ECLI:CZ:US:2016:1.US.3311.16.1
sp. zn. I. ÚS 3311/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Miroslava Stacha, zastoupeného Mgr. Martinem Čermákem, advokátem se sídlem v Brně, Kabátníkova 105/2, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. srpna 2016 sp. zn. 44 Nc 402/2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 4. října 2016, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. srpna 2016 sp. zn. 44 Nc 402/2016 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Krajský soud v Brně usnesením napadeným ústavní stížností rozhodl, že předsedkyně senátu Městského soudu v Brně Mgr. Ladislava Stará není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci Městského soudu v Brně sp. zn. 83 P 109/2013.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím a namítal, že v důsledku napadeného rozhodnutí by ve věci měla rozhodovat nadále soudkyně, o níž má pochybnosti o její nepodjatosti.
4. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům na takový návrh kladený, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3). V dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady pro přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele.
6. V posuzované věci stěžovatel ústavní stížností napadl rozhodnutí krajského soudu o jeho návrhu na vyloučení předsedkyně senátu z projednávání a rozhodnutí věci. Ústavní soud může být povolán ke kontrole postupu soudu teprve po skončení řízení. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné. Možnost namítat podjatost rozhodujícího soudce zůstává zachována i nadále v řízení ve věci samé. V dané procesní situaci nelze napadené usnesení krajského soudu považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele, který má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to vyplývá z jeho již ustálené rozhodovací praxe k rozhodnutím o podjatosti soudců (srov. např. usnesení ze dne 28. července 2016 sp. zn. I. ÚS 2237/16, ze dne 30. září 2016 sp. zn. I. ÚS 2625/16 a ze dne 19. října 2016 sp. zn. III. ÚS 3410/16).
7. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost rozhodnutím soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2016
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj