ECLI:CZ:US:2001:1.US.404.2000
sp. zn. I. ÚS 404/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti nečinnosti České advokátní komory, se sídlem v Praze 1, N. tř. 16, ve věci vydání rozhodnutí o zrušení pozastavení výkonu advokacie ze dne 11. 11. 1997, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svým návrhem napadá přípis České advokátní komory, který zřejmě považuje za jiný zásah orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, a tvrdí, že odmítá-li Česká advokátní komora vydat rozhodnutí o zrušení pozastavení výkonu advokacie ze dne 11. 11. 1997, porušuje tím stěžovatelova práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem České advokátní komoře uložil povinnost do 30 dnů od právní moci nálezu rozhodnout o jeho žádosti.
Na základě výzvy Ústavního soudu se k návrhu vyjádřila Česká advokátní komora, která především doložila, že rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-jih, o zastavení trestního stíhání na podkladě amnestie prezidenta republiky, není pravomocné, neboť sám stěžovatel trval na projednání věci podle §11 odst. 2 tr. řádu. Dále dovodila, že k žádosti o nové rozhodnutí podle §55 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, není třeba vydávat rozhodnutí, pokud se žádosti nevyhovuje.
Soudce zpravodaj před meritorním posouzením věci se zabýval nejprve postupem podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud v dané věci zjistil, že stěžovatel napadá přípis České advokátní komory ze dne 12. 6. 2000, kterým mu bylo k projednávané věci toliko sděleno, že ke zrušení rozhodnutí o pozastavení výkonu dojde po právní moci rozhodnutí o zastavení trestního stíhání z důvodu amnestie. K vydání takového rozhodnutí ovšem prozatím nedošlo. Ačkoliv Česká advokátní komora může v určitých situacích vystupovat též jako orgán veřejné moci, v daném případě nejde o rozhodnutí, nelze hovořit ale ani o jiném zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv, neboť se jedná o pouhé sdělení, které nemá samo o sobě vůbec charakter nějakého zásahu do subjektivních práv.
Za uvedené situace nezbylo než návrh ústavní stížnosti odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Samotné návrhové žádání na uložení povinnosti rozhodnout podle §55a zákona č. 85/1996 Sb. je ostatně v rozporu s citovaným ustanovením, jelikož se jedná o právo, a nikoliv povinnost, České advokátní komory rozhodnout. Pro úplnost se podává, že ústavní stížnost by bylo taktéž možno odmítnout jako předčasnou, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny (procesní) prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jelikož soudní řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí České advokátní komory o pozastavení výkonu advokacie nebylo dosud pravomocně skončeno.
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2001 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu