ECLI:CZ:US:2006:1.US.394.06
sp. zn. I. ÚS 394/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. S., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Pod Terebkou 12, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2006, čj. 8 Azs 137/2005 - 79, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 25. 5. 2005, čj. 59 Ca 50/2005 - 15, a o návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení §171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení §171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svém základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, odmítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Policie České republiky, kterým mu nebylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu ve smyslu §32 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Krajský soud vyšel ze zjištění, že soudní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí Policie ČR je vyloučen ustanovením §171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců (dále též "zákon o pobytu cizinců").
Kasační stížnost stěžovatele byla zamítnuta v záhlaví označeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, který mj. odmítl argumenty stěžovatele o tvrzené protiústavnosti ustanovení §171 písm. a) zákona o pobytu cizinců slovy: "Výluka soudního přezkumu uvedená v §171 písm. a) zákona o pobytu cizinců není protiústavní ani v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje. Je věcí suverénního státu, za jakých (nediskriminujících) podmínek připustí pobyt cizinců na svém území. Na udělení víza není podle výslovného znění zákona právní nárok (§51 odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Listina přitom poskytuje soudní ochranu pouze tomu právu, které účastníku právní řád garantuje."
Stěžovatel v ústavní stížnosti, obdobně jako v kasační stížnosti, tvrdil, že ustanovení §171 písm. a) zákona o pobytu cizinců je protiústavní. Proto navrhl jeho zrušení a následně též zrušení obou rozhodnutí správních soudů. Stěžovatel má za to, že na prodloužení víza měl právní nárok, argumentuje porušením čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a domáhá se, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.
Na základě výzvy Ústavního soudu podal Nejvyšší správní soud, jako účastník řízení, k ústavní stížnosti detailní vyjádření. V něm zopakoval a dále rozvedl úvahy uvedené v odůvodnění jeho rozsudku a současně odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. K porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele podle jeho přesvědčení nedošlo. Proto navrhl, aby Ústavní soud podaný návrh odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
V obsáhlé replice k vyjádření Nejvyššího správního soudu stěžovatel poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který mj. opakovaně konstatoval, že právo suverénního státu kontrolovat vstup a pobyt cizinců na svém území musí být vždy vykonáváno v souladu s ustanoveními Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu ústavních kautel a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost by mohla být úspěšná jen tehdy, pokud by Ústavní soud přehodnotil svou konstantní judikaturu, na prvém místě usnesení sp. zn. III. ÚS 219/04 ze dne 23. 6. 2004 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 33, str. 591), na které odkazuje i Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí. Ústavní soud připomíná, že podle tohoto rozhodnutí "subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území ČR neexistuje, když je věcí suverénního státu, za jakých (nediskriminujících) podmínek připustí pobyt cizinců na svém území. Na udělení víza není podle výslovného znění zákona právní nárok ...". Ústavní soud shledává právní závěry citovaného rozhodnutí přesvědčivé a protože ústavní stížnost nepřináší žádné nové argumenty, s nimiž by se Ústavní soud ve svém předchozím rozhodnutí nevypořádal, Ústavní soud následuje svou judikaturu a toliko odkazuje na výše citované rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 219/04.
Z uvedeného plyne, že napadenými rozhodnutími nemohla být porušena žádná základní práva stěžovatele. Z tohoto důvodu nelze ani hovořit o protiústavnosti §171 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ze stejného důvodu byl odmítnut i návrh stěžovatele na zrušení ust. §171 písm. a) zákona o pobytu cizinců.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu