy (jak vyplývá z ustanovení §133 odst. 2 občanského zákoníku) na vklad do katastru nemovitostí, takže byly splněny podmínky povolení tohoto vkladu. Oproti tomu Katastrální úřad v Ústí nad Labem uvedl, že přezkoumal předmětnou kupní smlouvu podle požadavků stanovených v §5 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, a shledal, že podmínky vkladu nejsou splněny, neboť chybí listina, která by povolení vkladu odůvodňovala. Je tomu tak prý proto, že účastníci vázali účinnost smlouvy na splnění odkládací podmínky, podle níž účinnost posunuli až za rozhodný okamžik, jímž je datum podání návrhu na vklad práva do katastru, neboť právní účinky vkladu vznikají již ke dni podání návrhu na jeho provedení. S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje. 1) Odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu postrádá v prvé řadě - v rozporu s ustanovením §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení - uvedení konkrétních právních norem, zejména příslušné části ustanovení §5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovení dalších právních předpisů, zejména občanského zákoníku, na základě kterých ke svému rozhodnutí dospěl. Proto lze dále jen usuzovat, že důvodem zamítnutí návrhu na vklad je - vzhledem ke znění předposlední věty odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu, že "k tomuto dni chybí listina - účinná kupní smlouva - která by povolení vkladu odůvodňovala" - nesplnění podmínky uvedené v ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zák. č. 265/1992 Sb. a že tento (pravděpodobný) závěr opřel katastrální úřad o ujednání v kupní smlouvě, ve kterém stěžovatelé a vedlejší účastník vázali účinnost smlouvy (jinak zřejmě nabývanou dle ust. §44 občanského zákoníku již okamžikem jejího uzavření) na splnění odkládací podmínky ve smyslu ust. §36 obč. zák. Jestliže katastrální úřad dospěl k tomuto závěru úvahou založenou na shora uvedených ustanoveních zákona, Ústavní soud usuzuje, že (úřad) svým rozhodnutím ve svých důsledcích porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, vyjádřené zejména v čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Je tomu tak proto, že jeho právní závěr (že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí se zamítá, neboť ke dni jeho podání chybí listina, tj. účinná kupní smlouva, která by povolení vkladu odůvodňovala) je v zásadním nesouladu se skutkovým zjištěním vyplývajícím z ujednání v kupní smlouvě, že "platnost této smlouvy nastává dnem podpisu smluvních stran; její účinnost vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí" (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 - č. 34, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, Praha C. H. Beck ,1995, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 116/95 - č. 79, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, Praha C. H. Beck, 1995). S ohledem na ust. §133 odst. 2 občanského zákoníku je totiž nutné oddělit závazkověprávní (obligační) účinky prodeje vyvolané kupní smlouvou od věcněprávních (věcných) účinků vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, kterým se konstituuje vlastnictví k nemovité věci; k účinkům vkladu, jež jsou s ním bezprostředně spojeny, může dojít pouze následně po účincích vyvolaných smlouvou, neboť ke vkladu dochází právě na základě smlouvy. Podle názoru Ústavního soudu je proto zřejmé, že se smluvní strany převodu nemohou od této zásady odchýlit a časovou následnost závazkověprávních a věcněprávních účinků fakticky zaměnit. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva zakládá synallagmatický právní vztah obsahující vzájemná plnění, tj. konkrétní vzájemná práva a povinnosti obou stran s následky zániku práv jednoho z účastníků při vzniku práv druhého účastníka či zániku povinnosti jejím splněním, je proto i zánik práv a povinností ze závazkového vztahu účastníků kupní smlouvy vázán - v souzené věci - na podmínku, jejíž splnění je nemožné, tedy na podmínku, že účinnost smlouvy nastává vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Podle ust. §36 odst. 1 občanského zákoníku se k takové podmínce nepřihlíží. Proto není možné souhlasit se závěrem katastrálního úřadu, který vychází ze "zjištění", že předmětná kupní smlouva není ke dni podání návrhu na vklad účinná, neboť účinnosti má nabýt až dnem, kdy katastrální úřad vloží podle ní právo do katastru nemovitostí. Za splnitelnou odkládací podmínku, s níž rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem v podstatě operuje, nelze považovat parafrázi ustanovení §47 odst. 1 a §133 odst. 2 občanského zákoníku (obsaženou v kupní smlouvě), že "platnost této smlouvy nastává dnem podpisu smluvních stran; její účinnost vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí". Názor katastrálního úřadu stěží obstojí, pokud má být zjištěná skutečnost jediným důvodem pro zamítnutí návrhu na vklad. Jestliže katastrální úřad z tohoto důvodu považoval podmínky ustanovení §5 odst. 1 písm. b) shora citovaného katastrálního zákona (které má patrně na mysli) za nesplněny, a proto návrh na vklad do katastru nemovitostí zamítl, porušil tím právo stěžovatelů na spravedlivý proces, neboť jako orgán vykonávající státní moc je při svých rozhodnutích vázán zákonem. (Vyjádřeno jinými slovy, lze dodat, že podle poznatků soudní praxe není běžné, že by účastníci smlouvy v ní sjednávali - co do účinnosti smlouvy - tzv. odkládací podmínku. Pravidlem bývá opak, neboť obvykle se ve smlouvách různě parafrázuje text ustanovení §133 odst. 2 (popř.§47 odst. 1) občanského zákoníku. Typické bývá ujednání, že "smlouva nabývá účinnosti vkladem do katastru". Takové ujednání je však z hlediska jím zamýšlených účinků zpochybnitelné; je-li smlouva perfektní, pak je i účinná bez ohledu na to, že samo vlastnictví se nabývá až intabulací, tj. vkladem do katastru. Těmito úvahami se však katastrální úřad neřídil.) 2) Jestliže však Katastrální úřad v Ústí nad Labem vychází z jiných skutečností a z jiných právních předpisů - než z ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb., a ust. §36 a §44 občanského zákoníku, což Ústavní soud nepředpokládá - jeho závěr rovněž obstát nemůže, pokud je v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl. Také stav, kdy odůvodnění správního rozhodnutí postrádá náležitosti uvedené v §47 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb. totiž může vést ve svých důsledcích k tomu, že se stává nepřezkoumatelným, a proto může představovat a zpravidla také představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a jinou ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 3) Rovněž Krajský soud v Praze se k odvolání stěžovatelů v zásadě zabýval jen úvahou, že smlouva, podle které se převádí vlastnické právo k nemovité věci, musí být s ohledem na právní účinky vkladu účinná nejpozději v den podání návrhu na vklad. V daném případě byl podán návrh na vklad podle smlouvy, která prý nejen nebyla účinná ke dni podání návrhu, ale "nenabyla účinnosti dosud". Proto krajský soud rozhodnutí správního orgánu potvrdil. Z odůvodnění napadeného rozsudku je pak patrno, že krajský soud shledal právní názor Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem správným, protože stěžovatelé a vedlejší účastník stanovili účinnost kupní smlouvy až dnem vkladu vlastnického práva do katastru. Tím byla smluvena účinnost smlouvy jinak, než jak nastává ze zákona uzavřením smlouvy, ke kterému dochází podle §44 odst. 1 obč. zák. okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Právní závěr krajského soudu o neúčinnosti smlouvy, uzavřené mezi stěžovateli a vedlejším účastníkem, tak vychází především z možnosti sjednat účinnost smlouvy odlišně. Na čem však soud v daném konkrétním případě svou úvahu založil a jak interpretoval normy občanského práva hmotného se zřetelem na tuto souzenou věc, však již v odůvodnění svého rozhodnutí blíže neuvádí. Vzhledem k tomu, že však obecný soud nepopírá, že by předmětná kupní smlouva byla právním úkonem vyhovujícím všem náležitostem kladeným na ni normami občanského práva hmotného, lze stěží souhlasit s jeho závěrem, že smlouva není účinná, protože účastníci účinnost smlouvy stanovili až dnem vkladu; tento závěr opomíjí výklad právního úkonu (vycházející zejména z ustanovení §34, §35 a §36 občanského zákoníku); takovým právním úkonem je též kupní smlouva obsahující všechny podstatné náležitosti stanovené zejména v ust. §588 části osmé občanského zákoníku, uzavřená v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku, zejména s ustanoveními §43a - §46. Smlouvou v tomto smyslu je i konkrétní kupní smlouva uzavřená mezi stěžovateli a vedlejším účastníkem, takže nelze souhlasit s podrobněji neodůvodněným závěrem krajského soudu, že smlouva není účinná, protože účastníci účinnost smlouvy stanovili až dnem vkladu. To by totiž znamenalo, právě vzhledem k příčinné souvislosti a k časové návaznosti úkonů účastníků (uzavření smlouvy a podání návrhu na vklad) a následného úkonu katastrálního úřadu, kterým je povolení vkladu a provedení zápisu do katastru nemovitostí (jak je již obdobně pojednáno na jiném místě), že projevy v ní obsažené, s nimiž zákon vznik, změnu a zánik práv spojuje, tyto účinky dosud nevyvolaly, ani v budoucnu nevyvolají. Z napadeného rozsudku krajského soudu důsledně vzato vyplývá, že krajský soud dovodil irelevanci, popř.nezrealizovatelnost právního úkonu - tedy smlouvy uzavřené mezi stěžovateli a vedlejším účastníkem, neboť nemůže vyvolat jimi zamýšlené účinky. Takový právní formalizmus a přehnané nároky na formulaci smlouvy však nelze z ústavněprávního hlediska akceptovat, neboť evidentně zasahují do smluvní svobody občana, vyplývající z principu priority občana nad státem, jak je upraven v čl. 1 Ústavy a z principu smluvní volnosti ve smyslu čl. 2 odst. 4 Ústavy a v korespondujícím ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny. V této souvislosti lze dodat, že z odůvodnění rozsudku krajského soudu nelze seznat, že by se byl blíže zabýval argumentem katastrálního úřadu, týkajícím se odložení účinnosti smlouvy v důsledku odkládací podmínky, tedy institutu, podle něhož lze vázat vznik, změnu či zánik práv na to, zda nastane určitá skutečnost či nikoli. V tomto směru lze spatřovat mezeru v odůvodnění napadeného rozsudku, nehledě k tomu, že obecný soud např. nezkoumal otázku řádného odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu se zřetelem na ust. §47 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Pokud napadený rozsudek krajského soudu odkazuje na irelevantnost ust. §47 odst. 1 obč. zák., Ústavní soud toliko poznamenává, že toto ustanovení, upravující účinnost smlouvy rozhodnutím příslušného orgánu, se stalo v důsledku novelizace občanského zákoníku zákonem č. 509/1991 Sb. a účinností zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, obsoletním. Je zřejmé, že případy, kdy k nabytí vlastnického práva (případně jiných věcných práv), k nemovitostem je třeba rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu, nespadají svou povahou pod právní režim ustanovení §47 obč. zák. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že je nutno poskytnout stěžovatelům ústavní ochranu, neboť i rozhodnutím Krajského soudu v Praze došlo k porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, která je podle čl. 10 Ústavy bezprostředně závazná a má přednost před zákonem. Dalšími námitkami stěžovatelů o porušení jiných ústavně zaručených práv a svobod se již Ústavní soud nezabýval, neboť by to bylo nadbytečné. Jen pro úplnost lze dodat, že námitku, podle níž katastrální úřad překročil jako státní orgán při svém rozhodování meze stanovené zákonem, konkrétně zákonem č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, vznesli stěžovatelé až v ústavní stížnosti, takže předmětem jednání u krajského soudu nebyla. Proto Ústavní soud podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem a napadený rozsudek Krajského soudu v Praze podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona citovaného zákona zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 12. 6. 2000